Jdu si pro pomoc. Zachránili jsme nalezence, opuštěnou kočku a místo aby se nám odvděčila, tak nám dělá samou škodu. Všechno by se dalo překonat, ale když ničí sedašku a křesla škrábáním, tak to už je za čárou. Škrábadlo máme, přesto řádí i jinde. Dá se tomu nějak zabránit, odnačit ji to?
Škrabadlo - prvním problémem umístění škrabadla /sedačka zabírá asi centrální místo v prostoru, a smyslem je značení si území/, případně některé kočky dávají přednost kartonovým škrabadlům (tj. je vidět výsledek - musí se častěji zametat)
Podle mého zajistit, aby kočka se zbavila přebytečné energie. Použití mávátek, žracích míčků, hraček, které kočku budou bavit… Zkusit clicker trénink, kočka zaměsná hlavu a pak odpočívá.
Pokud nemáte dostatek času pořídit kočičího společníka.
škrabadel pořiďte víc z různých materiálů, náš kocour například měl nejraději malý dřevěný špalek…jako kus stromu mám na mysli..…na sedašku a křesla zatím hoďte nějaké přehozy…
Děkuji. No ona je hodně energická a utahat ji tak aby byla bez energie a vyhraná by byla práce pro jednoho člověka na půl dne, to je asi nemyslitelné. Druhou kočku raději ne, představa že by to dělaly obě je děsivá 🙂 ale co můžeme zkusit jsou další škrábadla z různých materiálů. Dřevěný špalík by se na podložce přežít také dal, kdyby to mělo pomoct. Díky za rady.
Ono i záleží z jakého materiálu sedačka je…naše kočky po některých látkách prostě jdou. Do nového bytu jsme vybírali hlavně dle materiálu, který nebude lákat kočky.
A to naše kočky skoro nic neničí, ale koberec v obýváku je stále láká (naštěstí je zátěžový a není na něm skoro nic vidět). Kočka mi kdysi zničila židli k počítači, nic jiného, protostě asi jen kvůli materiálu…už nevím z čeho byla.
Existují i škrabadla na nábytek, myslím an suchý zip, které nalepíte na rohy třeba sedačky - což může být i kontraproduktivní.
Pokud je kočka hodně aktivní, je dobré mít škrabadla a police různě po bytě, ideálně i tak, že si po policích a odpočívadlech může oběhnout celou místnost, dobré je i takové to běhací kolo pro kočky, ale stojí hodně a je pootřeba ji na to naučit. Nebo sloupek skoro až ke stropu se sisalem, navázaný na nějaké police.
Potom taky rituály, každý den kočce v několika intervalech věnovat čas na hraní, ideálně pravidelně, ten výše zmiňovaný klikr trénink kočku unaví mentálně. Dobré jsou i různé hlavolamy a hračky, ze kterých jí bude padat jídlo/pamlsky a nepůjde se jen tak nacpat k misce bez jakékoliv snahy. Kočka je lovec, potřebuje nějakou stimulaci. Naše kočky dostávají mokré krmení normálně do misek, i nějakou část granulí a zbytek prostě narvu do hraček a předmětů, ať se taky trochu zabaví. Kocour přestal zvracet a přežírat se a celkově je mnohem spokojenější a my taky protože už si nevyřvává uprostřed noci granule, protože vidí dno misky 😀 …
Ta kočka neví, že škrábat sedačku je nežádoucí…pro ni to je jen prostě další předmět bez významu, který má pro ni příjemný materiál.
Naše kočky třeba nesnáší oboustrannou lepicí pásku. Když jsme ještě bydleli se spolubydlícími, kterým vadilo, že kočky chodí na stůl, oblepil se stůl na měsíc touto páskou…jak to lepí, tak jim to vadilo a od té doby tam potom nechodili. Některým prý vadí i alobal. Nebo postavte k tomu místu nějaký škrábací válec, aby chodila na něj a u toho ji chválit a dávat mlsky…
jako…kočky si stejně budou dělat ve vaší nepřítomnosti mnohdy co chtějí a nakonec se budete muset trochu přizpůsobit vy. A taky každá kočka je jiná.
Máme “půlku” kocoura, který si nás adoptoval- druhou půlku má stará paní sousedka 😀. Je venkovně domácí. Škrabalo je mu fučík. Zamiloval se do dočasně umístěné OSB desky vedle futer u dveří z kůchně. Zkuste - resp. zkoušejte různé povrchy - našemu vyhovuje právě tohleto a rozhodně v tom hraje roli umístění. Jsem kočičí laik - asi jako Vy - ale - třeba mě zkušení opraví- zdají se mi hodně použitelné rady a postřehy Kláry Nevečeřalové. Člověk si prostě na to zvíře musí najít čas- chodím do práce, přestavujeme dům, mám dva ohaře a prostě vždycky uškudlím pro Mousese nějaký čas, kdy ho něco učím - klikr, kdy trénujeme přivolání, trénujeme sednutí a to hlavně při podávání jídla, hraju si s ním /míčky, tkaničky, myši na setrvačník/, nějaký hlavolam čmuchací. Případně hrajem na honěnou z místnosti do místnosti, kde se mu schovávám, přivolávám ho, musí mě “hledat”. A to je to kocour venkovní. Takže i z venku přijde s vyžitím. Nemusíte si s ním hrát hodiny v kuse, naopak je lepší to rozkouskovat - třeba mezi mytím nádobí a vyndáním prádla z pračky.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 29.01.2025, 09:32:09
Máme dvě kočky tak jako Vy. Patří všem a nikomu. Rozdíl je v tom, že když je pustíme dovnitř většinou to zabalí. Natáhnou se na nějakém pro ně pohodlném místě a spí. Občas mají tendence před zalehnutim škrábat nábytek, ale kocour poslechne na upozornění, že teda tohle ne. Kočka je tvrďák na tu musím trochu zhurta. Ač sourozenci tak, každý má úplně jinou povahu.
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 29.01.2025, 09:31:31
Já jsem volila stejné pohlaví, mám i stejnou rasu, dokonce i mají stejné rodiče, ale jaksi s váhou to nějak nevyšlo. Starší váží 6,5 kg, mladší 4,5 kg. Igin prostě prorostl, a mladší zase nevyrostl.
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 29.01.2025, 10:02:31
Ač sourozenci tak, každý má úplně jinou povahu.
však my se sestrou taky nejsme stejný.
Mouses má úplně nejvíc rád hru na honěnou. A nejvíc venku,kolem starýho vořecha a když při tom pištím - Pomooc, honí mě kocór! - nejlíp tak kolem desátý večer, kdy už by člověk rád šel spát a sousedi ale ještě bohužel nespí 😀 😀 😀 .
Odpověď na příspěvek uživatele biaca z 29.01.2025, 10:05:54
To je furt v pohodě, ale já mám kočku ragdoll, která má 4,5kg a kocoura MCO a tam se to pohybuje mezi 10 - 11kg - je velikej. A taky je to tank. Naše kočka je sice můra, ale s kočkama neměla po chvilce problém. Kocour je problém už jen stylem jeho hry a k tomu ještě ten váhový nepoměr.
Kočka je teda hierarchicky rozhodně výš a i pes z ní má respekt, ale kocour přes ni několikrát v amoku ("běhám jako magor po místnosti a nevím proč") přeběhl a ona je na něj od té doby vysazená…teď když kolem ní jen jde, tak ho jde zbuchat :,D…
A právě i Klára Nevečeřalová říkala, že je vždycky lepší ke kočce další kočku a ke kocourovi kocoura…že tedy opravdu mají odlišný styl hry a ne všechny kočky dávají kocouří “wrestling”.
Budou u koček asi taky určité rozdíly ve stylu hry a v tom, co který hráč preferuje??
To se celkem dá dobře řešit na společných psích venčeních a na takových těch pláccích, kde se pejskaři schází a kde je dobré si tohle ošéfovat. Aby pes, který si rád hraje na honěnou nebyl právě válcovanej hráčem wrestlingu, který tohle bude prosazovat, Ale už hůř se to řeší příchodem novýho člena smečky - a vidno i tý kočičí. Naše madam flekatá je takovou kombinací honiče a wrestlera , což našemu jemnému profesorovi, který je čistý honič v tom smyslu, že je rád honěn, naprosto nevyhovovovalo hlavně proto, že madam wrestler je hovado, který se neovládá a cupuje vše jak blbá. A dokáže do honěnýho naběhnout jak buldozer. Takže to bolí. Musela jsem do toho vstupovat a nakonec si honič našel svůj způsob obrany, že když to hovado wrestlerka přehání, lehne si a jí nezbude než to, že mu řve do obličeje, aby běhal. Po nějaký době už řvu já, aby wrestlerka držela hubu a hra končí 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 29.01.2025, 10:24:51
Tak on to kocour nedělá naschvál. Spíš je mu jedno, jestli převrátí židli, podrazí nohy mně, nebo přejede kočku 😀 … Teď už ji teda taky obchází obloukem, protože je od té doby velmi, velmi nevrlá.
Asi jako, když Jack s bráchou narazili do šestileté psí dámy a když jsme ji potkali asi po týdnu, tak mu dala velice jasně najevo, ať se k ní už ani nepřibližuje… 😀 taky kraťanda. Není zvědavá na takový telata. Měli jsme společnou procházku a všechno bylo dobrý, dokud ji chuděru při hře nepřeválcovali, protože nekoukají…