Dřevo na rámky

Lípa má oproti smrku výhodu, že se neštípe při sbíjení.

Ano. Lípa se neštípe. Ale poměrně rychle uhnijí ouška a rámek bez ouška je na vyhození. Mnohem trvanlivější je právě smrk. Ten se také neštípe, pokud se dodrží prazákladní věc a sice se musí u každého hřebíčku mírně klepnout kladivem na ostří a ztupit ho (aby vznikla viditelná ploška asi půl mm). To platí obecně pro každé dřevo když je nutné sbíjet kusy těsně u kraje, pro smrk, Bo, Mo, Je, obzláště. Také dříví jehličnanů mívá víc suků a součků a to je špatně, v místě suku loučky vždy praskne. Když ne hned, časem jistě a proto se loučky se sukem nesmí použít a tudíž je z jehličnanů víc odpadu. Ale lze použít méně hodnotné a tudíž laciné tzv. boční dříví a tak benefity převažují.

ALE. Pokud se rámky sbíjí pneumatickou sponkovačkou (elektrická je slabá, nesbije rámek dobře), pak sponky, díky tomu, že mají tupé konce, neštípou loučky nikdy a nebo jen výjimečně, méně než 1% nástřelů. Také sponka letí dřevem tak rychle, že se dřív vlákna zpřetrhají než by se stíhala před hrotem rozestupovat.

Tazatel jasně píše o Sm a Li, ale mě se na rámky nejvíce ze všech dřevin osvědčila olše. Dobré a velmi laciné je dříví také z osiky, nebo jiných topolů, ale nařezané loučky jsou “chlupaté”. To ale včelám (ani mě) nijak nevadí. Bohužel málo vydrží ouška stejně, jako u elegantní a hladké lípy.

A pro laiky. Ostrý hřebík svým hrotem proniká mezi vlákna dřeva a štípe dřevo stejně, jako štípací klín. Po ztupení hrot před sebou při sbíjení vlákna trhá a ohýbá a ta vlákna pak působí na tělo hřebíku jako zpětihroty u harpuny nebo rybářského háčku a díky tomu pak hřebíky mnohem lépe drží. Obecně se toto málo ví a proto to uvádím a vysvětluji. Polopatě, i když přibíjíme něco uprostřed prvku a nehrozí štípnutí, sbitý spoj ztupeným hřebíkem mnohem lépe drží.