dospělost/učenlivost

janaa:

Na očekávání čehokoli, a nejvíc vděčnosti,rychle zapomeňte, to si radši časem pořiďte štěně. Žádný pes z neznámou minulostí není nepopsaný list papíru, a v zásadě nemějte žádná očekávání. Protože takové očekávání může nutně vést ke zklamání,které si ten pes nezaslouží. Ano,můžete mít kliku, a zrovna ten váš adopťák bude naprosto bezproblémový,všechno se naučí a za čas na něm ani nepoznáte,že u vás není od jakživa. Ale taky si sebou může přinést věci, přes které se nikdy nepřenese. Ze začátku může škodit,ničit, může utíkat, může být lekavý, hysterický, reaktivní, může mít separačku, může žárlit na domácího psa atd atd atd. V novém se může začít projevovat po pár dnech,týdnech úplně jinak než v útulku. A s tím vším je potřeba počítat. Není nic smutnějšího,než pes, kterého nový majitel do útulku vrátí. Vděčnost fakt v psím slovníku nenajdete.

Btw tahání nebo netahání na vodítku je opravdu jen a pouze o majiteli,nikoli zvířeti

Mám doma, lidožravku. Vděčná mi asi je, ráda mě má, po 9ti letech začala konečně trochu poslouchat, jako že když jí vidím v lese něco žrát, nebo k něčemu běžet, poslechne a nejde tam. Ještě nedávno by tam letěla ozlomkrk, aby to stihla sežrat než k ní doběhnu. Stárne….Bojí se pořád, ale míň. Kdyby objevila na zahradě nepatrnou skulinku ( doufám že už neobjeví, ale ona je nápaditá, trpělivá a chytrá, Kájínek hadr 😀) tak zdrhne zas a půjde šmejdit po okolí, jestli nenajde něco k snědku. Nesnáší změny, prostě chce jen to, na co je zvyklá a už ví že se tam a toho nemusí bát. Lidí se bojí pořád, i když se potkáváme denně na procházkách.