dospělost/učenlivost

Na očekávání čehokoli, a nejvíc vděčnosti,rychle zapomeňte, to si radši časem pořiďte štěně. Žádný pes z neznámou minulostí není nepopsaný list papíru, a v zásadě nemějte žádná očekávání. Protože takové očekávání může nutně vést ke zklamání,které si ten pes nezaslouží. Ano,můžete mít kliku, a zrovna ten váš adopťák bude naprosto bezproblémový,všechno se naučí a za čas na něm ani nepoznáte,že u vás není od jakživa. Ale taky si sebou může přinést věci, přes které se nikdy nepřenese. Ze začátku může škodit,ničit, může utíkat, může být lekavý, hysterický, reaktivní, může mít separačku, může žárlit na domácího psa atd atd atd. V novém se může začít projevovat po pár dnech,týdnech úplně jinak než v útulku. A s tím vším je potřeba počítat. Není nic smutnějšího,než pes, kterého nový majitel do útulku vrátí. Vděčnost fakt v psím slovníku nenajdete.

Btw tahání nebo netahání na vodítku je opravdu jen a pouze o majiteli,nikoli zvířeti

Já bych jen podotkla, že základem dobrého soužití je dobrý výběr psa.

To je něco, co opravdu umím, to se musím pochválit🙂))

Teď zrovna odjeli kamarádi , bydleli u nás pár dní a moc si pochvalovali, jak jsou naši psi přátelští a byli nadšení, jak mezi sebe hned vzali jejich fenku a ta malá závislačka s nimi chodila sama bez páníků na zahradu a byla moc šťastná.

Výchově tedy věnuju velkou péči, ale hlavně jsem si všechny psy dobře vybrala protože jsem už starší a nestojím už o žádné výzvy tak jako dřív.

Píšete, že stojíte hlavně o vděčnost. Vděčnost se často zaměňuje za kontaktnost a příchylnost , hledejte tedy takového pejska.

Sardulah, máte Kanimůru strašně rozmazlenou a omlouváte to plemenou příslušností a povahou, chápu Vás plně, nám to s Framíkem úplně stejně🤣.

Taktak, kdysi dávno na jiném fóru jsem ve svých psích začátcích četla stesky jedné pejskařky, jak už toho xjezevčíka z útulku nedávají. Značkoval a to všude. A když už se zdálo, že se to lepší, tak začal nanovo.

To neomlouvám plemennou příslušností…to se jenom tak uklidňuju…🙂

Ale ne…částečně to tak je. Všichni moji psi byli totál rozmazlenci…mám jen pár věcí přes který vlak nejede a na těch si trvám. Ale rozmazlenej berňák je úplně něco jinýho než rozmazlená pyrenejka….ale i přes ty moje “nářky” jsem ráda, že jsme tam kde jsme, že komunikujeme, dohadujeme se, posíláme se vzájemně do zadele a nasupeně na sebe koukáme…ale taky se mazlíme, povídáme si, koukáme na telku, spíme spolu, jíme spolu atd atd…všechno je lepší než ignorace a nekomukativnost….takže za mě dobrý…

…jo ale za rozmazlenost může hlavně páníček …

“Btw tahání nebo netahání na vodítku je opravdu jen a pouze o majiteli,nikoli zvířeti”

s tím si dovolím dost nesouhlasit, zrovna tohle je hlavně a v prvé řadě o psu

“Sardulah, máte Kanimůru strašně rozmazlenou a omlouváte to plemenou příslušností a povahou, chápu Vás plně, nám to s Framíkem úplně stejně”

prosím Sardullah nic neomlouvá, ono to tak skutečně JE 😉

Jakože se pes neumí naučit chodit na vodítku?

Musím se k něčemu přiznat. Třeba Fram neumí chodit na prověšeném vodítku.

Umí chodit na vodítku “ k noze”, umí chodit na vodítku “ spolu"( jde vedle mě u nohy ale nekouká nahoru), umí chodit bez vodítka “ k noze” i "spolu", ale chodit na delším vodítku aby mě netahal jako koza, ho nejsem schopná naučit.

Přijde mi to jako strašně těžkej cvik. Teda pro něj, ostatní dva to uměj.

tak a ted Vás za to zavřou do vězení,kde Vám budou pouštět za trest samý smutný filmy o psech!!!!

jinak-mí psi umí chodit na prověšwným vodítku,všichni to uměly,alle já to učila metodou cukáním vodítka a pomalu

ty dřívější dvojice-ty 2 dvojice cvičákovské

a tahle dvojice se to moc učit nemusela,protože Žeryk se táhne za nohou a Dafi se táhne..nebo jde,ale netáhne..

a jinak podle mě o milion procent lehčí naučit psa chodit u nohy na povel k noze-předpisová chůze u nohy,na povel -většina pejskařů má spolu-jakože jde nějak u nohy,ale nemusí předpisově-já mám povel-tady su!

ale naučit aby si celou!!procházku hlídal prověšený vodítko,je podle mě prostě dřina-pro psa a páníčka…

a pochopitelně nikdo normální asi nebude chtít po psu aby chodil celou vycházku u nohy…

jinak-psy obecně mín tahají na delších vodítkách-a nemyslím ani stopovačku-prostě třeba?3metrovku…

do vězení zavřou mně za cukání vodítkem u učení chození na prověšeným vodítku…

vše jsem učila tututunununu-pamlsky,míčky,ale tohle cukáním…☹️

a jo-nebudu kecat,že,když měla Dafča na pondělí vycházce hysterák na psa,a nezabíralo nic-na povely jako hluchá-že jsem nezařvala a necukla vodítkem…nebudu ze sebe dělat pozitivkáře za každou cenu…..nejsem….

ted už bych netahání řešila jinak…

ale i tak-je to podle mě jedna z nejnáročnějších věcí pro pánečka i psa a trvá dlouho…

zlatá chůze u nohy…..

šmarjááá-u té první věty měl být smajlík……

janaa:

Jakože se pes neumí naučit chodit na vodítku?

ale tohle přeci nepíši
píši, že míra námahy vynaložené na naučení netahání je závislá na psu samotném
 

Pro mě je třeba prověšený vodítko peklo…jako když jdou u nohy, tak neva, protože tam se nemění vzdálenost ode mě…ale na dlouhém vodítku jsem ráda, když je vodítko napnuté…ne táhnout, ale ne prověšené. Minule se zrovna Gina rozhodla, že je vzorňák a že napnutý vodítko nebude a asi čtyřikrát během chvilky ho měla mezi předníma nohama …pro mě je to pak náročný udržovat délku vodítka tak, aby se nezamotala…pokud teda vedu ještě druhýho psa…jasně moje nešikovnost a nepozornost.

Teda takhle…pokud bych měla jednoho psa, tak asi budu na prověšení trvat, ale v případě dvou psů je pro mě praktičtější napnutý vodítko.

Když už to jde do tahu, tak konkrétního psa upozorním a nebo zaklepu s vodítkem…

A když to vezmu ad absurdum, tak pes netáhne, to jen já se pohybuji pomalu…😎

Alan tím,že na tom dlouhým vodítku chodil celkem dlouho a já ho neběhala hned vymotat,tak se naučil vyndat si nohy sám.Přešlápnout,nadzvednout,maximálně jsem mu vodítko přišlápla,řekla noha,on si přešlápl,překročil.Zrovna tak se naučil vracet,když za něco vodítkem uvázl.Takže pokud se vodítko nezachytí opravdu hodně,tak si psa vpodstatě nemusím všimnout.

Ne,píšete,že je to hlavně a v první řadě o psovi. Samozřejmě,že u každého je to jiné a stojí to jiné množství námahy a času,ale tak to platí o všem obecně. Já to psala hlavně jako reakci na zadavatele,že hlavně očekává,že pes nebude tahat na vodítku,že to už zažil,a že to není nic příjemného. A tady si stojím za tím,že to je hlavně o člověku, naučit se to dá každý pes, ale většina lidí na to nemá důslednost a trpělivost. To,že jeden pes se to naučí snáz,než druhý, o tom žádná diskuze nebude, stejně jakože některý pes to má takřka “vrozené” a jiný naopak

vždyť píšeme to stejné 😄😉

možná je dobré si diskuze číst od začátku, minimálně od začátku právě probíraného tématu, ať má člověk přehled - že je to na člověku píši výše 😉 (můj první příspěvek ve 13:38)

Já jí četla- a reagovala na druhý příspěvek zadavatele

Já měla z útulku nejvděčnějšího skoro jezevčíka Alíka, ani háravá fena se mezi nás nevešla. To jen k té vděčnosti.  

Edit: jinak to byl postih, od soumraku štěkal na všechno co se hlo, neměl rád občany tmavší pleti, cikána poznal i v bílé teplákovce…

k učenlivosti: do štěněte se to snažte “nacpat”  do půl roku, jsou jako houba a nasávají ,co můžou…se starším psem, kterého neznáte , musíte podle jeho schopností a přístupnosti. 

Čekám od toho psa hlavně vděčnost.

To nečekejte. Toho se vůbec nemusíte dočkat. Když špatně vyberete a se psem si nesednete, tak “vděčnost” bude to poslední, co můžete čekat.

Ty uvožofky jsou tam záměrně. Lidé si představují vděčnost dle svých lidských měřítek. ale jak tu bylo zmíněno, je to spíše navázanost na svého nového člověka. A to prostě nemusí některý pes mít, může být velmi samostatný. Nemusí po předchozích zkušenostech o člověka stát. My jsme se naší současné fěně - té od myslivců - museli doslova “vnutit”, jak jí lidi byli putýnka. A když nemáte vztah a vazbu, máte prázdné ruce.  Takhle na to nenahlížejte. Nenahlížejte na to jako na dobrý skutek, po kterém přijde vděčnost. 

Já jsem si obě feny brala s tím, že jsou to bábrdlíny, kterým chci dopřát spokojený dožití. Snažila jsem se k tomu přistupovat pragmaticky /že se to pak vymklo, je už věc jiná a tím zdržovat nebudu/. Prostě jsem měla prostor, místo, čas, volné ruce a vždy jsem chtěla mít víc, jak jednoho psa a chtěla jsem dát domov někomu, o koho nikdo nestojí. A počítala jsem právě s tím, že třeba ten pes nebude stát o nás. Jediné co bych nezvládla by bylo, kdyby byl pes kousavý, na to kapacity nemám, to jsem věděla a to byla moje jediná vnitřní podmínka. Jinak mi bylo jedno, jak to ten pes bude mít. Ale opravdu jsem počítala s tím, že třeba ten pes jen bude žít vedle nás, ne s námi, ale vedle nás. A pro mě bylo prioritou, aby mu prostě třeba i jen bylo dobře a nás nepotřeboval.  Nestalo se tak, obě žily plně s námi a milovaly nás. Ale - ta možnost tu byla a já si ji záměrně vystrčila dopředu, že to tak může být a že to tak je i v pořádku.

Jo a k tomu tahání - no to zrovna u psa z útulku můžete čekat zvesela. Tahaly obě bábrdlíny. A prostě se to musely naučit.  S větší či menší námahou. Tahle naše poslední vižlí babička, to byl tahoun jako blázen. Důchodkyně a jak pěkně pekelně tahala. 😀 . Ale naučily se, jen se tomu člověk prostě musí opravdu hodně věnovat.

a největší práci s netaháním jsem měla s tou fenou mysliveckou, kde tvrdili, že je ve výcviku. Z tý mi slejzaly kožní deriváty. A to nejen básnicky, ale protože se mnou byla schopná mlátit o zem, dělat hysterický scény a vyvádět, jak utržený ruský kolo. Tam to opravdu byla hodně dlouhodobá práce. 

U psa z útulku, z druhé ruky musíte počítat naprosto se vším. A podle toho k tomu přistupovat.

Ja se vyjadrim jen k te ucenlivosti v pozdejsim veku …

Naucej se. Ale jak kdo a jak co.
Za me vic zalezi na mentalnich schopnostech dotycneho jedince, nez na veku kdy se zacne ucit. A na predchozim uceni/neuceni, zivote/nezivote a pripadnych naucenych vzorcich chovani. 

Z nasi zkusenosti:
Borka - prisla jako 4 leta z mnozirny, strachova agrese na psy. Jako fakt brutal, coz u GR neni uplne ok. Po roce navolno, mezi psy v pohode, neresila nic a nikoho. Slozila zkousky, chodila do praxe, za me jedna z nejlepsich fen ktere jsem kdy mela. 

Gwen - prisla k nam asi cca 12 leta. Submisivni, poddajna, privolani nula. Zdrojar. Po trech mesicich zdroje odbourany, po pul roce tez chodila navolno, drzela se jak ocasek.

Happy - prisla k nam 12 leta, zila s rodinou a pak se omrzela. Zakladni poslusnost slusna, navolno mohla chodit od prvni chvile. Separacni uzkost jsme odbourali po cca roce, strach z bourky se zmirnil az s prichazejici hluchotou. 

Imir - prisel jako cca 14,5 lety. Ten se vlastne ucil jen na jmeno a to mu trvalo asi mesic. 

Kitty - prisla 13 leta, nestihla se naucit nic. 

Lea - prisla v cca 8 letech, lovec, samostatna vykonna jednotka. Neumela komunikovat se psy, nepotrebovala lidi. Po roce ve znamem prostredi, jistena stopovackou a s ocima na stopkach mohla jit volne (lovecky pud byl u ni asi nejsilnejsi ze vsech nasich zachranencu, pac ona si lovila pro obzivu), psu venku si nevsimala kdyz ji neobtezovali, s nasima doma si hrala bez problemu. 

Masa - prisla k nam jako 21,5 leta, za ten rok a pul u nas se vlastne nemusela nic ucit, pac se drzela jak ocasek a nikdo po ni nic moc nechtel. 

Nessy - prisla jako cca rocni. Ted je ji cca 15. Zije u maminky, takze rozmazlena, palicata, dela si co chce, predvadi hystericke vyjevy ktere ji doma prochazeji. U nas funguje na 100%, privolani ma skvele, poslusnost taktez, hysterie nula 🙂

Otis - prisel k nam jako 9,5 lety. Cely zivot prozil sam - nejprve kotec, pak zahrada. Bez podnetu (nebo jen s minimalnima), bez lidi, bez hracek, bez moznosti potkavat svet a realitu. Je u nas 5 let, za tu dobu po nem chci jen privolani, nic vic. To ma tak na 50%, v rusnem prostredi i mene. U nej proste zalezi v jakem casoprostoru se zrovna nachazi, pac ne casto je ve stejnem jako zdejsi realita. Rikame mu autista a myslim ze nejsme daleko od pravdy. Proste takove to vlci dite, vytazene z sklepa … ten mozek to proste nedohnal a nedozene, on ma svuj svet, zil v nem dlouho a bylo mu v nem dobre. Pritom ze vsech psu … kdyby se s timhle od mimina neco delalo, byl by z nej mistr sveta v cemkoliv - ma will to please na 1000%, pro sveho cloveka by se rozkrajel (kdyz se potka s realitou). Problem je, ze proste jeho mozecek zvlada tri povely a kdyz ho chci naucit ctvrtej, musi jeden z tech tri vypustit. Holt nema v mozecku dost mista 🙂

Saggi - prisel jako neco mezi 12-13 let, mame ho 11 mesicu. Od druheho tydne chodi volne, kam jdu ja, tam jde on. Beze mne odmita jit i na zahradu vycurat se, neji, nepije. Zavislak nejvetsi. Na to odkud pochazi ma poslusnost slusnou, ale az od nas - okoukava od ostatnich, pac ja po nem vlastne krom toho privolani moc nechci. 

Obecne jak uz tu bylo receno - stary pes se nauci, pokud si s nim da clovek praci. Pokud je doma uz jiny pes a je vychovany, usetri vam to mrte prace. U nas dela pulku prace se socializaci i poslusnosti  smecka, pac proste novacci odkoukavaji a napodobuji.