Teď vás úplně nechápu, co tím příspěvkem máte na mysli…
Nicméně za to, že se dítě vyjádří nevhodně k věci, které nerozumí , by ode mě nedostalo pohlavek, ale vysvětlení (úměrné věku). V tomto se v přístupu k výchově rozcházíme.
Neboli otáčí hlavu na cokoli. Řekněte jméno stejně jako “asi si dám rejži, je mi to jedno”.
Ph: a jakou teorii podporujete u snů lidí?
To samozřejmě tuším. Jen popisuji jaké jsou rozdíly v chápání problému na konkrétním případě přímo ze života kdy na vysvětlování není čas a kdy by bylo krajně nevhodné věnovat se dlouhosáhlému vysvětlování a výchově místo očekávané konverzace s dospělým.
Pokud zas někdo bude malovat hrůzné krveprolití páchané na dětech doporučím nečíst brakovou literaturu a nesledovat béčkovou filmovou tvorbu. Dovětek se netýká vás Irmo.
Irma19:Těžko říct, možná ano. Zkuste si o tom něco víc přečíst…
Z vašeho popisu některých situací by to na ADHD i sedělo. Minimálně reaktivita, impulzivnost…
Jo, jo, četla. Jenže jak jsem psala Megííí, ono vždycky toho část sedí a část vůbec🙄 Asi by jsme si každý něco dokázali diagnostikovat😜 Já jsem se o tom, že jsem byla přidušené dítě dozvěděla bezmála v 50letech🙄 A v tu chvíli mi došlo, z čeho moje problémy s chováním mohly vyplynout. Mamce to myslím nedošlo doteď. Taťka nevím, to už se nedozvím, jestli si to myslel, nebo taky neměl šajn. Před těma 50 rokama neměl šajn nikdo. Pokud dítě na první pohled vypadalo normálně, tak se jako normální bralo. Každá odchylka byla ,,jen nevychovanost".
Ještě dodám. Pokud stavíte řešení větou “Nicméně za to, že se dítě vyjádří nevhodně k věci, které nerozumí , by ode mě nedostalo pohlavek, ale vysvětlení (úměrné věku).” to je zoufale kolonková věta a není to fér. Neberete v úvahu situaci ve které k imaginární příhodě došlo, tudíž automaticky každý kdo si to přečte nabyde dojmu že řeším dotaz vždy pohlavkem. Tak pro informaci, neřeším. Normální verbální projev v případě že dítě potřebuje cokoli vysvětlit je norma, právě však až na ty mimořádné případy. Vám by opravdu připadalo přijatelnější kdyby jste konverzovala s dospělou osobou a její dítě by mělo k vám během rozhovoru krajně nevhodnou poznámku, přerušit konverzaci a věnovat se nevycválanému Pepíčkovi a dlouhosáhlým výchovným lekcím? Já bych si tedy vytvořil názor na schopnosti maminky a odešel. Taková konverzace by mi rozhodně nestála za promarněný čas.
lesnizinka:Jo, jo, četla. Jenže jak jsem psala Megííí, ono vždycky toho část sedí a část vůbec🙄 Asi by jsme si každý něco dokázali diagnostikovat😜 Já jsem se o tom, že jsem byla přidušené dítě dozvěděla bezmála v 50letech🙄 A v tu chvíli mi došlo, z čeho moje problémy s chováním mohly vyplynout. Mamce to myslím nedošlo doteď. Taťka nevím, to už se nedozvím, jestli si to myslel, nebo taky neměl šajn. Před těma 50 rokama neměl šajn nikdo. Pokud dítě na první pohled vypadalo normálně, tak se jako normální bralo. Každá odchylka byla ,,jen nevychovanost".
V tomto případě je ( opět ) vidět velký rozdíl mezi různými kouty republiky. Mám ve svém okolí muže, dnes už, právě kolem 50 let, kde při výchovných problémech pediatr šel až k porodu. Matčino prohlášení, že porod byl normální, jen syn byl přidušený a křísili ho….Hoch odeslán na vyšetření a zjištěna malá mozková dysfunkce. Má naštěstí velice mírnou a laskavou matku, protože v jeho případě by výchovné “lískání” nic neřešilo. Takhle zůstal vztah s matkou nenarušený a bylo to jediné……co ho přivedlo ke spořádanému životu v dospělosti.
Takže když se dospělý dá s někým do řeči, co by podle vás mělo dělat dítě? Stát tam a koukat do blba?
Imaginární Pepíček se jen chtěl zapojit do hovoru, možná nevhodně, když tématu nerozumí. Tak co s tím? Pohlavek v té chvíli přece vůbec nic neřeší…🙂
Irma19:Takže když se dospělý dá s někým do řeči, co by podle vás mělo dělat dítě? Stát tam a koukat do blba?
Imaginární Pepíček se jen chtěl zapojit do hovoru, možná nevhodně, když tématu nerozumí. Tak co s tím? Pohlavek v té chvíli přece vůbec nic neřeší…🙂
Marně přemýšlím o situaci, kdy pohlavek něco řeší.
Jenže oni děti nejsou jak roboti. Dovedou velmi rychle situaci využít ve svůj prospěch a když je rodič měký a vlastně neustálým hledáním “poruch” chování dítěte omlouvá, tak to potom vypadá jak to vypadá. Mnoho nevychovaných spratků co mají “omluvenku”. Stejně jako se dřív o některých věcech nevědělo či se neřešily, tak dnes zase samý “akademic” může napáchat stejné škody ba i větší někdy.
Pepíček by měl vědět že vyrušovat či skákat do řeči dospělých, stejně tak třeba tahat mámu za ruce, křičet, pobíhat a podobně se dožadovat pozornosti jen aby dokázalo že se již nudí je nepřípustné. Pokud to neví, není to jeho chyba ale zcela jednoznačně chyba mámy která nezvládá ani tu základní výchovu. Dítě je zanedbané, nevychované a v takovém případě je úplně jedno jak se tváří, klidně ať si kouká třeba do blba. Normálně vychovaný Pepíček v klidu stojí , tváří se příjemně pokud možno bystře a čeká až dospělí domluví. Vychované dítě je na takovou situaci předem připraveno a ví jak se věci mají. Proto je případné fópa nepravděpodobné. Dříve se děti u kterých se předpokládalo a očekávalo že budou doprovázet rodiče při společenských akcích, výstavách, návštěvách divadel, kaváren, botanických zahrad, muzeí či jiných veřejných podniků (tím nemám na mysli nevěstince atd. kdyby to náhodou nějakého chytráka napadlo) takové vychování automaticky vyžadovalo. Ano nepřichází to samo od sebe ani trpělivým vysvětlováním ale věnováním se dítěti. Postupně se od útlého mládí takzvaně uvádí do společnosti. Zpravidla takovou trpělivost mají babičky. Vnouče i dospělý se nastrojili do svátečního, a většinou v sobotu nebo v neděli dopoledne vyrazili se socializovat do společnosti. Obvykle taková akce končila třeba v cukrárně u Myšáka nebo kavárně Slavie či v nějaké vyhlášené restauraci na patřičné úrovni. Konzumace bývala volná podle přání dítěte aby se kompenzovala nesvoboda během školení a také aby dítě vidělo jak si objednat, jak a jakými příbory konzumovat atd. Takže zhruba od pěti do deseti let věku vždy v prosinci, lednu, únoru se jednou dvakrát každý ten měsíc mělo děcko na co těšit. Byl to jeho den protože platilo jeden dospělý jedno dítě, pro udržení žádoucí vzájemné konverzace. Zažili to mí předkové, já, mé děti i vnoučata, pravda, postupem času taková praxe postupně upadala, já již chodil s oběma holkama najednou pro nedostatek babiček a času a vnoučata již jen občas. Upozorňuji že to byla jakási nadstavba k normální každodenní výchově kdyby někdo poukazoval na to že pětkrát ročně je výchova nedostatečná. Vím že taková výchova neprobíhala automaticky v každé rodině a také že jiné rodiny mohli volit rozdílnou cestu jak na to. Očekávám že se to tu začne hemžit snobi od podlahy až po strop. Ukáže se však jen nepochopení o co vlastně šlo.
teď máme takového Pepíčka v rodině. Pobavil jste mě. Teď jsme se jako rodina dostali do situace, kdy v široké rodině je jedno jediné děcko. Samozřejmě ho všichni rozmazlujeme a je pomyslným středobodem všeho. Je to typický čerstvě pětiletý jedináček, navíc dcera si našla partnera o dost staršího a tak je i tatínek hóódně tolerantní. Narodil se trochu přidušený a má vadu řeči. Každý pokrok v mluvení osobně považuji za hodný pochvaly, no každý….
Včera jsme jeli z sadu po polňačce, tak mi mohl sedět na klíně a viděli jsme parkující auto místního zlodějíčka. Já říkám - podívej to je ten lump. Můj miláček odvětil - néé babiško to je debil. Můj zlatý muž se okamžitě začal smát, no já taky(jasně výchovný), a protože má dědeček zvrácený smysl pro humor, dodal že na toho debila pustíme Heryho a ten ho sežere a vysere. Je zajímavý, že děti co jim obvykle nic nerozumíte, se některé věty a slova naučí hned. Když se tomu dostatečně oba vychechtali, upozorňovala jsem vnuka, ať to druhé babičce neříká. Na to mi vysvětlil, že to on ví a neudělal by to, tam že by dostal na prdel, ale u nás může protože se tomu smějem.
Děti i ty menší umí velmi dobře rozlišovat situace a místa. Není vůbec třeba jim například na návštěvě nebo v restauraci tolerovat nepřístojné chování. Takže potencionální Pepíček by měl prostě v některých situacích, alespoň nějakou dobu vydržet při hovoru dospělých mlčet a jen poslouchat a pokud to nedělá, tak se nebát ho přiměřeně věku potrestat. Trauma z toho určitě mít nebude.
🤣🤣🤣Ano nebude mít trauma, jen udělá další krok k tomu aby se mohl důstojně a bez trapasů zařadit do společnosti.
Kdyby chtěl mít někdo náhodou poznámky k mým třem chechtacím smajlíkům když by stačil jen jeden tak nestačil by páč jsem se smál opravdu dlouho.
Ještě se vrátím k tomu ADHD, mě tenkrát psychiatrička říkala, že tyhle děti mají obrácený žebříček hodnot a že chápou svět jinak než my. Nedokážou pochopit život těch bez ADHD, jako my těch s ADHD - zjednodušeně řečeno. Co je pro nás normální situace, to je pro ně divný a naopak. Ještě dnes si kolikrát říkám, když se pokouším synovi vysvětlit něco co se prostě tak děje a vždycky dělo a on tvrdí že ne, že to může být jinak a že to tak podle něho je….popisuju to opravdu zjednodušeně
Ještě názor z jiného úhlu. Byla jsem hyperaktivní spratek s autodestrukčníma tendencema. (Logicky když lezeš vysoko tak někdy padáš….). Rodiče mne milovaly, věnovaly se mi, stejně tak zbytek rodiny. Do dneška máme pevné rodinné vztahy. Samozřejmě jsem byla občas bita a teď můj pohled: do dneška s láskou vzpomínám třeba na to, jak mě babička honila po chatě s praklem na koberce a ten o mou maličkost potom přerazila, ale na druhou stranu jedny z mála negativních zážitků jsou promluvy do duše, vysvětlování….. do dneška, když si vzpomenu na to druhé rozbolí mě žaludek.
Stejně tak když jeden barzojí kluk vyjel bez varování ošklivě na bráchu, tak dostal facku po té dlouhé tlamě, že vyvalil očí a byl klid, z pozitivní motivace by byla akorát rvačka. A to má barzoj víc kg než já a opravdu ho nepřeperu. Nejsem zastánce násilí, ale prostě někdy může být a jsem schopná sama se sebou takhle žít protože + přesahují mínusy.
A pro ty, kterým se nelíbí srovnání člověk/zvíře, tak mám i dítě s mrakem DiS,poruch soustředění…. a v skoro 18 z ní je empatická, chytrá a myslím si, že slušná mladá dáma a ano i ona byla jako cca 7letá pláclá a později aspoň jednou také, ne nemá z toho trauma.
To jste mně připomněl.Vloni byl syn s dětmi 4 a 7 let na výletě a stavovali se na obědě.Když odcházeli přišel k nim pán,představil se jako majitel a říkal jim."S takto vychovanými dětmi jste tady kdykoliv vítáni,takových tu vidíme hodně málo."
Vy jste byla já?😜 Člověk by si myslel, že to ani nejde zkopírovat😉
Taky jsem si říkala. Byla jsem děsnej smrad, když jsem byla větší tak jsem říkala, že prudím proto, abych trénovala rodičů srdeční sval a je pak neskolila kardio příhoda 🤣
Hm, taťku skolila v 51. Určitě jsem na tom měla taky podíl🙄 naštěstí mi to mamka nikdy nevyčetla, ale někdy na to myslím. Ale to už bylo v době, kdy jsem byla dávno dospělá a emoce zklidněné. Ale hlavní příčina byla jeho nekompenzovaná cukrovka. A jedna moc zlá událost s jeho synovcem.
Nee, neměla jste na tom podíl. Nebyl malý. Každý strůjcem svého osudu. Předem se omlouvám, pokud je to necitlivé. Ale už dost k takovým tématům.
Díky, v pohodě, já jsem stejná, takže vím, o čem mluvíte. Myslím stejná jak taťka, mám problémy, k doktorovi nepůjdu ani za nic, dokud mám pocit, že to můžu zvládnout sama. Jednou to se mnou zřejmě taky sekne, ale jak píšete. Vždycky říkám, že když děti nemám, tak je to jedno, siroty po mě nezůstanou😉Teď k tomu přidávám, že stejně nechci být stará😏