Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 05.01.2025, 12:29:50
“…vůbec jsem to nebrala jako příkoří a už vůbec ne v dospělosti, kdy jak jsem psala, bych já sama takové dítě nejspíš zahrdlila. Nejsem žádná mírná a chápající, jsem po taťkovi cholerik a dlouho se neudržím. …”
Přesně tohle je ten důsledek. Malé dítě NIKDY neviní rodiče, je na nich plně závislé, přetransformuje si prožité příkoří do pocitů vlastní viny. A potom přenese do dalších podobných vztahů…
“…vůbec jsem to nebrala jako příkoří a už vůbec ne v dospělosti, kdy jak jsem psala, bych já sama takové dítě nejspíš zahrdlila. Nejsem žádná mírná a chápající, jsem po taťkovi cholerik a dlouho se neudržím. …”
Přesně tohle je ten důsledek. Malé dítě NIKDY neviní rodiče, je na nich plně závislé, přetransformuje si prožité příkoří do pocitů vlastní viny. A potom přenese do dalších podobných vztahů…
No jak se říká: šedivá je teorie, zelený strom života…je vidět, že jste asi toto nezažila. Jen konstatuju. Já jsem nebyla dítě závislé na rodičích, já se celé dny někde toulala, už tak od druhé třídy, co pamatuju. Naši o mě většinu času ani nevěděli(tady bych dala vsuvku, že mi babča kdysi prozradila, že měla stejného bratra) Pomohlo: musíš být doma do tmy? Ne, bylo to, jak když mluví do dubu, dělala jsem si prostě, co jsem chtěla. Ale nebylo to nějak nebezpečné, závadné, takže jasně, za to mě nesfackovali, dostala jsem na pár dní zaracha. Poučila jsem se? Určitě ne. Jak jsem psala, s takovým dítětem to nejde. Ani po dobrém, ani po zlém. Jak jsem psala už mockrát, byla jsem nevychovatelná, protože jsem sama nechtěla, nechtěla jsem být ničím omezovaná, ani školou, ani rodičem. Naštěstí jsem měla dobrý příklad ve slušné rodině. Dítě se učí hlavně tím okoukáváním, tak jsem se to asi jako to zvířátko, naučila taky😉
A jakých myslíte vztahů konkrétně? Mě nikdo nemlátí, rozhodně nejsem žádná oběť. Pořád jsem tak trochu nezávislá, nenechala jsem se nikdy vtlačit do toho,, co bych měla". Svatba mě děsí, i když ano, možná někdy i na ni dojde, čistě z praktického hlediska🙄
Nabídnete Irmo19 adekvátní řešení v situaci která nelze neřešit? Hlavně prosím bez emocí.
Vezmu dítě na chirurgii a budu mu při ošetření oporou. Co na tom chcete vymýšlet??
Lékař umrtví, vyčistí, případně zadrénuje a sešije ránu, zkontroluje očkování proti tetanu. Já předem dítěti vysvětlím, co se bude dít, ujistím ho, že ošetření nebude bolet a že budu s ním… případně navrhnu, že si pak spolu doma pustíme oblíbenou pohádku a dáme křupky/zmrzlinu/pohár… ať má i nějaké příjemné vyhlídky 😘
Nechcete téma výchovy dětí jít řešit na emimino? Tohle není ani chovatelské téma, ani se nijak netýká Stelly.
edit.: Vlastně vůbec nechápu, proč se na tady řeší v poslední době opakovaně děti (mít x nemít), výchova, porody. Navíc, když se k tomu opakovaně vyjadřují bezdětné. Nechápu. Je to chovatelský web, pojďme si zase povídat o psech, kočkách, slepicích, fretkách, holubech. Téma děti se probírá jinde a všude, chovatelské téma je to, co je unikátní zde a proto sem chodíme, ne?
Tyjo, to s LS je přesné. Nenaučím, nepřipravím, nevysvětlím, dítě/pes si dělá, co chce, to je fakt tak těžký dítě vyzvednout ve škole a naložit mu práci… a pak v osmi letech čumím, ono to reaguje ne dle mých představ, aha… a šup, lisk.
Jako s pejskem - cvičíme jen chviličku a přivolávám, když vím, že mám jeho pozornost.
Dobrý je, že dnes prostě změníte heslo na wifi a pozornosti máte hafec. 🙂
Tyjo, to s LS je přesné. Nenaučím, nepřipravím, nevysvětlím, dítě/pes si dělá, co chce, to je fakt tak těžký dítě vyzvednout ve škole a naložit mu práci… a pak v osmi letech čumím, ono to reaguje ne dle mých představ, aha… a šup, lisk.
Jako s pejskem - cvičíme jen chviličku a přivolávám, když vím, že mám jeho pozornost.
Dobrý je, že dnes prostě změníte heslo na wifi a pozornosti máte hafec. 🙂
Ehm, za komančů lidi chodili do práce, nikdo děcka nevozil do školy, ze školy, když sám byl v práci. Přišli z práce a mazali něco dělat kolem baráku, dobytku, nebo na pole. Naložit mu práci? A pod tím si jako představujete co? A když pak přijdete k večeru z pole, nadřený jak hovado a děcko máte nevíte kde? Ta nějaká práce nedotknutá? Co s tím uděláte? Chápete? Nejde s tím udělat nic. To pro vás.
Pro Irmu: Když mě zavezli naši ve 4letech na vyčistění prstu do nemocnice, protože jsem měla už otravu(teda poslal mě tam doktor) udělala jsem tam prý scénu, že se naši hanbou propadali. To si nepamatuju, znám jen z vyprávění, že jsem na sestřičky řvala: nechte mě vy blbé krávy. Podotýkám, že u nás takto nikdo nemluvil. Když jsem někdy ve třetí třídě visela omotaná na schodišti kolem zábradlí, aby mě mamka neodtáhnula k zubaři, přišla babča, že si neporadí s jedním smradem. No samozřejmě se pak bála, že mi utrhne ruku, tak naštvaně odešla s tím, že přijde z práce taťka a uvidím ten tanec. No, ten byl samozřejmě silný, takže mě přepral, vymotal, schytala jsem nevím kolik facek i cestou k zubaři, kde jsem se postupně věšela na ploty, poslední mi dal zubař, protože přes pozitivku to taky nezvládnul.
Výchova psa: ako vychováva fenka svoje dieťa-šteňa? Nikdy mu nedá packou, nezdrapne ho za krk alebo neexistujú chvíle, keď hľadá miesto iba pre seba mimo svojich ratolestí?
No neřekla bych.Měla jsme jsme matku a jejího syna.Když na ni nepřestával dorážet,nestačilo jen zavrčení,uzemnila ho tlapama hned,chytla za krk,přimáčkla k zemi,štípla. Čím byl větší a starší,tím víc.I malý štěňata uzemnila,když ji dlouho otravovala.
Takto se choval kluk, Downík a kombinace něčeho, co způsobilo, že si odkousl poslední článek palce. Tedy ten záchvat vyvolalo to, že nedostal, co chtěl. Což je extrémní příklad, ale… Ve 4 letech už to dítě u lékaře bylo minimálně 10x, ví, co se bude dít (může být smůla na pediatra, uznávám)…
No, LS, my to měli tak - rodiče v práci, mě ségra vodila do školky, pak šla 2 km do školy, až já šla do 1. tř., tak jsem vodila do školky bráchu já, celé vsi to tak dělaly, cestou domů do kravína pro mlíko a každý jsme šli na jeden záhon nebo nosit dříví, nakrmit, uklidit. Před barákem jsme měli řeku, plavali jsme, chytali ryby, kluk od vedle chytal jen ty ryby, povinnosti nula… a do tmy jsme doma byli všici, my i sousedovic kluk, my měli hlad a on, kdyby nepřišel, tak dostal nařezáno, až do 20 koktal a kde je dnes, nechtějte vědět, druhý naproti kluk, toho měli jeho prarodiče, když strčil ruku do traktoru, tak přišel k nám, ne k nim… nakonec babičku zabil sekyrou (pozn. autora: o tom prostě nemá smysl diskutovat, dle inteligence dítka se dá hodně vysvětlit, ale je to práce, někdy skoro jen práce na sobě, the end).
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 05.01.2025, 15:31:23
Strašný, strašný, strašný!!!
Copak to nevidíte ani teď? A jak se to propsalo do vašich vztahů? K dětem i ke zvířatům?
Tu malou holku i s jejími pocity, sebeúctou, schopností empatie…jste v sobě zamkla na tisíc západů. Ale NENÍ TO VAŠE VINA, je to záchovný mechanismus nevyzrálé psychiky.😭
…A omlouvám se, vím, že se vám to bude špatně číst, ale už jsem musela…🌷
Copak to nevidíte ani teď? A jak se to propsalo do vašich vztahů? K dětem i ke zvířatům?
Tu malou holku i s jejími pocity, sebeúctou, schopností empatie…jste v sobě zamkla na tisíc západů. Ale NENÍ TO VAŠE VINA, je to záchovný mechanismus nevyzrálé psychiky.😭
Jenže já jsem nikdy nebyla ,,ta malá holka". Už od samého pidi dítěte jsem se chovala jak kluk, nikdy jako holčička. Já jsem tak jenom vypadala…klamala tělem. Nechtěla jsem nosit sukýnky, když mi jednu navlékli, schovala jsem si do tašky kalhoty a na zastávce, 50m od baráku, se převlékla. To jsem byla ve třetí třídě.
Děti nemusím, zvířata miluju. Asi v dětech vidím hlavně to špatné, co bylo ve mě. To ano. Ale to nic nemění na tom, že k nim nemám žádný vztah, jsou mi jedno. Ale na druhou stranu, když vidím chytré, šikovné dítě, jsem na něj pyšná, i na jeho rodiče a fandím jim👍
Megíí, takže v dětství jsme to měli takřka naprosto stejně, já se také starala o bráchu, i ten zbytek byl takřka totožný. Právě s tím rozdílem, že já bych možná pro to mléko zašla jednou. A v záhonu by pracoval brácha a já bych někde s klukama stavěla bunkr. Prostě nepochopíte, že tomu děcku můžete dát povinnosti a nadiktovat co chcete…ale nedonutíte ho to udělat, když ono samo nepochopí, že by mělo, mohlo, třeba pro maminku, že bude mít radost. Jo, to zafungovalo určitě někdy, ale spíš vyjímečně.
Abych to odlehčila, i když Irma teď zase bude litovat mého muže a možná na mě pošle sociálku: když mamka vysvětluje lidem, proč je nakonec dobře, že nemám děti a hodí, co všechno se mnou zaživali, můj muž se řehtá s tím, že: a vidíte, já to teď mám na krku. Víte, co mi dalo úsilí, udělat z toho normálního člověka😉 Ano jsme spolu od 14, takže jsme se tak nějak vychovali navzájem🙂
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 05.01.2025, 16:35:20
Jak jste se starala o bráchu, když jste neustále někde běhala? Jak jako nutit k něčemu? My jsme nebyli ten druh, co si myslí, že jahody rostou v supermarketu, my jsme si je vypěstovali.
