Já to neschvaluju. Jen říkám, že tady nikdo z Vás s lepší nápravou/s někým lepším, kdo dokáže pošahaný bull psy zachránit, nepřišel.
Byl takto. Musím si to zobrazování na fb už asi vypnout.
Esi Vás to teda zajímá. Je to dlouhé a z 2022.
"Rockův příběh Myšáka znáte.. největší stafbulíček na světě, že jo 🙈 A chcete znát úplně celý jeho příběh? Od první chvíle až do tohoto okamžiku? Jak se dostal k nám a co vše prožil, než se stal členem Smečky? Tak se pohodlně usaďte, bude to dlouhý příběh. Začal na podzim roku 2021. Myšák Rock byl u nás na běžném pobytu. Tedy někdo si objedná pobyt, se zaměřením na trénink/socializaci/problémové chování. No tato objednávka byla něčím jiná 🤔 majitel psa se neuměl vymáčknout co vlastně chce. O nic nejde, to nevadí. Když k nám Rock přijel, neuměl nic. Zhola NIC. Přivolání se smál a hrál s tebou na honěnou. Podání packy se fakt za to, že něco umí nepočítá. Člověk mu byl jen k smíchu a všichni jen k provokacím. No jsme ale psí polepšovna.. tady s těma pubertálníma kravinama kluci jako on nepochodí. Po pár dnech už nám bylo jasno, že se přerostlému stafbulíčkovi nikdo pořádně nevěnoval a jen ho ubezpečovali, že se stačí chovat jako přiblble roztomilé štěně a bude to ok. Tak nějak jsme taky tušili, že doma na něj není prostor/čas/chuť/zájem. Že je to ten případ, kdy by pes měl jít jinam. No taky že jo. Po měsíci od pobytu byl u nás zpátky v dočasce. My nikoho nesoudíme, za to že dá psa do jiné rodiny. Kolikrát je to lepší než aby se o něj někdo staral na půl či vůbec. Největší stafbulíček světa byl teda před Vánoci 2021 u nás a uměl prd a choval se jak pubertální blbec. Vlastně bych měl ještě odbočit, abych vysvětlit, proč je ten 40 kg pes největší stafbulíček světa. To si tak umanete ze dne na den, že chcete na tulituli na gauč a kjůt fotky stafbulíčka, projedete bazoš a pro nějakého si skočíte. Bo inzerát vypadal, že vše je ok. No když nevíte nic o tom, co znamená slušný chov tak naletíte podvodníkům jako nic.. Šup a máte doma křížence argentinské dogy a kdoví čeho. A jelikož jste mladá holka, která má možná skoro druhou desítku na krku, víte hovno o zodpovědnosti a chcete jen užívat, ne se omezovat, tak vás brzy práce a povinnosti kolem psa otráví. No a chlap tráví všechen čas v práci.. Tak a teď víte jak se rodí 40kg stafbulíčci a jak končí v dočasných péčích. Ale nevíte ani ťuk o tom, co vše musel den po dni zažít a dokázat aby se z něj stal pan Pes. Ale pěkně popořádku. Když přijde pes v pubertě, kterého nikdo neučil respektu, autoritě a všeobecně ničemu, myslí si o sobě, že je největší frajer a nic nemusí. Tedy nic plnit, žádné povinnosti, žádná spolupráce. Jen když se mu to hodí. Takový pubertální smrad je ve smečce neoblíbený. Což si ale on neuvědomuje, protože ve své nadutosti netuší co znamená SMEČKA 🙈 Naše smečka má zakázáno cokoliv řešit agresí. Respektují to. Je to proto, že kdyby cokoliv řešili agresí, okamžitě by mohl začít rozklad smečkových vztahů a důvery. Jenže i když to má obrovskou výhodu pro harmonii a klid ve smečce, tak to má vedlejší efekt v podobě toho, že si nový příchozí myslí že se ho naši psi bojí a na 100% je ti namyšlenější začnou dřív nebo později zkoušet. A že princátko Rock byl namyšleností nadnášen, zdůrazňovat nemusím. Smečka se sice rychle seznámí s nováčkem, ale to vůbec neznamená, že ho přijali. Aby ho totiž přijali, musel být buď mrňavé štěně, nebo naprosto nekonfliktní a přizpůsobivý pes. Nebo by si to musel zasloužit tím, že se perfektně naučí pravidla a hranice chování ke každému jednomu členovi smečky. A že bude všechny RESPEKTOVAT. Problém psů jedináčků ale často bývá, že se neměli kde naučit komunikaci se svým druhem a že se především neumí cítit být součástí týmu. A pokud nejste součástí týmu, jste outsider. Jen jen na vás, jak rychle si uvědomíte, že mnohem lepší je být v týmu než mimo něj. Aby se to ale pes naučil, musí mu někdo dělat průvodce. Smečka by ho ale rychle vyštvala. Neschopný hladový krk navíc je smečce k ničemu.. Průvodcem a prostředníkem musím být já člověk. Mám více trpělivosti a nekoušu. Víte v tomto bodě jsme vůbec nevěděli, že Rock zůstane. Jen jsme věděli, že teď je tady a musíme ho učit vše co umíme. V tomto přistupujeme ke každému psovi stejně. Nejdříve se Rock musel naučit, že si nemůže dělat srandu z nás lidí, vrčet na nás, vyjízdět, když nemůže ovládat situaci. V této části budu zcela upřímný a otevřený. Mé zkušenosti praví, že se pes učí především pomocí tří principů akce a reakce. Tedy specificky na základě toho jakou odpověď vyvolá jeho akce. Když to zjednodušíme je to vždy pozitivní/neutrální/negativní odpověď. Pozitivní je, když získá svým konáním něco, co chtěl. Neutrální je když nic nezíská, neztratí a reakce na jeho akci je nulová. Negativní je, když něco ztratí, nebo když to bolí, je to nepříjemné. Tyto jednoduché principy se uplatňují v procesu učení psa rovnoměrně. Příkladem je, když pes udělá něco aby získal kousek jídla, hračku (primitivní, ale účinný způsob manipulace se psem). Neutrální je třeba, když otravuje druhého psa a ten se k němu otočí bokem/zády a dá najevo, že o jeho pozornost nestojí. Nebo třeba, když pes žebrá u stolu, vy si ho nevšímáte a on to vzdá a lehne si bokem. Negativní může být to, když jinému psovi zkusí vlézt do misky a ten se ožene, klidně kousne. Nebo když se dotkne horkých kamen a spálí se. Rozumný pes se poučí a příště to neopakuje. Pes tedy bude opakovat to čím něco získá a bude se vyhýbat tomu kde něco ztratil, nezískal nebo dokonce tomu kde to bolelo. Vždy když se Rock choval špatně, museli jsme tedy zvolit buď neutrální nebo NEGATIVNÍ způsob interakce s ním. Když si dělal srandu z přivolání a hrál na prvokativní hry na honěnou, řešili jsme to buď ignorací a odchodem, nebo výjimečně třeba hozeným klacíkem, petkou apod. Rock se rychle naučil, že je výhodné (pozitivní) přijít k nám a pomazlit se, pohrát si. Takto se učil i další komunikaci. Druhou věcí byl pobyt ve smečce a sdílení společných prostor (zahrady, vnitřního prostoru domu). První dva tři týdny byl pouze v kotci, ve svém pokoji a se psy se setkvával při venčení. Budoval si vztah předsvším s námi lidmi, psy se učil pouze tolerovat. Už během té doby jsme věděli, že jeho arogance způsobí problémy. A věděli to i psi. V té době byla Zayka ještě malé zranitelné a naivní pískle. O to víc se smečka chová přiostřeně a nedůvěřivě - chrání mládě. Pokaždé když jsme venku viděli, že myšák Rock tuhne kolem psů, napařuje se, ježí se, důrazně jsme ho upozornili, že se chová nevhodně (negativní reakce/korekce). Dokola a dokola, každou chvíli pod přísným dohledem 24/7. Týdny a měsíce v kuse. Musel se naučit na svých chybách a naučit se číst komunikaci smečky. Jak jsem již zmiňoval, pokud pes nenarazí, zkouší stále více a tak i Rock zkusil jednoho dne získat něco více pomocí agrese. Vsadil vše. Počkal si, až ho nebudeme pár minut hlídat a pokusil se podřídit si Joeyho (koho jiného, než nejtvrdšího samce) pomocí agrese, napadení. Přesto, že naši psi mají zakázáno cokoliv řešit agresí, mají dovoleno se bránit. A předmět sporu?Rock pozorováním zjistil, že si Joey zakládá na majetničení hraček, věcí a osob. Pokusil se Joeyho napadnout kvůli klacíku. No Joey je mnohem zkušenějši, zažil mnoho a je rychlý a nekompromisní v reakcích a Rockovi pokus vrátil. Ve stejnou chvíli jsme už šli rvačku ukončit my lidé. A Mia, vychovatelka, byla také rychlá a Rock to schytal za kůži na krku i od ní. Od nás lidí dostal myšák okamžitě škaredý výprask, což se pokusil ukončit útokem i na nás, nepochodil. Ale i Joey dostal vyčiněno, neboť na hádání musí být vždy dva. Protože je Rock hodně vázaný na člověčí pozornost, jeho trestem bylo především vyloučení ze smečky a nulová pozornost nás lidí i psů. Po dvou měsících u nás spadl na začátek a o vše přišel. Z obýváku zpět do kotce. Odtažitost, žádná láska a ani hry. Dokud sám neprojevil pokoru. Od té doby měli kluci vyhrocené vztahy. Obcházeli se, byli napjatí, nedůvěřivý. A když to viděly holky, byly na straně Joeyho. Pouze Zaya se Rockovi věnovala, tedy Zaya a já. Postupně si zase získal opatrnou důvěru smečky. Jenže přišlo hárání a to je velká zkouška. Obvzláště pro mladého puberťáka. Opět se stala chyba a Rock si pokusil agresí přivlastnit fenku Miu. Opět stejná reakce smečky i nás. Vždy táhneme za stejný konec provazu. Stojíme za sebou. Rock se poučil. Věděl, už že nemá smysl si cokoliv přivlastňovat agresí. Jen abych nezapoměl zmínit, úplně na začátku taky tvrdě vystartoval po Zayce, když se mu přiblížila k misce s jídlem. V tu chvíli byste Zuzanku nepoznali a Rock se před rozzuřenou samicí chránící "své" mládě skrčil a ustoupil. Tedy i tvrdou agresi kolem jídla zkusil. Všimli jsme si, že se myšák z negativní reakce vždy poučí a stejnou chybu neopakuje. To je vždy dobré znamení. Vždy se však držíme několika věcí. Nikdy novým psům nic nedáme zadarmo, krom jídla a střechy nad hlavou. Vše si musí zasloužit. Pobyt v obýváku, pozornost, lásku, DŮVĚRU, gauč, postel,.. Jsme přísní, tvrdí ale spravedliví. Nikdy psovi plně nevěříme, dokud nás nepřesvědčí o tom, že si důvěru zaslouží. Od prvního dne ho učíme stejná pravidla jako platí pro všechny. Nic mu nedlužíme, nelitujeme ho. Nad psa se nenadřazujeme, ale nikdy se před ním neponižujeme. A vždy má v hierarchii poslední místo. Navždy, dokud ho nenahradí nový nováček, pak služebně starší pes stoupne. Psi tak mají pevná pravidla, která jim dají jistotu a pevné místo ve smečce, které jim zajistí, že není důvod o nic soupeřit. Tento proces ale trvá měsíce i roky. Pes se učí na chybách a ty musí udělat. Nemůže si nastudovat knihu. Systematicky jsme mravenčí prací, trpělivostí a zkušenostmi smečky Rocka učili den za dnem každou jednu věc, pravidlo, zákonitost, hranici a komunikaci. Den za dnem se měnil v dobře vychovaného psa a týmového hráče. S každým dnem nám kousek přirůstal k srdci a hledal si cestu i k srdcím psů ve smečce. Chodil na tréninky, socializace, vycházky. Učil se, byl pod neustálým dohledem. Po několika měsících už mohl spát v obýváku na pelechu přitulený k ostatním, ale nesměl do ložnice. Pořád jsme věděli, že musí mít důvod se snažit. Pak přišla opět chyba. Joey a Rock spolu naráz seskočili z verandy a neštastně dopadli na sebe. Rock byl v takových chvílích na svou osůbku háklivý a reagoval při tom když do jeho majestátu někdo drcnul podrážděně. Zakousl se tedy Joeymu do čenichu, jenže Joey je Joey a myšák byl do vteřiny pod Joeym a ten ho ztrestal útokem na hrudník (ne na krk). Okamžitě jsme povelem ukončili Joeyho konání, ale Rock měl škraloup. 3x a dost. Během další vteřiny na něj skočili Mia a Olí a Rock od nich dostal nakládačku, kterou jsme ukočili my klackem. Já měl od Rocka prokouslou ruku (psi ve vřavě neřeší do čeho kousnou), Rock několik dír v kožichu na různých místech. Po ukončení rvačky utekl vystrašeně do koupelny (jeho "místo" na začátku). Když jsem k němu přišel, tak moc se bál, krčil a třásl se, že jsem hned věděl, že jakýkoliv fyzický trest nemá smysl. Byl na dně. Beze slova jsem ho odvedl pryč od smečky do kotce, vyjádřil jsem mu hluboké pohrdání a bez ohlédnutí odešel. Tu noc byla velká zima a deštivo. Rock byl v kotci sám ve tmě, zbitý od psů, o hladu a tmy se bál. Neměli jsme to srdce nechat ho tam, viděli jsme že trpí, že lituje, že cítí vinu. Uprostřed noci jsme ho vzali domů a ošetřili mu rány. Byl tak pokorný jak jen to šlo. Prosil nás očima o odpuštění a náznak lásky. Jenže naše reakce byla neutrální, žádná. Jen smutek a zklamání, odtažitost. Smečka mu jen očichala rány, odfrkli si a šli od něj pryč. Následující dny se s ním nikdo nebavil. Ani Zaya. Ignorovali ho. Jen Joey ho občas zkontroloval a koukl na něj. Rock se od toho okamžiku změnil. Začal se k ostatním chovat jinak. Respektoval je, respektoval dobře jakýkoliv jejich sebemenší signál ke své osobě, svému chování. Najednou zbyla z jeho arogance jen matná šmouha. Dali mu novou šanci, důvěru a ze dna kam spadl se začal zvedat. Tentokrát jinak. Pokorně a s citem k ostatním, k jejich potřebám, k jejich pocitům. Naučil se k nim chovat tak aby ho odměnili svým přátelstvím, svou pozorností, hrou a intimitou. Začal opatrně přijímat jejich pečování, opatrně jim to zkoušel oplatit. Více se tulil, vyhledával společnost. A až po půl roce od svého příchodu si zasloužil místo v naší posteli. Dnes, téměř po roce je z něj jiný pes. Přátelský, loajální, týmový a člen smečky. Z arogantního floutka, který si myslel, že mu patří celý svět a všichni se mu budou klanět, protože má velké ego a zuby, se stal ochránce rodiny a pes, který učí jiné psy, jak být členem smečky - být tím nejpřirozenějším, čím pes může být. Ctít pravidla, starat se o druhé a respektovat je. Jo byla to dlouhá cesta, ano vyjel i na mne, i na Zuzku, museli jsme si ho po psím srovnat. Nikdy ne však zlomit. A po každé chybě dostal znovu šanci, znovu možnost napravit si ztracenou důvěru. Věřili jsme že v něm je dobrý pes. Psa nemůžete zlomit, aby byl členem smečky, musí k tomu dojít sám. Tady je po 9ti měsících hotový ten nejhorší kus práce. Byla to kupa stresu, neustálé pozornosti, napětí, ale i pár rvaček. Ale především tam bylo spousta krásných okamžiků, které nás přesvědčovali, že to půjde. Začleňujeme do smečky všechny dočasky, pořád dokola jim dáváme to nejlepší ze sebe. Pracujeme denně s cizími psy. Tenhle příběh Rocka je i není něčím výjimečný. Je mnoho psů v dočaskách, psů vykopnutých z domu. Ale je málo psů, kteří ujdou takový kus cesty aby se stali součástí něčeho pro psy tak přirozeného jako je velká smečka. Zabralo to měsíce. Třeba si myslíte, že by to šlo jinak, že vy to zvládnete levou zadní. Myslete si co chcete, můžete. Naše zkušenosti jsou takové jaké jsou, cesta, kterou jdeme se svými psy je ale surová realita, kde není žádné možná, kdyby, myslím si. Můžete vyčítat, že Rock dostal od nás přes hubu. Můžete poukazovat na to, že si ho psi srovnali. Pro nás je to příběh trpělivosti, víry a dání nové šance po každé chybě. Na rozdíl od líbivých verzí hyperkorektního světa výhradně pozitivního pozlátka, který si vybudovali kolem psů lidé aby si vytvořili snadno přijatelnou verzi pro svůj mozek, my žijeme pravdu. Náš denní chleba je realita s hromadou psů, studium chování, reakcí, smečkových vztahů tak jak jsou, bez příkras. Proto tady máte příběh Rocka tak jak je. Vezměte si z něho co sami chcete, je to na vás."
No fajn a teď evidentně pes funguje. Pořád nepřicházíte s řešením B.
Mě ten příběh taky nějak nepohoršuje. Jako jasně, nesouhlasím se vším, ale.
Pořád nechápu, co je špatně odsouzení hodné? Pes jim třikrát porval vlastní psy, vyvolal rvačku a kousl i do člověkay nevím jestli bych měla tolik trpělivosti to s ním zkouset znovu a znovu.
Tvrdý a drsný to je. A rozhodně mi z toho dobře není. Ale už ho nesleduji, jelikož hodně omezuju socky.
Jenže já bych teda chtěla slyšet nějaký mírumilovnější postup, jak napravit namachrovanýho/nebezpečnýho bull psa. A pak OK. Jenže tady je jen hejt a žádná alternativa. Tenhle pes i přes to příkoří dostal znova šanci, když ho předchozí dementní majitel totálně nechal zraplovatět. Nezaměřuju se v tomto případě na detail, ale na situaci celkově. Rozodně to není černobílý.
Druhak je jeden z mála, co ví, co jsou tyhle psy zač, má s nima zkušenost a mluví o nich tak, jak to je, ne jak fanoušci bull psů, před kterými se nesmí říci půl slova špatně o bull psech a místo, aby šířili pragmatickou osvětu, tak se jen bijí za to, jaký jsou stafíci ťuťuňuňu miláčkové zlatíčka a všichni, kdo to nevidí, jsou přece obyčejní idioti.
P.S. Jo se objevuje ještě druhá varianta řešení, kterou píšou útulky: “jen do zkušených rukou, které znají charakter těchto psů” 😀
“Pořád nechápu, co je špatně odsouzení hodné? Pes jim třikrát porval vlastní psy, vyvolal rvačku a kousl i do člověkay nevím jestli bych měla tolik trpělivosti to s ním zkouset znovu a znovu.”
četla jsem jen prvních pár vět, celé už dnes číst nebudu, a hned mám první špatně - pes nic NIC neuměl ale zároveň “pes se smál přivolání…..pes se člověku jen vysmíval…..”
kua pokud pes neumí přivolání, tak jak se mu může “vysmívat”? když neví, co to je?
přičemž celé to "vysmívání" komukoliv je prostě polidšťování jak hovado a já už večer kafe nepiju a tlak si zvyšovat nesmím, cévka už prdla…..
A jak je to relevantní? Copak my se prohlašujeme za psí polepšovnu? Nemusíme znát řešení situace. Ale někdo, kdo prohlašuje, že napravuje psy, by to měl umět.
Ale prosím, chcete řešení. Co takhle aby si psa pořídil jen ten, kdo na něj má a má o něj opravdový zájem? Co takhle kdyby si za výcvikáře neprohlašoval kdejaký jouda?
Jako já četla úplně jiný příběh než Vy - příběh o psu, který sice nic moc neuměl, ale nebyl doslova zkažený. Zkazili ho až tady ti výcvikáři. Opakovaně dopouštěli, aby se mohli rvát, přímo pro to vytvářeli podmínky. A pak ho chtěli dát pryč! Nakonec se ten pes dostal do stavu, kdy jakž takž funguje, za což si připisují ktedit oni.
Jako fuj a hnus. A jak tu někdo psal, že to není týrání, tak je to Ok - ne každé legální jednání je v pořádku, ale i kdyby bylo, tak neposkytnutí péče zraněnému psu je týrání. Nezajistit jedince, kteří se budou prát, je týrání. Ten zbytek možná týrání není, ale je to nehorázná hloupost. Já bych jeho psem být nechtěla za zlaté prase.
Pes jim třikrát vyvolal rvačku, ano, ale oni to dopustili. A to je existenciálně špatně.
U skutečného výcvikáře se to stane maximálně jednou, a to už musí být jó blbá situace.
Plus to polidšťování je psycho.
Jenže já bych teda chtěla slyšet nějaký mírumilovnější postup, jak napravit namachrovanýho/nebezpečnýho bull psa.
Jedno slovo: vodítko. A servat se nikdo nemusel.
Navštivte skutečného napravitele psů a dozvíte se.
Zlatej Desenský, fakt. Tam se psi běžně nervou.
Pokud si přečtete příběh Rocka, který sem dala Megi, tak z toho, co popisujete, není pravda nic. A také na tom článku nelez dokázat, že by se nesnažili psa před tím vychovat jinak.
hmmm, on ten hejt je na místě, pokud opravdu prokazatelně na práci s takovým psem existuje jiná cesta. Stále jsem ji od Vás nikoho neslyšela. A že si mají psa pořizovat jen ti, co na něj mají (jakkoli), tak to je ze říše snů - jak to chcete dokázat? Tenhle frajer je jeden z mála, kdo o tom mluví, jak to je. Bull komunita je úplně totálně pošahaná a jakoukoli připomínku nebo argument bere jako útok. Právě lidé od bull psů, myslím ti, co je dokážou dobře vychovat a vést, mají zodpovědnost za utrpení těchto zvířat, jelikož edukace a pragmatická osvětová činnost 0.
Varaxi:Jenže já bych teda chtěla slyšet nějaký mírumilovnější postup, jak napravit namachrovanýho/nebezpečnýho bull psa.
Jedno slovo: vodítko. A servat se nikdo nemusel.
Navštivte skutečného napravitele psů a dozvíte se.
Zlatej Desenský, fakt. Tam se psi běžně nervou.
Varaxi, umíte číst? Chápete, že všechny ty metody neschvaluju? Vy pořád vidíte jeden případ, ale jak u nás chcete jinak řešit problematiku bull psů v rukách Čechů s východním myšlením? A vodítko a jako co dál? 🙂 ten pes bude na vodítku a napravěj ho jak? JÁ nevím, jak moc tyhle psy znáte, ale přijde mi, že vůbec.
Ten pes byl nevycvičený a nevycválaný, ne něco, co rve vše okolo.
A tihle mu - píšou to oni - namlátili jednou, podruhé, …a myslí si, jak to na toho psa funguje.
Podle mě teda nefunguje, naopak se to zhoršovalo.
A jsou zástupy lidí, co je za to obdivují. Asi jsme opravdu každý četl jiný příběh.
Pes nic neuměl.
A JanaJanaJanaJana chce alternativu.
No já (a nejsem žádný trenér a skoro nic naučit psa neumím, to bez legrace) psa nejdřív něco naučím - záchrannou brzdu - a pak jdu k cizím psům postupně, zkrátka jen do vzdálenosti, kdy je můj pes ok, cvičíme, dřeme, reflex.
Jak můžu po psovi chtít, aby něco dělal, když jsem ho to nenaučila?
Základní poslušnost, vodítko a košík - to je alternativa.
Ale naučený povel je naučený povel, ne že někdy poslechne a někdy ne.
Oni říkají spoustu dobrých věcí o těch plemenech, měla jsem velkou radost, že se někdo takový objevil…
Megi, tyhlety psy jsou třeba do roka v pohodě (velmi cca), řada lidí je vede jako kdejakýho běžnýho ratlíka nebo nekonfliktní plemeno, v podstatě třeba tak, jak to píšete, ale pak se to zlomí a bull pes začne být silně řekněme teritoriální a nebezpečně reaktivní a všechno je v čudu. Doporučuji si přečíst něco o bull psech a zabrousit na jejich fóra, tohle fakt není pes pro každýho a rozhodně ne pro toho, kdo to nemá v hlavě srovnaný.
megi, to je fakt
prosím, zjisti si alespoň nějaké základní informace o bull plemenech
ať alespoň něco málo víš…….😎
jako fakt 😇
JanaJanaJanaJana:Megi, tyhlety psy jsou třeba do roka v pohodě (velmi cca), řada lidí je vede jako kdejakýho běžnýho ratlíka nebo nekonfliktní plemeno, v podstatě třeba tak, jak to píšete, ale pak se to zlomí a bull pes začne být silně řekněme teritoriální a nebezpečně reaktivní a všechno je v čudu. Doporučuji si přečíst něco o bull psech a zabrousit na jejich fóra, tohle fakt není pes pro každýho a rozhodně ne pro toho, kdo to nemá v hlavě srovnaný.
Vždyť megi takovýho psa má a myslím, že není první.
nevím, že má megi bull psa. A jestli ano, rozhodně vystupuje jako kdyby o nich slyšela poprvé dnes. A jestli je to celý nějaký divný sarkasmus (obzvlášť ten jeden z posledních příspěvků), tak prosím, povedlo se😀
Jinak už k tomu nemám co víc říct a není potřeba ani někoho přesvědčovat, jen mi tu podobný pohled jako je ten můj chyběl a taktéž jsem ho ráda rozvedla. A je dobře, že jste tak udělali i vy.
v této diskuzi náhodou vše myslím vážně
odp. na nějaký předch. příspěvek:
Řešit: Výcvikem a výchovou. A u těchto psů budete cvičit i u zvěře, koček, slepic a psů. Jo, moc lidí to nedělá. Těm říkám - hele, tak já teda svýho psa taky pustim z vodítka, chcete? A jo, jsou psi, kteří se narodí nemocní, jako opravdu, ale těch moc nebude (statistiku nemám).
A teď jste právě narazila na to, o čem to je - ten pes se třeba v půl roce změní. A to musí majitel vědět a pracovat od štěkanátka, ne až v tom kolotoči.
Takže pracoval tento trenér, učil (nebo jen zakazoval, opravoval),
nebo pak řešil následky?
A jinak teda Megi není nejakčnější, dala se naučit, zvládáme chodit po ulici, aniž by na nás volali Novu. Máme nějaké ultra nepřítelky… a na kastrované kluky taky není, ehm, nejhodnější, ale… Umí i zastavit před zvěří. Nesmí to teda být metr u huby, že jo.
Ale existují o hodně víc bojoví psi, tohle je slabej odvar.
Zvládá se to prostě přes - u mě (jakože k noze), jdeme, hlídej míček, unavenej pes atp.
Jako vono to není jednoduché. Je to dřina. Pitbull/Stafford je
100% smečkové zvíře jen v jediné situaci - v práci. A ta práce se jmenuje lov/ostrý tah.
Tak proč po nich chceme něco tak hrozně nepřirozeného?
Nemůžu mít pět těchto psů. Tečka.
JanaJana, umíte číst?
Nemusím umět uvařit polévku, přesto mohu v restauraci oprávněně kafrat, že byla přesolená a s nedovařenou zeleninou. Nemusím umět šít, přesto můžu jít reklamovat kostým ke švadleně, protože mi nesedí a má každý rukáv jinak dlouhý.
Nemusím umět napravovat psy, abych věděla, že tohleto je špatně. Nemusím mít pro to konstruktivní řešení, to mají lidi většího kalibru než já. A přijde mi úsměvné, že to vyžadujete tu na intetnetové diskuzi. Normální výcvikář Vám řekne, že musí psa vidět, jak reaguje a co dělá, aby mohl říct, jak s ním pracovat. A pokažený pes, ať už nevychovaný, nebo skutečně agresivní, vyžaduje víc než normálního výcvikáře.
Konstruktivní řešení jsem nabídla, nelíbilo se Vám, prý jak toho chci dosáhnout? A sama nabízíte obdobné řešení, aby majitelé vychovaných bull plemen šířili osvětu. To Vám připadá snadněji dosažitelné? Není ničí povinnost sdílet své znalosti, a už vůbec ne zadarmo, naopak je povinnost majitelů se o své psy starat, jak jsem navrhovala já.
Tak navrhuji jiné řešení, a sice to, aby majitelé pokažených psů šli za skutečnými odborníky. A tady se dostáváme do slepé uličky, že, protože podle mého toto není odborník, kdežto podle Vás patrně je. Tak jak takového odborníka poznáme? Já navrhuju jako jeden z faktorů uvážit, kolikrát se danému výcvikáři porvali psi. Protože nechat je servat se znovu a znovu není dle mého normální.
Kdyby ten pes běhal na volno a zahryzl se do Vašeho psa ve třech jednotlivých případech, taky byste říkala, co měl jako ten chlápek jiného dělat? Nebo byste mu vynadala do …? Chápete, že jemu ten pes běhal na volno, na volno mezi jeho dalšími psy? A Vám to přijde jakkoli obhájitelné?
Plus to polidšťování je na grc. Mezi ním a Adélkou z patra, která nosí psíka v kabelce, sem tam servíruje veganské menu, lakuje mu drápy a kupuje Gucci obojky, protože si to ten psík přeje, není rozdíl.
🙈🙈🙈 tohle fakt nikam nevede, pěkný večer vinšuju 🙂
Zajímavé čtení, šikovná nereg Lenka, pěkný flame. 🙂
Bull psy nemusím, mám je ale radši než třeba zírající borderky. Bull plemena mají co na srdci, to v držce. Hračka, pes. Neumím si přestavit staford + mixí smečku dohromady, jak to zvládat, tam se musí dycky něco dobít. I při nějakým tom běžným hračkování, hrabání myších děr, žrádlo - tak to přece by se mělo dávat separé každýmu, ne? Nedat příčinu k hádkám, kousancům. Ej, to se mi to hodnotí, když nemám smečku bullů.
Mám jen rtw a teď vořecha pruhatýho, hlava jak prodloužená staffí či rtw lebza, postavou malina. V hlavě totál chaos a vymeteno, nulová motivace odmala vůči spolupráci s člověkem. Tenhle pes přijít do smečky samců, hárajících fen, spáchal by harakiri nebo by se nechal zabít od ostatních psů. Ze strachu. Kousal a bojoval by jak největší bijec, přitom strachy vevnitř pokaděnej. Do mě kousal natvrdo už jako pidi štěně, když neměl možnost úniku, volby, za svých “45letupsů” jsem se s tímhle nesetkala. Doteď nemá přivolání, ignoruje mě na vycházkách, takže biothan kabel to jistí. Jistí to i veeelmi zvolna budovaný vztah, asi mě začíná mít rád, když se nasáčkuje to hovádko pod peřinu.
Proč to píšu v tomhle tématu? Jen si přemýšlím nahlas, když se nějakej bull pejsek ne zcela povede vychovat, co s ním? Oni to asi dělají celkem tak nějak přijatelně, psiska tam nevypadají neštastně. I když ty výchovný a polidštěný komenty mi nesedí, nebo spíš je musím přečíst vořechovi, aby se zamyslel. 🙂