Vlákno o krmení medem bez vytáčení bylo primárně o jarním rychle tuhnoucím řepkáči a nepraktickém “nástavku včel”.
Hlavní můj motiv k uvedenému pokusu byl ale jiný.
Šlo mi o to, zda když by se třeba v květnu dal NN s tuhým medem například mezi dno a TLumič, zda odtud med vynosí, “zrecyklují” a opět uloží do medníku, odkud se v rámci normálního medobraní odebere a vytočí. Samosebou smíchaný s novou snůškou. Zdá se, že to fungovat bude a na to se, pokud budu živ a hlavně zdráv, chystám. Pokud by to tak bylo, byl by to stěžejní objev. Případná melecitoza by byla vyseparovaná přímo včelami a vyhozená z úlu a medovice by jedině vylepšila květový med. Doslova se na tyto pokusy těším, pokud vím, tak toto ještě nikoho nenapadlo a nikdo to nezkusil. Jenže na 99% to nebude fungovat s vysokými medníkovými rámky, ale jen s polorámky, do kterých matky kladou až když by musely. Jakmile by se daly dolů vysoké rámky, patrně by tam matky kladly, pár rámků s plodem v každém patře. Stejná potíž by nastala i u NN systému, kde matky nemají na výběr vyšší plást pro plod.
Ale. Drtivá většina včelařů má tak zvané medníkové dílo a stejné rámky na med má i desítky let. Proto je potřebují mít prázdné, neumí si představit, nemají sklad a nechtějí staré hnusárny “recyklovat” vyvařením a nahrazením mladším dílem. Obměna díla je u těchto takyvčelařů prachbídná, se všemi důsledky i pro včelaře pořádné a tedy nevinné - většinu chcípavek si včely přinesou z vnějšku právě od těchto umělců. Já včelařím jinak, jsou věci, které bych už nikdy nedělal. Větu dávám záměrně tak aby bylo jasné, že jsem stejné prasečiny dělal taky. Ovšem já jsem nezamrznul v sedmdesátkách a moje včelaření se vyvíjelo a vyvíjet bude neustále k vyšším metám.