Já nikdy neuvažovala o tom, že bych pořídila pastevce samce. Psi jsou z mého pohledu přímější a nevím jestli by to u nás doma s ohledem na manžela dělalo dobrotu. Fena si páníčka omotá kolem pacinky, vlepí mu hudlana ve stylu “ ale jdi ty brepto” a když to nezabere a páník hudruje dál, tak se sebere a odejde se slovy “ no tak ty mi taky můžeš”.
Jinak jsou z mého pohledu strašný vychcandíry, potvory shránčlivý, vztekliny vzteklý, vymejšlej, diskutujou. Pes je přímej, nic nevymejšlí, když se mu něco nelíbí, tak to řekne na férovku.
Taky mi přijde, že jsou i jiní v hlídání. Pes lítá kolem plotu a řve na potenciálního vetřelce “ tak dělej, přelez ten plot a já ti s radostí ukousnu palici”, fena lítá kolem plotu a řve, ale je to spíš “ panebože, to je pitomec, on sem snad vleze a já ho nakonec budu muset kousnout a fuj bůh ví, kde se to válelo”
Co je teda úžasný je, že teda pokud načapám někoho ještě mimo pozemek, tak na něj budu dělat velký bububu, aby sem nelez. Ale když už dojde na lámání chleba… příklad.. vracím se pozdě domů z pokecu z kámoškama, naprosto mimo obvyklou hodinu, nepřijedu vlastním autem a čuba se zrovna nenachází na dvoře, je někde na zahradě, nefouká příznivý vítr, fena neví, že jsem to já a jen zmerčí, že se začala otvírat branka… a není žádné bububu, fena zalehne na stanoviště, kde má přehled a zároveň je sama neviděna a přijde, až když hlásím, že jsem to já, protože já vím kam mám koukat. Upřímně si myslím, že kdyby to byl vetřelec, tak by zaútočila ze zálohy jako tichá smrt… a to při vší úctě k nejméně radikálním pyrenejcům, co udělají všechno pro to, aby dotyčného nejdříve zahnali a použití zubů je až krajní řešení, když není zbytí.
Měla jsem fenu… ne pasteveckou, ale kříženku bernardýna a berňačky, ale nějakou chybou v matrixu to z mého pohledu byl pastevec. A o ní jsem často říkala, že člověk se večer koukne pod postel, jestli tam nemá bubáka a bubák kouká večer pod postel, jestli tam nemá naší Sáru. Je strašně fajn pocit být chráněnou osobou takového psa… Lady Baskervill.. ředitelky zeměkoule, feny která zosobňuje hrdost, sílu, která se s ničím a nikým nesere. Z kavkazandy jsem měla stejnej pocit. Pyrenejka je opravdu jiná, usměvavá princezna, ale už mě několikrát přesvědčila o tom, že z té usměvavé princezny se mávnutím proutku stane lítá saň a to nešlo ani o mojí ochranu, ale o ochranu cizího dítěte a pak cizího štěněte. Přesvědčila jsem se o tom, že teď ve svém věku skorem nic neřeší, ale pokud už něco vyhodnotí jako nebezpečí, tak to není žádné blaf blaf, ale stane se z ní šelma připravená ke skoku a jde z ní opravdu strach. Bohužel díky její bílé barvě si to potenciální mrtvola neuvědomí, ale já, protože jí znám, tak vím, že by to mohl být masakr motorovou pilou, pokud by dotyčný sebevrah opravdu zaútočil.
Na závěr bych chtěla říct, že je pro mě velká čest být milována pasteveckým psem, protože myslím, že ta láska takového psa není automatická, že si jí člověk musí zasloužit.
