Pastierske psy - skúsenosti

Ešte dodatok - kameru už mám, keby mi ju chcel niekto poradiť. 🙂

Nejdříve se zeptám,co tomu psovi nabízíte a jaká je vaše představa,co od něj očekáváte.Protože to není jen o tom zavřít ho na oplocený pozemek a ať si vyroste jak chce a hlídá.

pastierskym psom ako strážcom,

Zkušenosti nemám. Mě spíš napadly jako první právní důsledky v případě, kdy ten pes někoho zraní. Nebo dokonce zabije. Naše zákony tomuto způsobu obrany a ochrany moc nenahrávají. Bohužel.

Doporučuji přečíst příspěvky Sardullah. Nebo se na ni přímo obrátit přes SZ.

Ponúkam len to, že to bude člen rodiny, žiaden cvičák, žiadne výstavy - na to ja nie som, prechádzky po lese, ktorý je hneď za pozemkom, možno budú aj nejaké tie hospodárske zvieratká - to sa uvidí. A nie, nepredstavujem si, že bude len na dvore, dám  mu jesť a tým to hasne, a nechám ho štekať po cudzích za plotom. Mala som psov (NO, veľký bradáč, malých bradáčov, rôznych krížencov), mám aj teraz - dvoch krížencov, ale nikdy nie pastierskeho, preto sa pýtam na skúsenosti. Čítala som, čo písala Connie (dúfam, že si dobre pamätám nick) na ifaune o šarplanincoch, Bodlinka o svojej fenke, Sardullah o svojej, Balu o kaukazákoch - zbieram informácie, pozitívne, negatívne a uvidím, či pastierske plemeno áno alebo nie. Ale väčšinou sa píše, že tie plemená sú vyšľachtené na stráženie, že to je ich práca, poslanie, dokonca neviem kto písal - tu alebo na ifaune, že ani nechceli chodiť preč z pozemku, že kto tam potom stráži, tak pochybujem, že tie plemená vyžadujú klasický cvičák, ako keď som chodila s NO v dávnych dobách do Zväzarmu.

U nás je to asi trochu iné, ale pozemok (a dom) je v Maďarsku.

Nechcem písať SZ, myslím, že by to zaujímalo viacerých, nielen mňa, preto som založila toto vlákno. 

Som zabudla napísať, čo očakávam - spoločníka, s ktorým sa budem cítiť bezpečne a už len tým, že je vo dvore veľký pes - odstraší dostatočne. A nechcem žiadne služobné plemeno - to ozaj vyžaduje výcvik (Bodlinka porovnávala svoju kríženku moskováka a HW)

Nemám na mysli ani cvičák ani výstavy,ale důslednou výchovu,socializaci,naučení ovladatelnosti.Za sebe nám raději psy.Feny jsou pro mě moc poddajné,ale jsem asi člověk pro psy hodně dominantní,nekompromisně důsledný,vyžadující plnění povelů.Nejsem rozmazlující ani se psům nijak nevnucuji,takže ze mě feny měly velký respekt.Neplatilo na mě že neslyší,lehnutí na záda ani smutné pohledy a hubičkování.Takže asi počítáte s tím,že pes nejdříve musí dospět a pak teprve sám hlídát.

Máme SAO   a předtím jsme měli křížence kavkazana. Pokud počítáte s tím, že se nebude kamarádit s návštěvami a podobně, jsou to podle mě skvělí psi. Naši psi přímo odmítají chodit dovnitř, ale je pravda že venku nikdy nejsou sami, máme víc psů. Na domácí lidí a zvířat jsou neuvěřiteln tolerantní.    

Zmínila jste, že jste četla, co jsem o kavkazankách psala, tak se nebudu opakovat. Kdyžtak se cíleně zeptejte. Z vašich příspěvků vyplývá, že víte, že se psovi musíte věnovat, psy máte, a pro vaše účely lze pastevce vřele doporučit. Nezbytný je dobrý plot a zabezpečení, aby se nemohl dostat na pozemek někdo, kdo tam nemá co dělat a přitom tam nejde páchat trestnou činnost - pošťák, dítě, soused, atd., takže minimálně branku zamykat nebo ji mít na kouli. 

pyrenejský horský pes-samec :
jednoznačný hlídač od mala, jednoznačný mazel a milovník rodiny
pobýval doma, ale také měl potřebu venku kontrolovat provoz
naučeno=nacvičeno pár základních povelů, (i když díky konfliktům se starším psem jsem vytáhla klikr a režim výcviku byl 24/7, několik měsíců), po bouřlivých mladých letech fungoval nejlépe na přátelský pokec, procházky jednoznačně ano
jo, reaktivní na psy, to on byl až až

pyrenejský horský pes-fena (aktuálně míří k 17ti měsícům):
Mojenka je duší “Bella a Sebastián”, miluje děti (což je vzhledem k vnoučatům sakra pozitivum), od štěněte kamarád s každým psem i člověkem (což se v průběhu mění, nastupuje odstup, pak je zase pryč a pak zase odstup, agresivita nula nula nic). Přiznám se, že u ní jsem s výcvikem na štíru, nějak má lenivost spěje k novému rekordu 🙄.
Procházky jsou kapitola sama o sobě, většina psího národa učí psy netahat, já učím “jdeme” 😎. (Sardullah to možná rozvine, naše holky jsou jak přes kopírák. A na ecanisu nedávno vyšly články o PHP, v jednom píše chovatelka, že když jde s fenou na špacír manžel, tak si bere skládací židli, aby měl na čem spočnout, když se fena rozhodne, že NEJDE).
Mojenka pobývá doma daleko více než pes, na základě vlastního rozhodnutí. A sladká je jak pojízdný stánek s cukrovou vatou😀
Hlídat-patrně před nějakou dobou začala, neb začala štěkat na kolemjdoucí. Dokonce už se i ozvala proti psu, který na ni sprostě řval. Uvidíme jak to půjde dál, je to zatím, no, štěně.
A jo, nejlépe je s ní hezky pokecat než nějak striktně povelovat.

za mě a mé psy-rozdíl pes x fena poměrně markantní (ale viz výše, Moja je ještě mládě a vyvíjí se)

Psa kavkazana jsme neměli, tak rozdíl fena - pes nemohu dost dobře definovat. Ale obě kavkazanky byly tvrdé hlídačky. Nikdy jsme neřešili situaci, kdy by někdo vnikl na pozemek, tak nevíme,jak tvrdě by zasáhly. Ale třeba cizí člověk, byť naše návštěva, by si, kdyby chtěl odejít sám, nemohl odnést ani svoji věc, nejspíš ani odejít. Vysvětlím na příkladu - na návštěvu přijela moje kamarádka na kole. Kolo opřela o stěnu. Po pár hodinách, když si chtěla vzít kolo a jít k bráně, se kavkazanka postavila mezi ni a kolo a nenechala ji na kolo sáhnout a začala vrčet. Byla odvolána, ale pořád byla ve střehu. 

Když jste v Maďarsku máte tam krásného Kuvasze.Párkrát jsem se s nimi setkala na výstavě,impozantní pes,obzvláště pes.

Já psa měla. 

Opravdu jsem se s ním nebála,  ale bála jsem se, že by někoho mohl zabít. 

Byl to naprosto nekompromisní hlídač a ochránce, pes jak do nějakýho postapokalyptickýho filmu ;).

Hodně mě překvapil, byl úplně jiný,s ovčáky nepovnatelný .  

 K rodině byl ochranitelský , toleroval i kamarády dětí a moje kamarádky ( ale na to se nedá spolehnout) vůbec si nechci představovat,  co by stalo, kdyby mně někdo chtěl ublížit nebo se k nám chtěl vloupat, na noc jsem ho proto brala do domu. Ven chodil jenom s košem. Nic jsem ho neučila, byla to vrozená vloha, která se dala jen málo ovlivnit. 

Jinak to byl úžasný , odvážný a intuitivní pes a měl i telepatický schopnosti;).

Na divoký Kavkaz super pes ;)! U nás to bylo o ústa.

No a výživa …, člověk musí  u těch obřích plemen dávat pozor aby nerostly moc rychle a na správný poměr vápníku a fosforu,  sama v tom plavu.

A v dospělosti byl hodně “úsporný”, žral stejně jako váhově poloviční NO.

To, co píšete o psovi kavkazanovi, platí i o fenách. 

Semirah chtěla porovnání fena versus pes a tak jsem psala, že ho nemohu poskytnout. A ani vy ne, když jste měla jen psa…

Rozdíly velikostní mezi fenou a psem jsou jasné, ale povahové až tak ne. Třeba mně více vyhovují obecně psi, ale mamka chtěla feny, aby jí pes neočurával keře a ostatní plodiny. Tak měla na trávníku vypálené fleky… S fenami je to obecně trochu jednodušší, protože hormony s nimi cvičí jen dvakrát ročně (kavkazanky háraly dokonce po devíti měsících). Zase jim hrozí pyometra, nepříjemná je faleška, ale to obecně…

Pastevec je z mého pohledu to nejúžasnější psí stvoření na světě, ale není to "normální pes. Je to spíš celé o tom, že když ho miluješ, tak není co řešit.

Takže pořádný ploty určitě…opravdu nechceme, aby se náš pastevec dostal z pozemku.

No a pak jde o to, co od pastevce čekáte. Jestli to, že vás bude chránit a bránit tělem i duší a to i za cenu vlastního života, ale bude vás bránit tak, jak on sám uzná za vhodné a jak on situaci vyhodnotí. Jestli si umíte představit život s radikální samostatnou jednotkou, která může mít opravdu černobílý světanázor (moji lidi můžou všechno a cizí nic), pokud chcete mít ochránce, ke kterému budete přistupovat s velkám respektem k jeho schopnostem a dovednostem. Pokud chcete mát přítele nejvěrnějšího, který se za vás bude rvát jako eskymáckej pes, tak s chutí do toho.

Bohužel i ten pan pes, paní psová, může mít bouřlivější pubertu. Nemám teda moc zkušeností, ale pořízením pyrenejské feny mě to teda dost vyškolilo. Nejde ani tak o nějakej výcvik…trdlovat na zahradě nebo v obýváku za piškot…sedni, lehni, zůstaň, k noze…to se pastevec naučí, ale bude trdlovat jen do té doby, než ho od toho trdlování odvedou jeho vrozené povinnosti hlídače a ochránce. Jde tedy spíše o výchovu…dohodnout si pravidla, dle kterách spolu budeme fungovat. S naší Ginou to byl teda souboj vůlí, těžká zkouška mojí svaté trpělivosti. Umíněnější, zabejčenější, vzdorovitější psí stvoření jsem nezažila. A to ještě člověk musí být pořád v klidu, protože jak zaslechla známku netrpělivosti, že se zlobím, nedejbože, že mi jde vzteky pára z uší, tak zásek a konečná a už se mnou teda nehneš vůbec. Takže jsem neustále dělala hluboký vádech a nádech…napočítat do deseti…někdy i vícekrát a ještě jeden výdech a nádech a pak v klidu zase komunikovat. Jo dneska jsou holce přes čtyři roky a už je z ní pastevecká dáma, se kterou se dá rozumně domluvit. Ale i dneska dokáže kravit. I dneska se ještě stane, že máme na určitou situaci rozdílný názor a to pak stojíme, koukáme si do očí, jak dva kovbojové, co se chystají tasit kolty a vidím na ní, jak zvažuje svoje možnosti, jestli ustoupím a nebo ne.

Gina je pes nekontaktní k cizím lidem. Ale zároveň není nějakej raddikál, co na počkání žere lidi a psy. Ke psům má kladný vztah, ale jak dospěla, tak už nemá moc zájem s nima hrát…spíš “ahoj kámo a já si jdu zase po svém”. Miluje děti, až v rodině ani po známých žádné nemáme…je k nim velmi něžná. Jako mladá řešila každou podezřelou osobu…všechno podezřelé. Houbař, co vyšel z lesa, babky, co šly na procházku s těma chodeckýma hůlkama, vlastně i běžce, pokud se objevil někde, kde to nebylo obvyklé. Teď už to neřeší.

Pyrenejec je z mého pohledu nejměkčí z pastevců. Není tak velký radikál, ale i ten bílý anděl, se dokáže mrknutím oka změnit v anděla pomsty…když už se to stane a Gina vyhodnotí něco jako nebezpečné, podezřelé, tak to už není žádný štěkot ve stylu “hele jdi od nás pryč nebo tě kousnu do zadele”, ale začne dunět tak, že mě, její paničce, vstávaj vlasy hrůzou na hlavě a táhnu jí pryč, protože ani nechci vědět, jakou intenzitou by přešla do útoku. Ona se nebojí, nikdy před ničím necouvne…nikdo jí nezažene křikem a verbálním vyhrožováním, naopak tohle by jí ještě povzbudilo k větší razanci.

Kavkazandu jsem měla, bohužel jen 10 měsíců. Kavkazanda byla oproti pyrenejce spolupracující stvoření, venku dobře ovladatelná. Nikdy jsem nezažila některé moje štěně, které by bylo takhle kontaktní k cizím lidem…ta se šmajchlovala s každým na potkání…až do doby, kdy teda povyrostla a díky takové té typické kavkazí barvě srsti a tomu nevyzpytatelnýmu pohledu už lidi o šmajchlování s ní neměli zájem.

A v tomhle taky vidím jedno z rizik nezkušeného majitele pastevce….máte hodnýho a přátelskýho psa, chodí k vám návštěvy, všechno je cajk…ještě si říkáte, tak teda, jsem si myslela, že mám toho nejradikálnějšího psa pod sluncem a ten náš trouba by snad zlodějům šel ukázat vkladní knížky…jenže pak ten trouba opravdu psychicky dospěje, v kebulce se mu rozsvítí “ahááááá, já jsem kavkazan” a může být problém…soused Franta, co byl odjaktěživa zvyklej, že prostrčí ruku brankou, odemkne si, vleze na pozemek, dojde k baráku, zaťuká na okýnko a zavolá “Maruš, stav na kafe, hosti přišli” a přitom celou dobu drbe a hladí toho hodnýho a přátelskýho troubelínka, je najednou osoba nežádoucí a se zlou se může potázat. Ono některé pastevce je z bezpečnostních důvodů lepší, neřku-li nutné po dobu návštěvy zavřít popř. dát na úvaz. Ono se totiž lehce může stát, že taková soused vybafne zezadu na paní domácí, ta se lekne, zaječí a pes to letí řešit a není čas ptát se kdo je kdo, úkol zněl jasně….z mojí kavkazandy se tohle u nových páníčků přihodilo po druhém roce…bere jen rodinu, nikdo jiný nemůže beztrestně vstoupit…naštěstí to jsou lidé zkušení, kteří kontinuálně kavkazandy měli a tudíž na něco takového připravení.

Další riziko vidím u dětí…pastevec svoje dítě miluje a bude ho bránit zuby nehty, ale právěže jen svoje dítě…takže když si náš Pepík bude u nás na zahradě hrát se sousedovic Péťou a Péťa majzne našeho Pepíka lopatičkou po hlavě a nebo ho strčí, že náš Pepík upadne a začne brečet, tak se může stát, že pastevec to okamžitě půjde řešit. A kdo nezažil, jak razantní a rychlý dokáže pastevec být, tak bude hodně překvapen.

Ono totiž čert a pastevec nikdy nespí, takže vidíte tvrdě spícího psa a než stihnete mrknout, tak je pastevec na nohou, přepnutej do bojovýho módu a varování..tak to jen tak pro formu, aby se neřeklo, protože útok už započal.

Možná to líčím moc strašidelně, ale pokud nemáte zkušenost s opravdu radikálním psem s vlastním názorem, tak jsem jen chtěla upozornit, že taková rizika jsou.

Já bydlet na samotě u lesa, tak mám kavkazany dva…myslím, že pro psy je to v tandemu bezpečnější, když dojde na límání chleba.

Jasně pak tady jsou nějaké právní důsledky toho, když můj pes zneškodní narušitele…ale upřímně, raději budu řešit to, že můj pes někoho na mém pozemku napadl, než aby nějaký poberta, nedejbože feťák, ublížil mě a nebo mé rodině.

Já osobně na noc beru psy domů, je mi jedno, jestli mi někdo odcizí starou sekačku, ale chci aby byl pes v bezpečí…protoře každý pes je zlikvidovatelný.

Alespoň tak to vidím já,

rapotačka:

Jsem bez zkušeností, jen 1x postřeh

K nám na výstavu jezdil majitel i chovatel KO. Měl překrásnýho psa. Pak za nějaký čas přivezl  krom psa, ještě  fenku=svůj odchov  a ženu.   Ona  vodila mohutnýho psa, on tu fenku. Ptala jsem se té ženy, proč  fenku nepředvádí ona. Odpověděla mi, že je fena větší "svině" na ovládání. Samozřejmě je to nejspíš individuální. Z mé zkušenosti s NO, byly feny  ostřejší.

No kupodivu mám podobné informace resp. zkušenosti majitelů konkrétně kavkazáků. Ti  obrovští psi se ke svým paničkám chovají tak nějak gentlemansky.

Měla jsem známé, pán si pořídil středoasiata, ještě v době, kdy tady moc lidí netušilo, co je to zač resp. výborný hlídač, co se nemusí cvičit. Pán byl chlap jak hora, na první pohled autorita a pes si vybral za svojí vůdkyni malinkou drobounkou paničku. 

Znala jsem od štěněte ještě fenka SAO a byla jsem jedna z mála koho měla mimo rodinu ráda, tak jsem ji chodila krmit, když majitelé byli mimo. Tehdy jsem přesně zažila přepnutí z módu mazlení do pokusu o smrtící útok.Ležela já jí drbala na břiše a v tu chvíli soused otevřel branku a udělal krok na pozemek. Ta fena mě ve vteřině doslova přeskočila a šla natvrdo po něm. Ta rychlost je opravdu neskutečná.

ještě k pyrenejákům - jsou uváděni jako nejcivilizovanější pastevecké 
plemeno, k napadení člověka, jako zákusu, by měli přistoupit až v krajním případě

"Odpověděla mi, že je fena větší "svině" na ovládání."

😀 kolikrát jsem tu moji princeznu oslovila mile “ty sfiňucho jedna…”😎
a jo, pes byl ve srovnání s ní ovladatelný silou myšlenky
v tvrdohlavosti, umanutosti, vyčuranosti a ještě nevím jaké …sti holčička nad psem jednoznačně vede! 👌