Zeď nářků aneb potřebuji obejmout a potlapkat

Jak píše Zrzavci. Chleba s máslem a jenom se solí nebo okurkou nebo ředkvičkou nebo zelenou cibulí nebo…

Sádlo se solí a cibulí taky OK, paštiku si dávám zase s česnekem.

Pochutnám si na všem stejně.

Zrzavci:

No jo sádlo. to taky můžu, ale…….. kvůli máslu nikdo neumřel. A je paradox, že kostka sádla, stejně velká, jako kostka másla stojí půlku ceny a zvíře kvůli tomu umřelo.

zvíře kvůli tomu umřelo.

To jo, ale prostě nejsem vegetarián. V mrazáku mám kuře a králíka, občas si koupím tatarák.

Zeď nářků, jo?

Rozbila jsem filtrační konvici, takovej ten skleněnej talíř do mikrovlnky a skříň, na které ta mikrovlnka stojí. Přestěhovala jsem nábytek a za zvuků líbezně ječícího zvířete vysála střepy. Uvařila jsem jídlo, které za příšera stejně nebude jíst. Nic víc jsem od rána nedělala. Vůbec nic. 

Jsem nevyspaná. V noci na dnešek jsem spala 4,5 hodiny. Už nemám rezervy. Zvíře leží vedle mě a casnuje mě za mikinu. Chce si hrát a mně je to nějak úplně jedno. Akorát ho hlídám, aby nespadl z postele, a když jó ječí, tak ho na chvíli pochovám. Ani mu nic nevykládám nebo nezpívám. Mám v hlavě vymeteno. Když mě kudlí, držím, protože to je jednodušší než se mu věnovat. Stejně bych na něj nedokázala být milá. 

Během šestinedělí byly takové dny skoro všechny. Prostě automatika, setrvačnost, povinnost. Od té doby byly těžší dny, ale už nikdy ne takové. Vždycky převažovala láska, něha, náklonost. Když bylo jó zle, chtělo se mi spíš brečet, než že bych zuřila. Až do dneška. Úplně se mi to vrátilo. 

Fakt potřebuju pauzu. Strašně moc potřebuju řešit něco radostného. Objednala jsem 5 kg hovězího loje, že budeme se zvířetem pozorovat sýkorky. Včera jsem z toho byla nadšená. Dnes je mi to jedno. A pokud bych musela vykřesat nějaký cit, tak by mi bylo líto té pětistovky, co to stálo.

Já se potřebuju vyspat. Klidně dám všechny své dlouhé blond vlasy za jednu nerušenou noc. Stejně mi je brzo zvíře všechny vyrve.

Jo…pauzu to chce, protože takové dny prostě jsou a člověku…neřku-li matce malého mimča dojde energie. Na tohle jsou super hlídací babičky, miminko je umístěno k bábině, popř. bábina dorazí k nám a i když je to třeba na dvě hoďky, tak to neuvěřitelně pomůže.

No s tím spaním…já třeba nekojila, takže i noci při krmení jsem mohla býti zastoupena. Ale spíš se mi povedlo strčit manželovi kočárek, ať se jde procházet..a já upadla v posteli do bezvědomí.

Hele určitě neporadím, neboť moje vzpomínky na miminkovský období jsou moje noční můra…ještě dneska, když vidím reklamy na šťastná miminka, která se jen usmívají, nebrečí a ty jejich “maminky” jak z nich září ta pohodička a láska a …tak si říkám, že by tomu člověk i věřil, že takhle to mateřství vypadá….

Takže alespoň budu na vás myslet, ať je víc těch lepších dní. A vy klidně vynechte činnosti, které nejsou tak důležité…třeba úklid nemusí být precizní, chlap se může zapojit, může si i uvařit a vy prostě, když usne mimčo, tak si s ním schrupněte taky, protože miminko nepotřebuje mít suprově uklizeno, ale odpočatá mamka je fajn.😉

Z čeho máte takový strach?

já osobně nemám strach, já mám obřího vzteka na šmejdy. A tak vedu svůj malý partyzánský odboj 😀 😀 😀 

“Než 6x přemražený  máslo z chlaďáku, umlátim si máslo v robotu!” 

“Za ščastnější zítřky s vlastnim máslem!”

a tak nějak podobně.

Ne, opravdu mě tohle umělý vydírání společnosti vadí. Hodně a když se nechci rozčilovat, škodim po svým. vono teda neškodim, to já chápu, ale myslet si to možu, je to takový hřejivější, než jen nadávat 😀

Prase rozhodně neumřelo kvůli sádlu. + Je lepší, když to zvíře umře, než když roky stojí uvázané na řetězu a dojí, dokud je rakovina neskolí.

já to vim, ale nevim jak z toho ven jinak. no. maso mám pořešený, to umim. Vejce taky 😀, brambory a zeleninu taky.

Máslo mlíko neumim -nemám tu stračenku

a sádlo taky neumim, páč ten daněk ho nemá. a kdoví jak by chutnalo??

Jo maso mám pořešený, to zvíře umřelo prdprásk a do tý doby si žilo volně, buď na pastvině - hovězí, nebo v oboře daněk. Ale neznám nikoho , kdo by pěstoval prasátka navolno. Jen jednou jsem viděla na výletě výběh a tam dvě ščastná prasátka.

Poslala bych zvíře k Megi, vona ho vypustí ke slepicim a bude. Megi ho bude hlídat a bude. Jestli už nevyrábí do plen vajíčka, může přijet třeba k nám. V pátek jde Tali na opraci, do pondělí jsem doma. Mám doma protipsí plůtek, můžu dát dítě za něj a obklopit plyšákama. Mám sbírku medvědů. I ledního mám. Aji soba. a pejska a pana Tildu.

My máme na statku prasátka v boxech na slámě, přikrmována jsou snídaňovými cereáliemi, kydají se každý den. Ona prasátka ve výběhu být nesmí, bohužel, kvůli prasečímu moru. Ale ta naše jsou spokojená. A maso z nich je výborné.

Až páně Zrzavcovi přijechají, ukážu osobně.

Zrzavci:

Jo maso mám pořešený, to zvíře umřelo prdprásk a do tý doby si žilo volně, buď na pastvině - hovězí, nebo v oboře daněk. Ale neznám nikoho , kdo by pěstoval prasátka navolno. Jen jednou jsem viděla na výletě výběh a tam dvě ščastná prasátka.

Když si vzpomenu, vám je při ranní obchůzce vyfotím. Nejsou naše, má je tu nedaleko jeden známý.