Pročítám vaše názory. Jo je to dost možná naše výhoda, že to nejde poznat koho má za pána a ani nevíme jaká. Ale spíš to bylo mylšeno pro zajímavost. My se mu věnujeme dá se říct rovným časovým dílem všichni tři a on má rád všechny a my si všichni myslíme že zrovna my jsme ten jeho pánem 😀
U nás je to takové sporné. Psi určitě nejvíc poslechnou mě, mám u nich největší autoritu, u mě taky hledají ochranu. Framík dokonce poslechne jenom mě, potvůrka.
Ale na mazlení, drbání, pusinkování,tulení na gauči a hraní mají jiné favority ☹️.
A když jdeme na vycházku s vnoučaty, jdou psi ( hlavně Dorouš a Fram ) s nimi a ne se mnou.
S každým členem rodiny i kamarádem,mají jiný vztah, vědí, za kým jít, když potřebují smetákem vyšťouchnout zapadlý míček zpod sekačky, kdo se podělí o jídlo, kdo se uvolí k masáži atd.;).
Přesně, jsou to potvory vyčůraný. Chrti jsou spíš kočka než pes to je jiný příběh, hodně koukají a analyzují co je pro ně, v ten okamžik výhodné, ale třeba můj první pes dalmatin Daneček měl za pána jen mne. Vítal, ikdyž jsem se vrátila ze záchodu🤣. Blízké členy rodiny miloval a když já tam nebyla tak i poslouchal a zbytek známých využíval. Když ho chtěl můj tehdejší přítel odvést od obchodu, kde na mě čekal, tak mu málem ukousl ruku - měl povel “ hlídej se”, ( moc dobře věděl, že je to něco jiného než jen “hlídej”). Přítel tehdy utrpěl na egu - prý moji postel okupuje, dobroty mu podstrkuju, když tu nejsi jsem mu dobrej a teď t ak?
Za mě je teda lepší, když pes bere všechny stejně, než když je nějakému členu rodiny líto, že byť se snaží, tak pes si vybral za páníčka někoho jiného.
Nezřídka bývá ublížen člen rodiny, který se stará … kupodivu v reálném světě jsou to spíše ty rozmazlovací paničky a pak dorazí přísnější páneček a pes se může zbláznit a pánečka víc poslouchá.
U nás je to obráceně… nejvíc péče poskytuju já, výchovu zajišťuju já, abych měla psy vychovaný k obrazu svému a po ostatních členech domácnosti potřebuju jen, aby pesany nakrmili a pustili na zahradu vyvenčit, když jsem v práci a hlavně aby rozmazlovali a rozmazlovali a rozmazlovali..
Vůbec si neumím představit, že by manžel vyrazil s naší bílou pasteveckou princeznou.. jeho největší láskou na světě … na prochajdu, obávám se, vzhledem k jeho povaze, že by mu ruply nervy a za 10 minut by byl zpátky doma. ..a nadával by jak špaček, že se s ní nikam jít nedá. Myslim, že by mu Gina předvedla, že je přesně taková Kanimůra, jak já o ní říkám a on furt tvrdí, že to není pravda… no tak ho nechám v blažené nevědomosti.
Naše psina ví, že hlavní “sluha” jsem já, manžela respektuje, je to náhradní sluha, když není první hlavní sluha doma, ale ví, že když ráno odchází první nemusí se vůbec vzrušovat, protože se chodí s mamkou a nažrat od něj taky pravidelně nedostane- max . granule nebo připravenou misku, když je hlavní sluha mimo domov i večer. Chodí s ním i ven i si jí bere odpoledne na obchůzku okolo rybníků. Tůdle si jí vzal, a stavil se u dcery, chtěl jí nechat v autě, ale vnučka a dcera jí chtěly domu, tak když jí tam uvelebily na gauči, nad gaučem se otevřela krabice a celou dobu jí sledoval kocour…má s manželem pěkné zážitky😂.
Naša nás berie všetkých, mne je za zadkom všade - kľudne bude so mnou na záhrade presúva si ležovisko popri hriadke podľa toho ako sa tam pohybujem ja, keď som v skleníku leží vo dverách pred ním, doma leží pri linke v kuchyni alebo pod stolom alebo pri gauči - presne podľa miesta môjho pobytu v danej chvíli. Keď sme na prechádzke s polovičkou v lese - tak jeho sleduje ale odo mňa sa nepohne z dohľadu. Pritom podľa vítania a psích očí pri jedle je polovička jasný víťaz medzi nami. Kto si ale myslím, že je jej najväčší “pán” je syn - a to sa jej venuje najmenej z nás - aj je s ním najmenej… Ale s ním chodí na prechádzky na voľno (dobrovoľne popri nohe) absolútne si nevšíma psov, ľudí proste nič. V dedine ich poznajú a už si ich aj neraz fotili lebo to je ozaj neskutočné. Ak sa dá berie si ju aj vlakom na rôzne akcie (aj školské napr. branné cvičenia) Keď máme ísť na veterinu beriem aj syna s nami lebo viem, že keď je s ním určite nebude problém… Ja s ňou chodím bez problémov, ale pri mne rieši toho oveľa viac (asi má pocit, že mňa musí strážiť ☺). A keby ste videli ako sa s ňou hrá syn - no nezainteresovanému by sa to zdalo, že sa proste zúrivo bijú - ale v momente vedia aj prestať. Minule takú hru skúsil aj môj partner - aj s ním bojovala. Skúsila som to ja - bez šance - proste so mnou sa tak nehrá … So mnou sa chodí na prechádzky, vyňucháva škorica, nosí košík a láska sa prejavuje tým, že ma s radosťou zozadu podberie popod nohy (som zvedavá kedy si vďaka tomu nabijem držku) - toto zas robí iba mne a občas aj priateľovi. Takže u nás je to takto - miluje všetkých, ale prístup má ku každému iný
že mi to hodně připomíná moskevačku (i když bPP) sousedů. Od sousedy, kterou si vybrala za paničku, se na procházce hned max. na pár metrů, a ne že chodí u nohy, ona se o ni v chůzi opírá!
