ahoj.Podle čeho prosím poznáváte že si právě vás pes oblíbil z rodiny nejvíc a že vy jste jeho pravý pán?Může pes považovat za pána více lidí?Střídáme se v péči a venčení všichni a jednoznačně to nejde poznat, chová se ke všem stejně.
To je podle mě ideální, nikdo nemusí být smutný, že si ho pes neoblíbil 🙂
Podle mě to každý pes má trochu jinak. Některá plemena inklinují k vazbě na jednoho člověka a s tím se pak těžko něco udělá. Některá zase dovedou akceptovat jako pána více lidí.
U nás pes mírně preferuje toho, kdo se mu víc věnuje. Ale dovedl by se snadno přeorientovat, kdyby se to změnilo. Nejvíc se to u nás pozná asi na tom, když jsme všichni spolu, a jeden z lidí odejde pryč - tak chování psa v tu chvíli, jak moc to řeší, jestli se v nepřítomnosti toho člověka chová výrazně jinak nebo je úplně normální, apod.
Předchozí pes byl velmi výrazně fixovaný na mě.
No tak určo máme psy tzv. jednoho pána a neznamená to, že pes nemiluje celou rodinu, ale jako “nadřízenýho” respektuje jen jednoho člena rodiny.
Když opomeneme tyhle psí dpecialitky, tak z mého pohledu je to ten, co se psu nejvíc věnuje.
Třeba u nás je to vidět při procházkách… psům se věnuju nejvíc já, jsou to MOJI psi…i když já se nepovažuju za pravého pána, psi jsou moje lásky, my se milujeme, já respektuju je a oni musí respektovat určitá pravidla slušného chování.
No řeknu to asi takhle… neumím si představit, že někdo jinej z rodiny by si vzal oba naše medvědy a šel na pohodovou procházku… znám svojí pyrenejku, ta potom dělá, že v životě neviděla vodítko. Na první pohled to vypadá, že tedy já jsem hlava rodiny s ten pravý pán, ale je to spíš o tom, že já s nima chdím na procházky a pyrenejka ví, že ohledně tahání na vodítku jsem nekompromisní a sama vodítko povoluje, když zatáhne.
Pro mě je bodítko spíš to, kdo má psy nejvíc za zadelí, že to je ten nejmilovanější a nejzajímavější pro psy a to jsem teds u nás doma já… psy mám neustále kolem sebe.
Já myslím, že je velká výhoda, když to má pes se všemi doma stejně… tak to jste teda praví páni všichni. Věřte, že je to jednodušší než když pes respektuje jen jednoho jako nadřízeného a nebo ta horší varianta, že ho může procházkovat jenom jeden člověk, protože s nikým jiným on nechce dobrovolně opustit pozemek… i takové psy jsem měla.
U nás to byl taky vždycky ten, kdo s psíkem trávil nejvíc času. Třeba když psův oblíbenec odjel na tejden pryč, hned byl někoho jinýho(ten pes🙂).
Ale pořád to bylo takový vyrovnaný. Ani bych neřekla oblíbenej, spíš ho psi respektují jako vůdce.
“Já myslím, že je velká výhoda, když to má pes se všemi doma stejně… tak to jste teda praví páni všichni.”
anebo nikdo 😉
Naše fena mého muže miluje. A obzvlášť poté, co byli s mužem měsíc (její 12.) sami. Ale - když jí dá povel on, tak si lehne na záda a směje se mu do ksichtu. Od vždy. Dlouhou dobu s ní nebyl schopen chodit na procházku, s ním prostě nechodila. Se mnou ano. Já ji cvičím, vychovávám, mě poslouchá (pravda, za ten měsíc mé absence si hezky zafixovala jako reakci na povel “jdeme” ten leh na záda a široký úsměv. A to už to předtím tak hezky uměla….😕)
hmn:“Já myslím, že je velká výhoda, když to má pes se všemi doma stejně… tak to jste teda praví páni všichni.”
anebo nikdo 😉
Naše fena mého muže miluje. A obzvlášť poté, co byli s mužem měsíc (její 12.) sami. Ale - když jí dá povel on, tak si lehne na záda a směje se mu do ksichtu. Od vždy. Dlouhou dobu s ní nebyl schopen chodit na procházku, s ním prostě nechodila. Se mnou ano. Já ji cvičím, vychovávám, mě poslouchá (pravda, za ten měsíc mé absence si hezky zafixovala jako reakci na povel “jdeme” ten leh na záda a široký úsměv. A to už to předtím tak hezky uměla….😕)
Jsou to pyrenejský potvory… to Gina umí taky skvěle… lehnout si na záda a úsměv a když chce přitvrdit, tak dělá roztomilou, předníma packama jako když si králíček matlá čumáček… a jasně na mě to klíďo taky zkusí, ale to má Smolíčka pachlíčka, já jsem taky ženská, taky piužívám finty, takže na mě to neplatí… ale na moje chlapy to zabírá na stopro.
Sardullah, mě fascinuje, jak moc jsou ty naše holčiny stejný 😄😎
a chlapi taky 😄
Jsem četla
“jsou to pyrenejské poloostrovy”. 🙂
Jak poznat toho, koho si pes vybral za pána, netuším,
protože Megi si vybírá kohokoli, kdo jde zrovna okolo. Pána, paní, děti ze školky, běžkyni, kurýra,
prostě někoho vidí a “jé, můj páníček” a jde s ním pryč.
Tak jsem myslela, že podle té poslušnosti. Nelze, protože naše smečka za 9 let nepochopila, že psovi musí říct “sedni” a ne “ježiši, nechtohomegiiii” (dítě a dospělí bez rozdílu, jediné kočky to pobraly).
Podle jak je pes smutný, když někdo odejde z baráku? Dítě zavře dveře, Megi píská, já zavřu dveře, Megi píská, druhá polovina zavře dveře, Megi píská. Potkáme-li venku dítě, Megi táhne za ním, povely v životě neslyšela, co to po ní chci.
Rozdělit se venku je nemožné, Megi neodejde beze mě a poslat dítě třeba domů napřed taky nemožné, Megi jde za děckem.
Brání si úplně nového člena smečky, i je schopná, Megyna jedna nevděčná, vyštěkat mě z místnosti a žere od něj i ryby a bramborovou kaši. Brání i mě, protože kdo by jí kupoval granule, a venku se po mně občas otočí, abych se neztratila, z předchozího důvodu.
Podobné zvuky jako u opuštěného (co na tom, že jen jedním členem smečky) psa jsou u vítání. Pískot, skákání, radost, přemety od dveří po okno a gauč v obýváku. A tady se dostávám k pravdě - nejsem panička, nejsem psovod, neznamenám naprosto nic, protože vítá-li Megi mě, má všecky 4 na zemi a nepíská.
Minulý pes miloval manžela až do morku kostí, ale nikdy ho neposlechl. Mě poslouchal, já ho krmila, venčila, koupala, ale jeho láska byl právě můj muž. To Bambule neodejde na vycházku s jiným členem rodiny dokud ji vysloveně nepřikážu aby šla a to ještě stále točí k domovu. Po příchodu domů se mi běží nahlásit, že už je teda v pořádku doma a že mě pořád miluje. Za nikým jiným se nechodí poňuchat, lehavá u mého křesla, následuje mě když odcházím z místnosti. Manželovi to až tak moc nevadí, není vyloženě pejskař, ale synovi to vadí moc, dlouho z toho byl špatný, že ho ignoruje, nevyhledává.
Moji chlapi foma, jak syn, tak manžel, říkají, že když nejsem doma, tak psy krom toho, že jim dají v poledne oběd a vyvenčí je na zahradě, tak je celej den nevidí. Pesani prý celej den na chodbě, ale když mám volno, tak jsou se mnou v místnosti… ať už uklízím v ložnici, vařím v kuchyni… tam teda pyrenejka se mnou není… zaujme strategické místo na gauči v obýváku, odkud na mě do kuchyně vidí a přijde jen když vidí, že něco krájím a prej “ co to krájíš?” nebo dneska mám tzv. pelíškový den a taky se mnou leží.
A když přijdu dom, tak to je radosti… jen teda nesmí na mě skákat.
Na první pohled to u nás vypadá, že pyrenejka miluje víc manžela a hlavně syna, jako jmí to s nima Kanimůra jedna bílá, ale na druhou stranu když se teď seberu a odejdu z obýváku do ložnice, tak se madam po chvilce zvedne s přijde za mnou… když totéž udělá manžel a nebo syn a v obýváku zůstanu já, tak ona nikam nepůjde.
hmn:Sardullah, mě fascinuje, jak moc jsou ty naše holčiny stejný 😄😎
a chlapi taky 😄
Jo tak zrovna teď… pouštím ze zahrady Matese a prám se Ginuš, jestli jse taky.. reakce nula, tak zavřu dveře a manžel se ptá “ kde máte Ginu” a já říkám, že nechtěla domů a msnžel “ chudinka malá, vy jste jí nechali samotnou venku” a na to se z venku ozve “ haf, kňoriky, kňouriky” a muž “ hele ona chce domů”… jenže já umím psí řeč a tak vím, že tohle není, že chce dom, sle že volá ať jde někdo za ní ven a tak říkám, že domů nechce a ať si jde pto ní sám, když si myslí, že je to jinak. A tak se manžel vypravil pro svojí milovanou bílou princezničku a přišel bez ní, neboť předvedla zádíčkový divadlo.
a vůbec, ta naše bílá princezna žádného “pána” nemá…..není otrok! 🙂
hmn:a vůbec, ta naše bílá princezna žádného “pána” nemá…..není otrok! 🙂
No né asi….😅
svatá pravda!!
knírač jsou hoodně psi jednoho pána-a Gero byl mega závislák,a bete mě ven jít nechtěl,
jako když jsem byla doma marod,
aDafi je ochotná k jedné vycházce denně když su marod,
a protože si s ní kromě mě nikdo nehraje/necvičí,nepřetahuje,tak je prostě bez pohybu…☹️
Hezké téma 🙂
U nás je to zajímavé. Když jsme se s mužem seznámili, měli jsme každý svého psa - on ohařku a já BŠO. Tam to tak i zůstalo, to je jasný. Před 2 lety jsme si spolu pořídili na hlídání šarplanince - k tomu se vrátím. Loni jsme jeli pro štěně BŠO “pro mě” a ta je opravdu MOJE, o tom není pochyb.
Zajímavý je ale ten šarplaninec. Je náš, nikdy jsme ho nikdo neupřednostňoval. Já jsem s ním “pořád”, muž většinou jen o víkendech. A chová se k nám oběma stejně, poslouchá stejně, mazlí stejně,… Dokonce jsme zkoušeli tu hru, jak pes sedí a páníci se rozběhnout na opačné strany: jednou běžel za mužem, jednou za mnou a na třetí pokus zůstal sedět a něco si myslel 🤣 Nedávno se nás jeden známý ptal, koho si pes vybral za pána. A já mu prostě neuměla a dodnes neumím odpovědět 🤷♀️
Lenocka:Hezké téma 🙂
U nás je to zajímavé. Když jsme se s mužem seznámili, měli jsme každý svého psa - on ohařku a já BŠO. Tam to tak i zůstalo, to je jasný. Před 2 lety jsme si spolu pořídili na hlídání šarplanince - k tomu se vrátím. Loni jsme jeli pro štěně BŠO “pro mě” a ta je opravdu MOJE, o tom není pochyb.
Zajímavý je ale ten šarplaninec. Je náš, nikdy jsme ho nikdo neupřednostňoval. Já jsem s ním “pořád”, muž většinou jen o víkendech. A chová se k nám oběma stejně, poslouchá stejně, mazlí stejně,… Dokonce jsme zkoušeli tu hru, jak pes sedí a páníci se rozběhnout na opačné strany: jednou běžel za mužem, jednou za mnou a na třetí pokus zůstal sedět a něco si myslel 🤣 Nedávno se nás jeden známý ptal, koho si pes vybral za pána. A já mu prostě neuměla a dodnes neumím odpovědět 🤷♀️
Pes sedí a páníčci se rozeběhnou každej jiným směrem… tak u mých psů bez váhání pes odchází se mnou… ale nejsem naivní, myslím , že velký podíl na tom má to, že u nás procházkuju já, tak jsou zvyklí následovat mě. Ale zároveň , pokud budeme stát vedle sebe, druhý páníček bude mít psa na vodítku a bude s ním chtít odejít, tak pes půjde velmi neochotně a některé jedince by musel odtáhnout násilím. Jeden z mých psů už od štěněte nestrpěl, aby ho někdo jiný vedl na vodítku a neustále kontroloval, jestli vodítko držím já a ten cirkus, když jsme si psy se synem nenápadně vyměnili a Jack to zjistil.
Jinak o psech… klucích.. nemá moc smysl psát… zatímco moje psí dámy byly a jsou samostatné jednotky s vlastním názorem a pěkně vyčůraný intrikánky, já bych na to klidně použila výraz expresivnější… prostě vychcandíry největší, tak moji psí kluci byli a jsou čistokrevní mamánkové.
No a to multipáníčkovství bych tak nějak odprezentovqla na ovčandě… mě nejvíc poslouchala, protože jsem jí vychovala a vycvičila, s panímámou nejraději vařila,ta jí nejvíc rozmazlovala, s pantátou zase svačila syrečky a od mých dětí se nehnula, protože je musela střežit. Nej problém bylo, když jsme šli celá rodina na houby do lesa a nedrželi jsme se ve stádečku… co ta se chudák naběhala od jednoho k druhému, aby nás měla všechny pod kontrolou.
Dobré ránko😉,
tak u nás je to jasné na 100%, psa jsme si vybraly my a jak s námi psy vyrůstají jsou závislí na mě a proč? Protože jsem sněmy 24hod. dokonce máme i společnou práci. Manžela mají rádi protože jim dává pamlsky a dokonce je pohladí a i si hraje😉.
Dája
Náš Jack funguje se všema. Ale je to ještě odrostlé štěně. Sice s ním chodím většinou ven já, trénuji s ním já a trávím s ním čas hlavně já, ale nemá problém jít s přítelem, nebo klidně i někým, koho viděl párkrát - to se sice otáčí, ale jde. Stačí, když si vezmou pamlskovník, dají mu pár jednoduchých cviků, odmění a je happy 😀…nebo když mají hračku. Jako všechny neposlouchá, ale to je tím, že mu neumí říct jasně, co má dělat...
Kolega s ním zkoušel i něco cvičit a i když dostal instrukce, jaké povely zná, tak je stejně říkal blbě, nebo nejasně a ve větách.
Všichni na něj mají tendence volat “ke mně” aby za něma přišel, ale to on nezná a umí jen “pocééém” 😀…nebo místo “zůstaň” umí “čekej”…
Už jsme ho půjčovali i rodinným příslušníkům na procházku a prej byl hodnej a hezky šel.
Nejraději má asi mě, ale je nadšenej z každýho, kdo si ho všímá, to se vždycky může ukroutit 😀
Je to vaše věc, ale já bych psa neučila, že má poslouchat každého. Může to být nebezpečné, může vám ho kdokoliv bez problémů odvést - ukrást. Krom toho mně by vadilo, že poslechne každého, protože má poslechnout jen mě a členy naší rodiny (ne cizí lidi, ne široké příbuzenstvo).
Neřekla bych “každého”. To jsou všechno lidi, se kterými máme dobrý vztah a kteří by nám ho v případě potřeby mohli pohlídat. A ani to není, že bych ho to cíleně učila. Prostě si s ním hrajou, nebo si ho půjčí na procházku. Nevím, nějak mi to asi nevadí.
On to má v povaze, jeho taťka se taky každému hrne do klína 🙂.