Zdravím, prosím o doporučení, co dělat až přijde s pejskem to nejhorší? Náš Max má 15 let a teď se viditelně hodně zhoršil jeho stav, tak chci být připravená.
Odpověď na příspěvek uživatele Edita z 15.09.2024, 12:08:52
..veterinář na telefonu, který by k vám přišel domů na tuto poslední službu a být pripraveni zavolat ho raději o pár dní dříve než aby pes byť o jediný den déle opravdu trpěl….
Určitě mít domluveného veta a to jak v případě, že pejska budete chtít nechat uspat doma, tak i v případě, že se rozhodnete, že budete uspávat na veterině. Protože není nic horšího, když přijde ta chvíle, pes už se dvidentně trápí a vy sháníte veta… to si pak člověk vyčítá každou minutu, kterou pejsan trpěl zbytečně.
Já bych to ukončila už ve chvíli, kdy bych jistě věděla, že je to už jen na pár dní… Raději udělat psovi hezký den, vzít ho (odnést) na procházku, na sluníčko, projít oblíbená místa, dát oblíbené jídlo a s láskou ho nechat odejít.
Než se dívat na to, jak pes v posledních chvílích trpí a umírá. To bych nemohla. To si žádný pes nezaslouží.
Já bych to ukončila už ve chvíli, kdy bych jistě věděla, že je to už jen na pár dní… Raději udělat psovi hezký den, vzít ho (odnést) na procházku, na sluníčko, projít oblíbená místa, dát oblíbené jídlo a s láskou ho nechat odejít.
Než se dívat na to, jak pes v posledních chvílích trpí a umírá. To bych nemohla. To si žádný pes nezaslouží.
Na to mám stejný názor, raději o pár dnů dřív než o minutu později. Ale někdy to jde a pak se pejsek zhorší během chvíle…
Já jsem měla štěstí, že oba chlupáči odešli doma, v klidu, obklopení láskou. Oba jsme vynesli ven na sluníčko, foxik pak umřel večer doma v pelíšku, borderka na zahrádce, mezi kopretinama, pod třešní, s oběma jsme se rozloučili a pak odešli. Snad do věčných lovišť…
Uspávala jsem vždycky doma, domluvená s veterinou jsem byla předem. Ale hlavně jsem byla vždycky nacpaná neurolem, nechtěla jsem, aby pes ze mě cítil nervozitu, smutek, natož abych brečela. Poslední pes dostal ještě vysokou dávku Alavis calmingu, předtím tyhle prostředky nebyly. Takže i vet ocenil, jak všechno proběhlo v klidu. Brečela jsem až potom a brečím ještě teď po roce, když si na něj vzpomenu. Byl můj poslední.