Tak u nás došlo k přemnožení sršní - těch našich. Nejen, že nám vyžírají veškeré sladké ovoce na zahradě, ale loví ve velkém i na včelnicích. Už si toho všímám několik týdnů. Loví i v noci, drze lezou až do česna a snaží se rychle polapit včelua odletět s ní, pár jich na to doplatilo životem a válí se pod česny. Na vojtěškovém poli sajou nektar z květů a je jich tam možná víc než včel. Zkrátka tolik sršnů jsem v životě nezažil. Odhadem určitě 1 včelu za minutu ze včelnice odnesou, možná i více. Útočí 24 hodin denně, to máme 1500 ulovených včel denně, 45000 za měsíc. To už není úplně zanedbatelné číslo. Bude zajímavé sledovat, zda to bude mít nějaký vliv na sílu včelstev, zatím je jich tam dost. Sršně jsem nikdy neřešil, ale letos už se těším na první mrazík. P.S: Vosy tu nemáme skoro vůbec.
A to je právě ono, že nemáte vosy. Tady se čtyři týdny zpátky doslova hýbal trávník vosama, nemyslitelné bylo vzít si cokoli k jídlu či pití na zahradu. Pak se objevily sršně a je pokoj, vosy zmizely. Sršně jsou podle mého mírumilovné a dá se s nimi vyjít. Několik lez měly hnízdo na dvoře v dřevníku a my obědvali na dvoře doslova 3 metry od nich a nikdy se nic nepřihodilo. To s těmi včelami je ovšem nepříjemné. Za mě mnohem lepší sršně , než vosy.
No kým boli osy v dostatočnom počte lovili ich sršne na popadnom ovocí a včelám dali pokoj, teraz osy nejako zmizli a zrazu vidieť sršňov pred letáčom (česnom ) aj u mňa…
Z pohľadu včiel je osa v porovnaní so sršňom brnkačka…
S lovem včel sršni je to podivné, loví je běžně. Ale mám jedno pozorování ze včerejška a ještě jsem to nestrávil.
Mám venku na sobě 4 VN24 se zásobními soušemi. Dala se do toho motýlice a sířím to. Ale z některých požraných plástů teče sladina, kor v horkém létě, které bylo až do včerejška. Štos sedí na dece z laminované dřevotřísky. Na styku desky a spodního nástavku mokvala sladina a vosy tam měly eldorádo. Naučila se tam sršeň. JHedna, nebo víc, nevím samosebou. Jak se objevila, bleskurychle zmizly vosy. Jenže 7.9. u mě začaly slídit včely a našly to taky. Přiživovaly se spolu s vosami. Přiletěla sršeň, vosy vysmahly v jediném mžiku a staré pocttivé a proti vosám těžkopádné včely sály dál. Sršeň, až bych řekl něžně, jakoby kousla včelu ho hlavy a ta jakoby překvapeně vzlétla. Bylo jasné, že sršeň nechtla lovit a dokonce ani ublížit. Sršeň “kousla” další a další až je vyhala všechny, zůstaly kroužit na “oběžné dráze”. Neublížila jim. Čekal jsem tam jako bl.ec než se sršeň vrátila, mezitím vosy a včely zase hodovaly. A zase. Vosy zmizely v mžiku a včely byly snad láskyplně po jedné odehnány. Užasnul jsem v němém obdivu co mi příroda ještě umí ukázat.
Jednou jsem někde četla, že naše sršně loví na podzim převážně upracované letní včely. Proto prý nikdy nenadělají takovou škodu, jakou by způsobila asijská sršeň. Také dávají při lovu přednost vosám a na včely jdou až právě, když vosy zmizí.