Sexualně aktivní kocour

celkem akorát.

Roman:

Zdravím měl bych dotaz máme doma kocourka 7.mesicu a kocicku 2.mesice. Kocourek začal na kočičku sexuálně narážet tak jsme kocourka hned objednali na kastraci. Můj dotaz zni jestli to na kocourka není moc brzy ta kastrace?

Předem děkuji za odpovědi

Viz výše. V tomhle věku “šli” všichni mí kocouři. Začali smrdět a značkovat. Nijak jim to neublížilo.

PS. Proč jste si brali kočičku ve věku dvou měsíců tu dobou patří ještě k mámě. 

Nemuseli si jí brát, mohli jí najít, taky se mi stalo, pravděpodobnost, že najdete bezprizorní kotě, je docela vysoká.

A jinak noname koťata se takhle nezákonně dávají, u psů už je to lepší neb tam proběhlo pár akcí na lidi, co prodali malá štěňata, asi u koček bude muset nastat něco podobného.

asi u koček bude muset nastat něco podobného.

Tomu moc nedávám. Tahle, jak píšete, no name koťata, se běžně předávají z ručky do ručky. A bez postihu. Navíc, taky jak píšete, jsou to většinou nalezenci nebo “vyhozenci” ve stájích.

Ono kolikrát na vesnicích vlastně ani netuší, jak stará ta koťata jsou. K veterináři s nimi nikdo nejezdí a většinou je kočka porodí v nějaké schovce a lidé je najdou později podle mňoukání, nebo je kočka sama přivede k domu. 

Taky to často bývá “odneste si je do konce měsíce, nebo se jich zbavíme”. Nedělám si iluze, že se na vesnicích u nekastrovačů koťata stále nevraždí.

U štěňat je teď problém spíš opačný,  dávají se často moc pozdě a v tkzv.  období strachu. Možná i to se může podílet na stále větším počtu psích labilů..

Koťata už nejsou ve třech měsících tak roztomilá.  Musela jsem zájemcům složitě vysvětlovat, že není dobré si je brát dříve a že potřebují být u mámy déle než štěňata. 

Právě. Mnohem lépe se udávají roztomilá, nemotorná koťata. Že se z nich pak doma vyklube černá ruka, bývalý majitel neřeší. Ani to, že takové kotě je pak často vyhozeno ven. A rozmnoží řady toulavek. Které se dále množí.

kometa:

Právě. Mnohem lépe se udávají roztomilá, nemotorná koťata. Že se z nich pak doma vyklube černá ruka, bývalý majitel neřeší. Ani to, že takové kotě je pak často vyhozeno ven. A rozmnoží řady toulavek. Které se dále množí.

Kdysi jsme si z prázdnin dovezli koťata, od pohádkové stařenky, rovnou z půdy. Chtěli jsme mourka kocourka, stařenka nás trochu podvedla, když nám do malinké krabičky zabalila i tříbarevnou kočičku, s lístečkem, aby mu ve městě nebylo smutno. Byli malinkatí, možná  neměli měsíce ani dva. Kočičku jsme darovali, z kocoura vyrostl “člověk”. Nekastrovaný, v bytě, značkoval jen zcela výjimečně. Nechodil ven a do 11. let netušil, že existují jiné kočky.

Že se z nich pak doma vyklube černá ruka, bývalý majitel neřeší.  Jen jsem nepochopila, co se to z nich doma vyklube.

Tak jste měla štěstí.

Jednoho sousedovic kocoura přikrmuji  a druhého jsem adoptovala. Oba byli pořízeni jako roztomilá koťátka a oba postupně vyhozeni v okamžiku, když začali po bytě běhat, šplhat po nábytku a záclonách = řádí jak černá ruka. 

A myslím, že nejsou jediní. Stejně jako půlroční psi v inzerátech, nabízeni i zadarmo. Nejvíc různá bul “plemena”, teriéři a ohaři.

Nejhorší mi přijde takové to “šlapání" , které simuluje pohyb předních pacin při dobývání mléka z cecíku, které je pro předčasně odstavená koťata typické. 

Člověk pak nemůže kočku v klidu pomazlit, nebo nechat na klíně, strašně to píchá. 

To je tzv. mléčný krok. Dělá to ale většina koček při pocitech štěstí. Moje kočky to dělají všechny, snad nejmíň Elsa. Ale třeba Kuky to dělává a brala jsem si jej snad až jako čtyřměsíčního.

To nejsou pouze psy, ale i spousta bengálských koček je nabízena na bazoši (spousta lidí si neuvědomuje, že by si měla předem zjistit, co daná rasa obnáší - že kočka není pouze o pěkném kožíšku, ale také o povaze zvířete. )

Prvního kocoura jsem měla ve věku 5 měsíců a myslím si, že to byl ideální věk pro něj si kocoura odnést. Především, jelikož díky respektu a důsledností, se mi podařilo vychovat kocoura, který neničí nábytek, nekouše, neškrábe a snese manipulaci. 

Mladšího jsem měla ve věku tří měsíců, ale zde byla zcela odlišná situace, jelikož daný kocour si mě vybral. 

u koček si člověk většinou vybírat nemůže, pokud se nebavíme o kotěti od chovatele. jako macík měl průjem a máša neviděla ani na jedno oko, tak jsem nemohla říct, ještě si tady na drůbežárně měsíc buďte. fíček měl tak šest týdnů, ale neměl ani dvacet deka a zbytek vrhu úspěšně druhý den uhynul. 

a teda hodní jsou všichni, neničí, neškrábou, nekoušou a jedině fíček si občas připomene dětství tím, že zapíchne hlavu někam do záhybu holé kůže (nejradši má krk, ale třeba i podpaží prostě podle toho jak mě najde).

Sousedů malej Kvído(snad ho ještě mají, týden jsem ho neviděla) Taky ho mají od kamarádky, která nějak nezvládnula přerod roztomilého koťátka v puberťáka v bytě🙄

Příbuzní teď pořídili dětem(dva kluci nastoupí teď do školy) huskynu. Ani nepípnuli, dozvěděla jsem se to náhodou. Jde mě šlak trefit, děcka nepolíbená výchovou😠 se psem to dopadne stejně. Jen čekám kdy se ozvou: nechceš huskynu?

Za půl roku bude inzerát, jak darují huskyho - schválně, jestli to bude kvůli alergii nebo stěhování nebo nedostatku času. Teď myslím obecně. To jsou nejčastější výmluvy lidí, kteří si velmi neuváženě pořídili psa.

Inzerát nebude, tady se to někomu nacpe, některým příbuzným, nebo kamarádům.