Sbírání a žraní jídla venku

balu:

Ano. Psa to zabolí a tlamu otevře. Podpoříte povelem “pusť” nebo jaký si sama zvolíte. 

prosím, určitě bych povel “pust” nespojovala s nepříjemným, to by mohlo být kontraproduktivní, a to i velmi

ono to je o tom, jak moc dobře je naučeno to "pusť" (zde nevidím potřebu jiného povelu), natrénováno

To je přece na každém, jestli vůbec k tomu, v podstatě mechanickému, otevření tlamy přidá povel a jaký… My jsme vždy měli “pusť” a nezdálo se to kontraproduktivní. 

Dík za tip, zkusím. 

A není to Pamlsek nedám jako jedno, protože pes se už samoodměnil tím hnusem?

assil:

A není to Pamlsek nedám jako jedno, protože pes se už samoodměnil tím hnusem?

no není, ušetřím si pamlsek 😀 Teda pro psa to teoreticky jedno je, no ale on k vám běží pro ten pamlsek a u toho loutá ten hnusíček, no a přijde a nedostane nic, resp. příchod samozřejmě nijak negativně nekomentuji (komentuji negativně, když “to” polyká), ale ani pozitivně. Vidím tam rozdíl od situace, že hnusíček třeba nesloutá a nechá si ho u mě sebrat a pak jsou velké ovace a dobrůtka do tlamičky, případně pokud hnusobu pustí z tlamy a běží pro pamlsek a celou dobu jsou velké ovace a ještě dobrůtka do tlamičky.

efe:

Já mám s Eliškou problém podobného rázu - vždy se doporučuje, že když má pes v hubě něco nežádoucího, vyměnit to za pamlsek. Jenže když jí zavolám a nabídnu pamlsek, tak místo, aby nežádoucí věc vyflusla, tak jí bleskově spolkne (pokud to velikost dovolí) a pak si maže pro pamlsek. Co s tím? A taky, když jí chci hnus z huby vyndat, dokáže tu hubu tak zavřít, že jí ani silou prostě neotevřu. 

U nás zafungovalo nejprve naučit co nejvíc povel “fuj” právě na to, že to nemá vůbec vzít do huby. 

Když to měl už zafixované, dokázal na tento povel některé věci i pustit, s velkým údivem, co to po něm chci za blbost, a ještě větším údivem, že za to dostal odměnu. Je to pro něj v kategorii “naprosto nechápu, ale když to tak má být… no stejně nechápu”.

Tento povel si i vynucuju. Pouštění úlovků ale stejně není 100%, některé věci tak nějak vdechne.

My nebraní jidla natrénovaný nemáme,hlavně doma . Psi si vzájemně dojídají misky, jdou se podívat jestli nezbylo syrové maso po kočce,  když něco spadne vnoučatům na zem tak to taky vyluxujou plus si sbírají nebo trhají na zahradě ovoce a žerou trávu a různý bylinky a hmyz.

Venku ale o jídlo zájem moc vlastně nemají , lidské exkrementy mají zapovězené a už to všichni vědí. Všechna h..na jsou moje🙂)), kdyby si jich všimli, už bych k nim běžela a křičela ošklivým vrčivým hlasem a postavila se nad ně a zabrala si to pro sebe;))) a to oni nechcou. Já za to nemůžu,tak se mi to hnusí, že se zlobím úplně autenticky.

Mršiny nežerou, ale vyválet by se v nich mohli.

Framovi dávám pamlsky do stopy , tak to je pak těžký po něm chtít,  aby nic nesbíral ze země. Tuhle v třeba pojídal ovčí bobky než jsem si toho všimla. 

U vody se teď u nás hodně griluje a lidi pohazujou kosti i na cestě, to je pochopitelně lákavý , stačí říct jemným hlasem že je to"fuják" a kluci to minou bez povšimnutí,  ale kdybych to neřekla,  určitě je schroupou.

Takže jsem vlastně svým dlouhým příspěvkem chtěla říct,  že to neumíme a zachraňuje nás hlavně to, že psi nejsou moc žraví a nemívají hlad🙂))

Předchozí fena býka sběrač, od zbytků svačin přes kosti… i to houno lidské si ráda někdy dala. Jediné, co nějak fungovalo ne se stoprocentní jistotou byla moje pozornost. Když jsem hnus viděla první, zabralo ne/nesmíš. Když už to měla v tlamě, bylo pozdě, nepustila, při snaze páčit cokoliv z huby hnus rychle polkla, což v případě kostí jsem byla radši, když je pořádně pozvejkla, než aby je polykala v celku. Měla jsem tak vytrénovanou pozornost, že to nakonec fungovalo a poslední léta venku nic nesežrala. Ještě několik let po její smrti a minimálně první rok s Boubinou jsem ten reflex ještě měla, Boubina sběrač není, takže oko na hnusy jsem ztratila a už mi kosti, housky, hranolky… na zemi nesvítí v zorném poli jak neón.

Eště bych možná psa nevolala, to je pro něj moc práce, ale došla k němu. A normálně mu řeknu, co se tady vystavuješ, co vystavuješ, hustéj pés, šikovnéj, du ti dát řízek, čekej! 
A dojdu a povim - pusť!
Ná, řízek.

On ulovil večeři pro mě, já pro něj.

🙂

Jj, učení od štěňátka je cajk. Ale dostat do ruky nevychovanýho puberťáka, to je výzva 😀

Já mám u štěňátek oči na šťopkách, abych zahlédla pochutinu dřív než štěně a včas nás odklonila, když to vidí i štěně máme povel "ne" a změna směru. Když vidí blivajz dřív než já a je u něj dřív než já, máme povel “fuj”. Když to nezabere, nekompromisně nepříjemně sahám do huby a vyndám to. Pokud zabere “ne” nebo “fuj” dostane místo blivajzu odměnu. Štěňata rychle přijdou na to, že většinou o úlovek přijdou a ještě to není nic příjemného, když si pro to sáhnu až do krku. U nejmladší pesy se mi nějak samovolně povedlo, že když se mi zdá, že má v hubě většinou kost (lidi jsou dobytci a vyhazují je tu z oken nebo puberťáci rozhazují zbytky z KFC kolem sebe do trávy), tak řeknu Ukaž, co to máš a ona mi pustí kost k nohám. Je pochválená, dostane mňamku a jdeme dál. Jednou jsem jí jako malé musela sáhnout do huby a vyndat si to a pak už na ukaž, co to máš, reaguje takhle. Ale uznávám, že to není díky mým výcvikovým metodám,  ale nějakou náhodou při správné konstalaci hvězd 🙂 

Přesně. Já bych se tu mohla chlubit s Trixie a Brook, jak stačí jim to nedovolovat a nenaučí se ty hnusy sbírat. A pak tu mám Megalodoně, co se dostane do úplného transu a jde žrát, věci jako ovčí bobky třeba. Nějaký povel, i kdyby ho měla naučený, je v tu chvíli úplně jedno, je tak přetočená, že nevnímá. Většina smečky je něco mezi. Občas něco schlamstnou, na povel to vyplivnou, občas přijdou třeba s kostí, koňským bobkem nebo suchým kočičincem, že prý jestli bych náhodou nepovolila. (Kočičince nepovolím) 

Mictláněti jsem vždycky hrála divadýlko, když chtěl nějaký hnus sežrat, tvářila jsem se jak kdybych kousla do citrónu, prostě brr, fuj, blé, a on se tvářil jako “mně to teda přijde jako ňaminka, ale když se ti to tak ekluje, tak já to jíst nebudu.” Ale u zvířat to moc nefungovalo. Myší dáreček od koček nebo sraženého vrabce do sebe vcucnul tak rychle, že kdybych nevěděla, že tam byli, ani bych si ničeho nevšimla.

A co teprve válení se v hnusech. 🙈 To už je snad lepší, když to sežerou, jsou aspoň čistý. Zatímco taková koupel v kryse, ze které už je jen tekutý mastný flek s červy…🤮 Andí byla expert, ta měla ve sbírce možná i lidské ostatky, jen jsem nikdy nenašla odvahu ty pytle otevřít. 

Přesně jak píše Ph, za pochodu, při běžném provozu soužití se psem a  vidět dřív než pes, no někdy to nejde(hovna a  zdechlé ryby)… u povelu Fuj si i umím přidupnout a zaklít (podle zájmu psa o předmět), a když už si kousne a  pokud už to třepu z tlamy hudruju “vyplivni to”. a když to stihne spolknout , stejně provedu kontrolu a otevření tlamy s náležitým komentářem…bulina ale není takové prase, jen tak  vypadá😊

Chingis:

A co teprve válení se v hnusech. 🙈 To už je snad lepší, když to sežerou, jsou aspoň čistý. Zatímco taková koupel v kryse, ze které už je jen tekutý mastný flek s červy…🤮 Andí byla expert, ta měla ve sbírce možná i lidské ostatky, jen jsem nikdy nenašla odvahu ty pytle otevřít. 

no ono i vyblitý hovno, myš a kopyta je smrad jako z mrtvoly… 

každý už asi jel z lesa se staženým okýnkem- srnčí zelená sračka, mršina s červy a kousky kůže a chlupů, lidské exkrementy natřené od uší po ocas v kudrnaté erdelí srsti…to jsem myslela, že vybleju vnitřnosti, když jsem jí koupala… příště měla slíbeno už jen do rybníka..

jedna Šumavská kolie..

Lidské ho.no je výzva. Kdysi dávno naše první celá bílá se v lidském vytírala od čumáku po špičku ocásku z jedné strany a když jsem zařvala, rychle stihla i tu druhou stranu. To bylo pošušňáníčko dostat ji do vany a pak umýt, když se mi obracely všechny vnitřnosti a draly se z těla ven. Ta nejmladší pesa, skoro bílá, se v nich neválí, ale s ráda si kousne, nebo aspoň lízne. Dřív jsem měla přehled o všech lidských v okolí (pach se drží klidně 3-4 měsíce), dnes už mám přehled o místech, kde všude by lidské být mohlo, takže jsem ve střehu a jen by pesa pomyslela, že by se šla kouknout, už to má zakázané. 

Někde na FB jsem četla, že když pes sežral lidské po nějaké smažce, že se otrávil a skončil na veterině. Naštěstí včas, takže přežil. Už nevím, jestli to byla marjána nebo co, ale že nevím kolik % té látky vyjde z těla ven a psovi stačí trošku.   

Afgán se mi jako mladej taky párkrát vyválel…to na procházku jdete jako dámička a vedle vás se vznáší psí víla…domů by pak člověk šel nejraději kanálama a celou dobu si hlídá, aby se o něj pes neotřel…odstraňování pohromy je teda fakt velká zkouška pro žaludek.

Fiona.Praha:

Lidské ho.no je výzva. Kdysi dávno naše první celá bílá se v lidském vytírala od čumáku po špičku ocásku z jedné strany a když jsem zařvala, rychle stihla i tu druhou stranu. To bylo pošušňáníčko dostat ji do vany a pak umýt, když se mi obracely všechny vnitřnosti a draly se z těla ven. Ta nejmladší pesa, skoro bílá, se v nich neválí, ale s ráda si kousne, nebo aspoň lízne. Dřív jsem měla přehled o všech lidských v okolí (pach se drží klidně 3-4 měsíce), dnes už mám přehled o místech, kde všude by lidské být mohlo, takže jsem ve střehu a jen by pesa pomyslela, že by se šla kouknout, už to má zakázané. 

Někde na FB jsem četla, že když pes sežral lidské po nějaké smažce, že se otrávil a skončil na veterině. Naštěstí včas, takže přežil. Už nevím, jestli to byla marjána nebo co, ale že nevím kolik % té látky vyjde z těla ven a psovi stačí trošku.   

JJ, než nám postavili za panelákem Kauf, byla tam venčicí louka a parkoviště, kde občas nocovali kamioňáci- manžel vždycky říkal, to víš sedí celej den v autě a pak to stojí za to…..jednou si to taky užil, a vzal psinu  studenou vodou, prej to tolik nesmdí, jako z teplé. A pravda, ani šamponem to nejde přerazit…