Zdravím všechny,
chtěla jsem se zeptat, jakým způsobem jste vy učili svoje psy, aby nesbírali a nežrali jídlo venku?
Věc se má tak, že díky tréninku si pes doma nevezme bez dovolení nic, pokud položím na zem talíř se šunkou, odhodím na zem pamlsky, položím misku s jídlem, tak čeká, až dostane signál, že může.
Šli jsme na to to přes různé hry se sebekontrolou, dostával odměny za to, že na mě koukal a nehrnul se k tomu danému lákavému žvanci. Venku to funguje stejně, ale pouze na věci, co hodím/dám na zem já. Ale jakmile najde v trávě nějaký hnus, nechápe, že to sbírat nemá 😀.
Takhle, on to většinou na “pusť” vyplivne, když už to má v tlamičce (pokud to vyplivnout jde), nebo když k tomu jen čuchá a já si toho všimnu hned, tak na “ne” si to nevezme. Ale ráda bych to zobecnila na všechno, ne že mu u každého nalezeného kousku budu říkat “ne” (což je ve městě každou chvíli).
Trenérka nám radila nastražit to jídlo do trávy tajně tak, aby to neviděl a trénovat u toho stejně, tako jsme trénovali se vším ostatním. Problém je, že buď 1)pozná, že jsem to tam dala já 2)vidí mě 3) nebo si toho vůbec nevšimne. Minule jsem nastražila piškot a šli jsme kolem, jenže úplně na mě poznal, že se nějak bude cvičit a koukal na mě a piškotu si vůbec nevšimnul😀. Museli jsme kolem něj projít asi 5x, aby ho vůbec zaregistroval.
Když se mi podaři najít nějaký bordel na zemi dřív, než psovi, tak u toho trénujeme, že to jíst/sbírat nemá, to mu jde, ale funguje to jen na ten konkrétní kousek. Ve zverimexu to taky zvládá u košíků s pamlsky. Je to něco, co přijde časem, až štěně vyroste, když má tenhle základ? Máme prostě pokračovat stejně?
Zajímá mě, jak jste na to šli vy a po jaké době (jestli vůbec) vám přestali psíci venku hledat a sbírat bordel. Vím, že to je psí přirozené chování, ale bydlím ve městě a nerada bych, aby sežral nějakou otrávenou návnadu, nebo něco, co by mu mohlo ublížit. Většinou tu jsou poházené kusy pečiva, protože to lidi hážou veverkám a holubům. Občas zmrzlina nebo zbytky jídla (a jiné věci) od nočních opilců… 😀.
Minule mi (naštěstí) vyplivnul i mrtvýho ptáka, nechutný…ale já bych byla ráda, aby ho vůbec do tlamy nevzal 😀.
Mám naučené “fuj” ve stejném smyslu, jako vaše “ne” (používám tenhle povel i na olizování chcanků, prostě má toho nechat a jít dál).
A popravdě, nevím, jak to zařídit, aby přestal jídlo sbírat a hledat 🙂 Tak prostě koukám a často i poznám, že tohle čmuchání je v pohodě a tohle už znamená, že tam je nějaké jídlo. Někdy to stihnu říct čas, někdy ne. Občas něco prostě sežere. Občas má záchěv, že kolem něčeho projde a vyignoruje to.
Možná nějaká metoda na “žádné jídlo nesbírat” existuje, předpokládám ale, že nebude zrovna příjemná. Jsem zvědavá, jestli tu někdo nějakou zná.
Mně třeba přijde fakt vtipný, že:
Jdeme na procházku - pes jde se zájmem ke stromu, kde leží kus housky. Tak potrénujeme sebekontrolu, ať to nesbírá, super. Jdeme z procházky a najednou se mi pes zasekne u toho samého stromu (já zapomněla, že tam ta houska je), tak koukám, pes stojí nad houskou a kouká na mě, jak moc je šikovnej že to nesežral 😀…
Ale zároveň je schopný jít o dva kroky vedle a jíst jinej bordel, protože to je přece úplně něco jiného, než ta houska u stromu 😀
…trénujeme sebekontrolu… moc mi to připomíná film “Jeho fotr to je lotr” jak Robert DeNiro učil vnuka Jacka sebekontrole a říkal tomu, že ho “ferberizuje”…
Tenurri, máte štěně, sice šikovné, ale štěně, tak se ničemu nedivte.
My používáme povel “Fuj”. Je takový univerzální pro zamezení nežádoucí činnosti. Nejen na sbírání všelijakých hnusů, ale používáme jej i když nechceme, aby čichal k cizím lidem,… Je to absolutní zákaz. A trénujeme jej celý život přirozeně v provozu. 🙂
jojo, na to mám “ne”, není to jen na sbírání jídla, je to prostě zákazový povel. Přišlo mi blbé používat ve městě “fuj” když si chce čuchnout například k dítěti, aby po mě jeho matka třeba taky něco nehodila 😀…
A to já používám s gustem “fuj”. Když má někdo námitky, vysvětlím. Tuhle se ohrazoval takový dost opálený mladík…
Ale je to na každém, jaký povel, jak znějící, zvolí. Funkce je stejná.
Měli jsme labradora. Dávali jsme jí košík. Stejně se k tomu hnusíčku hrnula, takže košík nám zařídil, že to nemohla vzít do huby. Když to bylo dobré (ohryzek…), tak jsme jí ho sundali, takže musela počkat na uvolnění a pokyn. Po čase bylo možné jít i bez košíku, kdy se u hnusíčku zastavila a zeptala se, zda může. Po hodně dlouhém dalším čase starší pes už přestal vyhledávat hnusíčky úplně. No samozřejmě jsme měli nějaký povel jakože “fuj” tak nějak běžně provozně k tomu.
Jo, a se sbíráním hnusů jsme se víceméně potýkali u všech psů, u žádného jsme nedosáhli absolutního nesbírání… Někdy jsou věci pro psa tak neodolatelné… třeba opilecké hovno. To pak zlatý zbytek svačiny u popelnice.
To nás zatím (*ťuk ťuk) nepotkalo 😀 …
Nejlákavější pro něj byly pečené kosti z kuřete na chodníku u popelnice. To jsem mu teda rvala pomalu až z krku, protože jsem se bála, aby se mu to někde nezapíchlo nebo nešprajclo. To tam našel pár dnů po tom, co jsme si ho přivezli.
Já mám s Eliškou problém podobného rázu - vždy se doporučuje, že když má pes v hubě něco nežádoucího, vyměnit to za pamlsek. Jenže když jí zavolám a nabídnu pamlsek, tak místo, aby nežádoucí věc vyflusla, tak jí bleskově spolkne (pokud to velikost dovolí) a pak si maže pro pamlsek. Co s tím? A taky, když jí chci hnus z huby vyndat, dokáže tu hubu tak zavřít, že jí ani silou prostě neotevřu.
Tenurri, účinná by měla být kombinace košíku, který fyzicky znemožní vzít do tlamy, a důsledného, včas uplatňovaného a dobře odměňovaného “pusť”, klidně i s tím "ne"
a trpělivost….
Neotevřete jí tlamu ani když zatlačíte na pysky?
Jakože zatlačit pysky na zuby?
efe: Doma to umí? Tj. vyměnit hračku za pamlsek, vyměnit něco ovoněného za pamlsek a následně vyměnit něco jedlého (velkého, aby to nemohla hned slupnout) za pamlsek a následně vyměnit něco slupnutelného za cennější pamlsek? Mám za to, že je dobré na to mít spešl povel, jakože třeba “výměna” nebo “čenž” (jako že to je asi slovně výraznější), aby pes vždy věděl, o co konkrétně jde.
Pak se nacvičuje v řízeném prostředí a pak až to lze vyžadovat venku.
No a když hnusobu slupne, tak samozřejmě pamlsek není. Označím to chování jako nevhodné “no, to neděláš dobře, Jaromíre, s těma sirkama" a pamlsek nedám.
Než to milá zlatá pochopila, prostě chodila ven s košíkem. Co už.
balu:Neotevřete jí tlamu ani když zatlačíte na pysky?
spíš na dásně, ne?
Kdysi bych řekla: chce to pestrou stravu
Žádný pes to u nás v rodině nikdy nedělal, až labradorka. Schlamstla co našla,
držela a nevydala, takže ven bez koše NE.
Ano. Psa to zabolí a tlamu otevře. Podpoříte povelem “pusť” nebo jaký si sama zvolíte.
Já dosáhla absolutního nesbírání u berberů…ale metodou, kterou už jsme probírali na fauně a která může vést k tomu, že pes “s kořistí” se naučí zdrhnout směrem od pána.
Samozřejmě klasika…hlídám a když vidím zájem, tak hodně hlasité a důrazné FUJ, ale když se stalo a již bylo sebráno, tak já šla a hodně hudrala a štěňatů hrábla pořádně do tlamičky a vyndala inkriminovanou věc…a zase na tu věc nadávala…hrábla jsem do tlamky, i když už tam nic neměli. A berbeři jako štěňata byli neuvěřitelní sběrači a žrouti. Pak už stačilo více méně hlídat a stačilo říct “já tě vidim”.
Otázkou potom je, jak hodně účinná tahle metoda byla a jak to ovlivnilo to, že pesani vyrostli. Ale ničehož nic mi venku nesebrali.
Taky vidím velký rozdíl v psu samotném….ono se to kecá člověku, kde ten pes defakto neprojevuje zájem o to něco sebrat, ale třeba jen čuchá. To se pak můžu bít v prsa a říkat, že mě teda stačí říct FUJ a pes nic nesebere a rozdíl je, když mám chronickýho sběrače a nedejbože hltače…tam bych to asi viděla na náhubek.
Vím moc dobře, jak ty psí potvory VÍ, jestli je má člověk v merku a nebo ne a jak se dokážou chovat vzorňácky, když VÍ, že je páník monitoruje a jak dokážou zjistit, že “teď by to šlo, teď mě páník nevidí”. A o nastražených pokušeních, tak to ani nemluvím.
Můj chrťák venku nesbíral nic, ale doma to byl zloděj pár exceláns…neviděn, neslyšen, nikdy nepřistižen. Takže co…no tak jakoby omylem necháte na lince párek, kterej zmizí vždycky…ale když ho tam necháte “jako omylem”, tak tam leží do večera. No a pak něco odnaučujte. To je jednodušší to uklízet. Což bohužel venku nelze.
Čenich vezmu z vrchu do ruky mezi palec a ostatní prsty a palcem a ukazováčkem zatlačím pysky na zuby a dásně. S citem, samozřejmě, abych psovi neublížila, ale aby to pocítil. Tlamu otevře, otevřel zatím každý…