Vhodné plemeno

Fikovnice:

Jen takový “technický” dotaz: Jani, nemůžeš “její pastevkyňu” (úžasný výraz 🙂) pustit ani tam, kde se to může a široko daleko nikdo není? Nechceš něco riskovat? Nebo jaký je vlastně důvod?

Řeknu to asi takhle…. pokud bych měla jistotu, že nepotkáme člověka nebo psa a jsme daleko předaleko od silnice, tak bych jí pustila klidně. Vůbec nemám strach, že by se nevrátila. Ale ona má moc velkej rádius pohybu a pokud se rozhodne, že někam půjde, tak nereaguje na přivolání , ani na povel čekej a to má tenhle povel na šňůře zvládnutý na 100%. Prostě odkluše do západu slunce… to že pak na mě někde počká a nebo jí po maratónským běhu za ní potkám, jak se vrací, nic nemění na tom, že v tu chvíli nebyla pod mým vlivem, dozorem. Přivolání má tak na 90%, v krizovce by neposlechla a tudíž to vyjde na stejno, jako kdyby přivolání neměla vůbec. Tudíž vypustit na volno nelze. A to vůbec nemluvím o tom, že je to pastevec a že by nedej bože něco vyhodnotila jako ohrožení.

Ale když se odstěhujeme někam do americké prérie, mongolské stepi… tak vodítko nebudu potřebovat.😂

Oni ti pastevci mi přijdou povahami dost rozdílní. My máme dvouletého šarplanince. Jeho polosourozence po matce (2 rozdílné vrhy, 3 psi celkem) jsme si u chovatelky všechny pomazlili. Jeho pravá sestra pořád někde na výstavách, cvičák, má canister. zkoušku, je miláček. No a ten náš je radikál, a to dost. Kromě nás doma má rád jen přítelovo děti a mé rodiče, nikdo jiný k němu nesmí. Nicméně venku chodí na volno (s maximální pozorností psovoda) a má skvělé přivolání i v případě lidí a psů, pokud se objeví poblíž. Procházky má moc rád a vyžaduje, pokud není horko i víc hodin v pohodě.

Prostě i v rámci vrhu jsou ty povahy diametrálně odlišné a bylo by třeba předem počítat i s horší variantou, protože tam to v některých ohledech není vůbec vtipný, přestože má “jen” něco maličko přes 50kg.

No jako kavkazanda Jessi, než šla do nového domova, tak měla přivolání na první dobrou… stačilo nadšeně zavolat” hopí, hopí” odvolatelná od čehokoliv… samozřejmě třeba by se to změnilo, sle ona byla úplně jiná než Gina. Ta už byla nevypustitelná v 5ti měsících.

A s těmi rozdílnými povahami, to je fakt… Gina má dvě sestry. Obě byly ve štěněcím věku kontaktní k cizím lidem… jednu si brali už s tím, že chtějí dělat canisku a Gina, absóutně nekontaktní štěně.

Já si i myslím, že možná, kdyby Gina byla trochu jiná povaha… tak by to šlo. .. to chození na volno…

No jako kavkazanda Jessi, než šla do nového domova, tak měla přivolání na první dobrou… stačilo nadšeně zavolat” hopí, hopí” odvolatelná od čehokoliv… samozřejmě třeba by se to změnilo, sle ona byla úplně jiná než Gina. Ta už byla nevypustitelná v 5ti měsících.

A s těmi rozdílnými povahami, to je fakt… Gina má dvě sestry. Obě byly ve štěněcím věku kontaktní k cizím lidem… jednu si brali už s tím, že chtějí dělat canisku a Gina, absóutně nekontaktní štěně.

Já si i myslím, že možná, kdyby Gina byla trochu jiná povaha… tak by to šlo. .. to chození na volno…

Co jsem viděla, tak některé psíky právě dávají jen k domu se zahradou, protože jsou tak zvyklí třeba i z původního domova, kde byli raději na zahradě a doma být moc nechtějí. 

neříkám, že má být zavřený na zahradě. Paní/slečna psala, že chce psa na výlety a procházky a že by byl na zahradě přes den. Dospělého psa doporučuji i proto, že zadavatelka nejspíš neví moc co vlastně chce, žádná konkrétní plemena vybraná nemá a možná toho celkově zase tolik o psech, výchově a moc neví. 

Kdybych nechtěla konkrétní plemeno, tak bych si taky klidně útulkáče pořídila. Po některých jsem i pokukovala.

Pes z útulku, už dospělý, je mnohem víc sázka do loterie, než štěně. Protože nikdo neví, co v životě prožil a jak se bude chovat v té které situaci. Navíc pokud je to kříženec, nikdo neví, jaká plemena jsou v něm namíchána. Lidi v útulku nezjistí všechno.

Ale moje myšlenka v příspěvku, na který reagujete byla ta, proč je nedoporučováno štěně na pobyt na zahradě, ale útulkáč ano. Máte pravdu, že jsou psi (v útulku ale i obecně), kteří jsou zvyklí jen na život na zahradě, mnozí by neuměli žít v bytě, neumí být stoprocentně čistotní, atd. Ale to by tady vadilo, pes bude v noci doma. 

Je mi jedno, co si zadavatelka pořídí, stejně to tu jsme schopni ovlivnit jen našimi radami  a vypsanými zkušenostmi, ale pokud chce psa k dětem, byla bych u útulkáče velmi opatrná. Přece jen, štěně si člověk vychová k obrazu svému, u dospělého psa s neznámou minulostí bych měla strach, že se v nějaké situaci, která mu připomene něco zlého z minulosti, zachová tak, jak bych nečekala a třeba ohrozí děti. A to říkám jako člověk, který měl několik psů, jak sama, tak další v rodině a který si obecně líp rozumí s dospělým psem než se štěnětem. 

A jezevčice tak ta přemýšlí pořád. A tím nutí i mě, dávat na tu malou pozor.

Jo jo, to znám véééélmi dobře, mám oči i vzadu 😀 😀, ale i to nestačí, každej vymejšlí něco jinýho, je to kolikrát děsná fuška předvídat u všech 😂

Jinak, aby to nevypadalo, že mám něco proti útulkáčům, tak ne, nemám. Ale je něco jiného, vzít si útulkáče do rodiny s dětmi, zvlášť menšími, a do rodiny bez dětí nebo s puberťáky.

Když mamce zemřela druhá kavkazanka, tak byla ve hře i možnost, že si vezme nějakou větší až velkou fenu z útulku (protože my jsme na velké psy). Jenže kavkazanka byla na stáří pak už nemocná, mamka to s ní prožívala, její smrt ji hodně vzala, tak nechtěla, aby se to brzy opakovalo. Proto chtěla štěně, a i když první rok a půl byl náročný, tak je to čím dál lepší a mamka je velmi spokojená. 

Co NO?