Člověk v kočičím světě

Na knížku kouknu, díky za tip.

Já mám jednu 100% stromovou kočku a kocoura, který je tak půl na půl. Záleží na jeho rozpoložení a náladě. Rád se schovával a schovává, když se cítí nejistě a ty domečky, kukaně a uzavřené plochy (např i přepravka v rohu místnosti) mu asi dodávaly pocit bezpečí. Zároveň se ale velmi rád vyvaluje na posteli, kterou nemáme klasicky na zemi, ale je u stropu a od té doby co máme RajenPets police, tak hoooodně odpočívá tam na jedné konkrétní. 

Případně se moc rád vyvaluje na vyhřátých dlaždicích na balkoně. 

Já mám celkově takové kočky válecí a bramborové 😀…stačí jim 5 minut cvrnkat kuličku z papíru, nebo udice s peříčkama a jdou si zase někam lehnout. Pozorovat ptáky na krmítku vydrží celý den. Lyarra by teda byla i echt lovec, jednou nám vletěla domů sýkorka a ve vteřině jsem jí ji tahala z tlamy.

Willyho baví i klikr trénink, protože jídlo je nejvíc i když je hodně vybíravej a skoro nic nežere.

Já ani nevím, jestli máme kocoury stromové nebo křovinové. Oni se tak nějak roztahují všude. Máme pro ně probíhačku pod stropem (zvýšený strop v podkroví, přiznané trámy a po těch trámech můžou lítat a mají k nim prodělané i pelechy). Ale taky dva ze tří leží v boudičce jak ve škrabadle, tak i na zemi. Všichni tři se valí na gauči, posteli. Dva na pelíšku na zemi v koupelně a jeden má oblíbené místo v ložnici vedle psího pelechu na zemi. A všichni občas obsadí i psí matrace 😃 Na těch nejvrchnějších policích nespí jen ten sedmnácti letý, pro něho už je vyskákat nahoru dost namáhavé. 

Jinak to, že by si měl člověk pořídit kočku dle svých možností, času a aby se k němu hodila i temperamentem a povahou ….takhle by si měl člověk vybírat jakékoliv zvíře. Nejen kočky. Pecivál by mi vyloženě vadil 😁 

Já mám všehochuť, asi proto, že i můj naturel je všehochuť! Ale pecivál je Elsa. Občas mě fascinují akční MCO, když vidím, co mám doma já…🤣

Další zajímavý fakt proč laserové ukazovátko má být vždy červené? Já se musím přiznat že mám pouze jednu modrou rybičku a zelený xlaser ale tahle hračka ani jednoho kluka nebaví. 

No a proč má teda být červené? Kočky vidí barevně?

Edit: Dřív jsem měla strach, že mám poloslepé kočky. Třeba jim spadla granule mimo misku, říkala jsem:"Tady, tady…", ukazovala a ony ji našly třeba až na 3. pokus. Ale známá dřív mívala kočky (průběžně v čase) a říkala mi tu stejnou zkušenost. Spíš si tu granuli vyčichají, než že ji hned uvidí.

Já jsem líná a mám i líné kočky. Nejsou stromové ani křovinné, pokud tedy křoviné vyloženě neznamená, že do něj v zahradě zalezou a válejí se tam celý den😛 Výšky vůbec nevyhledávají, vrchol je vyšplhat po vistárii na pergole aby se dostaly ke mě do ložnice v patře. Doma se drží na zemi, ani na gauči neleží, ale mezi gaučem a stolíkem na tepichu. Když je horko, tak na nerez plechu u krbu v rohu. V zahradě by mohli šplhat na milion stromů, ale mají pupíčky a nechce se jim😉 max když se někdy honí, tak vyšplhá metr a půl po kmeni a zase skočí dolů. 

Kočky vidí barevně?

Ano. Ale spíš než na barvu reagují na pohyb nebo zvuk.

https://vysmatakocka.cz/v-jakych-barvach-kocka-vidi-svet/

Protože červenou nevidí v tak zářivých barvách jako modrou nebo zelenou a nedráždí jí tak oči. 

Kočky mají oči posazené více po stranách hlavy, což jim umožňuje záběr většího zorného pole než je tomu u lidí. Je to však na úkor zrakové ostrosti, takže kočky nemají hloubkové vnímání jako my.

S tímhle si dovolím nesouhlasit. 

Kočky mají oči stejně posazené jako my nebo psi a vůbec ostatní šelmy. Širší periferní vidění jim umožňuje velmi vyklenutá rohovka - prohlídněte si ji z profilu.

A nemyslím, že by kočka neměla stejné hloubkové vidění jako my. Všichni predátoři mají oči dopředu právě kvůli odhadu vzdálenosti (binokulární vidění) - jinak bychom toho moc neulovili. 

Klasický, jednoduchý pokus - vezměte skleničku, láhev s vodou a zakryjte si jedno oko. A pak zkuste vodu z láhve přelít do skleničky. Na první dobrou.

Kometko👏 Ne, že bych tohle sama věděla, jen mě to utvrzuje v tom, že ,,vědci zjistili" a ještě to někdo blbě přeloží a nakonec vznikne blbost, kterou ovšem všichni berou jako svatý grál👎

Nyní jsem knížku od Nevečeřelové dočetla a změnila jsem na ní trochu názor. Měla jsem pocit, že se především v kočíčím cliker tréninku hodně rozcházíme v názorech. 

Ale velmi se mi líbili zásady, které uvedla ohledně clickru. 

1, na kočku se nikdy nekřičí 

2. za chyby odpovídá majitel - nikoliv kočka 

3. trénink za co nejmenší odměny. 

4. cvik, se vždy učí s jedním cvičitelem. 

5. kočka nesmí být hladová

6. kočka musí sama chtít. 

7. trénink je vždy ovlivněn náladou cvičitele. 

8. odměnu určuje kočka

9. Být tady a teď - což vlastně pro mě každý clicker trénink je takové vypnutí a odpoutání se od problémů. Soustředit se na daný okamžik a radovat se z drobných úspěchů. 

Kniha není taková jakou jsem očekávala, a právě tím si u mě získala velké body - není to o tom čím krmit kočku, ale o obecných zásadách, které soužití s kočkou přináší. Všem doporučuji přečíst (p.s. přečetla jsem spoustu knih o clickru, o bengálech /tedy většinou v němčině (ale i jiných jazycích)/ 

Nejsou to zásady pro klikr trénink/trénink pozitivní motivací obecně jakéhokoliv zvířecího druhu?

Je pravda, že specificky o tréninku koček jsem moc knih nepřečetla. Buď to bylo zaměřené na psy nebo zvířata obecně a bylo jedno jestli “trénuju” koně, kočku, králíka, papouška…ty principy jsou prakticky stejné.

Šusta třeba ve svých knihách píše také prakticky to samé. Často tam jsou příklady od lachtanů, lam a koz až po papoušky.

Odhadnete? Poradíte, co tím chtěl asi tak Mouses říkat?

Včera jsem ho šla večer volat domů,  ještě než jsem rozsvítila před dveřmi venku slyšela jsem takový jako “nadávání”, ale nebyla v tom agrese, že by někoho někdo vyháněl, nebo se někdo chystal k boji, spíš tak jako asi?? "nevotravuj mě"

rozsvítím venku, otevřu dveře a vidím poměrně v klidu odcházet krásnou bílo, rezavo mouratou kočku. Zda kocour nebo kočka nevím, ale odhaduju že spíš kočka, když se nehádali? Náš kocour je kastrovaný, ale pořád je to sekáč, co diriguje půlku vesnice a vrah, co si poradí s potkany, lasičkama, nebojí se psů, je fakt vostrej, žádnej páprda, takže pokud by to byl kocour - museli by být kámoši? aby ho nevyháněl?

Zrzatec je plachej tvor na lidi, to vím, na zahradě už jsem tuhle kočku viděla a vím, že před lidma se klidí, teď ale šla volným tempem, žádnej zmatek, prostě si odešla, jako by odešel třeba Mouses.

No a ten šel dovnitř a celou dobu mi povídal, opravdu povídal . No a já nevím co . Jestli jen vykládal, nebo se něčeho dožadoval, nebo chtěl třeba pomoc nějakou - vyhnat vetřelce, naopak pomoci vetřelci…….  Fakt celou dobu mi a vlastně roztomile -něco vykládal. Nadlábnul se a že ešče ven. Tam si pak sednul a podle mne dotyčného jedince vyhlížel. Ale se zájmem, ne připraven k obraně území, nebo že by se bál.

Napadá vás co tak mohlo proběhnout? Já si svoje možnosti nechám pro sebe, abych neovlivňovala.

Náš kocour mňouká/povídá, když něco chce, nebo si chce si postěžovat. Agresivní mňoukání zní jinak než klasické povídání nebo ostré dožadování se 😀. Takže těžko říct. Vy znáte svého kocoura nejlíp.

Každopádně nevidím nereálně, že by se mohl kamarádit s jinou kočkou. My máme tedy kočky čistě domácí, bohužel zrovna dvě povahy, které so ne úplně sedí, ale zároveň vím, že s jinou kočkou jsou schopni vycházet i kamarádsky (ti naši dva se spíše tolerují a občas (spíše zřídka) si projeví i nějakou náklonnost. 

Ale když k nám na balkon přišla neznámá černá kočka, tak Willy se s ní opravdu kamarádit chtěl, vrkal jako holoubek na nás i na kočku a otíral se o okno, Nakonec tam naproti sobě seděli a koukali na sebe. Lyarra musela být vyhoštěna do jiné místnosti, protože nejen, že chtěla cizí kočku asi zabít, tak si to přenesenou agresí vylívala na Willym. Potom k nám jednou přišel zrzek sousedů, o toho Willy zase vůbec nejevil zájem (spíš vypadal, že se ho bojí) a Lyarra ho se zájmem pozorovala a nebyla vůbec tak agresivní jako na předchozího vetřelce.

Lyarra všeho všudy kamarádsky (že tam opravdu byla vzájemné přátelství) vycházela s dvěma kočkami. S jednou vyrůstala od mala asi do dvou let a druhou poznala u kamarádky, když jsem k ní na pár dnů jezdila i s ní (to jsem ještě neměla Willyho) - ty si sedly od prvního dne a to se předtím neznaly. Jinak většinu cizích koček by nejraději zlikvidovala 😀…

Díky Tenurri. Ano bylo to takový pozitivní povídání, jak když se člověk vrátí z prvního rande a potřebuje se podělit 😀 😀 a i jak kdyby Mouses chtěl nějakou mou asistenci. Jsem mu říkala, že si ji klidně může přivést domů 😀 , že se o ni postaráme. Klidně bych i přiložila ruku k dílu, abychom se seznámili, ale ona je tam tak málo, resp. asi ji člověk málo zahlédne, o člověka vůbec nestojí. Stejně jako před časem malá černá kočenka. Ta byla ftipná, furt za ním v daném odstupu chodila, jako jeho dokonalej stín. když si sednul, sedla taky, udělal krok, ona taky. A on hudroval. Ale zase ne nějak agresivně, nevyhazoval ji, ani když jsem jim oběma dala kousek kuřete. Spíš to bylo jako když mladší sourozenec  se furt hrne tam, kam jde ten starší.  I tahle kočenka k lidem nejde. Neprchá panicky, ale nejde.

vrkal jako holoubek

no ano, takhle nějak to bylo!

že chtěla cizí kočku asi zabít, tak si to přenesenou agresí vylívala na Willym

žárlivost je děsná vlastnost 😀