Bulteriér

..tak profi predvadeni je trochu něco jiného…ale zase, chtěla bych se to naučit sama a pak si užít tu radost předvádění. …proste pokud si pořídím psa, chci si ho užít se vším všudy…..proto jsem si vždycky porizovala psa, na kterého jsem stačila…libi se mi spousta plemen, ale znám také své hranice a šikovnost/nešikovnost a podmínky které mohu poskytnout….prostě si chci psa užít od začátku do konce a se vším všudy…

…A pak je pes vycvičen a vrací se do rodiny… nějakou dobu šlape tak, jak to do něj cvičitel nahustil, ale protože je zpět v rodině, kde si s ním nevěděli rady, neuměli to s ním, nebyli pro něj autoritou, tak to postupně sklouzne ke stejnému chování jako před výcvikem…

balu:

…A pak je pes vycvičen a vrací se do rodiny… nějakou dobu šlape tak, jak to do něj cvičitel nahustil, ale protože je zpět v rodině, kde si s ním nevěděli rady, neuměli to s ním, nebyli pro něj autoritou, tak to postupně sklouzne ke stejnému chování jako před výcvikem…

no, a asi proto píš Ph o těch trenérech, kteřá ve výcvikovém plánu mají po fázi “pes” i fázi “pes+majitel”……

Podle mě je v takovém případě nezbytná změna majitele. 

balu:

Podle mě je v takovém případě nezbytná změna majitele. 

Před změnou majitele, je potřeba pokus, majitele původního vycvičit. Lze to ale jen v případě, že se nezačal psa bát. A jestli pes není zarputilý rabiát, který startuje hned, jak původního majitele vidí. 

…..no pokud už mají problém s nakrmenim a vyvenčenim, to už je opravdu extrém, tam bych viděla řešení, dát psa pryč …já myslim, že dobrý trenér a indidualni trénink zmůze víc než když psa dám na výchovu a sama se sebou nic nedělám… 

Však to taky u toho bulíka neklaplo..

Asi je něco jiného,když si nechá vycvičit psa pejskař a nepejskař. Jsou ale přeci lidi, kteří cvičí služební psy a pak je předávají, kamarád teď v New Yorku slyšel policajty, jak dávají psům české povely 🙂

Pamatuju, že si lidé půjčovali lovecké psy, ovčáci si prý půjčují borderky.

….no jo no, to je to přecenění sil anebo neznalost plemene, ktere si pořizují, přitom by šťastní třeba byli s pudem, který se dá zvládnout….

Upřímně si nedovedu představit, že bych se bála svého vlastního psa… že by mě můj vlastní pes napadnul, kousnul….a si tak říkám, jak se tohle může stát… a teď neberu v potaz, kdy za to může nějaký zdravotní problém. Jak se stane, že z malého roztomilého psího mimi, kterému dělám mámu-tátu, je najednou monstrum.

A to říkám jako člověk, který měl- má psí holky, se kterými rozhodně do sporu nepůjdu, ale musím se s nima prostě domluvit, protože dámy nemají problém se ostře ohradit, když se jim něco nelíbí. Nemají problém si vrknout, nemají problém v krajní nouzi chytnout mě za ruku …a je na mě, abych jim vysvětlila, že tohle není potřeba…že se to dá zvládnout v klidu…. ale ani při tom ohrazení nemám ani na okamžik obavu, že by mě madam hryzla. Pro mě to jen znamená netlačit na pilu s vymyslet to jinak.

Půjčují se i sportovní psi. Pes champion může závodit třeba s dítětem (vlastním nebo cizím), aby dítě získalo pozitivní zkušenosti. Nebo závodník si vezme cizího psa začátečníka na pár tréninků, aby pro změnu pes získal pár pozitivních zkušeností. Šikovný pes v dobré kondici běží s dobrým běžcem (canicross), protože páníček, ač by chtěl, svému psovi prostě nestačí.  

Stává se to tam, kde se dominantní štěně ocitne v rodině, kde se vychovává láskou a domluvou. Vše se omlouvá (je malý, nerozumí tomu, ten je roztomilý) a štěně se do ničeho nenutí, nic se nezakazuje (je to přece psí osobnost). Pes se stává rozcapenější a rozcapenější a když pak dojde k situaci, že je potřeba psa k něčemu přinutit nebo ho omezit, neváhá kousnout. Když štěně není dominantní, stává se z něj uňafaný vynervovaný uzlíček, který je neustále ve středu, sice tak rychle nekousne, ale hysterčí a nakonec taky kousne. Naopak, štěně, které má od mala stereotyp, jasná pravidla, ví, co může, co nemůže, co musí, co se kdy bude dít, prostě má řád, je pohodový.  

“Jak se stane, že z malého roztomilého psího mimi, kterému dělám mámu-tátu, je najednou monstrum”

no nevím,nejedno psí mimino je roztomilé pouze v době spánku, jinak to “monstrum” reálně je

To samozřejmě. Ale majitel, nebo prostě psovod, musí se psem umět pracovat, jednat, žít. Musí být pro psa autoritou. To není každý, i když mu psa vycvičí profesionál.