Ve školce, kam chodil syn, měli zaběhnutý systém: děti v herně v patře, u domácího telefonu hrdá služba, rodič dole zazvonil, služba opakovala, kdo jde domů, dítko slušně podalo paní učitelce ruku, řeklo nashledanou a šlo. Bezchybně to fungovalo až do doby, kdy si Radka vyzvedl kamarád a policie je našla před zavírací na nedalekém koupališti.
Mého vnoučka zapomněla paní učitelka na zahradě školky, zamkla a odešla domů. Vylezl na strom na strom a volal “ponóct!”
Ale jinak je ta školka úžasná, s tou, kam jsem chodila já nebo i moje děti se vůbec nedá srovnat, mají tam děti opravdu rádi .
balu:Sarah, u vás se neříká “děcka” jako oslovení mezi kamarády, skupinou známých, spolupracovníků, a podobně? Tady běžně.
Nějak nechápu ty narážky na věk orionky. Každá můžeme mít a máme jiné vzpomínky a zkušenosti z dětství. Co bylo normální před padesáti lety, z toho by dnes rodiče i sociálka dostala osypky. A přežili jsme to ve zdraví.
Můj starší syn (9) vodil mladšího (5) do školky. Jen od rozcestí u školy a školka byla hned za školou, ale i to byla pro mě velká pomoc, když jsem nemusela ztrácet čas než se mladší ve školce převlékne. Po domluvě s učitelkami ve školce ho mohl později výjimečně i vyzvednout. To by dnes neprošlo.
Ne, tady se neříká nikomu děcka, to je folklór jižní Moravy a jsem si jistá, že ani v Čechách se to neříká.
Jinak jsem výš v podstatě psala totéž, že dřív bylo možné něco, co by dnes neprošlo, o žádné narážky nešlo. U nás nevodil nikdo nikoho, se sestrou jsme od sebe byly rok a moje starší děti totéž. Až tedy nejmladšího, ale to už ti starší chodili na střední a ve školce jsme už tehdy museli nahlásit, kdo bude kluka vodit a vyzvedávat. Je to cca 20 let.
No vidíte, a já jsem myslela, že “děcka” se říká na celé Moravě. Člověk se holt pořád učí.
Jo, školkaři, a já měla i obrproblém spát poo ve školce. Vy ne? Myslím, že pak mě mamka začala vyzvedávat dřív…
Občas jsem “děcka” oslovovala mé studenty. Většina s tím neměla problém, někteří se tomu i zasmáli…
-no u nás se taky říká děcka,nebo děti…
když jsme kupovaly šéfovi na rozloučenou dárky-vykaly jsme si s ním-ted na jaře to bylo-on přes 30 let-my 3 podřízení-30,48,a 62 let-tak on-tto jste děcka nemusely🙂
byl moc fajn,když odcházel,tak jsme to obrečely i kolega….,
já třeba říkám-děti/kolegové/děti…
i obecně mimo tuhle práci se to používá…
Fikovnice:Jo, školkaři, a já měla i obrproblém spát poo ve školce. Vy ne? Myslím, že pak mě mamka začala vyzvedávat dřív…
Já chodila do školky jen ten poslední rok před nástupem na základku…nevím jestli to bylo povinné nebo kvůli socializaci…měla jsem tu výhodu, že babička byla v důchodu, tak jsem chodila poo…jako občas to nějak nevyšlo a musela jsem zůstat i na to odpolední “spaní”, tak to jsem nesnášela, neboť jsem samo domo neusnula a čučela do stropu. Jó…co bych dneska za to dala, kdybych si v práci mohla poo třeba na dvě hoďky hajnout…😂
S tím zapomínáním dětí..někde…tak můj názor je, že si za to děti můžou sami, protože prostě nezodpovědně neřeknou osobě, která je má v péči, aby na ně nezapomněla.
To já, když jsem si dělala “dovolenou” u bazénu s knihou a mojitem, tak jsem doma vždycky nahlásila, aby večer zkontrolovali, jestli tam stále neležím, jak vyvrženej vorvaň…neboť jako defakto nepíč, jsem si nebyla jistá, co se mnou udělá požívání alkoholu jednou za rok a na tom sluníčku udělá…a jako fakty mě kontrolovali…
😂
co bych dneska za to dala, kdybych si v práci mohla poo třeba na dvě hoďky hajnout…
Přesně moje řeč! Když narazím u příbuzných nebo kamarádů na dítko, které nechce poo spát, tak pokaždé povídám - však ty si vzpomeneš, až budeš ve věku, že bys chtěl/a, ale nebudeš moci!🙂
kometa:co bych dneska za to dala, kdybych si v práci mohla poo třeba na dvě hoďky hajnout…
Přesně moje řeč! Když narazím u příbuzných nebo kamarádů na dítko, které nechce poo spát, tak pokaždé povídám - však ty si vzpomeneš, až budeš ve věku, že bys chtěl/a, ale nebudeš moci!🙂
Když narazím na vnoučátko, které nechce spinkat, ráda vypomohu a jdu si lehnout s ním. Někdy mě budí, že jsem pohádku nedočetla, někdy mě předeběhne maminka.
Ještě k tomu zapomínání dětí: když jsem kdysi jezdila s kočárem se spícím synkem po parku, na pískovišti si hrálo samo opravdu malé batole. Mělo na kalhotkách kytičku nebo zvířátko - to už si nepamatuju - ale bylo jasné, že je to jeselské oblečení. Tak jsem milé děcko vzala a dovedla do jeslí, kde už sestry měly havaj a děti po obědě spaly. A víte, že ani nepoděkovaly ?
My jsme měli bulteriera a byl neposlušný, jedno kousl dceru, v tý době 14 let, a museli jsme do nemocnice. Kousal pořád, nechali jsme si ho vycvičit cvičitelkou a stejně kousal. Ale asi jen povaha.
My jsme měli bulteriera a byl neposlušný, jedno kousl dceru, v tý době 14 let, a museli jsme do nemocnice. Kousal pořád, nechali jsme si ho vycvičit cvičitelkou a stejně kousal. Ale asi jen povaha.
Anonymní:My jsme měli bulteriera a byl neposlušný, jedno kousl dceru, v tý době 14 let, a museli jsme do nemocnice. Kousal pořád, nechali jsme si ho vycvičit cvičitelkou a stejně kousal. Ale asi jen povaha.
Nikdy jsem dost dobře nepochopila “nechat si vycvičit psa”, důležité přeci je, aby mě cvičitel naučil se psem komunikovat, cvičit, odměňovat.
A hlavně teda si neumím představit, že bych svýho psa svěřila někomu na výcvik bez mojí přítomnosti.
…přesně tak…bude poslouchat leda tak onu cvičitelku ne majitelku/majitele….cvicitel je od toho aby naučil majitele se svým psem zacházet a pracovat a myslim si, že to i vyjde o polovinu levněji, než když si onen cvičítel vezme psa k sobě na byt, stravu a výcvik.. .
že to i vyjde o polovinu levněji
Porad na to koukate z pohledu cloveka, co nejak psa umi vychovat -tak vam to prijde neprijatelne, dat psa z ruky. Ale pokud se nekdo snazi a pes si stejne dela co chce, pripadne zacne byt agresivni - a pres veskerou snahu je porad hur a hur - zacnete hledat jakakoliv reseni.
A lidi, co jsou zoufali - je opravdu hodne. Zaplati cokoliv, aby jim nekdo se psem pomohl. Problem je, ze cena neni ukazatel kvality. Kdyz narazi na pseudo cvicitele -zaplati ranec a stejne se nevyresi nic.
ALe pokud se psem pracuje nekdo, kdo to umi - funguje to. Muzete s tim nesouhlasit a pohorsovat se nad tim, ale jsou lidi , co se tim uspesne zivi desitky let. Kolikrat vychovavaji rodinam uz nekolikateho psa v poradi…
Jo, mozna by lepsi byla varianta, aby si nekteri lide nikdy psa neporidili - jenze tady uz ho maji 😇a aspon teda hledaji reseni a nepisi inzeraty o nahle alergii nebo nevydiraji prispevky -kdyz si ho nekdo nevezmete do pondeli, musi se utratit 🤮
A pak to byva vetsinou takhle: internat -kdy se psem pracuje jen cvicitel, pak se se psem uci pracovat majitel spolecne s cvicitelem a pak dojizdi jeste na “opakovaci” lekce k cviciteli z domova. A jo, je to funkcni. Tak jako se casto i stane, ze cvicitel doporuci, aby se pes uz do puvodni rodiny nevratil, ze tam nikdy nebude fungovat spolehlive. viz. “vycviceny” bulik, co kouse dal…
Posledni poznamka -80% psu, co prijde takhle na vycvik jsou uplne normalni - jak se jim nastavi pravidla , co jsou pro pejskare bezne - psi zacnou fungovat, komunikovat. Jako by se probrali ze zleho snu - prijeli ze sveta, kdy jim nikdo nerozumel…
Známý si takto nechával cvičit psy (taky bul plemeno) na výstavy a nechával si je i profesionálně předvádět.
….prostě mně přijde logičtějsi, funkčnější a prospěšnějsi pro mně i psa, pokud trenér pracuje s námi oběma a ne, že šoupnu psa k němu a přijde mi hotový pes aniž ja bych se s nim naučila pracovat.. .