Bulteriér

Orionka:

Jasně, já to taky nepíšu jako návod, ale jako obrázek doby…možná i vašeho šťastného dětství.

Nějak nevím, jak s tím souvisí moje dětství. Školku jsem nesnášela a spílala jsem tomu, kdo ji vymyslel. Učitelky tam většinou dělaly ženské, které děti nesnášely, ale měly asi dobrý kádrový profil. Jinak doma samy jsme se sestrou nikdy nebyly, moje babička byla v domácnosti, takže jsme bývaly u ní. Chápu, že vy jste při vašem věku asi školku nezažila, tehdy to byly spíš opatrovny a ne všude, jen ve větších městech.

Orionka:

Nedá mi to a přidám ještě historku o zapomnětlivém tatínkovi. Není moje, ale kolegyně, se kterou jsem léta sdílela pracoviště. Vypravila hrdého tatínka na první vycházku s kočárkem. Holčička spala, tatínek se po chvíli nudil. Nebudu to natahovat. Kočárek zaparkoval u hospody a domu přišel občerstvení, ale bez kočárku. Co se dělo doma nevím. Ale protože kolegyně byla žena energická, radši jsem se na to nikdy neptala. Kočárek i miminko si našla. Nikdo sociálku nevolal. Je to taky dávno, té “holčičce” je cca 35 let. 😃

To je klasická urban legend, takový tatínek se vyskytoval nejmíň jeden v každé obci, ale spíš jich bylo víc.

Sarah, školky byly od padesátých let… 

Školka byla pro mě nutné zlo. Musely jsme tam se sestrou chodit, protože mamka šla do práce. Po obědě nás vyzvedával dědeček, který bydlel nedaleko, tak jsme ve školce nemusely spát. Učitelky byly celkem fajn, ale hospodářka, to byla strašná baba. Museli jsme všichni dojídat, i tlusté maso. A sedět, dokud nedojíme. Několikrát jsem se z toho pozvracela. 

balu:

Sarah, školky byly od padesátých let… 

Školka byla pro mě nutné zlo. Musely jsme tam se sestrou chodit, protože mamka šla do práce. Po obědě nás vyzvedával dědeček, který bydlel nedaleko, tak jsme ve školce nemusely spát. Učitelky byly celkem fajn, ale hospodářka, to byla strašná baba. Museli jsme všichni dojídat, i tlusté maso. A sedět, dokud nedojíme. Několikrát jsem se z toho pozvracela. 

Jj, já vím, někde možná i dříve, otázka je, kdy se orionka narodila, v 30. letech min. století nebo snad dřív? 

Já mám ze školky tytéž zážitky, všechny děti v létě na zahradě, já musela dojídat a doma to stejně vyletělo ven. A v zimě jsem často bývala za trest zavřená v herně, zatímco ostatní šli na procházku. Pamatuju si jen jednu paní učitelku, kterou jsem měla ráda, ale ta odešla brzo do důchodu.

Sarah01:

To je klasická urban legend, takový tatínek se vyskytoval nejmíň jeden v každé obci, ale spíš jich bylo víc.

No, chtěla bych si to myslet..

Ale sama bohužel osobně znám dva otce, kteří to udělali.🙂))

Jeden,  fotbalový fanoušek,  zapomněl dítě na Spartě protože se tam strašně ožral.

Druhý,  místní kovář intelektuál,  nechal kočárek v parku a šel si prohlédnout vyšehradské kasematy. Pak, plný nových zážitků, vyšel,  kočárek se spícím dítětem minul a vrátil se domů.Cestou se ještě na skok stavil v antikvariátu, takže místo dítěte přinesl domů knihy.

Nebo, to jsem viděla nedávno,  dědeček vzal vnoučka, takové   už odrostlé batole, na cyklistický výlet. Klučík byl potichu, seděl za ním v sedačce. Dojeli a kamarád, tak jak byl zvyklý , při sestupovaní z kola svižně přehodil nohu přes sedlo a kluk dostal ránu jak z děla. On prostě zapomněl,  že ho veze..

Jiný můj kamarád zase nechal děti bruslit na zamzlém ramenu Vltavy a šel si dát do restaurace svařák. Nezapomněl na ně sice úplně,  ale nevšiml si , že se setmělo a pak je našel,  jak se uboze šmajdají na bruslích na zbraslavské náměstí na autobus, jejich boty měl u sebe v batohu.

Už ani na další příhody vzpomínat nechci,  mohla bych být genderově nekorektní!🤣

Já znám tatínka, co vyrazil venčit dítě na sankach. Dítě sedělo v takové té ohrádce, ale v jedné zatáčce bylo vyklopeno do závěje. Tatínek to zjistil, až když domů přivezl prázdné sáňky

Tak to nebude legenda, ale ani výjimka. Kamarádka mojí mamky zase zapomněla kluka v kočárku na zahradě a přišla na to, až když šli spát a v ložnici uviděla prázdnou postýlku. 😂 Takže se to asi nestává jenom tatínkům.

Taky jsem nebyla schopná dojídat a taky jsem se z toho párkrát pozvracela…🤧

Já taky. I jesle - teda ty si nepamatuji, ale vím od rodičů, že jsem je(pak i moje sestra) navštěvovala. Oba rodiče pracovali a babičky hlídaly jenom o víkendu a o prázdninách.

A taky vím, že se mi v první školce hrozně nelíbilo - asi špatné soudružky. Ve druhé jsem byla nadšená.

Jo a ročník 1964.

Tak to já si ještě pamatuji, jak se řešilo, že se jesle budou zavírat… Bylo z toho na vsi hrozné haló.

rapotačka:

- kdy se o narodila, v 30. letech min. století nebo snad dřív?

Poněkud přehnané, ne?

Já to co ona,  pamatuji taky …😊

Přehnané? Málo nebo moc? Křišťálovou kouli nemám, takže nevím. Ale dle jejích příspěvků, když my jsme děcka, tak bych předpokládala, že je ve věku mojí mamky, takže cca 80.

Buggyra:

Tak to já si ještě pamatuji, jak se řešilo, že se jesle budou zavírat… Bylo z toho na vsi hrozné haló.

Tady se jesle zavíraly až po 89., předtím normálně fungovaly, matky potřebovaly do práce.

Sarah, u vás se neříká “děcka” jako oslovení mezi kamarády, skupinou známých, spolupracovníků, a podobně? Tady běžně. 

Nějak nechápu ty narážky na věk orionky. Každá můžeme mít a máme jiné vzpomínky a zkušenosti z dětství. Co bylo normální před padesáti lety, z toho by dnes rodiče i sociálka dostala osypky. A přežili jsme to ve zdraví. 

Můj starší syn (9) vodil mladšího (5) do školky. Jen od rozcestí u školy a školka byla hned za školou, ale i to byla pro mě velká pomoc, když jsem nemusela ztrácet čas než se mladší ve školce převlékne. Po domluvě s učitelkami ve školce ho mohl později výjimečně i vyzvednout. To by dnes neprošlo. 

Sarah01:

Tady se jesle zavíraly až po 89., předtím normálně fungovaly, matky potřebovaly do práce.

A od září zase budou.