Bulteriér

No hlavně před pořízením prvního psa by se ten člověk měl zamyslet co vlastně od psa chce. Protože to je hezký, že jak zadavatelka napíše, aby byl super  k dětem, ale s tím psem taky bude žít a i chodit mimo byt, tak se taky třeba trochu zamyslet, jestli jí bude vyhovovat, že až ten pes dospěje, začne jí řešit ostatní psy a nebo taky, že když je to akční plemeno, může jí v případě nudy demolovat byt.

Ono jako spousta lidí nad tím komplexně nepřemejšlí a pak je prostě lepší doporučit nějaké obecně nenáročné a pohodové plemeno.

U toho, kdo si to umí promyslet, je pak jedno jaké plemeno si pořídí.

Lidi, co už nějakého psa měli (ale ne jako dítě, kdy šlo všechno mimo ně), tak ti už vědí co a jak, ale ty prvomajitele to nenapadne a obvykle jedou jednu linku - aby se mi líbil, aby byl k dětem, aby mohl být na zahradě a vůbec jim nedochází, že jen o tom život se psem není.

Obecně mám zkušenost, že pokud si nezkušený člověk pořídí psi těchto plemen, nebývá pak ani tak problém u nich doma, jako pak v interakci s okolím, a z toho je řada lidí překvapena. Ti psi by za vlastní rodinu položili život, ale kolikrát jsou špatným vedením nebezpeční pro okolí.

Zvažte to i z tohoto směru, můžete si dost zkomplikovat obyčejný život.

Ano, zadavatelka píše, že bydlí v paneláku, tudíž tam bude určitě spousta psů, ale nic nepíše o tom, jak si pak ošéfuje venčení bull psa na sídlišti, kde bude pobíhat x psů a toto vše několikrát denně. Vidí jen, že je to plemeno k dětem. Prostě klasika, která pak vede akorát k průseru.

Mi:

U syna mají už druhou stafbulici.Ta první v pohodě,ale zemřela jim ve třech letech na selhání ledvin ( modrá barva a s tim spojená mírnější povaha a ty ledviny?)Tahle je pro mně vyloženě protivný pes kterého bych nechtěla ani za nic. Její nezměrné radování se a nekonečné vítání spojené chytáním za ruce ruce,přikusovánim a skákáním je obtěžující až nebezpečné. Je vidět že si nemůže pomoct a řádí jako blázen. Poslechne na chvíli a pak znova.  Když ji hlídám,mám kolikrát modřiny. Stačí přijít z jiné místnosti a zase vítá,už si říkám jestli to nemá nějakou úchylku.  Sice když ji okřiknu, poslechne a přestane skákat,ale co z toho. Se svými je umírněnější,ale návštěvy,to je katastrofa.Není to jejich první pes, ostatní vychovaní a poslušní. Synové se psy vyrostli.Temperament téhle je otravný. Malé dítě okamžitě povalí a a že by se chovala ohleduplně,to ani náhodou,stejně tak se psy.Neublíží záměrně,jen je opravdu jako buldozer. Jo a je s PP. 

No tak za prve - zrovna u toho vítáni záleží  na výchově, a to co jde u jednoho jedince psa snadno, na tom se u druhého musí dřít 😉. I v rámci plemene. Vítáni vseobecne je u stafiku “problém” , ale u jednoho se to nauci jednoduše , u druhého hůře. Teď to neberte špatně, nemyslím to tak, ale pokud dospělý pes stále skáče na člověka, po okrinuti poslechne ale vzápětí začne zase - tak to pro mě proste není zvládnuté. Pokud pes poslechne na par vteřin a zase jde, tak to jednoduše není dotrenovane. A to opravdu nijak nesouvisí s plemenem. Mohla bych o tom vyprávět, vítáni u nás bylo hodně bouřlivé, a hodně jsme na tom pracovali, bouřlivé je svým způsobem i teď, ale ta největší energie je převedena jinam než na návštěvu, to už je zase na jiné tema… pokud člověk vyychova několik psu, a s dalším se to nedaří, nemusí to být nutne tím psem, možná jen potřebuje jiný přístup, víc času, víc duslednosti..

Za druhe… ze je stafík pro někoho protivný pes chápu, ale zase - pokud člověku nevyhovuje a vadí nezměrné radování a vítání, tak ať si nepořídí stafbula, protože ten tím radováním srší. 

A pak samozřejmě i v rámci plemene jsou psi temperamentní méně a více. 

 

“ale pokud dospělý pes stále skáče na člověka, po okrinuti poslechne ale vzápětí začne zase - tak to pro mě proste není zvládnuté. Pokud pes poslechne na par vteřin a zase jde, tak to jednoduše není dotrenovane………ale ta největší energie je převedena jinam než na návštěvu, to už je zase na jiné tema… pokud člověk vyychova několik psu, a s dalším se to nedaří, nemusí to být nutne tím psem, možná jen potřebuje jiný přístup, víc času, víc duslednosti..”

amen 👍
a vo tom to je…..

“ani ten nanny dog (to se totiž musí vychovat)”
tohle bych viděla tak (i jako majitel jedné nanny dog), že to musí být v prvé řadě v tom psu, a až k tomu se řadí výchova

marcelaamax:

No tak za prve - zrovna u toho vítáni záleží  na výchově, a to co jde u jednoho jedince psa snadno, na tom se u druhého musí dřít 😉. I v rámci plemene. Vítáni vseobecne je u stafiku “problém” , ale u jednoho se to nauci jednoduše , u druhého hůře. Teď to neberte špatně, nemyslím to tak, ale pokud dospělý pes stále skáče na člověka, po okrinuti poslechne ale vzápětí začne zase - tak to pro mě proste není zvládnuté. Pokud pes poslechne na par vteřin a zase jde, tak to jednoduše není dotrenovane. A to opravdu nijak nesouvisí s plemenem. Mohla bych o tom vyprávět, vítáni u nás bylo hodně bouřlivé, a hodně jsme na tom pracovali, bouřlivé je svým způsobem i teď, ale ta největší energie je převedena jinam než na návštěvu, to už je zase na jiné tema… pokud člověk vyychova několik psu, a s dalším se to nedaří, nemusí to být nutne tím psem, možná jen potřebuje jiný přístup, víc času, víc duslednosti..

Za druhe… ze je stafík pro někoho protivný pes chápu, ale zase - pokud člověku nevyhovuje a vadí nezměrné radování a vítání, tak ať si nepořídí stafbula, protože ten tím radováním srší. 

A pak samozřejmě i v rámci plemene jsou psi temperamentní méně a více. 

 

Máte pravdu,jenže nejsem se psem zase tak často abych to dokázala ovlivnit.  Velký vliv na “výchově”měly a mají vnoučata 15 a 13 let. Rozmazlují a nejsou důslední.Blbnou s ní,pes je sice nadšený a spokojený,ale mívali jsme psy vychované jinak. Taky ten rozdíl mezi tou první a tímhle pošukem je tak velký,že si zřejmě mysleli že výchova bude stejně snadná a že je   poslechne na mrknutí oka. Já je varovala před pořízením dalšího… Být to můj pes,vypadalo by to jinak.😃

Tak. Ale u těch hranatých hlav je předpoklad docela velký, že k dětem sedne. Jenže sedne, jen když ho to naučím a vhodný jedinec, samozřejmě.

Trochu protestuju proti “je to výchovou” u jedinců “jdu seřezat toho psa, co na mě blbě kouká”.
Tohle potřebuje vymazat z internetů a hlav všech lidí. 
V tom psovi to je a majitel bude mít tolik práce se s tím porovnat a psa naučit, že ho nemůže vláčet přes silnici, přes koleje a přes mrtvoly, překousat vodítko a jít něco zabít. 
S některým jedincem bude té práce méně, s většinou megi hodně. 
To tady tak jako píšete všici, jenom mám potřebu to vypíchnout, protože… vidím a slyším hrozně často, naposledy včera, člověci, co k nám přišli
“jak to že je ten pes tak hodnej, proč jim říkaj bojový, dyť je tak hodnej, když se dobře vychová”.
A pak musím používat slova jako zabít, roztrhat, urvaná tvář, pes vejpůl, ukazuju, kde měl pes prokouslou nohu. Aby to trochu pochopili, lekli se. A nic. Většinou ani to nepomůže, jak kdybych nic neřekla, prej je to výchovou. 
No a řekla bych, že megi je hodně mírnej jedinec. 
Staffbull je úplně jinej, je to hopík a proto ho nemám, ale je o hodně, o hodně mírnější než stafford/pit (zato aktivity potřebuje mraky, to mě taky neba, jsem líná). Bulíků jsem potkala hodně, málokterý byl zvládnutý, většina na vodítku, jeden mě zakous (bezpapírák s nějakým cca rage syndromem), zajímavé u majitelů je, že říkaj “pevnou ruku” a manželka toho psa nechtěla (jeden pán mi tu nedávno skoro plakal, jak že má přemluvit manželku na bulíka, ona chce čivavu).
 

Já jsem na anglický bulíky zasedlá, protože jeden rozdrtil Doroušovi chrupavku v uchu a on teď není takovej fešák. Šel po něm docela natvrdo a jeho pán ho nechal.

Dorouš mu zase na oplátku překousnul ocas a bulík už taky není fešák. Bylo to úplně zbytečný.    

megi-the-pes:

Tak. Ale u těch hranatých hlav je předpoklad docela velký, že k dětem sedne. Jenže sedne, jen když ho to naučím a vhodný jedinec, samozřejmě.

Trochu protestuju proti “je to výchovou” u jedinců “jdu seřezat toho psa, co na mě blbě kouká”.
Tohle potřebuje vymazat z internetů a hlav všech lidí. 
V tom psovi to je a majitel bude mít tolik práce se s tím porovnat a psa naučit, že ho nemůže vláčet přes silnici, přes koleje a přes mrtvoly, překousat vodítko a jít něco zabít. 
S některým jedincem bude té práce méně, s většinou megi hodně. 
To tady tak jako píšete všici, jenom mám potřebu to vypíchnout, protože… vidím a slyším hrozně často, naposledy včera, člověci, co k nám přišli
“jak to že je ten pes tak hodnej, proč jim říkaj bojový, dyť je tak hodnej, když se dobře vychová”.
A pak musím používat slova jako zabít, roztrhat, urvaná tvář, pes vejpůl, ukazuju, kde měl pes prokouslou nohu. Aby to trochu pochopili, lekli se. A nic. Většinou ani to nepomůže, jak kdybych nic neřekla, prej je to výchovou. 
No a řekla bych, že megi je hodně mírnej jedinec. 
Staffbull je úplně jinej, je to hopík a proto ho nemám, ale je o hodně, o hodně mírnější než stafford/pit (zato aktivity potřebuje mraky, to mě taky neba, jsem líná). Bulíků jsem potkala hodně, málokterý byl zvládnutý, většina na vodítku, jeden mě zakous (bezpapírák s nějakým cca rage syndromem), zajímavé u majitelů je, že říkaj “pevnou ruku” a manželka toho psa nechtěla (jeden pán mi tu nedávno skoro plakal, jak že má přemluvit manželku na bulíka, ona chce čivavu).
 

No já si myslím, že každý druhý to začne tou “pevnou rukou” a psa si zkazí hned ze startu, udělá z něj magora, nerváka, trosku. 

Málokdo si totiž pořídí bulíka, protože je to takový přátelský roztomilý prasátko, se kterým se dá vesele dovádět a bude vždycky pozitivně naladěný. Spousta lidí si pořizuje bulíka proto, že je to přece vostrej pes a mají v úmyslu s ním trénovat a navlíct na něj ostnatý obojek a asi by měl hlídat a dělat osobního strážce a tak. Takovýho psa nemůžete přece mazlit a vychovávat hrou, to má být pozorná a stále nabitá zbraň.

Já mám spíš pocit, že prostě podlehl současnému modernímu vizuálu. Omlouvám se všem zúčastněným tu, ale mně se bull psy fakt nelíbí, ani stavbou těla, ani zbarvením, já jsem prostě na vlčouny a liškoidy 😀 ale v mojí bublině obliba vizuálu bull psů za poslední roky neuvěřitelně vzrostla, až se divím.

JanaJanaJanaJana:

Já mám spíš pocit, že prostě podlehl současnému modernímu vizuálu. Omlouvám se všem zúčastněným tu, ale mně se bull psy fakt nelíbí, ani stavbou těla, ani zbarvením, já jsem prostě na vlčouny a liškoidy 😀 ale v mojí bublině obliba vizuálu bull psů za poslední roky neuvěřitelně vzrostla, až se divím.

Taky půjdu proti proudu, taky se mi nelíbí jejich stavba těla, hlavně posazení uší. Holt mám profesionální deformaci. 😊

Ten  majitel výše zmíněného bulíka, má rád,  když se jeho pes pere a vyhrává. Vždycky to nějak navlíkne tak, aby se to stalo.Jakoby mu vyklouzne z ruky vodítko, pustí psa pod stůl, kde leží jiný pes..Je tedy pravda, že pes se pere relativně kultivovaně, vždycky protivníka povalí a drží na zemi a tam s ním cloumá.

Nojo, jenže každý pes neustoupí a třeba náš Dorouš vyrůstal mezi psy ve smečce, kde se hrajou různý bojový hry, tak umí různý hmaty a chvaty🙂)) A taky má na krku hodně volné kůže, tak není za co chytit.  Nejdřív byl takovým chováním překvapen, ale pak se vymanil a začal se bránit.

Jinak páník toho svého bulíka miluje, nosí s sebou naditý pamskovník aby mohli neustále trénovat povel sedni🙂))a se shovívavým pohledem sleduje, jak jeho miláček ošukává cizím lidem nohy🙂)).Zvláštní povaha..

Prikládám foto zplacatělého ouška, Dorouš je ten vlevo. Vpravo je Fram, chci se taky pochlubit, jak už vyrostl🙂

Můj pes má podobně upravené ucho od kelpie 😀

Tak po svojí letošní zkušenosti potkat takovýhohle de***a, tak věřte, že minimálně u mýho psa by to už podruhý neudělal. Ad a bych na něj začala ječet takovým způsobem, jakou ještě nezažil (ověřeno), ať si o mně myslí, co chce, zadruhý bych mu vyhrožovala, že na toho psa příště použiju paralyzér (už mám jako vyhrožovátko) a že je mi všechno jedno. Já jsem normálně dost klidnej člověk, ale jakmile začne někdo šlapat po někom/nečem, co mám ráda, tak ve mně vzkypí poděděnej maďarskej temperament, a to fakt potom neni hezký 😀 

Jsem se úplně nas*****, jen jak jsem ten Váš příspěvek přečetla a mám zas úplně ten blbě pocit, jako když jsem přestala ječet na majitelku čokla, co mi letos málem zabil mýho psa.

JanaJanaJanaJana:

Tak po svojí letošní zkušenosti potkat takovýhohle de***a, tak věřte, že minimálně u mýho psa by to už podruhý neudělal. Ad a bych na něj začala ječet takovým způsobem, jakou ještě nezažil (ověřeno), ať si o mně myslí, co chce, zadruhý bych mu vyhrožovala, že na toho psa příště použiju paralyzér (už mám jako vyhrožovátko) a že je mi všechno jedno. Já jsem normálně dost klidnej člověk, ale jakmile začne někdo šlapat po někom/nečem, co mám ráda, tak ve mně vzkypí poděděnej maďarskej temperament, a to fakt potom neni hezký 😀 

Jsem se úplně nas***** jen jak jsem ten Váš příspěvek přečetla.

No to ošukávání mojí nohy by mě teda taky pořádně nadzvedlo a myslím, že pes už by to podruhý nezkusil.

Každý toho svého bulíka má rád. No ale někdo má za to, že posláním bulíka je prát se.

Ty pejskaři nejsou normální.

Buggyra:

Každý toho svého bulíka má rád. No ale někdo má za to, že posláním bulíka je prát se.

No tohle je problém českých pejskařů obecně, že milují svého psa a žijí v manonu, že ostatní ho taky musí milovat, vždyť je přece tak úžasný!

Osobně se přiznám, že jsme milovník psů, ale většina mi jich paradoxně leze krkem, jelikož jsou nevychovaní a páníček mi je ještě strká pod nos a myslí si, že je v pohodě, když mě otravuje jejich pes, o kterého nestojím. Je to jako když má někdo miminko a nadšeně mi ho nečekaně vrazí na chování. To taky úplně nesnáším. Jinak mám děti ráda, ale mimin se prostě bojím, že je rozbiju.
Bohužel tohle není chyba ani těch dětí a ani těch psů.

Já mimina upřímně nesnáším a ještě se nestalo, že by mi ho někdo nečekaně vrazil na chování 😀 To já už zdálky srším odporem a nikdo vám dítě, když se na něj tváříte “fůůůj, co to jééé, dej to pryyyč”, nedá. Na to ho mají moc rádi 😀

Kupodivu, pokud se tváříte, že se bojíte psů, tak je problém úplně opačný, spousta pejskařů ještě nadšeně toho svého přistrčí, že “von je ale úplně hodnej, nekouše a tak”, no to bych jim dala korunu.