Nám jednou vlítnul netopýr do obýváku. Bylo to pátý patro v paneláku tehdy, nechali jsme otevřený okno a on zase vylítnul. Vůbec mě nenapadlo, že by mohl mít nějakou vzteklinu, ale my teda na něj nesahali.
Netopýra jsem vynášela za svůj život 2x. A už je to xy let. Poprvé v mladické nerozvážnosti jsem neměla ani rukavice, vůbec mě netrkli, že by mě mohl hryznout… nekousnul. Podruhé už v rukavicích pro jistotu. To, že by mohl mít netopýr vzteklinu, tak to mě v dobách předinternetových ani nenapadlo. A to přesto, že do nás vtloukali, ať se nepřibližujeme např. ke krotké lišce a podobně, právě kvůlivá vzteklině.
Já jsem si jednou před spaním četla v posteli a z vedlejší místnosti - chodby, slyšela šramot. Myslela jsem, že jsem tam zapomněla naší kočku. Ale nikde nic. Tak jsem četla dál, za chvíli zase šramot. Zase nikde nic. To už jsem se bála vraha - byla jsem sama doma. Ale pak jsem si řekla, že ten strach raději zaspím. Zhasla a usínala… Když tu šramot už přímo v ložnici, mezi mou postelí a stěnou. A on tam … netopýr.
Tak jsem si vzala pracovní rukavice, starý ručník, netopýra chytla a vypustila do tmy. No trochu cenil zuby a ječel, asi byl vzteklej. Ale představila jsem si, že bych usnula a on mě kousnul ve spánku - byl ode mě asi půl metru. Nebo mi lezl přes obličej. Ale dobře to dopadlo.
Já vlastně proti vzteklině očkovaná jsem. Když mi bylo asi pět, lehce mě kousnul na ulici neznámej pes. Hladila jsem všechny psy na potkání už odmalička a tenhle nechtěl. No a než se ho podařilo nějak identifikovat, dostala jsem sérii píchanců do břicha v nemocnici v Č.B. Sedmdesátá léta. Nic mi nebylo.
Psy a netopýry mám stále ráda. Netopýři jsou tak oškliví, až jsou hezcí. Mám ráda, když mi v létě lítají nad hlavou. A ty jejich různorodé xichtíky a uši.
Odpověď na příspěvek uživatele anonymní z 06.08.2024, 07:22:27
Tak to jsme zažili očkování v podobné době…
Ovšem to není tak, že pokud jste byla očkovaná v 70. letech, že jste napořád proti vzteklině imunní. Já byla očkovaná v roce 1982 a o pár let později se na mě chystali doktoři znovu. Naštěstí to tehdy naši nějak neodsouhlasili (už si to moc nepamatuju).
Jo, a tehdy těmi píchancemi do břicha fakt dost strašili (alespoň mě), a bylo to nakonec téměř bezbolestné. Aplikovalo se to s.c. (subkutánně), tak jak se dává/dával třeba inzulín (dnes jsou pumpy) nebo Clexane/Fraxiparine. Byla jsem ještě dítě a žádnou bolestivost si nepamatuji.
Zdravím. Běžně posledních cca 5 let na podzim v západních Čechách manipuluju bez rukavic s desítkami netopýrů v rámci pomoci kolegovi, který dělá dlouholetý monitoring lokalit. Pár druhů je dost silných na to, aby mi kůži prokousnulo, když je chytnu neobratně. A také k tomu skoro na každé akci došlo. Riziko samozřejmě existuje, avšak zatím mi zdraví drží, kousancům nevěnuju zvláštní pozornost. I tomu kolegovi, který akce dělá přes 20 let, i všem pomahačům - určitě během let kolem dvou tuctů lidí - zatím nic nebylo. Toliko jen k té pravděpodobnosti nákazy.
No ale někde psali, že našli netopýrka se vzteklinou po hrozně dlouhé době v 2005, kolem Vyškova, teď ta Ostrava, takže to tu extra promořené není, ne? Netopýrek nemá vzteklinu, nedostanu vzteklinu. A není to ani ta pravá vzteklina teda. Nebo tak nějak. To víc věřím, že nám kolem mohou “běhat” lišky vzteklé, Krkonoše, Jizerky, vůbec nevidím důvod, proč by nedošly na návštěvu přes kopec, takže nejím lišky a bobky.
Určitě jste zaznamenali řípad z Ostravy, kdy kousl netopýr se vzteklinou člověka. Nevíte jak to je,pokud sežere nějaké zvíře takto nakaženého netopýra? Máme na chatě celé roky netopýry,teď zrovna tři,za okenicema.Každý rok se na ně těším a jsem ráda že tady jsou.Jen mě to trochu zneklidnilo,mám tady vnoučata.
Nevíte jak to je,pokud sežere nějaké zvíře takto nakaženého netopýra?
Alimentární přenos nákazy je vysoce nepravděpodobný.
V Liberci se koná “netopýří noc” každý rok. Netopýři odchycení, kroužkovaní i ti z “domácí péče” - zranění, neschopní přežití. Spousta dospělých i dětí. Někdo si netopýra pohladí, někdo pochová. Rukavice ? Snad to nezakáží. Ani nepočítám, kolikrát jsem tam s dětmi byla.
