Hluchý a slepý pes. Jak se psem komunikovat? Víte někdo?

Život je v podstatě krátký a každý máme nějak nastavené priority. A ty se v průběhu života mohou měnit a mění, na základě toho, co prožíváme… Jinak se budoucích patnáct let jeví když je člověku dvacet nebo třicet a jinak když je mu padesát, šedesát. 

To máte naprostou pravdu…

Ano, stejně jako Vahine, v tomto plně souhlasím. Ono i ten “blbej diabetes” je hodně hodně limitující. Já můžu občas odjet, ale opravdu jen na krátkou dobu (řekněme kolem 4 až 5 dnů max), protože ne každý zvládne píchnout zvířeti injekci. A je to pochopitelné.

Teda musím říct, že jestli si někdo takové štěně vezme a poskytne mu domov, péči, vypořádá se s postižením, tak teda z mého pohledu klobouk dolu. Samozřejmě kdyby se některý z mých psů stal hluchoslepým, tak se postarám, ale takhle postižené štěně bych si nevzala. Na to nemám psychické ani časové kapacity a nevím, i kdybych je měla, tak bych do toho asi nešla.

Jinak mě napadá, jakou kvalitu života takhle postižené štěně má. Jsou i lidé s takto kombinovaným postižením a nejsem si jistá, kdybych byla takhle postižená, jestli bych chtěla žít.

Ono se lehce řekne, že ne všechno musí žít, že by bylo možná lepší takové štěně utratit a já bych se k tomuto řešení teoreticky přikláněla taky, ale… pokud by se ke mně takové štěně nějak dostalo, mělo chuť do života, nemělo bolesti nebo jinou závažnou nemoc, kombinaci nemocí, tak bych udělala všechno proto, aby kvalita jeho života byla v rámci možností co nejlepší a doufala bych, že i takhle postiženého tvorečka můžu udělat šťastným. Vím, že to jeho štěstí by bylo vyčerpávající, ale když člověk musí, tak toho zvládne hodně.

Vím, že to jeho štěstí by bylo vyčerpávající, ale když člověk musí, tak toho zvládne hodně.

Otázkou je, zda člověk opravdu musí. 

Píšete, že hluchoslepé štěně byste si nevzala. Ale kdyby se k vám dostalo, postaráte se, necháte si ho. Jak by se k vám mohlo dostat, jestliže byste si ho vy sama nepořídila, nevzala? 

Třeba dědictví, nemoc příbuzného, kamaráda.

Tak upřímně, jak bych se k němu dostala? No třeba by ho někdo vyhodil a já ho našla a co potom? No tak bychom se s Ginuš o něj postaraly. 

Já obecně hluchoslepost považuji za snad nejhorší postižení… Takže se ztotožňuji s Tebou, že stát se to mně, velmi bych zvažovala, zda chci takto žít. Na vozíku se nějak žít dá…a teď to myslím i na ty psy - kteří mají po ochrnutí sestrojená kolečka a můžou skoro normálně běhat. Ale hluchoslepost? Pro mě hrůza!!!😢

Promiň, Vahine, že nejdu s žádnou radou. Jen jsem se nad takovým hrozným postižením zamyslela. Ono je i blbý, že stran smyslů člověk není se psem úplně kompatibilní. Tím mám na mysli třeba ostrý čich psa…čenichem se pes může také orientovat, ale jak to zapracovat do ovladatelnosti…🤔

Na druhou stranu…zdavý člověk si to asi neumí představit, ale když se tak narodí?? Tak nic jiného nepoznal….těžko říct, jestli se takový člověk umí radovat ze života, jestli má vůli takto žít…já nikoho takového neznám.

Psi…nebo možná zvířata obecně…mají tu výhodu…alespoň myslím…že o tom nepřemýšlejí. Že si neříkají, že jsou chudáci, myslím, že to prostě berou jak to je. Když se s tím narodí, tak nic jiného neznají a asi hodně závisí na jejich nervové soustavě, jak se s tím dokážou vyrovnat, přizpůsobit se, fungovat.

Hodně z nás, neřku-li všichni zde, jsme zažili odchod našeho zvířecího přítele a víme, jak těžké je to rozhodnutí nechat zvíře uspat a teď nemluvím o nějakých akutních stavech, ale spíš takové ty případy např., kdy má zvíře bolesti, ale jsme schopní to ukočírovat nějakou medikací…myslím, že v těchto případech a teď budu mluvit za sebe, orientujeme dle toho, jestli má ještě pes chuť do života, jestli je to k žití a nebo jestli už je to trápení.

Hluchoslepé štěně? Já ještě žádné neviděla, ale tak třeba je taky veselé, hravé…tak pokud se najde někdo, kdo je ochoten a schopen se o takového pejska postarat, proč ho hned uspávat. Pokud by to bylo ale smutné malé “neštěstí”, tak asi nemá smysl mu to “neštěstí” prodlužovat.

Prostě si myslím, že nelze šmahem říct, jestli má nebo nemá smysl takové štěně uspat nebo neuspat, že záleží na tom konkrétním štěňátku.

Ještě v souvislosti s těmi případnými radami mě napadlo, že bych doma určitě “nainstalovala” různé povrchy, aby se pes mohl lépe orientovat i hmatem..packami. Třeba před schody pásek nějakého hrubého materiálu, aby věděl…"tady začínají schody" nebo “cestičky” v bytě prostě pokrýt určitým typem koberce, aby si byl jistější. Taky bych možná volila i nějaké čichové “značky”…třeba pytlíček s levandulí…."cítím levanduli, tak tím směrem je kuchyň"….támhle odtud voní pomeranč, tak tam mám misku na vodičku.

A to samý bych udělala třeba na dvoře…cestičky…

Venku bych asi volila jen pár tras, které by se chodily pravidelně, kde by si pak takový pejsem byl jistější v kramflecích. a samozřejmě postroj s uchem, abych mohla případně lépe nasměrovat, aniž bych tahala za vodítko a nebo chytala za obojek.

Pejsek sice neslyší, nevidí, ale má cit, má čuch, cítí vibrace…no prostě přemýšlet, jak využít ty smysly, co má.

A pořád je to štěně…pokud by bylo živější, tak holt by byly všude polštáře nebo nějaké měkké zábrany, aby třeba neboural do zdí a nábytku, než se naučí v prostředí dobře pohybovat.

Praxi fakty nemám, tak to jsou jen takové nápady.

Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.

Našla? Já bych ho odevzdala měšťákům do městského útulku. Úplně stejně, jako kdybych našla jakéhokoliv jiného psa. Není povinností nikoho  ujmout se nalezeného psa, natož s takovým postižením.

Fakt byste si nechala hluchoslepé štěně? S vyhlídkou cca patnácti let péče? Něco jiného je, tedy pro mě, když ztrácí sluch a zrak starší  vlastní pes a člověk ho dochová.

Jo nechala…právě proto, že je takhle postižené a že má tudíž podstatně horší vyhlídky na to najít si novou rodinu. Samozřejmě bych se snažila všemi způsoby zjistit, jestli se jen nezaběhla a někdo jí nehledá, ale v žádném případě bych jí nenechala odvézt do útulku nebo tak něco.

No holt zažili jsme v životě horší věci a ještě horší můžou přijít a možná i přijdou…ve světle toho je nějaká hluchoslepota defakto žádnej problém.

Hele a teď jsem znovu o Bibi četla popisek a kdybych nebyla v tak pitomé situaci a měla jen Ginu a přestože jsem psala, že bych si takové štěně v žádném případě nevzala, tak bych do toho i možná šla…tedy pokud by souhlasil syn, který se mi o psy v mé nepřítomnosti stará, pak bychom byli schopni zajistit péči 24/7 a Gina by určitě byla v tomto velká pomocnice. Ale nejsem v ideální situaci a Mates je bohužel hrrr plašan a je jak hrom do police, tak u něj bych měla strach, aby fence, byť nechtěně neublížil.

Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.

To je pravda, na fotkách vypadá Bibi normálně spokojeně…předchozí slepý dospělý pes, po dlouhé době v této dočasce, domov našel a snad ho najde i Bibi. 🍀 Sardullah, máte srdce na pravém místě. 👍

Nevadí Fíkovnice. Zrovna, jako Ty, se snažím nad tím postižením psa zamyslet, ale nejsem ten správný člověk.

Ovšem Sardullah tady jen srší skvělými nápady!🙋‍♀️ Opravdu super! 👍 Třeba se to jednou bude někomu hodit…a snad i někomu, kdo si přijde pro Bibi, bude hledat a najde diskuzi 🙏

Vahine:

Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.

To je pravda, na fotkách vypadá Bibi normálně spokojeně…předchozí slepý dospělý pes, po dlouhé době v této dočasce, domov našel a snad ho najde i Bibi. 🍀 Sardullah, máte srdce na pravém místě. 👍

Jó, dobrý srdce by bylo…jen ty možnosti a podmínky bohužel nejsou zdaleka tak ideální, abych mohla činit dobré skutky. 😴 No asi začnu kupovat losy…nějaký ten RENTIÉR…ten by se hodil, pak bych mohla být za samaritánku i činy a nejen řečmi.😉

Pořád doufám, že i mě se ještě v životě poštěstí, dát milující a šťastný domov nějakému psímu důchodci…ale v téhle chvíli se to bohužel jeví jako nesplnitelné přání.

To je otázka, esi hluchý pes umí mluvit. 

Měla jsem, díky mozkové příhodě slepého koně, kamarád že stáda mu automaticky začal dělat “slepeckého psa ”, když byl slepý v nouzi, zavolal a kámoš přišel a čumákem ho nanavigoval potřebným směrem. Ale zas, oslepl dospělý, ustálené stádo, znamé prostředí….., prostě úplně jiná situace. Já jen, že zvířata umí překvapit.

Koukám ze zvědavosti na pesweb denně a dnes je tam zase štěně- hluchoslepá Victory, píší kříženka bordery. Opět doublemerle. To je neskutečný, jak lidi množí pátý přes devátý! 😡 To můžu být ráda, že můj útulák není kříženej s motýlem třeba. 🤷‍♀️ Nemyslím motýla, jako je Kiliánek, samozřejmě 😉 myslím tím křížení  mezidruhové.