Hluchý a slepý pes. Jak se psem komunikovat? Víte někdo?

Koukněte na FB Drahý Eliote, zabývá se double merle psy. Popisuje svůj život s double merle Eliotem, který už bohužel nežije. Teď hledá domov 7 měsíční fence Ellie, která byla několikrát darována asi z důvodu svých vrozených vad. Ellie je krásná, skoro bílá s modrýma očima, ale hluchá, na jedno oko slepá a trošku vidící na druhé oko (byla na vyšetření  u specialisty MVDr. Beránka). Když jsem viděla to štěně v Dočaskách DeDe, říkala jsem si, že to je stejně postižené štěně jako Ellie.

https://www.facebook.com/drahyeliote

Jako umím si úplně na pohodu představit život s hluchým psem…potkávali jsme paní s hluchým psem, pes fungoval na gesta, na krku měl EO nastavený na vibrace, takže se bezproblému pohyboval na volno a když obojek zavibroval, tak se kouknul po paničce a nebo k ní rovnou přišel. S tou slepotou je to samozřejmě ještě komplikovanější. Ale myslím, že doma a ve známém prostředí se pejsek naučí pohybovat bez problémů…povely..no tam já bych to osobně viděla na nějakou dotykovku…a možná bych i zkusila ten EO na ty vibrace a zkusila naučit, že pokud obojek zavibruje, tak to znamená STŮJ a já si k pejsovi doběhnu a odkomunikuju to kontaktně. Nevím…jen taková úvaha. Kdyby mělo zmiňované štěně zdravého sourozence, tak bych asi zkusila vzít si oba a doufala bych, že když ten zdravý s tím handikepovaný vyrůstají spolu, tak jim to nepřijde divné, že jsou spolu naučeni nějak komunikovat a že by to byla taková podpora…samozřejmě pokud by tak bylo a bylo vidět, že sourozenci nějak komunikují.

Ale jsou to jen teorie…jako jasně, měli jsme v rodině fenu, která už ke stáru byla slepá a skoro hluchá, ale to je pes, kterej byl ve známém prostředí s nějakými rituály a o zrak a sluch přicházela postupně, tak se s tím páníčci nějak srovnali a komunikovat se naučili, ale u štěnda je to teda z mojí strany čistě teorie.

Štěně s jednou vadou, buď hluchý nebo slepý, asi by problém nebyl. Hluchý s vibračním obojkem a gesty na dálku. Slepý, práce s intonací a různými zvuky. Ale hluchoslepý? Za mne bych řekla, že hluchota je u štěněte menší problém než slepota. Ale kombinace obou je peklo, a když se ví, proč se taková štěňata rodí (doublemerle), tak by to mělo být zakázané zákonem jako týrání chovem.  

Budu tu za zlou a necitlivou mrchu, ostatně ne poprvé. Já bych takové štěně nechala uspat. Stejně, jako se nemusí každý jedinec množit, nemusí každý narozený jedinec žít. A když má štěně dva tak závažné handicapy, tak by, pokud by člověk nepomáhal, zcela jistě nepřežilo. Příroda je v tomto moudrá. 

Ano, máte pravdu, je to stejně postižené štěně, jako je Ellie a je jí podobná. Na levé oko prý trochu vidí. Nemám FB, tak mě to příběh nepustí, ale popisujete to trochu, tak pro představu to stačí. Ellie je taky krásná a je mi to líto! Množitele bych pověsila za šourek do průvanu! 😡 Ale ani Ellie a ani Bibi bych kvůli postižení utratit nedokázala. Vykastrovat určitě! A je to i podmínka, která dává smysl. Každý, kdo chce Bibi vidět, ať se prosím podívá na Dočasky De De. Nebudu jí sem dávat, kopírovat se nemá, že.

Vy jste na to kápla. 👍 Ten EO na STŮJ a pak psa doběhnout a pak komunikovat kontaktně. Já byla z toho příběhu nejdřív tak konsternovaná, že mě ani ten EO nenapadl 🤦‍♀️ přibalit zdravého sourozence, ano.👏 To by bylo také jedno z řešení. 

Já s Vámi souhlasím. Dva roky jsme opečovávala mého staříka bostonka, hluchého a slepého…. Ale slepl postupně, ohluchl v řádu pár týdnů. Takže doma se orientoval skvěle, venku krásně reagoval na navigaci vodítkem. Fungovala jako pupeční šňůra. Ovšem také jsme byli několikrát pokousání, protože prostě pes spal a nebo to nečekal, při stáhnutí na něj přišel úlek a kousanec. Vycházky pomalé, protože 14 let už není věk na nějaké skopičiny. Doma se nesmělo nic přesunovat, pokládat do naučené cesty, pak totiž přišel v lepším případě šťouchnutí od objektu v tom horším začarované kolečko hledání té správné cesty. Péče o psa se speciálními nároky mnohdy únavná, vyčerpávající a také kolikrát frustrující, když se nedaří a nebo přijdou nějaké další problémy. A to píšu jako majitel psa diabetika. Ano je to skvělé, že je o takové psy postarané, ale je za tím náročná cesta, odříkání majitele, finanční náročnost a mnohdy také odsunutí vlastních potřeb a snů. A nemyslím tím odsunutí jako letos si to odpoustím, dopřeju si to příští rok, tohle je na dlouhou dobu. V řádu několika let. A myslím, že jen málokdo tohle dokáže zvládnout. 

balu:

Budu tu za zlou a necitlivou mrchu, ostatně ne poprvé. Já bych takové štěně nechala uspat. Stejně, jako se nemusí každý jedinec množit, nemusí každý narozený jedinec žít. A když má štěně dva tak závažné handicapy, tak by, pokud by člověk nepomáhal, zcela jistě nepřežilo. Příroda je v tomto moudrá. 

Teoreticky máte Balu pravdu pravdoucí, ale prakticky byste to asi těžko dokázala. Když už byste to štěně měla u sebe nějakou dobu, byla na něj navázaná a právě to zjistila, nedokázala byste ho zabít. To nám tu prosím netvrďte, když jste v takové situaci nebyla. 

Ano… Váš pejsek, předtím zdravý, se horšil postupně, ve stáří. To je samozřejmé, že se člověk, jeho parťák a pán, postará a dochová ho. Já mám taky zkušenost s hluchým psem, tedy jen s hluchým. Byl to NO, patřil dědečkovu kamarádovi a ohluchnul cca v deseti letech. Naštěstí viděl. Uměl poslouchat na posunky, a když jsem ho venčila já (byli jsme se psem stejně staří), tak jsem ho jednoduše doběhla. 

Dopl: pes se dožil patnácti let.

Ale vzít si štěně s takovými handicapy, s výhledem třeba patnácti let života… To je masochismus. Někteří lidi masochisti jsou…

Štěně by se u mě muselo narodit. Dobrovolně bych si štěně, které nevidí a neslyší, nikdy nevzala. A věřte nebo ne, když by se to stalo, a narodilo se mojí feně tak postižené štěně, uspat bych ho nechala. Nebo bych si ho měla nechat? V žádném případě. Někomu prodat nebo dát? Komu???? Koho tím “potrestat”? 

Naštěstí nechovám a nikdy nebudu. 

balu:

Štěně by se u mě muselo narodit. Dobrovolně bych si štěně, které nevidí a neslyší, nikdy nevzala. A věřte nebo ne, když by se to stalo, a narodilo se mojí feně tak postižené štěně, uspat bych ho nechala. Nebo bych si ho měla nechat? V žádném případě. Někomu prodat nebo dát? Komu???? Koho tím “potrestat”? 

Naštěstí nechovám a nikdy nebudu. 

S takovým potencionálním příběhem souhlasím Balu. 

Jde jen o to, jak brzy se na obě vady po vrhu štěňat přijde? Když pozdě, tak si to už představit nedokážu, že ho půjdu dát uspat. Já ne. 

Nevím no, taky nechovám a nebudu. Já budu vždycky jen adoptovat.

Nevím, jak brzy se přijde na to, že štěně nevidí a neslyší, to je otázka pro chovatele. Určitě před odběrem, ale jak brzy… 

Vy píšete, že byste nedokázala nechat štěně utratit. Já ano. Když si představím, jak bych se s ním trápila deset a více let… Protože takové štěně si nikdo dobrovolně nevezme. Teda možná vy ano… 

Tohle je hodne zajimava otazka.

Ja mam zkusenost jen s postupne hluchnoucimi a/nebo slepnoucimi psi. Tam je to samozrejme jine, postupne prichazeni o smysly ale ve znamem prostredi a spodporou vsech kolem, takze vlastne pohoda. 

Technicky par adoptaku prislo uz nahluchlych a nasleplych. Gwen, Imir, ted naposledy Saggi. Ale Gwenda na tom nebyla tak strasne spatne, Imirek sice nao, ale ten zas chodil minimalne. Saggi je zase zvyklej fungovat ve smecce (jinak by v osade neprezil), takze byt je na tom smyslove nejhur, tak kopiruje chovani smecky a ridi se podle nich. Plus ma teda extremni vazbu na me a hlida si dobre bidlo, takze o to je to jednodussi. 

Kombinace slepota a hluchota u stenete je vrazedna. Na jednu stranu peklicko pro majitele psa vychovat aby fungoval a nebyl odsouzen jen na pobyt na voditku, na druhou stranu to zvire nic jineho nezna, takze jemu to vlastne pripada uplne ok. 

Pomoc druheho psa by asi byla velmi fajn, jen ja bych se hodne bala vzit si sourozence. Preci jen vychova dvou stejne starych stenta da jednomu cloveku hodne moc prace, i kdyz jsou obe zdrava. Spis bych se asi rozmyslela vzit si takove stene k dospelejsimu rozumenmu psovi, vychovanemu, empatickemu, ktery bude miminu pruvodcem a ucitelem. 

Ale to vsechno je samozrejme hypoteticke. Prakticke zkusenosti nemam a tise doufam ze ani mit nebudu. A ano - jak tu nekdo psal - krizeni double merle je tyrani chovem a melo by byt trestano. Jenze jak vidime dnes a denne, zakony sice mame, ale vymahatelnost v praxi znacne pokulhava ☹️

Popíši ve zkratce, co jsem na FB vyčetla. Drahý Eliote (nevím, jak se ta paní jmenuje) před bár lety zachránila doublemerle Eliota, měl i epilepsii a díky epilepsii se nedožil myslím ani 2 let. Ona se nedokáže srovnat s tím, že někdo namnožil hezká štěňata doublemerle bez ohledu na jejich zdraví. Založila FB Drahý Eliote a snaží se o osvětu, co je double merle a proč je to blbě. Elli jako Dášenku objevila někde na bazoši k darování. Poznala, že je štěně asi slepé i hluché (jako je to vidět na Bibi), chtěla ji od posledního vlastníka převzít, ale protože se prezentovala jako někdo, kdo udělá všechna možná vyšetření a najde správný domov, štěně nedostala, protože by ho trápila zbytečnými vyšetřeními. Naštěstí se podařilo některé sledující pro štěně jako zájemce dojet, štěně dostala a odvezla ho Drahému Eliotovi. Dášenka dostala jméno Elli, podstoupila vyšetření, socializuje se se psy a hledá se jí správný domov. Drahý Eliote objevila další štěně doublemerle, ale než jí ho majitel daroval, převzala si ho zpět množitelka, co se štěnětem je, Drahý Eliote neví. Snaží se varovat před množitelkou Elli, těžko říct, jestli to k něčemu bude, protože zájemci o psa z bazoše na internetu informace před koupí neloví, to až potom a pak fňukají.

balu:

Budu tu za zlou a necitlivou mrchu, ostatně ne poprvé. Já bych takové štěně nechala uspat. Stejně, jako se nemusí každý jedinec množit, nemusí každý narozený jedinec žít. A když má štěně dva tak závažné handicapy, tak by, pokud by člověk nepomáhal, zcela jistě nepřežilo. Příroda je v tomto moudrá. 

Já bych teda veselé štěně, ale hluché, slepé, hluchoslepé nebo třeba bez nožičky už utratit nedokázala. Teda já vůbec, ale nedokázala bych ho odvézt k veterináři, aby ho utratil. Byla bych nešťastná, co jsem vyprodukovala, nechala bych si ho a naučili bychom se spolu nějak žít. Ale protože se nechystám chovat PP, natož množit, nebudu před takovou volbou stát.

Je pravda, že se musí množit každý živý tvor. A proto bych merlexmerle zakázala jako týrání chovem pod tučnou pokutou a veřejně prospěšnými pracemi v nejbližším útulku.

Nevím, kdy se na to přijde, ale…. štěňata se narodí slepá a hluchá, kolem 14.dne začínají rozlepovat oči, chvíli trvá, než je začnou používat. Ouška jsou jako zarostlá a postupem času se začne objevovat dírka do ouška. Už si nepamatuji, kdy ucho začalo vypadat jako ucho. Když je štěňatům cca měsíc tak už koukají, chodí a jsou taková vratká, začínají se stavět uši a asi i slyší. Už si to přesně nepamatuji, našim jediným štěňatům bude za pár dní 9 let (jedno štěně je ta včera neplánovaně kastrovaná s kamínky v močáku). U plemen, trpících na hluchotu se dělají štěňatům testy, ale nevím, jestli v 4 nebo 6 týdnech. Takže třeba 6 týdenní štěně už je kompletní pes. No a takové štěně už bych utratit nedokázala a musela bych si ho nechat.  

balu:

Nevím, jak brzy se přijde na to, že štěně nevidí a neslyší, to je otázka pro chovatele. Určitě před odběrem, ale jak brzy… 

Vy píšete, že byste nedokázala nechat štěně utratit. Já ano. Když si představím, jak bych se s ním trápila deset a více let… Protože takové štěně si nikdo dobrovolně nevezme. Teda možná vy ano… 

Když bych pro to měla podmínky- důchod, vyrovnaného a klidného psa( psa mám, ale hysterku)  a souhlas od mužského, tak ano…vzala bych si ji hned…už teď dělám vše tak, aby to bylo všechno co nejlepší i pro psa, nejen pro nás. 

A dovolená bez psa je pro mě představa už fádní, nezáživná až smutná. Moje ruka už je i do budoucna spojená s vodítkem, potažmo s tlukocím srdcem uvnitř chlupaté koule. Minimálně s jedním. 

Velmi zajímavé a jímavé oba příběhy🌷….díky za zprostředkování