Zakrytí očí

Něco takového slyším poprvé, tedy to, že někdo takto chce řešit lekavost. Ale malinký smysl mi to dává. Měla jsem mnoho let úplně slepou kobylu a jezdila jsem s ní skoro výhradně na vyjížďky a to i do náročného terénu a na rovných cestách jsme i zacválaly. Než jsem udělala tuto zkušenost, tak bych to nikomu nevěřila, že je něco takového možný. Je ale pravda, že kobylku jsem měla už čtyři roky před tím, než oslepla a hodná byla skoro od začátku. Věřila mi, ale stejně, pár měsíců po oslepnutí, které přišlo dost rychle to náročný bylo. Chvíli trvalo než se naučila “používat moje oči”. Odečítala  z jezdce úplně všechno. Taky mi tehdy došlo, že to není tak, že kůň úplně všechno pod svýma nohama prohlíží. Prostě došlápne a tělo to následně vybalancuje, odpruží, nebo tak něco. Nevím, jak to přesně vysvětlit. Ale nezakopávala na nerovnostech. Slepý kůň se prostě svěří do rukou jezdce, taky mu nic jiného nezbývá. Asi taková je myšlenka té kamarádky.

Ale lekavému koni dát na oči cokoliv, aby neviděl, to je dost hazard. Už jenom kdyby kamarádka z něho spadla, tak na ní taky může nechtěně šplápnout. A ten kůň s tím jen tak sžitý není a může z toho být pořádný úraz jak jezdce, tak koně.

Mně teda nedávají moc smysl ani klapky na oči u zapřažených koní. Přece je lepší když si kůň může zkontrolovat zrakem co že ho to míjí.

Do terénu blikačky nepatří, je to nebezpečné, kůň se s nimi může lekat a "zlobit" ještě více právě proto, že nevidí.