Nastává když není žádná snůška. Pak je včelaření obtížné, většinou nemožné. Ovšem jsou práce a nutné zásahy do včelstev, které nbelze odkládat a čekat na příznivější dobu. Jak včelařit v těchto podmínkách se pokusím vysvětlit.
Potřebujeme kýbl s čistou vodou, čtverce raději tlustšího plátna (ne froté ani nic “pérového”) v rozměru asi 60 x 60 cm, možná klidně o malinko větší (dobře poslouží staré vetché vyřazené prostěradlo například). Plátýnka - kdysi se ve včelařské dborné terminologii používal název “plachetka” se namočí a středně silně vyždímají. Je nutné si namočit plachetek několik a nechat ve zmuchlané - zkroucené podobě protože v hicech velmi rychle usychají. Z plachetek ale nesmí téct voda.
Když se sundává medník, na prázdný nástavek se napne mokrá plachetka a na to se položí nástavek i se stropem. Na stejně opatřený druhý prázdný nástavek odložíme druhý medník a přikryjeme ho mokrým hadrem - plachetkou. Do takto opatřených medníků se nedostanou slídilky, ale ani vosy například. Hned na otevřené plodiště rozprostřeme další mokrou plachetku. Odkryjeme jí jen tolik, kolik je potřeba k vyndání konkrétního rámku.
Kdo myslí při tom, co právě čte, dojde mu, že musí mít pro plodiště další mokrou plachetku, kterou přikryje tu půlku nástavku, co zbývá při práci s prostředními rámky. Ano, je to děsnej voser, ale jinak to nejde.
KONKRÉTNÍ POPIS
Máme odložené medníky, předem jsme si do nejmenšího detailu promysleli co jdeme dělat, co k tomu budeme potřebovat a vše musí být u ruky a ne, že otevřu včely a půjdu hledat něco podle toho, co zjistím v plodišti. To pak neudělám nic, možná jedno nebo dvě vč a ten den je konec!
Je nutné mít roják se zandanýn sítem a ucpaným česnem. První rámek vyndám se včelami do rojáku a roják ihned zakryju mokrou plachetkou. Vždy musí být mokrá, nejlépe studená. Jak vysychá, prudce ochlazuje cokoli je s ní zakryté, včely nemají mokrý hadr rády ve smyslu, že na něj nenalezou, ale na mokrý hadr nijak neútočí a nezuří je, naopak velmi uklidňuje.
Takže. Máme z plodiště mimo jeden rámek, rychle jsem skouknul zda na něm není matka. Je dobré vědět, kde je, ale není to nutné pokud jí zrovna nepotřebuju najít. Pak mám ve VN dost manipulačního prostoru na jakoukoli práci a uspořádání rámků. Ne každý úl je uvnitř větší a nemá tam u stěny zaparkovanou blinovku, po jejímž vyndání vznikne onen manipulační prostor.
Končím vrácením rámku z rojáku na stejné, nebo jiné místo.
Před prací, během ní a ani po ní nesmí nikde nic ukápnout, nesmím opřít rámek o podstavec, kde se poruší víčka zásob a ulempá podstavec. Slídilky si líznou, během dvou minut to sdělí doma a za další minutu začne invaze. Neúspěšné slídilky pak napadají ostatní vč a snaží se k nim dostat. Očka obyčejně vč nějak mizerně hlídají a tam se často stane, že jsou slídilky úspěšné.
Následuje moje nevědecká domněnka, kterou když připustíme, vysvětluje nejlépe mechanizmus rabovky.
Slídilky, když jsou úspěšné a odletí domů se vzorkem pachu nebo vůně (kdo jak chce) napadeného vč, doma jako by bleskurychle vyrobí kopii feromonu a vybavené jakýmsi univerzálním “klíčem” přiletí na česno vyhlídnuté oběti a její strážkyně nerozpoznají jistě cizí lupičky a některé pustí dovnitř. A v této fázi už často rabovku včelař nezastaví!!!!!!! Malá naděje je, ale u silného vč malá, protože zúžit česno na 1-2 včely nelze. Navíc napadené nepoznávají vetřelce.
Přidám ryze svojí nevědeckou a nevyčtenou teorii, která beze zbytku vysvětluje, proč já nemám nikdy rabovky. V jiné souvislosti jsem o tom tady už psal, zopakuju.
Orgánem čichu včel jsou tykadla. To je nesmírně jemný a citlivý aparát. Pkud včelař částečně poničí kyselinami tykadla včel, což je velice pravděpodobné s ohledem na to, jak drastické koncentrace kyselináři používají a jak jemný orgán tykadla jsou, včely pak necítí dokonale celou škálu pachů a vůní. Jinak si já neumím vysvětlit, proč jiní na rabovky trpí a naříkají si na ně a já to neznám. Ale musím pravdivě přiznat, že jsem rabovky neznal nikdy ani když tu VD nebyl a kyselinami se včelstva netýrala.
Nikdy se u nás bez mokrých plachetek nevčelařilo, nikdy se včelám nedávaly vylizovat vytočené medníky někam pár metrů, ale ani sto metrů na mez - to si jen hlupák vysloveně koleduje o malér! Taky se u nás vždy krmí před soumrakem a nikdy dopoledne. Nemáš odpoledne čas a můžeš jen dopoledne či po obědě? Nevčelař! Jak prosté. Nikdy se nikde nerozlilo krmení a když, tak se to musí bleskurychle uklidit. Nikdy se nikde nesmí zapomenout opřený zásobní rámek a ani ten, kde je zásob jen pár buněk.
Za drtivou většinu, mám za to, že za všechny patálie si vždy může sám včelař (a nebo b.b v sousedství a s tím neuděláme nic)
Nikdy se u nás nevyváří vosk v sezoně, když létají včely a nebo jen když je celodenní liják a nebo se to musí udělat v noci - voní to a neskutečně rajcuje včely ke slídění. Nikdy se u nás nevyvěšovaly rámky na vzduch pod hambalky a nikdy se u nás nedělaly jiné nesmysly a tak stále moc nechápu, proč jiní na rabovky trpí tolik. Prostě je škála zásad, které musím dodržovat, mechanicky a bez rozmýšlení (asi jako nemyslím na řazení v autě). To si musím uvědomit, pochopit co BY I JEN MOHLO vadit a naučit se pracovat vždy tak, abych rabovku nevyprovokoval sám.
Jestli musím dát do úlu cizí rámek, nebo vytočený medník, je to vždy v době slídivosti riskantní a je lepší to udělat navečer. V obdarovaném vč vždy začne mejdan, včely vyrazí a krouží kolem úlu a vyrajcovaně samy hledají, co by kde ukradly. Do rána se vše uklidní. Když včelař neudělá chybu, obdarované včely se po asi hodině i dřív uklidní a přestanou slídit.
-----------------------
Odborná úroveň časopisu Včelařství hodně poklesla. Dočetl jsem se tam nedávno blud, který prošel redakční radou, kdy vysokoškolsky vzdělaný hobby včelař (v jiném oboru, ne tedy včelařském) obviňuje ostatní včelaře, že zatímco on svoje včely krmí, a tudíž prý nemají potřebu někde krást, tak na novém stanovišti má smůlu na špatné včelaře, kteří krmí svoje vč mizerně a ta pak vykrádají včelstva pana inženýra.
Tak nad tímto bludem včelařsky základně vzdělanému zůstane rozum stát! Je to přesně naopak, prazákladní podstatou včel je slídit a hledat zdroje snůšky. Je jim přitom téměř jedno, zda je to nektar, medovice nebo úl oslabeného včelstva.
Pravda, tak jednoduché to není a během sezony vč dávají přednost nektaru a některá vč medovici. V podletí se ale situace mění. Jako se čápi před odleten do teplých krajin někde soustředí v ohromných hejnech na nějaké louce a sami ubijí slabé jedince, kteří by je při předlouhé pouti zdržovali, tak stejně tak včely napadají cizí oslabená vč, kde není něco v pořádku a dělají to taky až před zimou. Je to onen opěvovaný a obecně přijímaný Darvinův přírodní výběr, kdy se, i takto, příroda sama zbavuje slabých a neduživých. A celá metodika Blaník je hlavně o tom, abychom si ta neduživě oslabená vč nevyráběli sami!
Je pro mě velkým a dá se říci životním zklamáním, že Včelařství otiskne takový nesmysl. Ještě tragičtější je, že pisatel má chemickou značku před jménem a já byl naučený a vychovaný mít ke graduovaným lidem úctu. Časy se mění…
