A klíííd, nikdo neví všechno. Jak zjišťuji pravidelně na hospodském kvízu.
To, že neví každý všechno, je jasné…
Dnes jsem nad tím trochu přemýšlela…a co když má pravdu Orionka???
VŠ studium a získání titulu ani náhodou není jakoukoli zárukou inteligence. Ale je tedy paní H.N. dysgrafička?? Já neopravuji lidem pravopis jako Vy (i když na to máte plné právo a mnohdy z některých výraziv fakt bolí oči😟), a dokonce ani ta “harpije” mě asi až tak nedostala, jako spíš opakovaně napsané “Já se živým výcvikem psů…atd.”.
Asi by to rozlouskl dotaz přímo položený H.N., ale zas tak zainteresovaná do toho nejsem. Ale poněkud divné to celé je.
Trochu vašemu příspěvku nerozumím. Ohledně toho respektu. Viděla jsem harpyje v nějakých dokumentech a vím, jak loví. Možná proto je pojmenovali (výstižně) po těch mýtických harpyjích. Že to nejsou žádná "vořezávátka".
Že se tu psalo něco o 4 letém dítěti ( vím, že někdo jiný), no.. nejen čtyřletý človíček by měl opatrný v kontaktu s podobným dravcem.
Moje nej kamarádka má sekretářku, která dělá výcvik asistenčních psů. Zaujalo mě to i proto, že jeden z prvních se jmenoval Fido. Dál nebudu nějak identitu odhalovat…ale teď naposledy mám info, že je vychováván/cvičen pes pro paní s psychickými problémy. Má panické ataky, bojí se sama chodit ven, mezi lidi atp. Kamarádce jsem řekla, že se mi to nelíbí. Kde je záruka, že pes tuto paní dostane z jejího psych. onemocnění, anebo jí v tom bude aspoň nápomocen? Když přijde panická ataka, člověk je obvykle paralyzovaný a nefunguje. Co když dotyčná nebude schopná psa v takových situacích ani vyvenčit?
U nevidomých (postižených) je to úplně stejně jako u zdravých. Ne každý může a má mít psa. Některý slepý ( jinak postižený) touží po psu, stejně jako některé dítě. A pak vytvoří tu skvělou dvojici.
A pak si někdo může představovat, že ho pes bude vodit, někdo se mu o něj bude starat, před tím si psa nikdy nepohladil, protože neměl potřebu. (Možná, že mu to vymyslí někdo blízký - budeš mít psa, bude to super). A takovému, bohužel, pes do ruky nepatří.
Že se tu psalo něco o 4 letém dítěti ( vím, že někdo jiný), no.. nejen čtyřletý človíček by měl opatrný v kontaktu s podobným dravcem.
Vlastně je zvláštní, jak zvířata mají respekt před tvorem tak nedokonalým, křehkým a ve většině případů bezbranným, kterým člověk je. A přitom ….ani to nemusí být harpyje, i takový krkavec by vás pořádně zrychtoval.
Pes vodící, pes asistenční = doslova kompenzační pomůcka. Tak to leckteří bohužel berou. Jak Ti ke kterým pes přijde, tak ti, kteří se tím, leckdy bezostyšně, živí. Neříkám, že všichni.
Viděla jsem psa vodícího při práci - a popravdě, dost bych se bála, aby mě, slepou vedl, viděla jsem psa- resp. fenku- pro vozíčkářku a bylo mě líto té vozíčkářky. Ona fenku milovala, starala se o ni víc, než příkladně, jen ji nikdo neřekl - to jsme pak spolu rozklíčovaly v hovoru, že ten pes ……..byl cvičen přes obojek. S ní ho neměla, tak proč by poslouchala?
Znám fenu, která “pracuje” pro dívku s mentálním postižením - je to katastrova, pro tu fenu, v podstatě nepřeháním, když napíšu, že se jedná o týrání.
Psů, kteří slouží pro lidi, ať v jakémkoliv oboru, je mi dost často líto.
Můj názor je, že to má své hranice. Určitě umí pes být dobrý terapeut, ale člověk musí být na oplátku schopen mu poskytnout všechny jeho potřeby, takže i obyčejný pomazlení, nejen krmení a venčení. Musí ho mít rád a nebrat ho jen jako tu terapeutickou pomůcku. A pokud má člověk nějaké problémy, ať už fyzické nebo psychické, měl by vždycky mít někoho v záloze, kdo v péči o chlupáče pomůže.
Aby fungovalo to, co popisujete, musí být vztah pes-člověk oboustranný. Pes musí cítit odezvu. A když bude postižený “balvan”, fungovat to nebude. Pes odpustí, když na něj v “nešikovnosti” jeho člověk šlápne, spadne na něj, najede na něj vozíkem, i když ho nenakrmí…., ale nezvládne nelásku, neempatii.
Můj názor je, že to má své hranice. Určitě umí pes být dobrý terapeut, ale člověk musí být na oplátku schopen mu poskytnout všechny jeho potřeby, takže i obyčejný pomazlení, nejen krmení a venčení. Musí ho mít rád a nebrat ho jen jako tu terapeutickou pomůcku. A pokud má člověk nějaké problémy, ať už fyzické nebo psychické, měl by vždycky mít někoho v záloze, kdo v péči o chlupáče pomůže.
On by měl mít někoho v záloze nejen kvůli péči o psa. A vlastně nejen ten nemocný. Těžko je člověku samotnému, protože člověk, stejně jako pes, je zvíře smečkové. Proto se taky druží.
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 19.07.2024, 21:56:20
Myslím, že lidé na to mají svého psa, jejich pes jde do učení, učí se spolu a pak spolu skládají zkoušku.
Je teda hrozný, co tady popisujete, ale když vidím nějaká videa, vidím veselého psa. Čímž nevylučuju, že mezi těma 400 milionama lidí v USA, kde jsou tito psi hodně, nejsou svině.
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 19.07.2024, 21:53:38
Ano, byl tam otazník… Dílem řečnická otázka, dílem vážný dotaz, zda pes takto nemocné paní/dívce pomůže…a zda to nebude trápení pro psa, nebo i oboustranné trápení. Legitimní dotaz. Pro mě byl pes VŽDY asistenčním a třeba z nedobrého psych. stavu mi mockrát pomohl se dostat. Bude to tak ale u všech?? Nevyznám se v legislativě, respektive, zda je nějaký “aprobující” dohlížitel po poskytnutí takovéhoto psa.
“A že je pes terapeut, ví každý, kdo má psa, i když na to ten pes není cvičený.”
Takže asi takto: Toto nastavení mám já, máte Vy, mají je asi všichni zde. Já se ale ptala, zda takto bude vnímat psa člověk s takovým postižením, jaké jsem popsala! Myslím, že zrovna Vy jste psala, že se nedělají žádné zkoušky (něco třeba jako ŘP). V odchodu Vám samozřejmě nebráním.
Doron, Ty myslíš to video Josefa Klímy s klientkou Andreou?
Nene, Megí tam dala video z přezkoušení nějakého jiného psa ( co ona všechno nenajde 👍), je to dlouhé, zdánlivě nezáživné, ale pro mě moc zajímavé. Nevím jestli je to Andrea .