orionka-2: Vysvětlitelné je to snadno. Silný teritoriální pud. “Kde páník usedne, tam je to moje” - tak asi “přemýšlí”. Je tady několik zkušených, které vám poradí, jak s tím pracovat.
Měla jsem “šikovného" psa. V restauraci ležel pod stolem, takže o něm nikdo ani nevěděl, dokud se nosilo na stůl. Vyjel, až když došlo na placení. Tedy byl by býval vyjel, kdyby mu v tom nebylo zabráněno. Žádnému číšníkovi nohavici neutrhnul.
“Kde páník usedne, tam je to moje”
Tak samozřejmě neznám fenu, neznám situace, ale na první dobrou mi tohle přijde velmi přesně řečeno. A myslím, že to není nic úplně neobvyklého.
No a reakce na psy…tak to taky není nic neobvyklého a ani to nemusí být ve smyslu nějaké agrese, ale klidně “jé, támhle je pejsék, čau kámo…já chci za tebou”
Fence je sedm měsíců, takže nám asi pěkně začíná s pubertou …dělala to v menší míře už odmalička a evidentně jí nikdo toto chování nezatrhnul resp. nevysvětlil jí, jak se má chovat…ono často s nástupem puberty může pes “kravit”, ale pokud se ve štěněcím věku určité chování přehlíželo nebo se vlastně nevědělo co s tím a u roztomiloučkého štěňátka to bylo takové úsměvné nebo minimálně to nevypadá jako problém, tak není úplně na čem stavět a tak to vypadá, že budete muset začít od nuly.
Myslím, že okřikování a podobné metody, jak psu zarazit nevhodné chování, fakty nemají smysl. Jak psala výše hmn…toho bych se asi držela…plus samozřejmě to, že já jsem v klidu a dávám psu jasně najevo, že se nic neděje.
Dle mého to čubina nezvládá celkově a je potřeba se vyhýbat situacím, kdy už se do tranzu dostane. A to neříkám jako někdo, kdo má psy svatoušky a je kynológ až na půdu, co všechno zvládá, ale někdo, kdo si v pubertě mojí pastevecké čuby užil svoje…nechci tady dávat nějaké rady, neboť já to mám se psy spíš pocitově a s mojí pyrenejkou to byl spíše souboj vůlí, bylo to spíše o tom, kdo je umíněnější a tvrdohlavější, kdo vydrží si stát déle za svým, než o tom, abych jí nějak cíleně učila, neboť moje pyrenejka je pes nemotivovatelný a vlastně se se mnou ani nechtěla bavit, ale snad jen dva postřehy, kterých jsem se držela já….dostatečný distanc, kdy ještě zvládnu situaci tak, že se mi pes do tranzu nedostane (ne vždycky se toto podaří, ale pokud vidím, že to nedáme, tak se otočím na obrtlíku a ze situace se psem prostě rychle odejdu), než abych se dostala do stavu, kdy fena nevidí, neslyší, nevnímá…a potom …v mém případě…tvrdohlavost (moje, ne psa)…prostě chci, aby ses chovala slušně, fakty nechci vypadat jako debul, co má nevychovanýho zmetka, chápu, že se ti třeba něco nelíbí, ale prostě nebudeme tady předvádět divadlo…a nemyslete si, nic se nestalo přes noc…s pyrenejkou jsem se trápila dost dlouho, až to člověku přišlo beznadějné…až pak sem tam byl den, kdy to bylo super a pak takových dnů začalo přibývat a pak už byly dny, kdy byl problém vyjímečně a pak to najednou začalo být super a jako jo…i teď občas vymýšlí bejkárny, ale to už je jen párkrát do roka, pořád je to holka s vlastním názorem a holt si občas musíme vysvětlit, podle koho to bude…jinak už je to na pohodu.
Určitě bych radila víc zamakat obecně na poslušnosti a aby se pes dokázal soustředit na páníčka…pokud je čubina motivovatelná na pamlsky, tak je to z mého pohledu hodně usnadní práci. Pokud je pes nemotivovatelný resp. já třeba u pyrenejky nepřišla na nic, čím bych jí motivovala pozitivně, tak jsem zvolila metódu “a just ne, bude to po mým nebo se nepohneme, v horším případě otáčíme a jdeme pryč”. Pokud se chceš pozdravit s pejskem, tak to teda bude v mé režii a v klidu nebo máš útrum. A dneska je moje madam ve váhové kategórii 50+ schopná se v klidu pozdravit i s jorkšírem…a je schopná projít více méně na pohodu i kolem hystericky štěkajícího psa…ale přiznám se, že i dnes, pokud mám možnost, tak takovýho psa obejdu obloukem, tím spíš, když je to větší pes a vidím, že s páníčkem pěkně mává. Protože i trpělivost mojí pastevecké holky má své meze a na jejího spolubydlu berňáka si nikdo nebude otvírat tlamu. (mám dva psy…chodím s oběma, takže přes 100 kilíček živý váhy na vodítku a musí se chovat slušně oba)
Dokonce i očkování na veterině byl problém, protože v čekárně pejskové, my máme do čekárny prosklené dveře, takže už při příchodu k veterině je vidět, že uvnitř jsou psi, často nějací čekají i před dveřmi a ona se chovala…no nechci říct jak, to bych musela být sprostá, dohánělo mě to až k zoufalství, zkoušely jsme odcházet, abych jí “srovnala do latě” a přicházet v klidu a prostě to nešlo, otočily jsme se xy krát…a teď…máte vidět tu vzorňačku, kterou ostatní páníčci dávají svým pejskům za příklad…."podívej jak je ten pejsek hodnej, jak hezky potichu hačá (hajá)a ty tady vyvádíš a blafeš na každýho"…a já? Já se jen potutelně usmívám, protože tohle už mám naštěstí za sebou. Jako třeba v jejím nejhorším období, dojít po ulici do parku, který máme asi 200 metrů?…Tak tam jsme jezdily autem, protože co kdybychom potkaly na úzkém chodníku, tam, kde bych si nemohla odejít na potřebnou vzdálenost, psa….
Chci tím říct, že hlavně neházet flintu do žita, že tohle chování nezmizí přes noc ani za týden, možná ani za měsíc nebo dva…ale když člověk nepoleví a pracuje na tom, tak ty výsledky se nakonec dostaví.
No a pak teda ještě …lépe se trénuje se psem, který už absolvoval nějakou prochajdu, nějaké pocvičeníčko a není naspídovaný tím, že zrovna vylezl z baráku a ještě “neupustil páru”.
Určitě bych si vzala k srdci rady holek výše…on každý má nějaké zkušenosti, každý pes je jiný, na každého platí trošinku něco jiného…určitě bych začala používat náhubek (dostatečně velký), tím i vám to dodá truchu klidu a sebevědomí, že minimálně nemůže dojít k pokousání, budete si jistější v kramflecích.
Podobná témata…jako je třeba ta reaktivita na psy, kdy můj pes reaguje na psa i poměrně vzdáleného, už v tu chvíli se přetáčí a dostává do tranzu, kdy neslyší, nevidí…se už několikrát probírala i na minulém fóru…a ty rady jsou furt stejné…defakto učit správné chování v nějaké vzdálenosti, kdy pes ještě vnímá, navázat psí pozornost na sebe… a člověku se psem, jako jsem měla já, se pokaždé chtělo napsat…vám se to kecá, ale já už jsem zoufalá…jak to mám udělat?…u mě to spíš vypadá, že do smrti smrťoucí budeme chodit kanálama…a hle, kanálama opravdu nechodíme, můžu jít kdykoliv kamkoliv, to že pes začne hlídat, když se někde usalaším?…no tady jsem se usalašila a hlídám se sama, tak máš volníko (jakože od hlídání, ne že si můžeš dělat co chceš) a pokud tě něco zaujme a zbystříš, tak ti hned řeknu “v klidu, to je v pořádku, nic se neděje” a samozřejmě mám pořád oči na stopkách resp. všude, neboť čert a pastevec nikdy nespí a z naprostého klidu , kdy vypadá, že chrní jak pařez, do bojové připravenosti přepne teď hned…jakože z nuly na sto během zlomku sekundy…co kdyby třeba zezadu přišel můj známý, zahlédl mě a poplácal mě po zádech a nebo zakryl zezadu oči a moje pastevecká holka by to vyhodnotila jako útok na mojí osobu, to by nastalo takový čóro, že si to málokdo z “civilů” dokáže představit …tak snad díky mé “zpovědi” uvidíte světlo na konci tunelu, neboť, když jsem to dokázala já, kynologický játro s tvrdohlavou, umíněnou, nemotivovatelnou, nekomunikativní pasteveckou samostatnou jednotkou s vlastním názorem (neboť ona jako pastevec ví všecičko nejlíp a je ředitelka zeměkoule), tak věřím, že to dokáže každý, kdo má alespoň trochu “normálního” psa.😉
