Teritoriální chování na veřejnosti

Vysvětlitelné je to snadno. Silný teritoriální pud. “Kde páník usedne, tam je to moje” - tak asi “přemýšlí”. Je tady několik zkušených, které vám poradí, jak s tím pracovat. 

Měla jsem “šikovného" psa. V restauraci ležel pod stolem, takže o něm nikdo ani nevěděl, dokud se nosilo na stůl. Vyjel, až když došlo na placení. Tedy byl by býval vyjel, kdyby mu v tom nebylo zabráněno. Žádnému číšníkovi nohavici neutrhnul.

Bodlinka:

Typická strachová agrese. Odnaučit to nejde, to je vrozené dědičné nastavení nervové soustavy, ale s reaktivním psem lze soustavně pracovat a naučit ho ve známých situací reagovat správně. Odkud jste?chce to dobrý cvičák.

Jsem zvědavá na další názory.  Můj je ten, že to strachová agrese být nemusí.

O cvičáku uvažujeme, zatím se rozhlížíme po okolí, reálně jsme žádný ještě nevyzkoušeli. Hledáme v oblasti okresu Beroun, případně Praha-Západ.

Pochopil bych situaci, kdy není pes socializován, ale tento stav je mi záhadou.

tady jste si sám odpověděl:

Když se zpětně ohlédneme, tak nám dochází, že to dělala v menší míře už od malička.

Těžko poradit takhle na dálku, každý jsme jiný, máme jiný přístup, já bych prostě měla psa pod kontrolou, přesměrovala pozornost na sebe, nenechala dojít do transu. A hlavně bych to právě nenechala rozjet od těch počátků, kdy to dělala jako malá.

ještě - krom toho cvičáku. Trénujte to. jdětě do těch  míst v době menšího provozu a musíte být o krok napřed, jak uvidíte objekt jejího zájmu, musíte s ní pracovat, naučte ji doma, ať se na vás soustředěně dívá, natrénujte to dokonale, přidejte k tomu povel, přeneste na zahradu / za dům/ pak do provozu a to s ní trénujte, trénujte, trénujte a znovu trénujte, pracujete se vzáleností od objektu, kdy ona ještě zvládne se na vás soustředit, pak trénujete blíž a blíž. Pak přidáváte rušivý elementy.  Bude to stát hodně času a úsilí, když už se to takhle rozjelo. Plus pro klid ostatní - i váš, protože může překročit práh vyjíždění -opatřte ji košíkem. Až se jednou přetočí, může klidně rafnout. A ochodit ji na tom cvičáku taky. Na dobrým, kde si promluvíte s trenérem proč a co řešíte, aby na to při civčení byl brán ohled.

Musíte být předvídaví a reagovat dřív,  než se fenka dostane do tranzu.

Taková teritoriální štěkna je máma Dorouše, v restauraci vyštekává nově příchozí. Já to řeším jednoduše,  podle výrazu poznám, že se už šteluje, houknu na ni “na místo”,  to je pod stolem a vyřešeno. Ale svojí paničku neposlechne úplně a páníka toho zas víc. Asi dvakrát jsem jí zastoupila cestu a pod ten stůl ji zatlačila ( to byl trest). A často se taky začnu hrabat v tašce,  šustit pytlíkem a nabízím celé psí partě úplatu za vzorné ležení. 

Ona je prostě taková ,má hlídání v sobě,  synek je po ní, ale hlídá jen doma za plotem.

Já bych tohle s fenkou trénovala, sedneme si ke stolu , projdeme se, “na místo”,a znovu. Místo je za nohama páníků, jinak ležet nebude. Vidím že se blíží pes , zdvihnu se ( reaguju dřív než ona), jdu mu klidně v ústrety, udělám kolečko a “ na místo ”. Trochu v restauraci pocvičím, a coby ne, a zase šup na místo.Projdu se mezi lidmi. Prostě bych ji vytáhla z toho hlídacího steteotypu.I restaurace může být místo,  kde se něco děje a páník si psa všímá. Alespoň dočasně. 

no já nevím - kdybych třeba Yodu opakovaně vytahovala z pod stolu cvičit v hospodě… tak myslím je tam příště psům vstup zakázán.  Myslím, že pes do hospody patří jen takový, který zvládá být v klidu odložen. 

si teda nemyslím, že takové chování je dané čistě teritoriálním pudem. vysvětlím. měla jsem hovawartku. a k tomu prupovídku že jsou to zvířata k cizím nedůvěřivá a tak. jako super, za plotem to štěkalo a tyhle věci na veřejnosti to nedělalo čistě proto, že s tím bylo hromadu práce, strašně moc situací jsme měly prostě ochozený a natrénovaný. ale jakmile to byla situace nenatrénovaná, tak stres, stres a třeba i takovýhle štěkání, ale uměla i úprk v dáli a hodně dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, že podstatou toho stresu je prostě strach.

respektive nadobro jsem to pochopila až s norou. protože prostě to, co u hovawarta byla “socializace”, tzn. trénuj trénuj ať je pes v provozu trochu použitelnej, u nory vůbec nebylo potřeba, protože tam prostě ten strach-stres chybí a všechno je pohoda zalitý sluncem. přitom teritoriální pud teda má a hlídání doma bere děsně vážně, ale ne jako hysterka štěkám za plotem abych to odehnala. a venku je přece krásně, tam není potřeba nic odhánět.

A když se výjimečně něčeho fakt lekne, tak v tý podobný situaci v jaké by se hovawart vyvlíkal z obojku a prchal do dáli se nora zdvojnásobí, naroste jí hrudník jak supermanovi a přísným okem už kouká, co to bylo. to si někdy i štěkne. jednou. hodně hluboce.

Tak nemusí se nacvičovat hned v hospodě, stačí park a lavička.
Na zahradě u sebe doma bych to rozhodně netrénovala, pokud je pes hlídací, tak mi na zahradu nemá co kdo lézt, nebudu psa takové blbosti učit; předělávat přirozenost. 
Až bude fungovat v parku, ale jako na 100 % umět to chování, plnit na myšlenku, tak bychom mohli jít na zahrádku před hospodou… 
Podtrhla bych to, co píše Doron - pes leží za mnou a já řeším. Ať je to strach, teritorium,…

Jsou videa, kde na sebe dva psi řvou skrz plot… a když se branka otevře, okamžitě přestanou. To samé, když psovi sundáte vodítko. 
Teda netestujte to. 😀

nejdřív naučím požadované chování na povel (vytvořím si nástroj)
doma, v klidu
pak naučené přenáším do dalších prostředí
a pak to spojím s TOU situací - z větší dálky a posouvám se blíže a blíže

třeba

A já přidám ještě jeden pohled na věc , jiný, protože mi to celkem připomíná situaci u nás. 

řešila jsem něco podobného, a u nás to nemělo nic společného ani se strachem, ani s hlídáním.  Ale fena je tak trochu ADHD, a cely problém byl proste v tom, ze měla být v klidu (je to taky teriér) a nedávala to. Byla schopná v restauraci vyřvat psa, který šel chvíli predtim hodinu par metru od nás a neměla s nim problém. Bylo úplně jedno jak moc byla utahaná, udělala to klidně po celodenní tůře, tréninku. Troufám si tvrdit, ze kdyby po te zahrádce mohla behat na volno, tak je to úplně v pohodě. Problém byl prave to, ze behat nemohla 😀.  Byla schopná mi tam takhle vyřvat i lidi (pokud na ni mluvili),  a to ona opravdu lidi miluje, vím na 100% , ze se lidí nebojí, a ani si před nimi venku nehlida žádné místo. Bylo to proste ve stylu jakési frustrace, ze se o ni někdo zajímá, a ona musí být v klidu. A bylo to fakt nepříjemný, protože bull plemeno, a vysvětlujte lidem, ze to řvaní není myšleno ve zlém.. ona je celkove taková, jak to říci, nenapadá mě teď to správné slovo 😀, proste v pohybu nic není problém, ale v klidu je všechno stokrát horsi. Stejne tak jsme třeba hodně mírnili projevy při teseni se na procházku, na zradlo, na vystoupení z auta, při vítáni návštěvy. Jo to slovo, impulzivni? . Noo a pracovali jsme teda celkove hodně na klidech, na odpocivani (ale jakoze aby fakt uměla vypnout, ne jen ležet pod povelem), na sebekontrole. Taky nám v těch situacích pomáhalo něco na žužlání (hracka, mlska) - což bych teda určitě nedělala v případě, pokud bych si myslela, ze jde o hlídání. No a nakonec se nám to celkem povedlo zvládnout. A pak přišla operace a fakt dlouhý klidový režim, a jsme zase na začátku.. no, upřímně spis ještě před začátkem 😀

A pak mám druhého psa, který nesnese psy stejného pohlaví, nemá rád ani cizí lidi (vybírá si), je to vyloženě hlídač a “ochránce”, a ten bude úplně v klidu ležet tři hodiny v restauraci pod stolem…Pokud nebudu mít s nikým problém já, nebude ho mít ani on. 

Dospívá, už hárala? jestli je to něco jako jäger asi to milouš úplně nebude…

Moje dcerka si poridila restastauraci, aby se na mateřské nenudila:)) a tak tam se psy občas zajdu,každý z nich se tam chová úplně jinak.

Gučák obchází stoly, většinou se mu povede sehnat někoho na drbání, Doron si lehne pod stůl a leží,často usne  a Framík má takové teritoriální chování. Nejdřív si obejde celou zahrádku , parkoviště a hřiště,  vytyčí si takový perimetr, pak se vzdálí na vyvýšené místo,  ulehne a střeží 🙂)),  když se mu něco nezdá usedne.

Nemůžu je takhle nechat vždycky, ale když to jde, ráda je pozoruju a úplně zřetelně vidim jejich vrozené vlohy.

Gučka, marocký plebejec, nejdřív všechny okoukne, pak si vybere nejsilnějšího chlapa, nejlíp když sedí v chlapské partě,  jakoby ostýchavě přistoupí,dlouze se zadívá do očí a když je přizván ( ale on je skoro vždycky přizván🙂)))už se šmajchluje a druží.Kdyby něco,  máme chlapy na svý straně🙂))

Doron, mix všech ovčáků světa, je  vzorňáček, já a panička, my jsme tady spolu, kdybyste nevěděli.🙂))Jsme nerozborná dvojka.

Fram, briárdě, přebere zodpovědnost za celý podnik, má perfektně zmapované všechny přístupové cesty, nebojte se, stádo moje, já se o vás postarám 🙂))

orionka-2:

Vysvětlitelné je to snadno. Silný teritoriální pud. “Kde páník usedne, tam je to moje” - tak asi “přemýšlí”. Je tady několik zkušených, které vám poradí, jak s tím pracovat. 

Měla jsem “šikovného" psa. V restauraci ležel pod stolem, takže o něm nikdo ani nevěděl, dokud se nosilo na stůl. Vyjel, až když došlo na placení. Tedy byl by býval vyjel, kdyby mu v tom nebylo zabráněno. Žádnému číšníkovi nohavici neutrhnul.

“Kde páník usedne, tam je to moje”

Tak samozřejmě neznám fenu, neznám situace, ale na první dobrou mi tohle přijde velmi přesně řečeno. A myslím, že to není nic úplně neobvyklého.

No a reakce na psy…tak to taky není nic neobvyklého a ani to nemusí být ve smyslu nějaké agrese, ale klidně “jé, támhle je pejsék, čau kámo…já chci za tebou”

Fence je sedm měsíců, takže nám asi pěkně začíná s pubertou …dělala to v menší míře už odmalička a evidentně jí nikdo toto chování nezatrhnul resp. nevysvětlil jí, jak se má chovat…ono často s nástupem puberty může pes “kravit”, ale pokud se ve štěněcím věku určité chování přehlíželo nebo se vlastně nevědělo co s tím a u roztomiloučkého štěňátka to bylo takové úsměvné nebo minimálně to nevypadá jako problém, tak není úplně na čem stavět a tak to vypadá, že budete muset začít od nuly.

Myslím, že okřikování a podobné metody, jak psu zarazit nevhodné chování, fakty nemají smysl. Jak psala výše hmn…toho bych se asi držela…plus samozřejmě to, že já jsem v klidu a dávám psu jasně najevo, že se nic neděje. 

Dle mého to čubina nezvládá celkově a je potřeba se vyhýbat situacím, kdy už se do tranzu dostane. A to neříkám jako někdo, kdo má psy svatoušky a je kynológ až na půdu, co všechno zvládá, ale někdo, kdo si v pubertě mojí pastevecké čuby užil svoje…nechci tady dávat nějaké rady, neboť já to mám se psy spíš pocitově a s mojí pyrenejkou to byl spíše souboj vůlí, bylo to spíše o tom, kdo je umíněnější a tvrdohlavější, kdo vydrží si stát déle za svým, než o tom, abych jí nějak cíleně učila, neboť moje pyrenejka je pes nemotivovatelný a vlastně se se mnou ani nechtěla bavit, ale snad jen dva postřehy, kterých jsem se držela já….dostatečný distanc, kdy ještě zvládnu situaci tak, že se mi pes do tranzu nedostane (ne vždycky se toto podaří, ale pokud vidím, že to nedáme, tak se otočím na obrtlíku a ze situace se psem prostě rychle odejdu), než abych se dostala do stavu, kdy fena nevidí, neslyší, nevnímá…a potom …v mém případě…tvrdohlavost (moje, ne psa)…prostě chci, aby ses chovala slušně, fakty nechci vypadat jako debul, co má nevychovanýho zmetka, chápu, že se ti třeba něco nelíbí, ale prostě nebudeme tady předvádět divadlo…a nemyslete si, nic se nestalo přes noc…s pyrenejkou jsem se trápila dost dlouho, až to člověku přišlo beznadějné…až pak sem tam byl den, kdy to bylo super a pak takových dnů začalo přibývat a pak už byly dny, kdy byl problém vyjímečně a pak to najednou začalo být super a jako jo…i teď občas vymýšlí bejkárny, ale to už je jen párkrát do roka, pořád je to holka s vlastním názorem a holt si občas musíme vysvětlit, podle koho to bude…jinak už je to na pohodu.

Určitě bych radila víc zamakat obecně na poslušnosti a aby se pes dokázal soustředit na páníčka…pokud je čubina motivovatelná na pamlsky, tak je to z mého pohledu hodně usnadní práci. Pokud je pes nemotivovatelný resp. já třeba u pyrenejky nepřišla na nic, čím bych jí motivovala pozitivně, tak jsem zvolila metódu “a just ne, bude to po mým nebo se nepohneme, v horším případě otáčíme a jdeme pryč”. Pokud se chceš pozdravit s pejskem, tak to teda bude v mé režii a v klidu nebo máš útrum. A dneska je moje  madam ve váhové kategórii 50+ schopná se v klidu pozdravit i s jorkšírem…a je schopná projít více méně na pohodu i kolem hystericky štěkajícího psa…ale přiznám se, že i dnes, pokud mám možnost, tak takovýho psa obejdu obloukem, tím spíš, když je to větší pes a vidím, že s páníčkem pěkně mává. Protože i trpělivost mojí pastevecké holky má své meze a na jejího spolubydlu berňáka si nikdo nebude otvírat tlamu. (mám dva psy…chodím s oběma, takže přes 100 kilíček živý váhy na vodítku a musí se chovat slušně oba)

Dokonce i očkování na veterině byl problém, protože v čekárně pejskové, my máme do čekárny prosklené dveře, takže už při příchodu k veterině je vidět, že uvnitř jsou psi, často nějací čekají i před dveřmi a ona se chovala…no nechci říct jak, to bych musela být sprostá, dohánělo mě to až k zoufalství, zkoušely jsme odcházet, abych jí “srovnala do latě” a přicházet v klidu a prostě to nešlo, otočily jsme se xy krát…a teď…máte vidět tu vzorňačku, kterou ostatní páníčci dávají svým pejskům za příklad…."podívej jak je ten pejsek hodnej, jak hezky potichu hačá (hajá)a ty tady vyvádíš a  blafeš na každýho"…a já? Já se jen potutelně usmívám, protože tohle už mám naštěstí za sebou. Jako třeba v jejím nejhorším období, dojít po ulici do parku, který máme asi 200 metrů?…Tak tam jsme jezdily autem, protože co kdybychom potkaly na úzkém chodníku, tam, kde bych si nemohla odejít na potřebnou vzdálenost, psa….

Chci tím říct, že hlavně neházet flintu do žita, že tohle chování nezmizí přes noc ani za týden, možná ani za měsíc nebo dva…ale když člověk nepoleví a pracuje na tom, tak ty výsledky se nakonec dostaví.

No a pak teda ještě …lépe se trénuje se psem, který už absolvoval nějakou prochajdu, nějaké pocvičeníčko a není naspídovaný tím, že zrovna vylezl z baráku a ještě “neupustil páru”.

Určitě bych si vzala k srdci rady holek výše…on každý má nějaké zkušenosti, každý pes je jiný, na každého platí trošinku něco jiného…určitě bych začala používat náhubek (dostatečně velký), tím i vám to dodá truchu klidu a sebevědomí, že minimálně nemůže dojít k pokousání, budete si jistější v kramflecích. 

Podobná témata…jako je třeba ta reaktivita na psy, kdy můj pes reaguje na psa i poměrně vzdáleného, už v tu chvíli se přetáčí a dostává do tranzu, kdy neslyší, nevidí…se už několikrát probírala i na minulém fóru…a ty rady jsou furt stejné…defakto učit správné chování v nějaké vzdálenosti, kdy pes ještě vnímá, navázat psí pozornost na sebe… a člověku se psem, jako jsem měla já, se pokaždé chtělo napsat…vám se to kecá, ale já už jsem zoufalá…jak to mám udělat?…u mě to spíš vypadá, že do smrti smrťoucí budeme chodit kanálama…a hle, kanálama opravdu nechodíme, můžu jít kdykoliv kamkoliv, to že pes začne hlídat, když se někde usalaším?…no tady jsem se usalašila a hlídám se sama, tak máš volníko (jakože od hlídání, ne že si můžeš dělat co chceš) a pokud tě něco zaujme a zbystříš, tak ti hned řeknu “v klidu, to je v pořádku, nic se neděje” a samozřejmě mám pořád oči na stopkách resp. všude, neboť čert a pastevec nikdy nespí a z naprostého klidu , kdy vypadá, že chrní jak pařez, do bojové připravenosti přepne teď hned…jakože z nuly na sto během zlomku sekundy…co kdyby třeba zezadu přišel můj známý, zahlédl mě a poplácal mě po zádech a nebo zakryl zezadu oči a moje pastevecká holka by to vyhodnotila jako útok na mojí osobu, to by nastalo takový čóro, že si to málokdo z “civilů” dokáže představit …tak snad díky mé “zpovědi” uvidíte světlo na konci tunelu, neboť, když jsem to dokázala já, kynologický játro s tvrdohlavou, umíněnou, nemotivovatelnou, nekomunikativní  pasteveckou samostatnou jednotkou s vlastním názorem (neboť ona jako pastevec ví všecičko nejlíp a je ředitelka zeměkoule), tak věřím, že to dokáže každý, kdo má alespoň trochu “normálního” psa.😉

Tak nemusí se nacvičovat hned v hospodě, stačí park a lavička.

no přesně, míst, kde se dá začít je spousta a navíc jsem psala, do hospody jít trénovat v ne exponovanou dobu a plus košík a soustředění na psa. Nechodila jsem s Tali do hospody v době, kdy tam bylo plno, protože s ní to dost dlouho nešlo, šli jsme tam prostě v době, kdy tam nikdo moc nebyl. Někdy jen my a personál. Joj, to byly časy! 😀

Na zahradě u sebe doma bych to rozhodně netrénovala, pokud je pes hlídací, tak mi na zahradu nemá co kdo lézt, nebudu psa takové blbosti učit; předělávat přirozenost.

To je důležitá poznámka! jestli to moje nacvičování na zahradě vyznělo takhle, tak to nemělo, tam se má učit ten oční kontakt. 

jestli je to něco jako jäger asi to milouš úplně nebude…

tohle jsem si říkala taky. A taky to, že pokud to jäger opravdu je a pán takto neví……….tak…….. jako…………asi bude časem překvapen.