Dotazník z útulku

Já myslím,že je to jako ve všem,jsou dva extrémy - viz dotazníky kontroly buzerace a pak ti,co psa dají komukoli bez rozmyslu, a ti jsou nejvíc vidět. A ti normální uprostřed prostě vidět nejsou,byť je jich třeba většina. Plus samozřejmě podivné existence,vydávající se za zachránce, samaritány,co zachraňuje kde co a lidi,co si z toho udělali byznys. Osobně mám zkušenost jen s děčínským útulkem a sdružením pro placatky, vždycky jsem jim napsala o sobě, v zásadě informace, které já jako chovatel očekávám od zájemců o štěňata, pak jsme si zavolali a bylo domluveno. Třeba u holek ze sdružení bylo pro mě důležitý,že jedeme na stejné vlně - i k záchraně mají racionální přístup, žádné srdcervoucí příběhy, psy neodkupují atd. 

Já znám taky ty normální, ale štvou mě takovýhle existence exhibice a já nevím jak to ještě popsat, který kazí právě práci těch, kteří to dělají opravdově a srdcem. 

Varaxi:

Ono je třeba si uvědomit, že na předání psa jsou dva. A než dám štěně důchodci, zeptám se ho, jak by vypadala péče o štěně v případě, že on nebude moci se starat. Pokud mi uspokojivě odpoví a já mu štěně dám, udělala jsem maximum, co je v mých silách, aby se mělo dobře. Pokud to nedopadne, není to moje vina, ale vina nového majitele. To on je odpovědná osoba. A kdo tohle nastavení v sobě nemá, tak to nemůže dělat - buďto nemůže pracovat v útulku/spolku, nebo prostě štěňata nebude dávat důchodcům principiálně, nebo si to bude podmiňovat nesmysly, které nejsou vymahatelné a na které nemá nárok.

Kastrace, domácí návštěvy, rodiny s dětmi a další ddto.   Buďto vedu útulek s přiměřenou osvětou a kontrolou zájemců, nebo to nedělám vůbec, nebo to dělám s výhradami, nebo to dělám za hranicí etiky a welfare těch zvířat. Za mě jsou ty varianty poskládané od nejlepší po nejhorší. 

To je zajímavá myšlenka. 

Takže když si dotáhnu dodávku psů z Rumunska a tady mě přesvědčí dvacet důchodců, že všechno zvládnou a všechno mají podchycené, tak psy prostě rozdám a nazdar, moje zodpovědnost končí? A když se začnou psi objevovat vyhození v útulcích, tak je to prostě vina majitelů a čusik? Stejně jako u chovatelů psů s PP. Oni prostě psa prodali a tím jejich zodpovědnost zhasla? 

Hm, já se obávám, že největší lůzři v této sféře jsou právě ti, kteří to mají v hlavě nastavené právě takto. Nemají totiž žádnou brzdu. Zachrání, vytřískají z toho co nejvíc a pošlou o dům dál. Co se pak děje se psem, už právě stejným stylem není jejich starost. Kdyby se reálně měli o každýho jednoho, co si vezmou pod sebe, řádně postarat s celoživotní zodpovědností, tak by jim ten byznys moc dlouho nefungoval.

Sarah01:

Tak to je ale hrozný vydírání todleto a taky bych řekla, ať si ho teda raději utratí.  Někteří lidi jsou dnes děsní sobci, nejdřív podpoří množku a pak, až se psa nabaží nebo jim začne překážet, tak útulku starej se. Jinak na FB fakt občas koukám, jak někdo neumí číst nebo je úplně blbej. U příspěvků bývá jasně napsaný, kam lidi mají volat nebo nevolat a jestli je příspěvek případně sdílený a stejně pod něj napíšou: “odkut stě” nebo “mám zájem”. 

A když jim neodpovím, protože tam maj uvedenej telefon, tak nám píšou do zpráv. Máme zájem. Tak říkám: volejte na ten telefon. Ale my se chceme jenom zeptat, jak se snáší s kočkami. Já znova: je to externí sdílený inzerát, musíte volat na ten telefon. A oni odepíšou: No Vy jste ale strašně arogantní, už toho psa nechceme a všude vás pomluvíme, že jsme vám psali do zpráv a vy nejste ani schopni normálně odpovědět. 😂 Denní realita. 😂

Když dotáhnete dvacet psů z Rumunska, jsou Váš problém. Postarat se o ně je Vaše povinnost. A je nemorální hodit ty psy na jiné lidi bez kompletního sdělení indormací a nároků. No, za mě je blbé ty psy sem za tím účelem vůbec tahat, myslím, že potřebných psů máme dost, navíc to riziko nemocí, ale o tom tato diskuze není.

Pokud nabídnete psa k osvojení a nejlepší zájemce je důchodce, který Vám dokáže konkrétně popsat, jak a kdo by se o psa v případě jeho nemohoucnosti postaral, a Vy mu ho poskytnete, tak ano, Vaše odpovědnost končí. Tedy za předpokladu, že jste o psu pravdivě a kompletně informovala. Je to dané zákonem. To, že Vás mrzí, že někteří psi od Vás dopadli špatně, vypovídá o Vás něco velice pozitivního, ale není to Vaše vina. Není to Vaše odpovědnost. Ani morálně ne, pokud jste vybrala majitele dle svého svědomí a pravdivě ho informovala.

Princip Gaussovy křivky jasně říká, že nemůžete ovlivnit všechno a něco se zas ovlivnit nevyplatí; pokud máte cca 80procentní úspěšnost, jste v podstatě na maximu dlouhodobě udržitelného, ať děláte cokoli.

Samozřejmě se lze domluvit na jakési obdobě chovatelského servisu, ale nelze to po novém majiteli vymáhat. Ostatně ani on to nemůže vymáhat na Vás. A proto je klíčovým prvkem důvěra - pokud si vzájemně věříte, že Vám i zájemci jde o blaho psa, tak ho logicky poskytnete. Pokud si nevěříte, tak ho neposkytnete. A opět - jestli to poskytnutím končí, závisí na Vás obou. 

Můžete ukázat cestu, ale nemůžete nutit lidi, aby po ní šli. Můžete nabídnout pomoc, ale nemůžete ji vnutit. A oni mohou požádat o pomoc, ale nemohou ji po Vás vyžadovat. Tím, že jste se vzdala vlastnictví zvířete, to celé odchází do zóny dobrovolnosti. 

Nemůžete zachránit všechny. Ale nemůžete zachránit vůbec nikoho, když budete hledat každému psu ideálního majitele. Takoví neexistují. 

Jo aha. Takže konec zodpovědnosti platí jenom v případech, které Vy určíte. Tak to potom jo. 😄

za mě je blbé ty psy sem za tím účelem vůbec tahat, myslím, že potřebných psů máme dost.

Projížděli jsme Rumunskem a viděli jsme tam dost bezprizorných psů. Dovolím si tvrdit, že mnoho z nich se mělo ve svém prostředí líp, než v ČR případně v bytové kleci. Někde jsem dávala videa šťastných psů, je docela možné, že část z nich byla bezprizorných.

Jak jste to téma tady otevřeli, tak jsem si vzpomněla, jak mi nedali chrta, adoptaka, ex-závodníka. Resp.dali ráno a hned první den večer nám ho odebrali. Za to, že přeskočil plot. 

Já v té době měla borderku a chodila s ní na cvičák a jezdila na závody v poslušnosti… a bydlela u nás na sídlišti holčina, co měla greyhounda, jednoho svého a jednoho adoptaka v docasne péči a můj chlap se do toho psa zamiloval. Tak jsme o něj požádali, splnili co se dalo a před předáním té holčině utekl. 5 dní a nocí se hledal v kukuřičných polích (spousta lidí ho hledala) až nakonec chudák holčina dočaskářka usnula na polní cestě vedle kenelky s kusem salámu v ruce a když se probudila, byl pes vedle ní v kenelce. Druhý den nám ho ráno přivedla (já byla v práci takže tohle už vím jen z vyprávění), chrťák s borderkou byli v obýváku s otevrenymi dveřmi na zahrádku. Holčina se rozloučila a odešla a než se chlap vrátil od dveří do obýváku, chrt pravděpodobně viděl předchozí paničku odcházet a přeskočil drátěný plot a byl fuč. Ta chrtí organizace ihned ještě ten den řekla, že jsme se zbláznili, že máme nízký plot a neměly být otevřené dveře na zahradu a že jsme přece věděli, že to je útěkář a už nám ho nevrátili. Takže já jsem ho u nás doma vlastně ani neviděla. 

Vůbec se nedivím. 🤐

Tak za mě ho tam vůbec neměli nechat,pokud dočaskářka ten plot viděla,a vůbec se jim nedivím

Bezva diskuze. 

Kdokoliv, kdo by po mně chtěl informace uvedené v úvodním příspěvku, se jich nedočká a můj zájem pomoci jednomu ze psů držených tímto spolkem (organizací) klesne na nulu. 

Důchodci - i tady je to téma, které stejně rezonuje v celé společnosti, kde jsou stavěni proti ekonomicky aktivním a především mladším lidem a často dehonestováni a je jim vyčítáno kde co. Jako by mladší generace zapomněly, komu za svůj život vděčí. Možná by bylo dobré si uvědomit, že umírají i mladší lidé než lidé důchodového věku, že se stávají nemohoucími rovněž mladší lidé než lidé důchodového věku, a že nejen důchodci leckdy nemají komu psa svěřit, když na tuto potřebu dojde (a dochází většinou akutně v nejnevhodnější chvíli). Bylo by dobré si uvědomit, že dostatek času mají v dnešní době především důchodci, a mohou si ho dovolit trávit se psem. Spousta důchodců je v takové kondici, že mohou uspokojovat potřebu pohybu i mladšího aktivnějšího psa (nemyslím extrémy). Určitě se s důchodcem v délce času tráveném se psem nemůže srovnávat kdokoliv, kdo normálně osm hodin pracuje. A i kdyby to byla jen důchodkyně/důchodce hledající starší fenku/psa na obejití kousku sídliště, povykládání se psem, prostě bytí se spřízněnou duší, tak co je na tom špatně? 

balu:

Bezva diskuze. 

Kdokoliv, kdo by po mně chtěl informace uvedené v úvodním příspěvku, se jich nedočká a můj zájem pomoci jednomu ze psů držených tímto spolkem (organizací) klesne na nulu. 

Důchodci - i tady je to téma, které stejně rezonuje v celé společnosti, kde jsou stavěni proti ekonomicky aktivním a především mladším lidem a často dehonestováni a je jim vyčítáno kde co. Jako by mladší generace zapomněly, komu za svůj život vděčí. Možná by bylo dobré si uvědomit, že umírají i mladší lidé než lidé důchodového věku, že se stávají nemohoucími rovněž mladší lidé než lidé důchodového věku, a že nejen důchodci leckdy nemají komu psa svěřit, když na tuto potřebu dojde (a dochází většinou akutně v nejnevhodnější chvíli). Bylo by dobré si uvědomit, že dostatek času mají v dnešní době především důchodci, a mohou si ho dovolit trávit se psem. Spousta důchodců je v takové kondici, že mohou uspokojovat potřebu pohybu i mladšího aktivnějšího psa (nemyslím extrémy). Určitě se s důchodcem v délce času tráveném se psem nemůže srovnávat kdokoliv, kdo normálně osm hodim pracuje. A i kdyby to byla jen důchodkyně/důchodce hledající starší fenku/psa na obejití kousku sídliště, povykládání se psem, prostě bytí se spřízněnou duší, tak co je na tom špatně? 

Hele,to je sice pravda,ale pravděpodobnost, že se něco stane, je prostě vyšší než u mladýho člověka. Takže ano,není důvod nedat psa důchodci,ale jen pokud má zajištěno, že se o psa někdo v případě potřeby postará. Protože ty zlomený duše,co se pár let měly skvěle, a pak se vrátí do kotce útulku, je něco strašnýho. Já před osmi lety prodala štěně důchodcům,manželům, aktivním turistům. Ale za podmínky, že s nimi přijede i jejich syn, že chci mluvit i s ním. Pes se má celý život parádně,pořád nějaké treky,výlety, nicméně syn bydlí u rodičů a teď už se stará jak o psa,tak rodiče. Několikrát jsme si psali, posílá mi fotky,videa, kdyby nebyl, tak buď musí dát psa někomu jinému, nebo bude už poslední dva roky jen u baráku na zahradě. Takže jo, důchodcům klidně, ale prostě musí mít ošéfované ty zadní vrátka, a zvlášť,když je člověk třeba navrch ještě sám. A to mám spoustu kamarádů důchodců,kteří i ve svém věku se psy i sportují,soutěží atd., a celkově jsou víc aktivní než lecjaký mlaďoch.

Souhlasím s tím, že každý zájemce o psa by měl mít pořešeno, co se psem, pokud se mu něco stane, nejen důchodce. Protože neštěstí nechodí po horách… Na druhou stranu vám dnes můžu slíbit, že se o psa své matky postarám, ale můžu být v hrobě dřív než ona. Nic to tedy neznamená, i když si rádi nalháváme, že ano, že máme pojistku pro případ nouze.

To jsem nenapsala. 

Důchodce x mladá rodina  příchod dítěte. A najednou pes překáží z mnohem menšího důvodu, než je nemohoucnost, či úmrtí. A bude to tak 1 : 1. A stává se častěji, že psi jsou odkládáni k babičce, než naopak. Nebo těch 1 : 1.

Ode mě důchodci dostávají psy úplně běžně. Mám dokonce poměrně vážně nemocného důchodce, teď už po těch letech si troufnu říct i kamaráda, kterej má čerstvě 76 let a vloni ode mě dostal třetí fenku. Když umřela první (agresivní nádor), tak jsem myslela, že už dalšího nedá. Ale počkal si, až se objevila hodná starší fenka a dostal ji. Bohužel za několik let odešla i ona (věk, srdce) a to jsem myslela, že už byl vážně poslední pes. Nesl to velmi těžce. Když se ale u nás objevila prďácká asi pětiletá fenka JRT s PP (ty dvě předtím byly xraslové), tak jsem si ji nechala dva měsíce ve smečce, dokud se nerozhodl, že ještě jednoho pejska dá. Zrovna včera mi od něj přišla dlouhá zpráva, jak jsou spolu šťastní. 

Problém je prostě v tom, že důchodci často lapají vyloženě po malých hyperaktivních štěňatech xjrt, teriérech a bíglech, u kterých vysloveně píšeme, že hledáme mladou akční rodinu. Já prostě takovýho psa nevidím na flexině kolem paneláku, ale vidím ho jako psa, kterej prožije divokej život plnej zážitků, výcviku, sportu. A pak samozřejmě nastává peklo, výčitky a pomluvy, že jsme úplně nejhorší, že takovýho psa nedáme důchodci. 

Dostala jsem třeba pojeb od chlapíka, kterej chtěl tříměsíční štěně bígla z výzkumáku pro svoji maminku důchodkyni. Tak jsem mu napsala, že teda musí přijet i s maminkou na nezávaznou návštěvu, že se chci přesvědčit o tom, že štěně zvládne. A on po mě vyletěl, že máme strašný podmínky, že s maminkou nikam jezdit tam a zpátky na nezávazný návštěvy nebude, protože on je z Prahy, maminka bydlí na Vysočině sama v domku a navíc je na vozíku. To jsem seděla u toho mejlu s otevřenou hubou a říkala jsem si, esi jsou ty lidi fakt normální?! A pak takovej člověk bude chodit a všude roznášet drby, jak jsou v tom Kojetíně strašní a že si musí jít koupit nějakýho bezpapoše, protože my odmítáme dávat psy důchodcům. 

A to u těch bíglů bylo docela častý. Ty lidi prostě nevidí, že když sedmdesátiletým rodičům zemře šestnáctiletej bígl, kterej už vlastně nemá žádnou potřebu pohybu, tak fakt není možný jim jen tak pořídit další štěně bígla. A já, když mám v mejlu několik odpovídajících mladých zájemců a jednoho takového důchodce, tak je jasný, jak se rozhodnu. Dělám to pro toho psa. Protože já tady nejsem od toho, abych splnila přání lidí. Jsem tady od toho, abych psovi v maximální možné míře vybrala rodinu, která nejvíc odpovídá potřebám konkrétního zvířete. Zabte mě za to. 

orionka-2:

Důchodce x mladá rodina  příchod dítěte. A najednou pes překáží z mnohem menšího důvodu, než je nemohoucnost, či úmrtí. A bude to tak 1 : 1. A stává se častěji, že psi jsou odkládáni k babičce, než naopak. Nebo těch 1 : 1.

Moje zkušenost je úplně jiná. Mám stovky psů, kteří se adoptovali k mladému páru, často psi s nějakou narušenou povahou. Napřed si rok či dva vychovali psa, pak přišlo dítě. Kolikrát i druhé. U problémových psů překonali všechny překážky a psa stále mají. Ale u nás je to prostě daný tím, že máme poměrně přísné podmínky adopce a ty splní jen zájemci, kteří o psa vážně stojí. 

impact:

Ono je totiž nejlepší nic nedělat, nikým nebýt, nic nezachraňovat a všechno nechat umřít nebo nechat postavit KS jako na Slovensku a všechno opuštěný nechat po třiceti dnech rovnou utrácet. Protože jen tak si může člověk zachovat zdravej rozum a nebýt neustále pod palbou laické (myšleno lidí, kteří nejsou z oboru) veřejnosti. Ve chvíli, kdy přestanete být tím, kdo jenom ukazuje prstem a pokřikuje na druhé, jak všechno dělají špatně, dostanete se právě na tu druhou stranu. 

Když se ptáte na podmínky nové rodiny, je to špatně, protože je vám po tom hovno. Když se na podmínky neptáte a dáte jakéhokoliv psa komukoliv, je to zase špatně. Když dáte starýmu člověku štěně a ten umře, štěně se dostane do útulku, tak po vás řvou, proč dáváte starým lidem štěně. Když tomu člověku štěně nedáte, tak po vás řvou, proč diskriminujete staré lidi a že i oni mají nárok na štěně. A navíc - když mu štěně nedáte, tak je vaše vina, že existují množírny! Když dáte malé křehké štěně do rodiny s dítětem a něco se stane, tak po vás řvou, že přece nemůžete takové štěně dát do rodiny s malým dítětem. Když jim ho ale nedáte, tak po vás řvou, že si štěňátko zaslouží takovou rodinu. Když vyžadujete kastraci, tak po vás řvou, že je to jejich věc, jestli budou kastrovat. Když se ale objeví inzerát na štěňata po feně z útulku, zas po vás řvou, že si to nehlídáte a že nekastrujete. Když máte přísné podmínky adopce, tak po vás řvou, že nic takového plnit nebudou a že si radši koupí štěně někde od množitele. Když podmínky nemáte a pes se vrátí/nevyhovuje/projeví se třeba agresivně/uteče, tak po vás zase řvou, proč si ty lidi neprověřujete víc. Když máte vyšší adopční poplatek, tak po vás řvou, že nemáte nárok a máte být rádi, že si psa někdo vezme. Když ho máte nízký a získáváte peníze na provoz jinak, tak po vás zas řvou, že žebráte. 🤪

Nic nedělat, nikým nebýt… On si totiž málokdo umí reálně představit, pod jakým permanentním tlakem jsme. Jak strašně těžký je vybalancovat to, co chcete, co si představujete, co potřebují psi a co všechno vám veřejnost pak opere o hlavu. 

Jasně, jsou mezi záchranáři idioti. 

Ale já, když vždycky pročtu takový téma, tak si v duchu říkám tvl zaplaťpánbůh za drtivou většinu našich adopčních rodin. Páč jednat s takovým materiálem by moji chuť zachraňovat pohřbilo definitivně. A fakt díky bohu za ten prvotní motivační dopis, kterej vyselektuje zájemce, se kterými bych ani já jednat nechtěla. Pokud se nechce někdo naladit na naši vlnu, nechce respektovat naši práci a vyladit tu vzájemnou spolupráci k maximální dokonalosti, tak ať jde vážně někam jinam. Jinak je to zbytečný trápení na obou stranách.

PS: Dogpoint je jeden z nejlepších a hrozně moc je uznávám a respektuju. Ale v jejich dotazníku se ptají i na výšku plotu. Asi aby věděli, esi budou na nezvanou návštěvu potřebovat žebřík. 🤭

tak ten plot chápu, vzhledem k tomu, jakého kamzíka jsem od nich brala 😀 zdravím a moc vám přeji, abyste tu separačku s hafanem zvládli. kdyžtak znám v Pze instruktorku, která s tím umí makat

Samozřejmě, že musí spolu korespondovat pes a budoucí majitel, že se musí potřeby a možnosti obou co nejvíc přibližovat a krýt. 

Svůj příspěvek jsem nepsala proti vám, ale obecně. 

Jistě máte svou pravdu. Já zas mám zkušenost se psy odloženými k babičce na venkov. A nejsou to ledasjací psi. O dvou argentinách už jsem tu psala. nebudu se opakovat. NO Rex, co k nám chodil na námluvy. “On si ho pořídil syn. Jenže takový pes v bytě” Té paní bylo přes 70, blíž k 80. Když mi fena hárala, ležel u nás třeba týden, pak přijel milostpán syn, psa seřezal a odvedl.