Upřímně úplně nevím, co byste chtěla slyšet. Pokud mám sdílet svoji zkušenost, tak před pořízením vlastního psa jsem se ptala na zkušenosti známých-pejskařů, načetla si různé knihy a internetové diskuze, naposlouchala podcasty… prostě abych trochu do toho psího světa pronikla a udělala si představu, co mně osobně přijde fajn a co ne. A stejně jsem ve výsledku co se trenérů týče skončila u metody pokus-omyl, i když jsem si trenéra třeba nechala doporučit od známých, nebo si našla recenze na internetu (každý má o tréninku jinou představu, nemusím si s trenérem sednout lidsky…). Neříkám, že je to ideální, ale když se zpětně ohlédnu, vlastně nevím, co bych v tomhle směru udělala jinak. Pokud v tomto ohledu máte nějaké tipy, jistě je zadavatelka uvítá.
Zrzavci:a jo tak, to je nějakej pošahanec, že jo? Já nestíhám, je jich tolik těchhle magorů, že by člověk potřeboval něco jako antiparazitální obojek 😀
Hele, já se hned tak nenaseru, ale jak toho člověka vidím, vaří se ve mně krev.
Je to jak z Orwella.
Válka je mír.
Pes je nejšťastnější v kleci.
Mně nevadí, že je špatnej trenér, vadí mi, že je perverzní.
Se omlouvám, už mlčím.
