Zdroje informací pro začátečníka

Jaké plemeno máte v plánu pořídit? Nebo teprve hledáte?

Líbí se mi retrívři (zlatý i labrador), ale jsem otevřená i jiným možnostem. Jen to musí být plemeno bez silného loveckého pudu, protože máme na část zahrady slepice a králíkárny. 

1. Trénink je rozhovor,  Neznám druhé takové zvíře, jako je pes - František Šusta (má jich víc, ae tyhle mi přišly na začátek nejlepší)

2. Konejšivé signály - Turid Rugaas (takový základ psí řeči, o několik levlů vejš je potom kniha PSI - signály a emoce)

3. Lidé a psi - střet kultur - Jean Donaldson

4. Neštěkej na svého psa - Tomáš Nushart (taková malá knížečka, kde jsou hlavně vysvětleny nějaké základy a vyvrací různé mýty, plus k tomu má na webu i krátká videa s ukázkou jak některé věci naučit)
EDIT: tento kanál má i podcasty, taky doporučuju (yt nebo jejich web: psichologiecz - ne není tam chyba, je to od slova “pes” 😀) 

Prakticky skoro s každou knížkou z nakladatelství PLOT jsem byla spokojená - mají tam přímo sekci kynologie a chovatelství 🙂

Dále mám hodně ráda podcast “Pejskárium” - tam najdete strašně moc témat od pořízení štěněte, psí pubertu až  po portréty plemen…je to zdarma až na bonusové části -  ty jsou jen na hero hero

a ještě k youtube, tam občas sleduju videa od “Se psy podle Veroniky”, nebo starší videa od psí škola Koira…a potom sleduji hodně trenérů na instagramu, kvůli čemuž ten ig mám hlavně (a ke zveřejňování fotek svých zvířat, že jo 😀)

Ty podcasty, co píše Tenurri, mi přijdou moc fajn k rozšíření obzorů. 

V dnešní době by možná bylo také poměrně dostupné a oči-otvírající, zúčastnit se jako “divák” nějaké socializační akce, víkendovky, komunikačních lekcí s dobrým trenérem. Trošku nakoukat, jaký je život se psy, co lidé běžně řeší, jak to vypadá, když je nějaký problém, atd. O celé řadě trenérů se dozvíte třeba právě na těch podcastech. 
Já navíc již tradičně doporučuju Evu Štemberovou (https://www.facebook.com/groups/1682112542007087). Vsadím se, že by vás na nějakou víkendovku vzala i nad limit účastníků (který bývá naplněn obvykle do pár minut po spuštění přihlášek), když pojedete jen na čumendu, bez psa.

Výchova psa je hodně o intuici, empatii i míře dominance, prostě člověk to má v sobě nebo nemá. Psa dokáže vychovat k obrazu svému i empatický laik a naopak ten, kdo to v sobě nemá “trápí” sebe i psa. Není to o tom, že je člověk začátečník. Empatickému literatura a rady pomůžou k lepšímu pochopení svého psa. V opačném případě je vše na sílu, člověk se snaží napasovat psa a situace do načtených rad, mouder a příběhů a stejně jim to neklape. Vidím to na sídlišti denně. Psa by prostě neměl mít každý, stejně jako třeba kočku (to je můj případ).

Není to nic proti Vám, každý jsme jednou začínali svým prvním psem, nasekali spoustu chyb a něco se naučili. Jen stojí asi za zamyšlení, jak jste na tom se psy Vy. A jak jsou na tom psi s Vámi. Určitě má někdo z okolí nebo přátel psy různých velikostí, stáří i povah - jaký s těmi psy máte vztah? 

Výchova psa je hodně o intuici, empatii i míře dominance, prostě člověk to má v sobě nebo nemá. Psa dokáže vychovat k obrazu svému i empatický laik a naopak ten, kdo to v sobě nemá “trápí” sebe i psa. Není to o tom, že je člověk začátečník. Empatickému literatura a rady pomůžou k lepšímu pochopení svého psa. V opačném případě je vše na sílu, člověk se snaží napasovat psa a situace do načtených rad, mouder a příběhů a stejně jim to neklape. Vidím to na sídlišti denně. Psa by prostě neměl mít každý, stejně jako třeba kočku (to je můj případ).

Naprostý souhlas!

“Výchova psa je hodně o intuici, empatii i míře dominance, prostě člověk to má v sobě nebo nemá.”

nemohu plně souhlasit
byť “cit pro psa” mnohé usnadňuje/může usnadňovat

Tak těch lidí, co to mají, je podle mě minimum. Já to taky nemám. I tak se lze výchovu a výcvik naučit a na psa s úspěchem aplikovat, pokud u toho clověk přemejší a taky pokud si nepořídí nějaké problémové plemeno, tak většinou je úspěch dostatečný k bezproblémovému soužití.

Co já vidím tam kde to nefunguje je to blbě vybraný plemeno a ano, snaha napasovat načtené na cokoliv, aniž by se u toho ten člověk zamyslel.

Aresa:

Líbí se mi retrívři (zlatý i labrador), ale jsem otevřená i jiným možnostem. Jen to musí být plemeno bez silného loveckého pudu, protože máme na část zahrady slepice a králíkárny. 

Areso, loveckého pudu se kvůli slepicím a králíkům nebojte. Já mám dva foxteriéry a k tomu husy s housaty, slepice, králíky, kozy, dvě kravky a telátko a na vlastní zvířata se naučí každý pes, i lovecký. A to malý housátka vypadají jako chodící pískací plyšáci, takže bych je lovila i sama. S loveckými psy spíš může být problém v lese, zdrhají za vysokou a srnčí… Ale na vlastní zvířata doma úplně bez problémů. 

Ale jinak vaši volbu schvaluji, retrívři jsou dobráci. 

Jó ještě pokud to je váš první pejsek, tak bych se tolik netrápila literaturou, ale co se týče chovu (výživa a tak), tak nejlépe uděláte, když se pořádně pobavíte s chovatelem, od koho si budete brát štěně. Určitě vám rád poradí a v začátkách se ho můžete ptát na všechno. A ce se týče výchovy tak si určitě najděte nějaký cvičák u vás v okolí. Musím doporučit, určitě, nějakou školku pro štěňáka nebo něco takového. Tam vám ukáží začátky jak se psem pracovat, komunikovat, socializovat… většinou tam je víc psů a pejskařů tak se pejsek aspoň v bezpecnem prostředí otrká a navíc od cvicitelky se dozvíte věci lépe než z knihy nebo z internetu. 

“a na vlastní zvířata se naučí každý pes, i lovecký”

také nemohu plně souhlasit
ono to má háčky:
- pes “se nenaučí”, naučit ho musí člověk
- ne každý člověk umí učit
- a v závislosti na míře loveckého pudu to učení může trvat hooodně dlouho, i těm, co učit umí

Těch lidí, co “to” mají, je dost. Ale víc jsou vidět ti, co “to” nemají. Je to důsledek toho, že dnes musí mít psa každý. Prostě se jednou ráno probudí a řekne si - co ještě nemám? Psa! Všichni kolem ho mají, tak já ho budu mít taky.

Mně přišly dobré části knížky Vystavování je hra. Vlastně je to kombinace všech těch ošetření se souhlasem, bežné výchovy a výcviku, řečeno konečně jednoduše, jako pro blbé (pro mě). Obyčejné věci, bez ultra moderních složitých pojmů. 

cit pro psa nerovná se vědomosti, rozhled o možnostech výcviku/výchovy. Dokonce se to ani nerovná slušnému zacházení se psem.

a jak se pozná, že dotyčný je kynologický empatik, když dosud žádného psa nemá?

…a jak se pozná, že dotyčný je kynologický empatik, když dosud žádného psa nemá?

Jestli má člověk cit pro psa, jestli si se psem obecně rozumí, se dá poznat třeba tak, že si rozumí s cizími psy, nebojí se jich,… Z druhé strany to vycítí i ten pes, psi, že komunikují s člověkem, který má pro ně cit a chovají se k němu jinak než k člověku, co ten cit postrádá… Někdy to jsou jen jemné rozdíly, člověk a pes na sebe mrknou a vědí…

Rozumí si se psy a nebojí se jich, jo to má kdekdo, cit pro psy já mám asi v jiný škatulce jako to, že některý lidem prostě úplně skoro bez námahy fungujou různorodé smečky a to jsou prostě ti lidi, kterým funguje 20 bíglů na volno a stačí se jim podívat a ti psi vědí a takových lidí je pár, já za celý život poznala asi 3.

hmn:

cit pro psa nerovná se vědomosti, rozhled o možnostech výcviku/výchovy. Dokonce se to ani nerovná slušnému zacházení se psem.

a jak se pozná, že dotyčný je kynologický empatik, když dosud žádného psa nemá?

Cit pro psy (nebo “to něco”) zajistí u slušného člověka kvalitní výchovu i bez znalostí výukových metod. Člověk ho vychová k tomu, co sám považuje za užitečné. Výcvik zvládne i laik s citem, když mu někdo předvede, co má pes umět  a jak ho to naučit (nemluvím o sedni, lehni, fuj, zůstaň, ke mně, pac  - to považuji za výchovu). Kdežto člověk bez citu dokáže podle videa, knihy, rady řvát na 3kg čivavu séééédni a když pes nesedne, je pes naprosto tupý debil. A časem začne pán bez citu pro psy ostatním vysvětlovat, jak je pes blbý, jakou má smůlu na blbého psa (už je to třetí blbec v pořadí) a že zrovna neposlechl, protože…..támhle letěl pták a podobné blbosti. 

Mockrát jsem vysvětlovala, že důraz není řev a respekt není strach. Ale jak se trefně říká……komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí.

Holt “to” každá chápeme trochu jinak. Je asi pár vyvolených, o kterých píšete vy. Popravdě, já nikoho takového neznám. Ti, co jim funguje větší smečka psů, na tom museli zapracovat, jen tak to nepřišlo. Je spousta lidí, co si se psy rozumí, umí to s nimi leckdy intuitivně. A pak spousta lidí, co by si se psy chtěla rozumět, ale nejde jim to, neumí to, nemají to v sobě. A můžou přečíst kilometry literatury, naposlouchat hodiny podcastů, atd.

A je spousta lidí, co se o psy nezajímá, nechtějí je a psi je vlastně obtěžují jen svým bytím, existencí. O těch tu řeč není.

Jen na školky pro štěňátka pozor. U nás v okolí, co jsem se bavila s trenérkou, jsou spíš “vypustíme štěňátka na hromadu, ať si hrají” a  že to úplně nedoporučuje. Takže hledat jen takové, kde je ten kontakt řízen a veden trenérem a že hromadná hra štěňátek není hlavní náplň společné lekce.

Ideálně se domluvit a přijít se podívat na nějakou lekci i první bez pejska, ať máte představu.

A jen dodám, že původ psa je opravdu důležitý. Povahy rodičů se dědí, stejně tak má velký vliv na štěňata i to, jestli jeho matka žije v diskomfortu/stresu a nevhodných podmínkách. Proto rozhodně nedoporučuji kupovat plemeno bez PP na inzerát z bazoše - nikdy nevíte jestli to není nějaká množírna a taky doporučuju hodně pátrat a ptát se mezi chovateli. Vhodné prostředí, péče chovatele v prvních týdnech a skvělé povahy rodičů psa vám dají úplně neuvěřitelně dobrý start. Naše štěně bylo zvyklé na běžné ruchy v domácnosti, manipulaci (stříhání drápků, koukání na zuby, do uší, na packy, atd…) i na to, že s ním člověk není 24/7, už byl částečně naučený i na venčení venku…jako když to vezmu kolem a kolem, měli jsme to díky chovatelce skoro bez práce, což je pro prvomajitele fakt super 🙂…

Samozřejmě i tak jsou povahy štěňat individuální, ale ta socializace už u chovatele dělá hodně.

EDIT: jen aby bylo jasno, mluvím o pořízení štěněte. Vzít si potom už odrostlejšího psa třeba z útulku je zase trochu jiné.