Co vás zajímá: Pojídání trusu
Pojídání trusu se říká odborně koprofagie. Je to slovo vycházející ze dvou řeckých výrazů: „kopros“ jako trus a „phagein“ jako jíst. V živočišné říši se nejedná o nijak vzácný jev a v některých případech je to dokonce činnost velmi přirozená, tudíž i prospěšná až životně důležitá. Ne jinak je tomu u koní, i když ne ve všech případech. Můj kůň pojídá koblížky – svoje nebo svých stádových kolegů. Proč to dělá? Co mu chybí? Jak s tím mám skoncovat?
Koprofagie u hříbat
Právě u hříbat starých několik týdnů až půl roku je toto chování naprosto normální, dokonce potřebné. Trávicí trakt hříběte je uzpůsoben příjmu a zpracování mléka, dokáže dobře rozložit a vstřebat mléčné cukry, tuky i bílkoviny. Avšak s běžnou pevnou stravou dospělého koně, tedy s jádrem či pící, si neporadí. Kůň však na mléce nemůže být celý život, proto je zcela přirozené, že i jeho trávicí trakt prochází celou řadou změn. Kromě tvorby nových trávicích enzymů se mu v tlustém střevě musí rozvinout i bohatá a velmi různorodá mikroflóra čili se zde musí usídlit miliony různých bakterií, množit se a vytvořit si vzájemnou rovnováhu. K tomu dochází přibližně ve třech měsících věku hříběte. Prvním důvodem, proč hříbata požírají trus jiných koní – především své matky – je osídlení svých střev mikroorganismy. Někteří chovatelé podávají hříbatům komerčně vyráběná probiotika, ale ta nenahradí tak široké spektrum mikroorganismů, které se nacházejí v trusu zdravého dospělého koně.
Trus (většinou) matky je pro hříbě důležitý i pro svůj obsah minerálů a vitaminů, které si zatím samo nevyrobilo ani jinak nezískalo (protože ještě nemá ve střevech fungující mikroflóru a protože ještě nepřijímá pevnou stravu). Uvádí se však, že si tak získá i další potřebné látky, například kyselinu deoxycholinovou, která se nachází ve žluči a pomáhá střevu bojovat proti virovým a bakteriálním infekcím. Bez ní je hříbě náchylné na enteritidy projevující se průjmem.
Podle některých vědeckých studií (Marinier & Alexander, 1994) má požírání trusu pro hříbata ještě jeden význam: učí se díky tomu spásat pouze ty rostliny, které spásá jejich matka. Říká se tomu selektivní pastva či potravní preference a znamená to, že hříbě se učí požírat rostliny dobré a potřebné, zato těm škodlivým či jedovatým se „instinktivně“ vyhýbat.
Jak je vidět, není třeba se znepokojovat, když načapáte malé hříbě tlačit do sebe matčin koblížek. Možná se přesto zeptáte: A co paraziti? Nenakazí se hříbě parazity, které může trus (matky, dospělého koně) obsahovat? Než se parazité stanou infekčními, potřebují určitou inkubační dobu čili musí v hromádce trusu nějakou dobu pobýt, aby se vyvinuli v infekční stadium. Obvykle je to několik dní. Hříbata však většinou požírají pouze čerstvý trus, z něhož se jen málo pravděpodobně nakazí. Pokud majitel navíc své koně poctivě a správně odčervuje, riziko nakažení hříběte požíráním trusu je minimální až nulové.
Koprofagie u dospělých koní
Zatímco u hříbat je požírání trusu přinejmenším normální, u dospělých koní je tomu jinak. Ve většině případů značí, že koni něco chybí. Otázka ale je co.
Jako první vás opět možná napadne, zda si tím koně nedoplňují chybějící mikroorganismy, například po dlouhé antibiotické léčbě, které zasáhla i jejich střevní mikroflóru. Přestože tato možnost není zatím nijak prokázaná, nelze ji vyloučit. Po léčbě antibiotiky se často pacientům podávají probiotika; možná kůň svoji získanou bakteriální nerovnováhu řeší právě požíráním trusu, který – jak jsme už psali – obsahuje mnohem komplexnější soubor střevních bakterií než komerční přípravky.
Častěji se však koprofagie vyskytuje u dospělých koní, kteří strádají (například koně podvyživení, zachránění, staří a nemocní) nebo trpí nedostatkem některých živin, především bílkovin a minerálů. Ale toto chování možná uvidíte i naopak u dobře živených koní. Možná je to proto, že jejich krmná dávka obsahuje málo vlákniny a je postavená především na velkém množství jádra, jak se často vidí především u koní sportovních a pracovních. Pokud uvidíte koně požírat trus svých kolegů, vždy nechte odborníky překontrolovat jeho krmnou dávku – zda je skutečně vybalancovaná, obsahuje dostatek všech potřebných živin, vlákniny a minerálů. Ostatně píci, například v podobě sena, a obyčejný (bílý) solný liz mají mít koně neustále k dispozici!
Dalším, velmi častým faktorem vzniku koprofagie je nuda nebo stres. Pokud kůň z nějakého důvodu pobývá více doma, je zavřený v boxu, nemá možnost se rozptýlit pohledem ven a nemá dostatečný pohyb, může z nicnedělání požírat trus, obvykle svůj vlastní. Pro koně je také charakteristické, že mají rádi denní rutinu, tedy krmení ve stejnou dobu, pobývání ve stejné stáji se stejnými stádovými kolegy apod. – dává jim to pocit bezpečí. Pokud se často stěhují z ohrady do ohrady, jsou krmeni v různou dobu nebo střídají kamarády, nemají šanci vytvořit si rutinu a začnou být nervózní. Tak, jako si nervózní člověk například okusuje nehty, nervózní kůň může požírat trus. A trvá-li frustrace koně delší dobu, z koprofagie se snadno může stát zlozvyk. Myslete proto i na psychickou pohodu svých koní: pokud musí být kůň o samotě a zavřený ve stáji (například kvůli léčení), umožněte mu výhled ven, do sítě dejte seno, aby se měl čím zabavit. Pokud to jde, zajistěte mu přítomnost spřáteleného koně a snažte se mu dopřát i co nejvíce pohybu, ideálně volného, ve výběhu. Pokud se však požírání trusu stalo pro koně zlozvykem, neukončí ho ani změna rutiny, životních podmínek či krmení. Pak je třeba, kromě zajištění těch nejlepších životních podmínek, udržovat okolí koně čisté a jeho odčerveného, aby pozření trusu nezpůsobilo ještě více potíží.
