Pro mě je jednoduché a pohodlné mít stejnou velikost rámků používám 39 x 24,ale je fakt ,že plné medníky jsou těžší. Medníkové souše mám uskladněné zvlášť, plodové se do medníku nedostanou, jen do vařáku.Včelaříl jsem asi ještě na dalších 4 mírách a 39 x 24 mi přišli nejlepší,protože u jinych je potřeba pro dobré včelaření mít 2 rámkové míry.
Zakládám vlákno kam chci psát hlavně co by raději nováčci, ale i pokročilí, dělat rozhodně neměli.
Ve Včelařství 2024/6 str. 10 příloha je překlad článku ze Švýcarského časopisu. Pojednává o vůni rostlin a jejich využití ke stimulaci vč na snůšku.
Článek je patrně mizerně přeložený a obsahuje několik nejasností, které tímto uvedu na pravou míru. Vlastně jde o popis dávno před tím objevené Sovětské metody, nazvané “drezura včel”. Spočívá v tom, že když se chce, aby včely rychle našly nový zdroj pastvy, vyluhují se květy v cukerném sirupu a tímto sirupem se pokrmí včely. Ony pak intenzivně hledají a najdou včelařem požadovaný zdroj a dokonce kvůli tomu ignorují i zdroje jiné, často atraktivnější. Autor v článku popisuje poznatky Německého profesora na Mnichovské univerzitě Krl von Frishe, který díky tomuto poznatku udržel profesuru a zaměstnání, i když byl nacistickými úřady shledán jako nevhodný pro svojí funkci kvůli židovské prababičce. Jen tak mezi řádky je třeba číst, že Sovětští komunističtí Stalinovi vědci zachránili nacistického profesora i nacistický krmivářský průmysl. Ano, život přináší paradoxy.
Ale zpátky k pojednání. Zjistilo se, že když se stimulují včelstva na určitou rostlinu, dávají jí přednost. Jenže v prvotním pokusu neuvádějí plodinu a tam ke zvýšení výnosu medu došlo a dokonce ke zvýšení markantnímu v podobě velkých desítek %. Muselo se ale jednat patrně o jetel bílý. Protože v té době Říše nutně potřebovala opylovat jetel červený, Karl von Frisch využil metody ke stimulaci na jetel červený. Ke zvýšení výnosu osiva došlo v neuvěřitelně vysoké míře, ve srovnání s poli bez přisunutých “drezurovanbých” včelstev. Ale bohužel výnos medu byl u jetele červeného 0, slovy nula.
Takže. Pro osiváře je to metoda skvělá, pro včelaře k ničemu. Proto profesor navrhnul pro včelaře odměnu za opylení. Ano, už za ww2 v tehdejším nacistickém Německu.
Celý tento článek píšu kvůli nešťastně popsanému postupu z článku. Tam se říká, že se květy žádané rostliny na česnech včelstev pokropí cukerným roztokem, včely nadšeně roztok olizují a tím se “navedou” na požadovanou plodinu. Přitom Sověti to vyluhovávali v roztoku a ten podávali vč dovnitř úlů. Pokud by někdo napodobil nacistickou metodu s česny, zadělá si na rabovku nebetyčných rozměrů!!!!
Pro pořádek je nutné uvést, že nacistický profesor nezatajil, že se o Sovětské metodě dočetl v odborných publikacích. Jen tam neuvádí název a tím je doslova “drezůra včel”.
Za mého dětství se na včelaře apelovalo, aby používali drezůru včel, ale včelaři měli soudruhy kolchozníky na háku, protože soudruzi nenabízeli odměny za opylování jako nacisti.
To se změnilo až s nástupem nového tajemníka Svazu, soudruha S. Kodoně na přelomu 70 a 80 let 20 stol. Tento soudruh udělal pro Československé včelařství víc, než kdokoli jiný a dnes po něm neštěkne příslovečný pes. Tak vděční umí Češi i Slováci být…