100% přivolání bez EO u psa který loví

Jak kdo bere trest… ne, nejde to bez toho “negativního”, ale třískat psa nemusíme. 🙂
1) od mala psa často přivolávám, takže ví, že něco chci, daleko nechodí, volná zábava je prokládána mými nesmyslnými žádostmi třeba i jen o rozhovor o večeři, dones klacík nebo hlídej, sou tady bubáci!
2) má práci a má zábavu (Megi hlídá slépky, řve na volavku, hlídá míček, samé důležité věci), tohoto psa baví čuchání, tak mu to dám - ale podle mě, ne kdykoli si pes vzpomene
3) lovit můžeme, ale podle mě - lov končí, když zvěř objevíme, prostě si najděte např. někoho od ohařů, pes vystaví a nazdar
Nejdřív jsem naučila “čekej”, ano, do mega zblbnutí, nakonec jsme to šly cvičit před srny a zajíce a tam bylo jištěno postrojem a vodítkem.  
Pozitivní je, že neučíte psa zvěř zapírat, nevidět, bát se, do smrti nosit stopku, ale lovit, spolupracovat. Nepředěláváte to, čím ten pes je.  Proč mu brát duši? 
A s ohledem na zvířátka budeme mít vodítko v těch nejhorších úsecích, protože prostě nejsem dobytek a nebudu psa pouštět do každého křoví, příkopu a tak vůbec. Pesemesky si přečte tady kolem návsi.
Vůbec se to nemusí dělat složité. 

Vidíte to, já měla prvního psa ohařoidního křížence, a když jsem se seznamovala se současným útulkáčem (mix knírače), byla jsem chvilinku tajně zklamaná, že je takový klidný, neběhavý, snad ani ta zvěř ho netankuje… 😀 O zvěř postupně zájem projevil, ale s ním to obecně není složité. 

Je to nepříjemné, ale zase vás to zvíře naučí spoustu nových věcí 😛 

Když chcete klidnou procházku se psem, který má velký akční rádius musíte ho naučit lhostejnost ke zvěři, to je ten fór. 

Protože člověk na procházce nechce psa každou minutu přivolávat, pokládat  atd..Měla by to být věc,  která se prostě nikdy nedělá. Pokud se tedy nejedná o psa loveckého. 

A jasně u některých plemen je to těžké až nemožné. 

Pejsek je tedy napůl bordera a druhá půlka je co?

Napište o něm něco víc Jakou má povahu a temperament, co umí, co ho baví  ..

No feně je rok… takový blbý období, kdy i psi, kteří nemají problém s loveckým pudem, rozhodně nemusí mít přivolání na jedničku s hvězdičkou, prostě mlaďoch v pubertě fakty nemusí a často ani nemá naprosto spolehlivé přivolání, ale to není důvod hned házet flintu do žita a sahat po elektrice… nehledě na to, že i s tou to musí člověk umět… jinak udělá víc škody než užitku… a ta stopovačka nemusí mít 10 metrů..  může mít klidně 20-25 metrů.  .. jako 50-100 metrový rádius pohybu od páníčka s nespolehlivým pubescentem je z mého pohledu moc.

Druhá věc je, že ten velký akční rádius je proveditelný někde, kde vidím široko daleko .   protože pes v takové vzdálenosti od páníčka se lidem, co ho potkají, může jevit jako pes bez dozoru a může tudíž vzbuzovat obavy a to není fér vůči našemu okolí a to i v případě, kdy máme přátelského troubu.

Měla jsem irského setra, který měl akční rádius podobně velký…nej pro něj bylo pobíhat a prohledávat terén, což je vzhledem k plemeni normální, teda nemusela jsem se bát, že vystartuje za zajícem, protože nalezenou zvěř jen vystavil, ale i tak je tato vzdálenost pro běžný procházky dle mého nevhodná a to i když di pes při “ práci” nikoho nevšímal ani lidí sni psů.  Takže já jsem mu povelováním dle situace adekvátně upravovala tu vzdálenost ode mne.

Dalšího psa s loveckým pudem, kterého jsem měla, byl afgánský chrt. Ten loví očima a instinktivně startuje za vším, co se hýbe a je jedno, jestli je to zajíc nebo letící igelitový pytlík. Jo i takový pes je vypustitelný… za prvé to znamená mít oči na stopkách, vidět vše dříve než pes.  Potom je lepší a jednodušší pro psa to, co už psali holky výše… ne přivolání, ale zastavení, stopnutí a v mém případě ne další povel, ale měla jsem pár okamžiků pro psa doběhnout. Jo i tak se stalo, že zajíc defakto vystartoval z křoví chrťákovi rovnou před nosem a chrt se v tu chvíli odrazí bez rozmýšlení třista z místa a letí a to dřív než si lidský mozek vůbec uvědomí co se děje a zareaguje…a na psa zahvízdá, zavolá a pes se začne velikým obloukem vracet, ale to už nějakých minimálně 50 metrů uběhl… a vrací se z mého pohledu jen pro moje krásné oči, protože spolu máme hodně pevný vztah a byli jsme se schopni dohodnout na pár pravidlech fungování. Ale tohle je dle mého nepřenositelná zkušenost nedá se dost dobře dát návod jak to udělat. Proto je pro běžného smrtelníka lepší třeba ten Šusta.

Já si zcela upřímně myslím, že vy máte psa, kde jsou pasivní procházky tabu… to si můžu dovolit já se svojí pasteveckou čubou, ta nechce pravovat ve smyslu “ zadej mi nějský úkol, ať mi zaměstnáš palici, protože já se nudím a pokud mi nedáš práci ty, tak si něco najdu sama a nemusí se ti to líbit”.. její práce je chránit mě v případě, že potkáme vlka. Tak si tak říkám, že prostě nejen dlouhá stopovačka je nutnost, ale prostě na prochajdě se psem aktivně pracovat, nabídnout mu činnost, aby nebyl čas na bejkárny….

Jinak se přikláním k tomu Šustovi a k tomu loveckému výcviku.

A hlavě počítat s tím, že může být před vámi ještě hodně práce a že to nemusí být na týden, na měsíc, že se třeba ta práce zúročí až se psici rozsvítí v kebulce, až jí opustí puberta … třeba až ta rok.  ..

já budu za zlýho, ju?

to vám jako opravdu připadá normální mít čokla na délku fotbalového hřiště od sebe? jako jen tak, dělej si co chceš?

Dělej si co chceš,  když nebudeš lovit zvěř. 

Často mě psi na loukách obíhají v takových velkých kruzích.

já vám nevím. když máte psa 100 m od sebe, tak prostě nevíte vůbec nic. nemusí lovit zvěř, stačí když najde třeba srnče a bude ho očuchávat. nebo si divoký prase najde jeho. nebo tam půjde na procházku někdo jiný se psem nebo s dětmi nebo prostě úplně cokoliv 

za mě je to děsně nezodpovědný a bezohledný pro celý okolí. na vašeho pejsáčka přece není nikdo zvědavý. 

Bodlinka:

já budu za zlýho, ju?

to vám jako opravdu připadá normální mít čokla na délku fotbalového hřiště od sebe? jako jen tak, dělej si co chceš?

Já to tady dočítám a přemýšlím nad tím, esi jsem divná, když mi akční rádius 50-100 přijde nenormální.. A v podstatě mě vůbec nepřekvapuje, že si fena absolutně mimo vliv majitele našla zábavu sama. 

Moji psi chodí tak na dvacet třicet metrů maximálně a to samozřejmě jen tam, kde vidím do prostoru. Kde nevidím, musí jít kolem mě. Taky nesmí scházet z cesty, nesmí vybíhat do lesa. Jinak nastává buzerace, případně vodítko či stopovačka. Naučili se zatím všichni, ale je fakt, že jsem jim nikdy nedovolila se takto rozlovit. 🤐

Psa, u kterého nemám naprostou jistotu, že ho zastavím, bych z vodítka/stopovačky/EO nepustila.

Naši všichni psi byli naučení na 10-15m a pak se vracet nebo čekat.Naučil se to i tento,který má velkou  snahu lítat za vším,co se hne,chodil dá se říci 3 roky na 10m vodítku.Pouštěla jsem ho minimálně a jen tam,kde jsem měla rozhled a byla opravdu buzerace,jakmile začal něco pozorovat,koukat do dálky,okamžitě přivolat nebo lehni.Na unavení máme cvičení poslušnosti,chůze,běh u nohy, s obraty,odložení za pochodu,běhu ve všech pozicích,povely na ukazování,plížení apod.Stačí 10minut.

Máte křížence bordery a berňáka.Bordera je prostě neúnavný pracant,zvyklý být celé dny v pohybu,ale pracovat a ne se jen courat,pak si hledá práci sama.Berňák není pastevec,ale selský pes,který dělal všechno nožné,tahal vozíky,přiháněl,zaháněl,hlídal ove,dobytek,kozy,drůbež,doprovázel pána.Je to pes zvyklý držet se domu,pána,lehce se učí a rád spolupracuje.Na cvičáku mně u berńáků dělal největší problém povel "volno",jelikož se nemínili vzdálit na požadovaných 10m. Nepíšete,co s ní děláte,ale obě plemena jsou ve své povaze určená ke spolupráci s člověkem a pracovat.Borderu jsem neměla,ale v sousedství jich máme několik a berńáků mně prošlo rukama pět.Osobně bych se zaměřila víc na práci s ní,posilování vztahu,vymýšlení různých činností a venku prostě dlouhé vodítko a cvičit a cvičit.Je to  na delší čas,ale hlavně záleží na vaší důslednosti.Unavte ji prací a cvičením a procházku,byť na dlouhém vodítku, dejte za odměnu.

Je to hrozný tahle moderní doba, přijde mi, že člověk učí a učí, ale já chci naučit, představa učení po dobu roka mě rozčiluje a myslím, že pes je i radši, když mu to řeknu přímějc.

Musíte na ně vždycky vidět a musí mít přivolání. 

Z postavení těla a pohybu vidím, jestli je něco zaujalo nebo vidí něco, co já nevidím, a to pak písknu.

A louky máme přehledný a rozlehlý. Oni je milujou a chovají se tam úplně jinak, než třeba v lese. Takovej nějakej prastarej instinkt se v nich probudí,  je to čirá radost je tak vidět. Takový: Hurá,  konečně step 🙂))).

Každej je jinej, když je vezmu zvlášť. 

Gučák , nejstarší, má radius velkej. Prostřední Doron se drží víc u mě, takových padesát metrů max, a briárdě Fram jde vedle mne jak oslík🙂))

Nebojte, já bych nedovolila, aby někoho obtěžovali nebo něco zabíjeli. 

Rozhodně snižte akční radius feny. 100% přivolání neexistuje.
Je tu napsáno dost, jen k tomu, že: “To není, že by nechtěla jít se mnou, ale běhat po stopě a prohánět zajíce je prostě velmi dobrá zábava. A ona si mě hlídá stylem že ví, kde jsem a že jsem pomalá - ona stihne odběhnout 100m pryč a zase zpět a já se o tolik moc neposunu aby mě nenašla.”
Roční fenu lze vylítat i jinak, co třeba postroj a šňůra s amortizérem, sedák a běžíme. Nebo kolo/běžka. Měla jsem rtw, která byla na své plemeno poměrně lovivá, tak jsem přesměrovala nechtěné chování do chtěného = nebudeš lítat za zvěří, potáhneš po polňačce, sprintuj, makééj, koukej si při tom na souběžně letící stádo srnek... To byla tažná síla, panečku, krásně jsme si to brndily, spokojenost na obou stranách. 
 

Mně přijde OK do 20 metrů.
Ale určitě může napsat Zrzavci, jak by to měl třeba mladej hyper ohař. Viděla jsem ohaře, fakt poslušnýho a vychovanýho, a ten než udělal - s mírnou nadsázkou - tři cvalový, byl těch 50 metrů daleko. A pak povel, dva cvalový zpět, a byl u psovoda. Příjemný rádius to určitě není, taky že nosil gps… 

já to tady se zájmem čtu a připadám si jak hystarickej psychopat..

první můj pes-kříženec knírače-měla jsem ho od mých deseti let,od mých 13 let jsem s ním chodila na cvičák,do roku se moc nepouštěl+ho porvalo pár velkých psů,tak vyjížděl na psy,ale to jsme časem spravily na cvičáku,poté co mi zdrhl s fenkou kokřice-ta byla kamarádky,v lese,a přišel po 2 hodinách dom,kdy šel z lesa,přes pole,přes koleje a 2 silnice,tak od té doby 14metrové vodítko a pouštěný kolem řeky,v parku a ve městě na okraji,v lese nikdy,

další mí psi zvěř nezajimala,v lese chodily a chodí po cestičkách,a nejdál 30kroků,přede mnou,ale spíš se táhnou za mnou,do polí/luk nesmí,prostě jen cestičky,polnačky,a nedjbože je vteřinu nevidět!!!psi rodičů by teda lovily,takže s rodiči,strávily živo na flexinách,protože tady prostě není kde pustit-za barákem pole/les,a v dědině nejsou chodníky,jen silnice,kde se to dost hemží autama….-tím,že autobusy tady moc nejezdí,tak jít odpo ze psy do dědiny tak s něma člověk jen uhýbá na bok autům….,psi rodičů pouštím/pouštěla jsem občas v zimě po jednom,na určitých místech-který byly blízko domu,případně cyklostezka někde,a to jsem po pár metrech přivolávala,dávala lehni na dálku,a pouštění byly tak 5 minut,když jsem byla kousek od domu,vše po sekané,všude přehled….a nikde nikdo,takže tak párkrát v roce….

jinak se mnou pořád na dlouhých vodítkách,a to přesto,že třeba Bttyna měla vždy přivolání na pětníku,ale holt,je tam kus jezevčíka…takže dlouhý vodítko a cvičení poslušnosti/tance a kdysi stopy a domící agility….

u Gera-knírač malého si rodiče přítele myslely,že je tak vycepovaný,že chodí jen po cestičkách,ale on byl princátko z Prahy🙂on prostě nerad chodil do vyšší trávy,hoiští,on by nejradši chodil po angl.trávníku a chodnících….🙂když jsme hledaly hříbky a sešly s cesty tak stál/seděl bez povelu na cestě a čekal,až se na ni vrátíme..

ono taky knírač s chlupatýma nohama mimo csty,to je vražda na česání…

10minut v lese a hodina česání..

takže akční rádius některých psů by mě zničila,já hyystarka,bych zašesivěla předčasně🙂

mám vzdálenost do 30kroků,pak už zastavuju/přivolávám,jak se vzdálí víc,tak už vilám zpět,,nenechávám ani moc čmuchat….

takže se mnou si psi asi moc zábavy neužijí…..

ale představa,že budou kus ode mě,a já nebudu vědět,co čmuchají-jestli to není něco co budou za chvíli i žrát?v čem se hodlají vyválet,jestli v dálce nepůjde myslivec a neřekne si ž pes je dost daleko..

ano myslivců je tu dost a pár let trvalo,než jsme si vysvětlily,že mí psi jsou cvičení,neběhají daleko,zvěř neloví a nemají o ni ani zájem-mí knírači,se kterýma mě na volno potkávaly a první roky jsem poslouchala,že mají být na poli/ v lese uvázaní,když viděly,že Gero na volno a poslouchá a nevzdaluje se a Betty desetimerovka,a  pak mě párkrát viděly s něma cvičit u rybníčku tak už pak pohoda….

 já su holt na daleký pobíhání psů ode mě poseroutka….

Ono myslím, že obecně máme problém my lidi…jakože chceme dopřát svému psu to, co ho baví…no a když ho baví lítat široko daleko kolem nás, tak máme pocit, že když mu to nedopřejeme, tak ho chudinku ochuzujeme o jeho zábavu…jenže ani my lidi si nemůžeme dělat co chceme…máme v životě omezení, povinnosti, které se nám možná moc nelíbí, ale žijeme ve společnosti ostatních lidí a tak musíme nebo resp. měli bychom dodržovat nějaká pravidla. Ani ve smečce si dle mého nemůže každej dělat co chce. Nevládne tam anarchie. A psi jako smečková zvířata by s tím tudíž neměli mít problém, že mají nastavená nějaká pravidla a omezení.

Druhá věc je, že když si pořídím psa, tak si pořizuji takového, který tak nějak nejvíc vyhovuje mému stylu života, mojí nátuře, temperamentu, abychom byli oba v tom soužití spokojení. Jasně, můžeme sáhnout tzv. vedle, může nám osud přihrát pejska, který není úplně kompatibilní s naší představou…ale potom nezbývá nic jiného, než prostě ten styl života upravit a přizpůsobit potřebám psa…a pokud mu nejsme schopni nabídnout práci, ke které byl “stvořen”, tak mu prostě musíme nabídnout adekvátní vyžití.

Mě to nebaví…nebaví mě se psem cvičit, vymýšlet mu nějakou činnost…a taky z toho důvodu jsem si už nepořizovala dalšího německého ovčouna a to i přesto, že moje feňule byla jedním slovem dokonalá, ale….ale byly to dva roky intenzivní práce.

Mám pyrenejku, jejíž pracovní náplní je hlídat jako oko v hlavě svoje svěřence a když jsou její svěřenci dle jejího názoru v bezpečí a nic nehrozí, tak využije každý okamžik k tomu, že bude šetřit energií, aby jí nechyběla, až přijde zlý vlk, tak to má v sobě zakódované…super…když si panička usmyslí, že si udělá “pelíškovej den”, tak fena se klíďo bude válet se mnou celej den na gauči. Mám ale i berňuchu, který i když není pes, kterého bych označila za akčního  a válet se vydrží, tak ale ne celej den, protože se prostě nudí. Z mého pohledu berňuši nevyžadují žádnou konkrétní činnost a ani nevynikají žádnou speciální vlastností…asi bych je označila jako univerzální asistentku. Tomu psu je jedno, co se bude dělat, bude všechno dělat rád s nadšením a snaživě…je mu šumák, jestli zvednu zadel a půjdu s ním cvičit poslušnost, hrát si nebo jestli zvednu zadel a půjdu uklízet. Asistuje u všeho…a teda z úklidu a nebo práce na zahradě je potom víc vyřízenej než z nějakého cvičení a nebo z prochajdy. I venku na prochajdě s ním víc komunikuju, dávám víc povelů, než by bylo vysloveně provozně nutné a to jen proto, že on rád spolupracuje a má radost, když já mám radost, že je to takovej šikovnej pejsek a chválím…na rozdíl od pyrenejky, která na povely reaguje ve stylu “co zase…🙄” a neváhá mi dát svým výrazem najevo, že jí tím vlastně obtěžuju a nějakou pochvalu si prý taky můžu strčit za klobouk.…

Můj berňucha je snaživý vzorňák a přivolání má, ale ani jeho nenechávám lítat daleko ode mne a kde nemám široko daleko přehled, tak už vůbec ne…máme povel “pojď s námi” a to znamená, že sice má volnou zábavu, ale bude se pohybovat v mojí blízkosti….na nějakých 50 metrů může zapomenout a to i přesto, že není lovec a i když vystartuje za srnou a nebo za bažantem, protože vyběhli pár metrů od nás, tak ho povelem stopnu, přivolám…pokud to podchytím ve stádiu, kdy ještě nevyběhl, tak stačí říct “Matý NE” a on si zvířete přestane všímat. Pyrenejka zvěř nehoní resp. nemá lovecké tendence…ta se v takových případech otočí na mě s výrazem “tvl…viděla jsi to?”…já řeknu “jo..srnka (bažant)” a ona si zase hledí svého. Pyrenejka má jinou “úchylku”…když se rozhodne, že je nutné zkontrolovat křovíčko na obzoru, tak odkluše do západu slunce…co na tom, že tam na mě počká nebo že jí s jazykem na vestě (jak za ní běžím) potkám, jak kluše zpátky ke mně…prostě nepřijdeš VŽDYCKY A IHNED, tak máš Smolíčka pacholíčka a budeš prostě chodit na šňůře.

Osobně bych s fenou zadavatelky zkusila dělat stopy, když to psí holku baví, no tak jí to dopřeju, ale řízeně…no a pokud by jí bavilo honit ty zajíce, tak nikde není psáno, že časem nemůže zkusit třeba coursing. Ale nyní s ročním pubescentem? Prostě šňůru a pěkně trénovat poslušnost…zaměřit se venku na přivolání, na zastavení psa a trénovat sebeovládání psa…myslím, že právě ta šňůra naučí psa pohybovat se v určitém rádiusu, daném délkou šňůry, kolem paničky. A snažit se na prochajdách zaměstnat hlavinku. 

Když se jde na procházku se psem, jde se se psem. Tzn. věnuju se především psovi, jeho výchově a ovladatelnosti.

👍

a nečumím furt do tlf. 😉(jak se v mnoha případech děje)

lupus4:

Když se jde na procházku se psem, jde se se psem. Tzn. věnuju se především psovi, jeho výchově a ovladatelnosti.

👍

a nečumím furt do tlf. 😉(jak se v mnoha případech děje)

Já to s těmi telefony fakty nechápu… mě z toho vyplývá, že dotyčnej člověk se tak nudí, že se snaží zabavit telefonem a nebo je tak závislý na sociálních sítích, že bx mu za tu chvilku, co je se psem venku, něco uteklo.

Ale tak to jsou povětšinou takoví ti chodiči kolem baráku, v přírodě jsem žádnýho čumiče do mobilu nepotkala… a když už má v ruce mobil, tak proto, aby svého psa vyfotil.

Já to nestíhám dočítat, tak jen že jsem tu byla zmíněna.

Vnímám to asi podobně jako Doron, pes - vychovaný, spolehlivý, poslušný - nelovící, má velkou volnost, ano dva skoky a ohař je daleko. proto ho učím, jak se u zvěře chovat. Nehoním, neobtěžuju, max vystavím, nic víc, nepřibližuju se. V době kladení srnčat a vysoké trávy, což je teď  - mají akční rádius omezený, chodí se po cestě, do trávy ne. V lese totéž, hlavně cesty.  V přehledných úsecích je dovolená o něco větší volnost, ale vždy pod dozorem, nebo se tam cvičí. Celou procházku jsou psi pod kontrolou, pokud se blíží nepřehledný úsek, přijde buď přivolání, nebo volný povel Seš daleko = buď se vrať /pro flekatou/ nebo se klidně i jen zastav, je to na Tobě - /pro rezaté/. Jakmile jsou louky posekané, je to zpět o té volnosti o které psala Doron. 

Pro zadavatelku - stopovačku a práce, práce, a zase práce. Učím psa, vedu psa -píšu zkratkovitě, protože nestíhám. A tak abych se neopakovala, hodím sem svůj starý článek, třeba Vám k něčemu bude:

https://www.chovzvirat.cz/clanek/977-lovim-lovis-lovime/

když už má v ruce mobil, tak proto, aby svého psa vyfotil

Hrdě se hlásím k těm, co si museli na batoh koupit kapsičku na rameno, aby mohli pořád vytahovat mobil. 😂 A pak dojedu z výletu a ze stovky fotek se to snažím zesekat na dvacet, který by mi jako dokumentace mohly stačit. 😂