Za takéto správanie by mal byť okamžitý vyhadzov z fóra.
Verun přestřelila. Ale jenom proto, že jí šlo o blaho toho psa. To není důvod k vyhazovu.
A jak víte, že tady nejsou veterináři? A další přispěvatelé s lékařským vzděláním.
Vy jste z oboru?
Aj keby boli, videli snáď toho psa v reáli? Napočítala som šesť veterinárov, ktorí psa videli. Chcete mi povedať, že všetkých šesť malo chybný úsudok? A že majiteľka, na rozdiel od vás, nechce pre psa to najlepšie? Toto je už ale smiešne.
A kto Vám dal právo na takýto komentár? Nič o ľuďoch, ktorý postup liečby komentujú neviete, ale tvrdíte o nich bez mihnutia oka, že sú majstri sveta, že sú neni veterinári a chcete ich dokonca za vecné príspevky bez “medových motúzov” vyhadzovať z tohto fóra?
A tak se nehruťte… oholit nohu psa, když vím, že tam byla kočka, větev, cokoli, vidím krev, to je tak jako základ, ne. První vet byl tak akční, podělal to hned, narkóza a diagnóza naprosto mimo, odkud ji vytáh, to je mi záhadou, jo,
sypu si popel na hlavu a přes hlavu, že si dovolím říct, jak to, že tři lékaři nedokázali oholit psa, nepřišlo jim to důležité,
jak teda věděli, co léčí? Dyť na to neviděli.
Pumy je mi líto, bez ironie, tohle bych fakt zažít nechtěla.
Přesně tak! Oholit postižené místo je to první, co by udělala většina veterinářů.
A narkóza byla zbytečná, však i Puma psala, že by pes spolupracoval, kdyby se nespěchalo…
Nove prispevky cist nebudu, cimz se onlouvam vsem, kteri napsali cokoliv pozitivniho. Uz jsem ale fakt unavena z toho, co se na tomto vlakne odehrava, a nemam ani energii, ani cas se tim zabyvat. Proto budu jen pridavat fotky a davat nejnovejsi info, protoze me o to nekteri z vas pozadali.
Zde slibene fotky z dnesniho prevazu (dnes u nas prselo jen trosku, tak tentokrat vydrzel skoro 24 hodin) plus zprava od naseho veterinare.
A poprosim vsechny ucastniky diskuze, kteri chteji opet “prispet” kritikou veterinare, jeho postupu a neustalym omilanim jednoho a toho sameho dokola, o to, aby se laskave zdrzeli veskerych komentaru. Pokud nemate neco k veci, tak proste nepiste. Uz toho mam fakt dost a pokud bude diskuze pokracovat v tomto duchu, poprosim adminy o uplne smazani vlakna. Diky za pochopeni a respektovani me zadosti.
Můj příspěvek nebyl směrovaný na vašeho veta, ale na první veterinu, kam jste přijeli řešit problém. Tam se odehrálo to zásadní pochybení - nedostatečné vyšetření a základní ošetření. Pak už byl malér na světě, řešit ránu s masivním zánětem a nekrózou je mnohem složitější…
Pokud nemate neco k veci, tak proste nepiste.
Uz toho mam fakt dost
a tak……………promiňte,orosím, Pumo, proč sem tedy píšete, když už toho fakt máte dost? Já to třeba i chápu, že toho máte dost, ale proč sem tedy píšete? tak nepište, prostě nepište, co vás nutí ?
Zdravím, nechci hodnotit léčbu, nejsem doktor ani veterinář. Sama na sobě mám vyzkoušeno, bohužel několik pooperačních ran, které skončili rozpadem operační rány, nehojící se nekrotické rány. Ano bohužel už několikrát mě to vyřadilo z běžného života. Dokážu se vžít do té bezmocnosti. Vím jaká je to bolest, jaké peripetie zažívá Váš pes. Už jsou to dva roky, co jsem po operaci, bolestivého ložiska na kostrči, zůstala přes měsíc v nemocnici. Po propuštění, jsem dojížděla několikrát týdně na čištění otevřené, nehojící se rány. Hloubky a velikosti větší žárovky. Je zvláštní, když ležíte na sálku doktor Vám vyřezává mrtvou tkáň už bolest ani necítíte. S pomocí své rodiny jsem si dělala převaz, čištění, desinfekce rány několikrát denně. Prostě to z Vás teče. Bohužel bylo léto a já sama sebe cítila, ten mrtvolný pach.Ke konci mi pomohl hydrogel. Úplně Vás to vyřadí z provozu….Doma neuděláte nic, ležet můžete jen na břiše, stěží na boku, neposadíte se. Nemůžete řídit auto, do nemocnice mě vozili jako bernadýna na čtyřech, na zadní sedačce. Několik měsíců nemůžete do práce, pak se dozvídáte drby, že marodíte,, schválně " a prý se tam nechcete vrátit.
Předtím a poté to samé, kvůli akutnímu císařskému řezu. Jednou za pár let se rána otevře a vyžaduje operaci.
Teď momentálně věřím, že jsem zase na chvíli v pořádku.
Nezbývá nic než jen doufat, věřit lékařům,snažit se jim vysvětlit moje pooperační komplikace. Naposledy otrava krve a totální selhání organismu. (to bylo pár měsíců po operaci kostrče, zase nutná urychlená oprace rány po císařském řezu)
Když čtu příběhy dětí, lidí a zvířat při jakémkoliv zdravotním problému, je mi do breku.
Jsem neskutečně vděčná svému příteli, synovi, že se dokázali postarat nejenom o mě. Hlavně doma zvládli naší smečku, náš zvěřinec. I tu domácnost,než jsem se vždy po pár měsících zvedla a řekla, sakra to je tu bordel a co chudáci zvířátka.
Jsem ráda že žiju. A věřte mi přeji Vašemu pejskovi z celého srdce, ať se brzy uzdraví. Bohužel zázraky se nedějí na počkání, chce to čas. ❤️
Tetřívku……….držím moc palce"
🍀
Asi i proto, protože někteří z nás jsou na vývoj hojení velmi zvědaví a celý případ průběžně s napětím sledují. A jsou vděční za průběžné faktické info s mnoha detaily.
Přesně tak !
Jsem si to tu tak nějak dočetla a pořád nerozumím. Nerozumím tomu štěkání tady na paničku. Která absolutně nezanedbává péči o psa, nechci radši vzpomínat na některá témata na IF.
Nechápu to, nechápu, co se to tu děje. Doprdele, ten pes má od začátku vet péči, ano, něco mohlo proběhnout jinak a dřív a blabla - i já jsem si myslela, že dren by býval v počátku otevření rány vhodný, více to oholit, ostříhat…
Nepřijde mi fér Pumu od některých lidí takhle grilovat a nedivím se, že z některých příspěvků jí stoupá tlak, ohradí se. Jen ať píše dál, Pumo, davejte průběžný a faktický report, prosím.
Děkuji Vám, vím jak těžké je žít s takou ránou. Člověk si uleví, řekne lékařům co a jak. Zeptá se. Ale zvíře, nic neřekne. Je to na lidech. Myslím si, že zdravotnictví máme na vysoké úrovni, ale někdy co pomáhá ostatním u jednotlivce selže. Pak léčba a hojení prostě trvá déle.
Také mi říkali ránu hodně větrejte, tak jsem se snažila. A přesně úspěchy se dostavovali po milimetrech, jakou jsem z toho měla radost.
Když jsem tenkrát po porodu císařským řezem, skončila v okresní nemocnici čtrnáct dní, pak jsem podepsala revers. Na chirurgii docházela každý den. K tomu doma mimčo, dneska si říkám jak jsme to doma zvládli. Tenkrát mi rána zůstala otevřená skoro rok. Kdo nevěděl co mi je, myslel že jsem v pohodě. Jezdila jsem s kočárkem, venčila psy, doma přebalovala, vařila v noci nespala. Dyť to znáte. Bylo mi 28 let. Po pěti letech další reoperace břicha. Teď skoro ve čtyřiceti mám za sebou už asi třetí. Přesně taky se mi nezdála lékařská péče v té okresní nemocnici, hlavně když mi jeden dobrý chirurg při jedné návštěvě řekl.,, Jste mladá musíte s tím něco začít dělat, já v tomhle ústavu končím, jdu do zahraničí". A tak jsem se dostala do Prahy do Vinohradské nemocnice. Kde mi jeden rodinný známý, udělal rychlé hlubší vykuchání na malém sálku. Pamatuji si jen jak jsem nemohla dojít ani do auta. Prosila jsem ho tenkrát o hospitalizaci, o větší operaci….. Prý to bude dobrý. Po pár dnech ležení doma to zase prasklo a celé se to otevřelo, zase chirurgie. Dávání hlubokých plastových drenů do rány. A pak jsem se jednoho rána probudila, a ve sprše zjistila že mi začíná to břicho modrat.
Bohužel už jsem byla ve stavu, kdy se mi k doktorům nechtělo…….Prostě přestanete věřit.
Zachránili mě v krajské nemocnici. Udělali velkou operaci, říkali že to bylo pár minut po dvanácté. A teď už chodím jen tam a věřím.
Pokaždé když se mi zase začnou otevírat ty mé staré rány a na ambulanci sedí třeba nějaký mladý doktor a povídá proč jste nešla do Vaší okresní nemocnice, povím mu můj příběh. A dodám velice si péče tady vážím, už jste mi párkrát zachránili život. Tím ho odzbrojím a léčí mě hned.
Doma mi říkají, že jsem případ… 🙂
Tenkrát když jsem šla rodit mě můj gynekolog překvapil otázkou jestli chci rodit císařem. Já mu na to povídám budu rodit tak jak určí lékaři. To si dneska ženy mohou vybrat,????
A stejně po vyvolávaném porodu, pak jsem po celém dni začala kolabovat, zjistili že mám úzkou pánev tak mi museli císaře udělat…..
Jsem blázen a stejně jsem chtěla ještě jedno dítě. Přítel je rozumný a nechtěl, asi se o mě bál.
A tak máme jen jedno a psy a zvířectvo.
Já doufám Tetřívku, že už budete v pořádku, že už to bude všechno jen dobré 🍀🙏 z Vašeho příběhu doslova mrazí! Je na něm dobře vidět a taky to sama píšete “co pomáhá ostatním, u jednotlivce selže” a tak tedy není otevřená rána jedna jako druhá, což se tady v tomto případě dá napasovat i na Hachiho. Vy se Tetřívku opatrujte! 🙏
osobně už hledím, v případě Hachiho, jen vpřed a budu tiše sledovat kroky vedoucí k zahojení psí nožky s fotodokumentací, pokud nám je tedy Puma i nadále zprostředkuje, to už záleží jen na ní. Pořád držím palce, ať to dobře dopadne! 🍀
Hrozný příběh.
Já třeba a omlouvám se zdejším veterinářkám, obecně veterinárním lékařům a ani humaním lékařům, nevěřím.
Vždycky, když zvířeti cokoli je, snažím se najít si co nejvíc informací sama. Stalo se nám, že na místní oblíbenou veterinu, kterou každý chválí, jsme přivedli naši nemocnou fenku.
Měla opravdu akutní bolesti, doslova ječela bolestí, nechtěla se hýbat, pít, nic. Bylo to bez jakéhokoli varování, z minuty na minutu doslocva. Bez jakéhokoli vyšetření jí místní pan doktor zázračným okem určil diagnozu nemocná páteř a nutil nás k okamžité operaci, kterou můj muž odmítl. Na to konto dostal od lékaře něco jako alavis, prostě obří prášky, s minimálním účinkem na akutní bolest, potom jsme tam jeli odpoledne znovu, kdy jí píchl tedy injekci a napsal zprávu, že odmítáme operaci, která by psovi pomohla. Dal nám nějaký syrup na bolest. Já mezitím našla spoustu informací o tom, jak se vlastně určuje že je to skutečně nemocná páteř a také projevy onemocnění a prostě to nesedělo. Jeli jsme k jinému veterináři, který nejprve řekl, že původní veterinář má skvělou pověst ale protože umím být hodně neodbytná, fenečku vyšetřil. Uznal, že má zánět v uchu, ale stále se vracel k páteři. Bylo to jak s kafemlejnkem, kdy já trvala na uchu a on se pořád vracel k páteři, s tím, že není možná taková chyba na původní veterině se skvělou pověstí. Nakonec se zánět v uchu zvrhl na zánět mozkových blan. Fenečka se z toho téměř zázrakem dostala, ale průběh nemoci nemusel být tak těžký. Veterinář byl nakonec skvělý, pobavilo mě, že začal tehdy mít na stole knihu, kde vyhledával, jak to léčit, protože sám říkal, že tuto nemoc léčí poprvé. Nicméně, kdybych na začátku věřila vyhlášenému veterináři, rozhodně zemřela a ještě by mě to stálo tisíce za zbytečnou operaci.
Mě nevadí dát ty peníze, léčba přišla určitě nastejno, jako operace, ale já si vždycky všechno ověřuju . Dělala jsem to i před tím, ale potom to dělám ne 2x tolik, ale 10x a znovu se mi to několikrát vyplatilo.
Já v nemocnici taky zpochybnila diagnózu zánětu slepého střeva a za příčinu bolestí označila cystu na vaječníku. A byla tam! Kdo ví, co by mi tenkrát vlastně vyoperovali, kdybych se neozvala.
Tak rana je ted vazne kazdy den viditelne mensi. Poznam to podle sterilnich ctvercu. Rana musi mit ted cca 5x10 cm, protoze ji napul prelozeny sterilni ctverec v podstate celou zakryje. Puvodne byla rana vic nez dvojnasobna.
Dnes jsem ale prevazovala sama a take to podle toho dopadlo.. drzet nohu a heste pri tom lepit hydrofolii 15x20 cm je fakt kumst, takze jsem pak musela komplet prevazovat podruhe, protoze napoprve jsem mu pri snaze nalepit hydrofilm posunula kryci ctverec s hydrogelem mimo ranu a pak mu ji jeste kontaminovala rukou :(
Ale musim pochvalit Hachiho, peotoze ten drzel celou dobu jak pribity, jako kdyby mi to chtel ulehcit 🙂
