Nechte to osudu. Mám vše volně a nic se neděje. Náš národ má včely rád a hlavně, jak vymírají staří, mladí jsou tak líní něco dělat, cokoli, že vše co “smrdí” prací se jim hnusí.
Já si dal ke včelám velké dlaždice půl na půl metru, tlusté 5 cm. Sice jsem je měl oddřív z nějaké demolice, ale mají celkem značnou cenu a měl jsem strach, že mi je někdo z lesa ukradne. Kámoš Petr mi vysvětlil, že ukrást ty dlaždice je práce a to dneska nikdo dobrovolně neriskne, tedy že by pracoval. Že by byl chycený se nebojí už vůbec, protože dnes má všechna práva vždycky gauner a s poškozeným bývá často rovnou policijí zacházeno jak s vyvrhelem.
--------------------------
Přidám úsměvnou příhodu.
Dal jsem si od lesáků postavit na jednom stanovišti kolem úlů oplocenku proti prasatům, která vyrývají v dubovém lese hluboké jámy. Jenže jsem neměl čas udělat branku, takovou tu přelézací, co mi chtěli udělat lesáci, jsem pochopitelně odmítl (taky to o ní bylo lacinější). Jednou jsem dorazil ke včelám a doslova si sednul na prdořiť! Branka byla hotová, zavěšená na železných pantech. Dotyčný jí vyrobil ze smrkových větví, stylově, jako se to dělalo v dávných dobách - větve odkorněné pořízem, jen místo hřebíků vruty.
Pak se ukázalo, že branku vyrobil soused, pražák chatař, co má chatu asi 300 metrů opodál.
Prostě mám štěstí na lidi. Nikdo mě tu neznal a stejně jsem se tu uvedl tak, že mi od začátku před šesti lety nikdo nijak neškodí, naopak.