Inspirující lidé

Moje ustajovatelka, Soňa Dufková. Dokázala připravit koně, kterého sama odchovala, pouze  na polních cestách (tehdy ještě bez jízdárny) až na druhé místo  MČR v military L. O jedinou shozenou překážku v parkuru.  Porazila ji Eliška Orctová od Hatly = úplně jiný level přípravy. 
Za mě prostě klobouk dolů. A navíc se pořád vzdělává, vyslýchá vety, čte, co se dá, zve trenéry, pro nás majitele rekre koní odborníky na práci ze země, fyzioterapeuty; stará se o to, aby měli všichni koně pravidelného zubaře, skvěle obsedá mladé koně bez rozdílu jejich určení  - rekre plemeno nebo sporťák?  Všichni mají stejnou péči.
Soňa provozuje malou stáj s +/- 19 koňmi - nechce to zvětšovat, aby se kolem nemotalo příliš mnoho lidí. Výsledkem je báječná atmosféra, žádná drbárna. Všichni si vzájemně pomáhají - a funguje to.
Mé kobylce je v téhle stáji skvěle. Na sport opravdu není, ale svou práci odvede (vodění žáků). Jinam bych už nešla, ty drbárny mě jinde doslova ničily.
A - očividně je možné vést úspěšnou sportovní stáj a přitom nedusit nás, rekre a postarší jezdce… U nás to není ve střetu, nikdo nikoho nepomlouvá a neposmívá se mu; respektujeme se navzájem. Holt - je to ukázka, jak ustajovatel může ovlivnit klima v celé stáji 🙂

Tohle téma je dobré a donutilo mě se fakt zamyslet, ale pořád jsem nenarážela na někoho, v jehož práci bych se viděla nejvíc. Ale Helo, narazila jste hřebíček na hlavičku,  pro mně jsou to přesně tihle “hrdinové všedního dne”. 

A těch lidí bylo  za těch pětadvacet let u koní hned několik, ale vypíchla bych především:

- Tomáš Calta, chovatel noriků a SN, který dokázal zkombinovat jak “starou školu”, tak “novodobý horsemanship” (Parelli atp.) -  je to člověk, který dokáže chovat koně špičkové kvality, dovést je k výkonostkám a jakkoli je nezradit, ba naopak. Stádo k němu věží na hvízdnutí, ze země dělá s koňmi v ohradě a ti si závidí, když někomu věnuje pozornost 😀 Dostala jsem od něj  zdravé, naprosto vyrovnané a nezrazené zvíře, které nikdo nezatěžoval zbytečně od hříběte, a zároveň umělo všechno, co ve svém věku umět mělo. Zároveň nikoho nešpinil a nikoho si nevšímal, žil si ve své bublině. Takových lidí je málo.

- Jedna ustajovatelka, jejíž jméno nebudu zveřejňovat, nebyla by ráda. Byla to ta nejlepší stáj, ve které jsem kdy za celou mojí koňskou éru byla. Celý areál si vydupala ze zelené louky a pro klienty dělala první poslední - tedy především pro jejich koně. A to i když zůstala sama s miminem. Obdivuhodná žena.

Já už to kdysi psala (IF nebo EQCH), pro mě je to Eitan Beth-Halachmy, zakladatel disciplíny Cowboy Dressage a teď už jeho následovníci. 

https://cowboydressageworld.com/

Moc se mi líbí, jak pracuje (možná pracoval, nevím, zda je ještě činný) s koňmi a jeho tréninky přinášely hodně aha efektů. Měla jsem tu čest se s ním dokonce potkat a pohovořit kdysi v Německu právě na jednom z tréninků, hned přese mě chtěl zakládat odnož CD v ČR, moc milý chlapík a s velkým citem pro koně. 

A hlavně jeho hřebec Santa Fe Renegade způsobil mojí neodolatelnou lásku k morganů (Zrzík měl stejné předky).