Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 24.05.2024, 09:03:25
😀😀jj.. prvně 3x miska se směsí ovesne vločky, granule,trošku ječmen,trošku pšenice..kýbl akorát teplé vody..potom se gutrují senem a na závěr každá misku mléka..hurá, holky se naučily pít z misky 😀👍!!.. bříška jako bubínky 😀..bude mi po nich smutno…
Odpověď na příspěvek uživatele ančovička z 24.05.2024, 10:22:22
Pipinyy malý nenažraný! 😀
bude mi po nich smutno…
no to je právě důvod, že i kdybych měla prostory, tak chovat nemožu nic, nic. Nedala bych to nikomu. U domácího zvířectva ještě hůř, než u psa, kočky, koně, protože tam jako jasně…….. kam to leckdy směřuje. Doma jako děti jsme s mámou dochovaly dva králíčky, kterým umřela máma u někoho s kolegů u mámy v práci. Nejím tudíž králika, protože to jsou moji kamarádi /jako dítě jsem navíc jezdívala na farmu, kde byli i králíci - měli supr výběh, v podstatě jsem s nima bydlela, takže králík doma na stole prostě nebude , má drahá polovice smůlu…. a takhle by to bylo se vším. Mít doma prase - zabijačka by nebyla, chodil by s náma do lesa, atd. atd. Já chovat zvířata, sežerou ona mne, ne já je 😀
A to já se králíka ve svíčkové nevzdám. Jako děti jsme měly králíky taky za kamarády, ale z každého vrhu jen jednoho, zbytek byl mňam mňam. A vepřík, řízečky, domácí paštika, sulc z vepřových nožiček, mozeček ve vajíčku… ách, jak já miluju jídlo! Blbej chleba se sádlem chutná jinak z vlastního prasátka.
To je prostě nastavení v hlavě, starám se o zvířata, když jsou na živu, a ona mi za to dají maso.
Ani toho psa jsem neměla bez užitku, byl to můj domácí fitness trenér, léčitel a psycholog v jednom.
Odpověď na příspěvek uživatele Varaxi z 24.05.2024, 12:41:07
Však jo, Varaxi, asi - určitě - je tenhle přístup rozumný - ono kdyby ne, a měl to tak každý jako já, tak zdechneme hlady.
To jen já to tak mám nastavený - ještě by pro mě bylo omluvou, kdybych to maso nejedla vůbec, že jo, ale to ne….to já jsem pokrytec. Aspoň teda se snažím mít to maso z pastvin, aby ty výčitky nebyly tak velký.
Mně se právě hrozně líbí, jak tady ti, co chovají, chovají s láskou.
to je hezký příběh! nedivím se, že máte obrovskou radost. 🙂
Jak to tak přijde, že když byl ten kohoutek zpočátku kámoš, to takhle razantně otočil?
Začali fungovať hormóny, a začal žiarliť na sliepky, aj na staršieho kohúta, s ktorým sme kamoši dodnes. Najprv ako odrastenec len ďobal, celkom jemne, potom sa aj pritúlil, potom ďobal silno a už sa nepritúlil a keď videl, že sliepky uprednostňujú mňa, keď prinášam dobroty, tak to ma už chcel eliminovať. Teraz, keď bol ročný, bolo to už také, že keď som sa zjavila na dvore, už vydával zvuk, ktorý sliepkam signalizuje ohrozenie. A tie modriny… nakoniec som sa začala báť. Zaútočil aj cez plot, keď som nič netušiac rýľovala a mala som obrovskú modrinu…
Tak včera dostal do skleněnýho popelníku jemně nalito a v noci nedorazil.. Asi někde eště vyspával ten včerejšek.. Nebo se rozhod, že s chlastem končí? Uvidím, třeba nevydrží a dneska zas dorazí 🙂
