Myslím, že jste koupila dobře. Teď k tomu ještě něco na vyváření, mě slouží dokonale smaltovaý hrnec 50 litrů, starý jako já (málo která věc v našich životech se tolikrát zaplatila, máma to měla na rozváření cukru na krmení, tehdy se myslelo, že to bez vaření nejde). Dříve jsme s mámou vyřezávali voští z rámků, den předem máčeli vyřazené nadělené plásty aby prý košilky nacucaly vodou a nebraly vodu a vyšel z nich všechen vosk. Tak toto je dokonalá pitomost, efekt nasáknutí košilek se nijak amatérsky měřitelně neprojeví, možná desetinou %. Voští s DEŠŤOVOU (nebo prostě povrchovou, nikdy ne studniční) vodou se rozvařilo na kamnech v hrncích na břečku a ta se vlévala, když se vařila, do vařáku do pytle, který se musí dávat do koše. Dá se koupit (raději velký) a vydrží roky.
Dnes v hrnci vyvařím celé rámky, kromě dokonalého očištění - opravdu stačí je pak nechat uschnout - jsou také do značné míry dezinfikované tím vyvařením. Výtěžnost u starého dělničího díla musí být od nejméně 60 do asi 65% a to jen tehdy, když by se vyřazovaly mladší souše.
Výtěžností nazývám zisk vosku nad vloženou mezistěnu. Ale tady je to složitější. Jestli M váží 100 g, pak vosk vyvařený ze souše váží 160 (165) g. Ale pozor. Jestli M vážila 130 g, stejně bude vyzískaného vosku jen 160-165 g. Jestli by M vážila 165 g, dostane se ze souše jen 165 g. Proto je nutné hledat takové M, aby byly co nejlehčí. Já beru jen M od jediného výrobce, kde je do kila M asi 1,5 - 10,7 ks, i u něj to kolísá okolo 93-96 g/M. Popisuju M pro míru 39x30.
Zajímavé je, že plást dělničí divočiny poskytne přesně tolik vosku co stejný plást na mezistěně. A trubčina také, asi jsou silnější stěny buněk, kterých je méně, ale váha je pořád stejná. U plástu 39x30 to dělá asi 160 g +-.
Ale už jsem to mnohokrát velmi důkladně vysvětlil, mám ale za to, že většina to nechce chápat a vůbec výtěžnost nesleduje. Každý jiný způsob těžby vosku je prodělek, v nejlepším případě nula od nuly, u tavidel a napařovačů je zázrak když se ze souší dostane aspoň to, co bylo v mezistěnách. Ale kdo chce kam…
Hloubavějšího nemůže nenapadnout kolik by se vytěžilo dobrým vařákem, když by M vážila víc jak 165 g, třeba 180 g. Pak se vytěží 180 g a souše bude uprostřed tlustější. Slabší M než píšu jsou technologicky nevyrobitelné. Přesněji vyrobitelné jsou, ale ve včelařské praxi nepoužitelné, lámou se a nedrží tvar plástu v rámku ani při velmi hustém drátkování.
Všechny M od samo domo výrobců jsou dělané válcováním za studena a průmyslové se vyrábí litím horkého vosku mezi běžící válce. Ty jsou pak slabší než ze studeného lisování, ale za studena jsou velmi křehké, lámavé. Amatérské M jsou elastické a ohebné i za studena. Vždy jsou ale těžší. Měl jsem od jedné madam (keců milion) a těch bylo do kila jen 6,7 ks. Pak jsem objevil tady u nás pána a ten jich má do kila 9-9,5 a to je doslova bomba!!! Me pro medníkové plásty mám už jen ze svého vosku a jen z panenské divočiny, víček a různých oškrabků směsi vosku a propolisu. Me omamně voní ovocem a propolisem a včely na nich raketově staví. Proto je pak možné dát lidem na vyžvýkávání celé moje rámky s čistým svědomím, že plásty jsou stejné kvality jako z volné stavby, tedy tak zvaný plástečkový med.
Možná to vypadá jako hloupé chlubení, kvůli nekladení v medníkách nelze použít VS bez mřížky a mřížka u nás = ani ne poloviční výnos. Rád bych věděl, zda by to, co v závěru popisuju ve svém provoze, někdo mohl dotáhnout na ještě vyšší level. Náš med je nejen panenský, on je i z absolutně čistého vosku.
