Na druhou stranu přiblížení na vodítkách proti sobě taky nemusí být žádná výhra…třeba s Ginou mi to šlo lépe, pokud jsme se otočili do stejného směru, kterým šel druhý pes a nechali ho přiblížit na naší úroveň…chvíli jsme šli bok po boku…odpadlo fixování pohledem a nějaké reakce ve stylu…táhnu k tomu druhému psu…takže odpadly i ty tři hodinky, než v klidu ke psu dojdu.
Ono pokud člověk má čas a prostor, tak si může pohrát se vzdáleností, s načasováním, kdy je ještě pes v klidu a vnímá, ale jsou situace, kdy ten prostor k manévrování není, kdy není kam uhnout….a prostě se to musí vymyslet nějak jinak, dle nátury toho kterého konkrétního psa.
Třeba dnešní prochajda…na naší liduprázdné trase jsme postupně potkali 4 psy. Jako to už je pro Ginu vyšší dívčí, neboť sice “psy umí”, ale jako na místě kde nemají co dělat? Dva psy jsme pustili před nás na cestičku, neboť my se couráme, tak abychom nezdržovali provoz…u další feny jsme jen počkali, až si jí panička odvolá a prošli okolo…no tak tady bych byla trošinku škodolibá, neboť já procházela v klidu a cizí fenka dělala divadýlko, které znám důvěrně z Gininých mladých let…ale přivolání měla velmi slušné. No a pak na cestě, kde nebylo kam se vyhnout další pesan…tak volám na slečnu, jestli je hodnej, jestli se případně můžeme pozdravit a slečna jestli mám psy a nebo feny (no snad je to na první dobrou zřejmé, když mám jedno vodítko modrý a jedno růžový…) no tak říkám pes a fena a ona, že její pesan má se psy - kluky problém. Cesta ouzká, neuměla jsem si představit, že se kolem sebe protáhneme aniž by psy nepřišli do fyzického kontaktu…navíc si dovedu představit ten šrumec, kdyby ten cizí pes nedejbože obořil na Matýska, na to je Gina hodně háklivá…tak tedy nabízím, že se vrátím na rozcestí a počkáme až projdou…no a slečna, že nemusím, že vyleze kousek do kopečka do lesa a počká až projdem. No a jasně, že na nás cizí pejsek vrčel a štěkal a jasně, že se to Gině nelíbilo…ale s tím malým odstupem se to dalo...čekala jsem to horší.
Chci tím říct, že momentálně mám hodné psy…nemusím chodit o půlnoci kanálama, ale i tak jsou místa a situace, kdy vím, že by to nebylo v klidu a na pohodu a z takové situace raději vycouvám, pokud je možnost.
Myslím, že v takových situacích je důležitá komunikace s druhým majitelem psa. Jako kdyby mi slečna řekla, že je její pes přátelský, tak nebudu vymejšlet bejkárny…ale takhle na malém prostoru…to raději případnému problému předejdu.
Ono socializace je jedna věc, na druhou stranu dost psů se na vodítku chová jinak, než by se zachovalo na volno. Ono stačí, že si druhý páník nebude jistý v kramflecích…a vodítko je jak pupeční šňůra a problém může být na světě nebo se naopak cítí jako King neboť to vodítko mu poskytne podporu páníka a zase může být problém, k tomu to napětí, kdy se k sobě pomalu a napřímo a tváří v tvář přibližujeme. Prostě si myslím, že v tom nemusí hrát roli jen socializace, ale u některých psů i to, jak jsou v podobných situacích “ochozeni” a jak jsou vedeni páníkem.
Já třeba pozoruju, že u nás je rozdíl v zimním období a letním období….v zimě se brzy stmívá a já často procházkuju v civilizaci, kde je veřejné osvětlení a psů potkáme hafec a nadšení z každého psa je fuč, protože to bychom museli být nadšeni a dělat divadlo nonstop.…a pak léto, kdy je vidět od nevidím do nevidím, navíc chodím buď brzy ráno nebo pozdě večer, protože mám huňáče a tak se snažíme procházkovat, když je “nejmíň” teplo a procházkujeme mimo civilizaci…a to je potom každý pes, kterého třeba potkáme jednou měsíčně někde, kde psy nepotkáváme, prostě událost….a zvlášť pro velmi konzervativní pasteveckou čubu.
Takže se budu opakovat, ale pokud mi pamlsek zajistí, že projdu kolem jiného psa v klidu, protože můj pes se soustředí na pamlsek, tak hurá…mě by tímhle třeba odpadlo to vycouvání z mého pohledu blbé situace…
