Nepředvídatelné reakce psa na jiného psa

Může to být prostě jenom nejistota, tak radši preventivně udělá, co udělá. Nehledala bych v tom nějaké hlubší tajuplnosti. Jednoduše neví, že by to neměl dělat, že to není na místě ani potřeba, a že by měl místo toho udělat něco jiného. 

Řešení je dost omezené ochotou majitelky to řešit, případně jejími schopnostmi. Pokud paní nechce nic složitějšího dělat, tak ať psa k jiným nepouští, nebo jen k těm, kteří jsou kamarádi nebo kteří případné vystartování zvládnou - kde je na to i majitel druhého psa připraven a souhlasí s tím, že se psi seznámí i přes toto riziko. Jinak by se daly zařadit různé postupy, třeba “povídej se na” (u těch, na které pes reaguje už z dálky), kombinovat to s popsaným procházením “na pamlsek” tam, kde se hra hrát nedá, taky se dá asistovat u seznámení psů tak, aby člověk stihnul zarazit blbý nápad už v zárodku (stržení zpět ve chvíli, kdy už vystartuje, je pozdě, pokud je cílem zlepšit chování do budoucna). A u toho všeho se pokud možno nenechat pokousat.

Je to dost o tom, jestli chce paní dělat něco pro to, aby se chování postupně zlepšovalo. Nebo jestli jí to nevadí, nevadí jí to snášet, nebude kvůli tomu psa mlátit (ono po letech snášení takového chování člověku třeba ujedou nervy) nebo tak něco.

100% je to nejistota, Doby nebyl socializovaný, kdoví jestli chodil ven a kam, na vodítku neumí - škrtí se, tak má kšírky a jojo. Což já bych na svého psa neoblékla. Kšíry (autopás) nasazuji při tréninku v metru a na nádraží, pro jistotu, kdyby se pesa lekla a měla tendenci uskočit a vyvléknout se z obojku (nemají je na doraz, takže při troše snahy, resp. adrenalinu, by to šlo). Panička žádné hry hrát nebude, dodnes nemá pes přivolání, protože to netrénují. Já ho přivolám, rychle pochopil, co má udělat a ještě si ukázkově předsedne (to se naučil sám), ale ona to netrénuje, takže když ho zavolá jménem, pes ani uchem nehne. Výchova a výcvik je na paničce, má načteno a nakoukáno v TV, ale neumí nebo nechce to aplikovat v reálu. Snažím se vysvětlovat a ukazovat. Jen jsem chtěla vědět, proč má pes 3 reakce na známé/neznámé psy/feny různých velikostí a barev.  Teda spíš bych chtěla pochopit ten vstřícný kamarádský přístup a lusknutím prstů obrat o 180° a vystartování. Takhle mrňavý pes si koleduje o to, že mu někdo ukousne čumák. 

Já teda neporadím, ale popisované chování mi nepřijde nějak vyjímečné. … to že pes jde s nějakým jiným psem na první pohled přátelsky pozdravit, čuchají se, pak tváří v tvář chvilka napětí a jeden ze  psů vystartuje.

Ne že by to někdy dělali moji psi, ale nesčetně krát jsem to zažila, když takhle na moje psy vystartoval jiný pes a v 99% to byli malí psi. A  povětšinou byl pes na vodítku.

Přijde mi, že je super, když je pes dobře motivovatelný na pamlsek, Škoda, že to majitelka nechce použiívat…

🙄

"Teda spíš bych chtěla pochopit ten vstřícný kamarádský přístup a lusknutím prstů obrat o 180° a vystartování."

Já bych to viděla asi takhle:
“jé super, pejsek, kámoš, ahoj, dobrý den … teda vlastně jak tě vidím zblízka, tak jsem nejadnou znejistěl…. tak radši víš co… ? chramst.” 

I můj pes má různé reakce na různé psy, vždy jde o velikost a tvar psa, voní / nevoní, chová se slušně / nechová, to je celá spousta věcí, ke kterým se ještě připočítává aktuální nálada, počasí, rosný bod, nálada psovoda, dnešní dosavadní zážitky, atd.

Jestli panička nemá zájem, šetřila bych slova a nervy, to se akorát člověk vyčerpává….

Pokud s tím panička nic dělat nechce, tak alespoň minimum by mělo být to, že si psa přitáhne k sobě a cizímu se vyhnou? Nebo teda já pochopila, že ho nechá dojít k druhému psu a následně vystartovat? 

Já teda nevím, jak v tomhle funguje jojo, ale předpokládám, že se na něm dá taky pes stáhnout k sobě, což u čivavy asi nebude takový problém. Já bych se teda dost bála, že se druhý pes ohradí a bude po psovi…plus mně by i jako cizímu člověku bylo dost nepříjemné, kdyby k nám přišel někdo s nevypočitatelně startujícím psem, i když “jen” čivavou s tím, že mu to je v podstatě jedno.

No, mně to teda výjimečné přijde. Zažila jsem to jednou vůči své pese, kdy pes, s kterým bydlíme v paneláku, šel přátelsky a když byli face to face, vystartoval. “Naštěstí” je to zase pes, co nosí kšírky a jojo, takže ho panička strhla a moje pesa, která byla navolno, odběhla. Pes měl kliku, že jsem byla dost daleko, jinak by dostal do huby ode mne. Jen jsem řekla, že až to udělá někomu jinému, bude bez čumáku. Panička ho seřezala, ale asi až 3 minuty potom, takže zbytečně. Jinak jsem to nezažila, neviděla,  nechápu. Proto bych chtěla vysvětlení, jestli to někdy někdo rozklíčoval.   

Panička “zájem” má, protože si na psa “stěžuje”. Jak se potkáme, nasype to do mne - nevíš,….? Snažím se mluvit a ukazovat, ale upřímně, můj pes to není. Své pesy vychovávám intuitivně, vše spíš po dobrém a když výjimečně zařvu, tak jsou v pozoru, protože vědí, že něco bylo blbě. Ona na něj řvala, což bylo směšné u 3kg psa. To už jsme si vysvětlily, že řev není důraz a strach není respekt a že 4 letý pes rozhodně není hluchý, aby bylo potřeba hulákat. A nevidím důvod, abych se za 1) zabývala cizím psem a za 2) k čemu to bude, když bude fungovat mně a ne jí. 

Fakt bych chtěla pochopit, proč má pes  3 reakce. Resp. ten obrat z hodného psa na zabijáka.

No já to taky úplně nechápu… nechápu to, že se pes chová přátelsky, ty signály, že se chce přátelsky pozdravit jsou očividné … teda alespoň si to myslím, ale je fakt, že malí psi jsou pro mě špatně čitelní… a pak problém.

Upřímně já mám k malým psům velký respekt a klíďo přiznám, že se jich bojím, 3x v životě mě kousnul pes, všichni to byli malí psi, psi, kteří mě znali a kteří se těsně před útokem tvářili přátelsky… takže buď se ve chvíli útoku něco změnilo a nebo to přátelské chování bylo mnou špatně přečteno.

Jako jasně zažila jsem něco podobného i u velkých psů.. u ovčounů… procházkujeme, všechno v klidu, psi v pohodě a najednou jsou v sobě. Ale to teda bylo vždycky tím, že se fena ohradila vůči, z jejího pohledu, drzému psu, neboť k princeznám se nečuchá… a sice to vypadalo jako velká pravice, ale nikomu se nic nestalo.. ale to si myslím, že je jiný případ… mladík se potom choval k princezně s úctou a respektem a byl klid.

Ano, táhne s vrtícím ocáskem k jinému psovi a když si koukají od očí, vystartuje. Ale není to vždy, někdy je přátelský, očuchá se a jde dál. Když vrčí a štěká z dálky, tak se k psovi vůbec nedostane. Bydlíme na sídlišti, tady se musí psi potkávat, kličkovat by bylo fakt peklo. To by asi časem paničce hráblo.  

Mně by bylo nepříjemné mít takového nepředvídatelného špunta a nemít ho pod kontrolou a čelit tomu, že se fakt nějaký podobný labil nasere a mám po psovi nebo mu ublíží. A taky by mi vadilo čelit takovým malým nepředvídatelným špuntům a doufat, že se ten můj jindy nenasere a nevyřeší to po svém. Protože ten obrat je opravdu na lusknutí prstu, prostě vteřina. Já to teda viděla jednou, ale protože jsem to nečekala, tak jsem ho tak bedlivě nepozorovala. Teprve potom jsem se dozvěděla, že to vlastně dělá.

“nebo to přátelské chování bylo mnou špatně přečteno.”

jo
vrtění ocasem nerovná se přátelství, ale obecně rozrušení

jo, však pitík taky leckdy vehementně máchá ocáskem, píská a…….. Není prostě mávání ocáskem, jako mávání ocáskem.

Jo asi ju… musím říct, že když člověk psa zná a xy krát je to přátelské a pak zničeno nic rad, tak to překvapí. U velkého psa se mu nikdy nestalo… velký pes… mimo bullů a spol. je pro mě, alespiň si to myslím, čitelný, přijde mu, že tam vidím na první dobrou, jak si stojím, ještě jsem se nesetkala s žádnou zákeřností, kterou bych nečekala.

Známí se mi kvůli tomu i smáli, že kamarádky obrovskýho rotvíka, ze kterého oni mají vítr, se nebojím a jsme kámoši, ale přijde jiná kámoška s čivavou a tu nepohladím sní za zlatý prase a můžou mi 100x  říkat, jak je hodná. Prostě řeknu na férovku, že se jí bojím.

No a taky máme vrtění ocasem a vrtění ocasem. Různé druhy a způsoby vrtění, hodně různý význam (nervózní, konejšivý, uvolněně přátelský, …). 

Jo to je přesný, lidi chtějí, aby jim pes fungoval, ale nechtějí na tom pracovat a nedejbože, že by ta práce byla na týdny, možná na měsíce a vyžadovala důslednost.

Jako už je to dýl, ale pro příklad… jdu s Ginou, která jde hezky, potkáme asijorkšíra, který táhne na kšírkách tak, že se až staví ný zadní a jeho panička mu říká “ podívej, jak jde ten pejsek ( jakože Gina) hezky a ty takhle táhneš”. Daly jsme se s paní di řeči, tak jí říkám, že Gina byla tahoun, ale že nakonec jsme to zmákly, že nakonec pochopila, že se taháním nikam nedostane a popsala jsem jí jak jsme my dělaly… no jo no, ale na to paní nemá čas, trpělivost a nervy a tak jí vlastně nezbude nic jiného, než tomu svému psu dávat za příklad vychované psy a stěžovat si, jakou ona má smůlu, že zrovna ten její je neposlucha. Jó, možná, kdyby měla velkýho psa, tak by to řešit musela, ale párkilivýho prcka utáhne a tak max mu místo obojku koupí kšírky, protože na obojku se škrtil a je vyřešeno. 

Ono spousta majitelů nevychovaných psů nebo psů s nějakým problémem v chování, obdivuje ty vychované psy, ale tak nějak když zjistí kolik je za tím vším práce, tak se jim ten čas do toho nechce investovat. Navíc dost lidí bere to, že venku po psovi něco chci jako buzeraci psa. No tak to je potom těžký. Přitom nikdo neříká, že každej pes musí být nutně šampion v poslušnosti, ale myslím, že procházka se psem by měla být radost a ne vopruz nebo očistec a že si psa musím vychovat minimálně tak, aby to ta radost byla .

Já pořád nechápu, proč si tito lidé pořizují psy, když je pro ně vlastně práce se psem ve výsledku otrava a nechtějí tomu věnovat žádný čas. Ti stejní lidé velmi často sahají k elektronickým obojkům, fyzickým trestům a podobně, protože jsou frustrovaní z každé procházky…
evidentně by těm lidem bylo lépe bez psa a psům bez nich…rozum mi zůstává stát, když si potom pořídí třeba i druhého  🙃.

No na druhou stranu se člověk naučí víc, nebere víc zkušeností s tím “složitějším” psem.

Co jsem si pořídila berňuchu, tak se nestačím divit, jak jednoduchá může být výchova psa. Tak jednoduché, že kdyby mi chtěl někdo v něčem radit a řekl mi, že má 30 let zkušeností s berňáky, tak se mu vysměju, protože to nejsou zkušenosti, když se berňuší štěňata prodávají poslušná. 
A je to super. Na druhou stranu složitější pes je výzva a když se něco zadaří, tak je člověk na sebe pyšnej. Já teda zásadně chodím s nosem nahoru a neustále si klepou na ramena krz pyrenejku. A vůbec vám ani nebudu povídat, kam až nahoru mám ten nos, když procházíme kolem psa, co dělá divadlo a mě psi šlapou u nohy.