Napadají se

Tohle přesně funguje. Mám taky tuto osobní zkušenost - přenesenou. Mám psa, co honí kočky, neubližuje jim, ale prostě je odhání, jelikož žárlí, nesnese, když šaháme na někoho jinýho, než na něj, no a kočka většinou zdrhá. Když je nějaká otrlejší, maximálně na ní štěká a neudělá jí nic. 

Pořídili jsme dům a s ním “vyženili” starou kočku, čímž vyvstal problém se psem. A funguje právě to, když já se postavím do role moderátora. Snažím se předcházet situacím, kdy by mohl pes kočku honit a kočce vytvářím bezpečná místa, kam pes nemůže. Pes tohle chápe a dokonce jsme se dostali do té fáze, že existují místa v domě, kdy pes prostě na kočku neútočí - prostě nesmí a přes to nejede vlak, kočka tam má své místečko, na které pes dostane, ale čuba moc dobře ví, že jakmile by po kočce vylítla, dostal aby zdrbáno.

Takže k výpadům dochází jen ve chvíli, kdy situaci neuhlídám a kočka se objeví v místě, kde jsem jí nečekala, to se prostě u venkovní kočky nedá vyloučit.

Jde to zvládnout za celkem krátkou dobu, jde jen o to si srovnat v hlavě, jak budu situaci řešit prakticky s ohledem na podmínky bydlení.

v jaké situaci napadá mladší fenku?? Taky třeba se ještě cítí oslabená a nechce si hrát… a preventivně jde do “protiútoku” s cílem mít od mladé klid… Možností je mnoho - a pravdu mají předřečníci - vy jste od toho, abyste hlídala klid ve smečce. Ve vaší nepřítomnosti zvažte oddělení holek

Spíš to bude ta druhá varianta, fena se může cítit slabě, může být stále někde bolavá, i když to nevidíte, nebo může být citlivá na ránu, i když už je zatažená a je na sebe prostě opatrná.

Marie:

!!!Díky!!! Jsou 2 možnosti, buď jak byla po operaci hodně chlácholená tak teď chce veškerou pozornost jen pro sebe. Nebo už má ráda svůj klid a aktivnější mladší fenka ji leze na nervy. Je to pro mě nová situace před zákrokem problém nebyl takže se s tím učím žít a korigovat to jak radíte.

tak to bych viděla ještě třetí možnost a to, že se cítí nejistá a preventivně se brání potencionálnímu ohrožení ze strany mladší

a možná to i není jen potencionální, možná se na ni mladší NĚJAK koukla, zaujala NĚJAKÝ postoj, grimasu…..něco co člověk ani nemusí vidět a co starší signalizuje nebezpečí

jako vcelku bych souhlasila s tím, co je výše psáno. Jen velký pozor na toto: “Na agresorku pověsit couračku a v případě, že vyletí, okamžitě stáhnout k sobě, dát jí do povelu (stačí sedni) a houknout na ni ve smyslu, že takhle ne.”……agresorka nemusí být agresorka, může to být jen nejisté zvíře, a takové řešit “houkáním” asi nebude to pravé ořechové…

“Naše hnědá, dvakrát napadená do zadku, vylítávala na jiné psí nerváky, které tedy “jen” děsila zalehnutím a zvednutými pysky. Takže jsem nebyla tak “tvrdá” a stále za tím viděla hlavně její strach a méně tu agresi. A skončilo to nevyprovokovaným napadením staré slepé malé fenky s pokousáním”

myslím, že si nerozumíme
a já nerozumím vyjádření “nebyla tak tvrdá”….?

ten můj pohled je o rozdílu mezi trestám=potlačuji chování agresora a pomáhám psu chovat se tak, aby to bylo dobře=učím psa, co má dělat

a moje osobní zkušenost je naopak taková, že v okamžiku, kdy jsem si toto ujasnila a tím i způsob/metodiku řešení, bylo vyhráno

Já Thielli rozumím. 

Ale já jsem zde asi už známý tyran 🙂

Nejlepší je stejně spolupráce osobně s trenérem, protože pak se člověk vyhne chybám způsobeným tím, že anonymní rádce z internetu nevidí psa a danou situaci, a z písmenek se stejně nedá dokonale vyčíst, co přesně by měl člověk s tím psem udělat.

Ale i já si zpětně říkám, že jsem měla tu a támhle “být tvrdší” a psovo nevhodné chování neakceptovat, už od začátku (jenže to jsme zase u toho, že jsou případy, kdy je to jinak, a věšteckou kouli nikdo nevlastníme). 

“psovo nevhodné chování neakceptovat, už od začátku”

tak toto je přeci základ 

a proto si myslím, že si nerozumíme…..
 

Thielli:

Ještě doplnění - u pudla stejně jako u mnohých jiných psů je u charakteristiky uvedeno, že jde o jemné zvíře, které tvrdostí můžete zlomit.  A já se pořád o svou pokousanou ovečku bála, abych ji nezlomila, až to odskákal cizí pes. Takže jsem posunula ručku “tvrdosti” o stupeň doprava. Moje ovečka se nezlomila a začala mě vnímat. Ale jak jsem psala nahoře, ta černá má ručku tvrdosti úplně vlevo. A dnes už vím, že hledání nastavení je u každého psa prostě hodinářská práce a stačí málo a je to blbě buď jedním nebo druhým směrem.

každý pes je individualita - je úžasné pozorovat, jak se Váš pudlí svět rozšiřuje o další a další střípky soužití s tím “bezproblémovým a samovychovatelným” plemenem. Smůla na kus - ale stejně má kliku ten kudrnatý atypický “kus” na paničku. Byť začátečník, tak doválčíte vše do zdárného konce a bude společně báječně i před prahem… nejen v přírodě. A třeba po soustě let přijde odměna v pohodové a vyrovnané a dokonalé pudlí dámě, která bude jak z učebnice…  a možná se bude paničce stýskat a říkat jí: “jó tenkrát, když teta Hnědá s tetou Černou…”   

Taky Yodovi vyprávím, jó to teta Beta, nebo strejda Xerín…. my už těch předchůdců máme celou řádku - každý byl úplně jiný, každý (snad až na Xerxe) měl nějakou “chybku”… ale se všemi to nakonec šlo a bylo to fajn.

Držím palce, ale kráčíte správným směrem

U předchozího psa pro mě bylo zásadní uvědomit si, že on to fakt dělá “jen ze strachu”. I když tak nevypadalo, nikdy nestáhl ocas, atd. 

Ale zpětně si říkám, o co lépe by nám bylo, kdyby mi někdo hned na začátku ukázal, jak na ty jeho výpady reagovat správně, aby to nebylo zbytečně moc (a blbě a ještě blbě načasované) a ani příliš málo. Protože jsem se dopustila postupně obou chyb a trápili jsme se s tím dlouho. 

Tak jsem teď ráda, že znám právě takovou trenérku, která si psa přečetla a umí poradit, ukázat, a nemusím sto let řešit něco, na co fakt stačilo na tohoto psa houknout a dát najevo, že tudy ne.

Thielli, to je škoda, že sem už tolik nechodíte, já Vás postrádám.☺️😞

Nevybavuji si, co se tak strašného stalo..

Vaše fenka nějakého psa zabila nebo těžce zranila? Mám pocit, že ne.. Tak nevím, z čeho máte takové výčitky svědomí . Jsou to jenom psi..

Jinak úplně souhlasím s tím, že každý pes je originál, některý je tvrdý, některý měkký.., závislý nebo solitér, s každým člověkem musí zacházet jinak.

Mám tři psy a každý je úplně jiný.

 Prostřední Doron v sobě má vrozenou plachost ( po švýcarské ovčácké matce), je výborně socializovaný, ale stejně nemá rád, když ho dospělí lidé chtějí hladit nahořě po hlavě , když nabídnou ruku dlaní nahoru, je v pohodě.Je úplně poslušný a snaživý, taková Lisa Simpsonová.🤣Ale když ho okřiknu, nic moc si z toho nedělá, jen takový jasně, jasně, teď to udělám správně.

Nejstarší Guča je samostatný, v tom nejlepším významu slova dominantní ( vždycky to dokáže zařídit tak, aby bylo po jeho bez násilí), ale stačí jediný můj nesouhlasný pohled ,a už se koriguje.

Nejmladší Fram je sebevědomý , přátelský, flegmatický . Už kolikrát dostal facku přes celou hubu a nic si z toho nedělal ( ale činnosti zanechal ).😅

pThielli, kdybyste potřebovala socializovat, tak my se nabízíme ! Kluci jsou gentlemani a vydrží toho opravdu hodně , fence by nikdy neublížili. Když tak mi napište SZ. Jsem z Prahy.

Thielli:

Marie,

mám dva královské pudly, nenapadají se doma, ale ta jedna útočí na vybrané kusy venku v okolí obydlí. Jako málo zkušená jsem probírala situaci jak tady, tak ještě jinde mezi těmi, co už vědí. Odpovědí mi bylo ve stručnosti toto:

Napadání druhého psa se agresorovi netoleruje.

Vy musíte domácnost moderovat tak, aby situace nenastávaly = kdekoli, kde je k tušení nějaké třenice (místo na gauči, misky, úzký prostor, vaše blízkost) musíte dirigovat tak, abyste určila kdo kam a jak půjde, nenechat to na nich.

Na agresorku pověsit couračku a v případě, že vyletí, okamžitě stáhnout k sobě, dát jí do povelu (stačí sedni) a houknout na ni ve smyslu, že takhle ne. A třeba ji pak odvést vedle…

Úspěšná cesta vede jen přes disciplínu = pokud dosud pudlice fungovaly “tak nějak” bez výcviku, musíte začít cvičit alespoň pár základních (místo, sedni, ke mně… ap.).

Slova “nech toho,” “přestaň”, případně dlouhé věty nefungují.

Při cvičení poslušnosti používat odměny.

Přeji, ať se daří, naše saň venku bohužel už musí v našem teritoriu chodit zatknutá na stopovačce, jak je nevyzpytatelná, nicméně se daří částečně její vzteklé výbuchy korigovat právě naučenými povely a disciplínou. Sami zdaleka nejsme na konci cesty (naopak, občas mám pocit, že dokola jen začínáme, ale nejde to jinak…)

“Slova “nech toho,” “přestaň”, případně dlouhé věty nefungují.”

Thielli, dovolím si mírně oponovat. Co povel: NEŽERETOTENPES…?😂