Dobrý den. Potřebovala bych radu nebo případně pokud nemá někdo podobnou zkušenost. Mám fenku Polského honiče. Budou ji 3 roky. Před časem byla u příbuzných( zná je) po dobu 3 týdnu,kdy jsme byli na dovolené. A od té doby u ní došlo k výrazné změně chování. Pokud je venku( máme velkou zahradu),tak neustále čmuchá. Dělá to i několik hodin v kuse. Vůbec nevnímá okolí,nereaguje na žádný povel. Nepřivolám ji ani na pamlsek. Vůbec nic. Nemá někdo zkušenost a radu? Moc děkuji.
Třeba jen dospěla. Máte honiče, to,že bude venku 99% času čuchat je normální. Btw na pamlsek se nepřivolává,ani neláká, pamlskem se odměňuje. Stopovačku a cvičit,cvičit,cvičit. I tak je to u honiče buď a nebo. A hlavně mu dejte práci
Tak s tím lákáním na pamlsek to chápu, pyrenejka Gina mi že zahrady dom jde také podstatně lépe, když volám “Ginuš, páreček” a nebo “Ginuš, pojď na šunčičku” než když zavolám “Gino, ke mně” a nebo “Gino, domů”… prostě u tohodle psa účel světí prostředky a Gina přijde jen když chce a to chtění je nutné podpiřit, takže člověk musí mít nějaký silný argument v ruce a to i když tím argumentem je ten párek.
S honiči tedy zkušenost nemám, z úvodního dotazu není úplně jasné jakou měla doteď fena výchovu, výcvik… jakože k příbuzným šla vycvičená čuba, co poslouchala na slovo a najednou neposlouchá…
No asi tak nějak univerzálně člověka napadne, co psala janaa výše… stopovačku, začít s čubou makat, zaměstnat jí resp. nabídnout jí nějakou činnost, která jí práci adekvátně nahradí… předpokládám, že není lovecky vedená.
……prostě u tohohle psa, účel světí prostředky……
Nejen u pyrenejce, to funguje u každého psa 🤭
K původní otázce bych dodala - ani sebevětší zahrada nebude honiči stačit ( to nakonec žádnému psu) a vždycky bude hledat, kudy ven.
Jinak - je jaro, po velké zahradě může běhat, a zanechávat stopy, spousta zvířat, kočky, kuny, ježci…hledá, co by honil.
Většinou poslechla. Nebylo to na 100 %. Ráda si hrála,byla to veselá čuba. Teď chodí,čmuchá a nahání něco,co tam není (vypadá to jako halucinace). Např. milovala,když byla zapnutá voda z hadice. Vždycky pod vodu skákala a teď si toho ani nevšimne. A takových věcí je spousta. Je prostě úplně mimo a nereaguje na žádný podnět. Do lesa nechodí,manžel přestal dělat myslivost. Tak ji zkusím pár věcí změnit a uvidíme,jestli se to otočí k lepšímu. Děkuji za radu.
No nechci spekulovat proč a jak…. jak se chovala u příbuzných?? Začalo to její chování už u nich?
Jako upřímně si myslím, že takovýhle pes potřebuje zaměstnání a když teda začala bejt čuchací, tak co zkusit stopy?
Manžel přestal dělat myslivost… dříve se tedy s čubou věnoval lovecké kynologii? Takže čubina byla lovecky vedená? Jak reaguje na manžela, pokud jí vycvičil on, tak by na ní měl mít asi větší vliv.
Jsk se čuba chová na procházce?
A kde venčíte? To,že se vám zdá,že čuchá něco co není,je jen o našich smyslech,které jsou proti psovi na úrovni prvoka. Budete se muset vážně zamyslet a najít feně vyžití,pokud nemůže dělat to,k čemu byla vyšlechtěná. Vyžití jak tělesné,tak mentální.
V lese s ní byl párkrát když byla štěně. Pak změnil práci a měl čím dál míň času. Takže na les a myslivost nebyl čas. Takže se to utlo hned na začátku. Na manžela reaguje líp,na mě hůř. Chodím s ní na pole nebo do lesa(bydlíme u lesa),ale nepouštím ji na volno. To se bojím.
Venku neustále čmuchá. Dělá to i několik hodin v kuse.
Vůbec nevnímá okolí, nereaguje na žádný povel. . .
MOHLA SI VYMYSLET i HORŠÍ ZÁBAVU
Pokud pro něj nemáte lovecké uplatní, nepohrdne žádnými společnými sportovními aktivitami. Rád s vámi vyrazí na kolo, půjde běhat, plavat, ale vyzkouší i některé ze psích sportů. Holt si vás vybral nevhodný pes 😀. Šmajdání na špagátě asi nebude
pro lovečáka to pravé.
No, vy nevíte, co proběhlo během těch třech neděl, kdy jste s ní nebyli. Může být, že se něco stalo, co zapříčinilo tuhle změnu chování. Taky to s tím ale třeba nemusí souviset. To už nezjistíte.
Zaměřila bych se na dvě věci - úpravu vztahu mezi náma dvěma, abych si ji co nejvíc natáhla na sebe, když v podstatě pes je ve Vašich rukou a manžel nic. To by byl můj plán č. 1. Hodně bych si s ní hrála, pracovala s ní. Nejdřív a nejvíc doma. Udělat se pro ni co nejzajímavější a pak to přenést na zahradu. Vím, bude to těžký, znám to, když nám doma přistála původně lovecky vedená/nevedená zkažená ohařka. Hodně práce a úsilí Vás čeká.
A hodně bych se zaměřila na tu práci kterou tohle plemeno v sobě má, učila bych ji, ovladatelnosti na té šňůře - zase nejdřív na zahradě. Máte-li nějaký povel, který vám doma v klidovém prostředí dobře funguje, začněte ho cvičit venku, aby se fena naučila na vás soustředit. zařaďte i takový “blbosti”, jako že jdete ven - i na zahradu se šňůrou(vím, je to opruz, moc dobře si to pamatuju) a fena si hezky sedne před dveřmi a věnuje Vám svůj pohled a až pak se ty dveře otevřou. To stejné při otevírání branky ze zahrady. Abyste si tímhle způsobem na sebe natáhla to, že vy jste ten, kdo jí dává tu možnost jít za tím, co jí nejvíc baví. Musíte s ní opravdu intenzivně pracovat. A to vždy opravdu na té šňůře. Je dobře, že ji nepouštíte, protože tohle plemeno, má svou práci v názvu, není to parkový pes a Vy u ní máte nulovou poslušnost. Čeká Vás hodně dlouhá cesta, držím palce.