Právě nastal čas, když pan Goro a další tvrdí, že se nedá nic dělat, znovu si ne přečíst, ale nastudovat toto vlákno od začátku. A kdo to ani po nastudování nepochopí, nauč se to nazpaměť, nemysli, jen to přesně jak píšu dělej.
Hned pilotní článek tohoto vlákna dostal jediný palec. Asi byl moc dlouhý. OK, každému línému to přečíst A POCHOPIT (byl jsem připravený zodpovědět všechny dotazy) říkám DOBŘE TI TAK. Dodávám, byl jsi informován, tedy ozbrojen a žes neudělal nic, nefňukej. Kor když ses kloudně na nic neptal.
Protože nevěřím, že někdo přečte co se po pilotu psalo dál, zopakuju jeden střípek.
Kdesi z Náchodska si mě nějak našel jeden pán, u nich na území několika MO 100% úhyny a koncem léta si odvezl 8 slabých oddělků. Na 39x24, ale on to hned zjara převáděl na Lang vysoký 18,5 cm. Patrně proto 2 odd nepřežily. Z těch 6 si nadělal nová vč. Současně dostal tuším 6 vč od tchána ob dvě vesnice a 4 vč od kámoše taky několik km na druhou stranu. Vše padlo, jen co bylo ode mě žilo a prosperovalo. Je to asi 7 nebo 8 let. Pán dlouho volal a psal, v roce 24 už ani muk, tel mi nezvedl, na mail neodpopvěděl.
Tom4 měl před 4 lety asi 40% úhynů. Byl zklamaný z Blaníku a určitě i ze mě. Mrzelo mě to, co nadělám? Ale pak se ukázalo, že Tomovi4 na zahradu přiletělo několik rojů a zrovna tak na druhém stanovišti, které koupil ode mě. Nějaká vč či odd dostal u nich ve vsi od místních včelařů. No a ukázalo se, že mu padlo jen to, co nepocházelo ode mě.
Petr si kyselinami dva roky po sobě zabil všechna vč, zjara vždy dostal ode mě jiná. Vše co je u něj je ode mě.
Kámoš Rosťa kdesi u Čerčan na chatě, má vč sice se síty a vůbec ne v Blaníkách (jen musel zavřít očka jestli chce od nás pomoc a rady), má jen 39x24x11 a nemá žádné úhyny. Ovšem vše co má má od Petra a ode mě.
No a v pilotním článku jsem byl zbytečně tajemný a vysvětlím, co to mám za včely. Ale není to krátké.
Kilometr od mého nynějšího bydliště vyrostl jakýsi Pepa. Mezi jeho vsí a mým bytem je zlatonosný kopec, ale ten a to zlato tady (je ho tu ještě nejméně 30 tun, ano tun, neseknul jsem se o řád) nemá s kvalitou včel nic společného. Jiný vliv to asi má, ale to vyplyne.
Byl o 9 let starší, bylo mu asi 33 a mě 24, pomáhal stavět sestře barák na parcele vedle mojí chalupy a jednou si postěžoval chlapům na stavbě, že se o včely nezajímal, umřel mu táta a že neví co s nimi. Poslali ho za mojí mámou. Tak jsme se seznámili. Akorát jsem po pauze na pubertu, učení, vojnu a ženitbu začínal včelařit. Pepa se vše učil od nás. I chovat matky a první materiál měl z inseminky od mámy z Jabloňan, brali jsme jen kmen Troiseck. Odvezl si oddělky, naopalátku něco utruhlal, sehnal či opravil, byl automechanik. Prostě měl včely od mojí mámy. Neměl je jen on sám, ale na Vlašimsku skoro každý. Tedy matky.
Plynul čas a já přestal v roce 1990 včelařit, podnikal jsem. Stýskalo se mi, zpátky jsem koupil mariongotku a všechno vybavení a mnou předělané úly, bylo to asi v roce 1995-6. Jenže pak jsem těžce onemocněl. Nějak jsem to pytlíkoval a v létě 2007 mi uhynulo všech 11 vč. Uhynulo 97% vč v MO Vlašim. Rok na to mi někdo zapálil nepojištěnou chalupu a shořelo vše, co nebylo u kámošů a na co jsem dávno zapomněl.
Udělali mi na Homolce generálku srdce a já ve svých 52 letech zase začínal žít. Tehdy nová přítelka, pražanda, chtěla včely. Nejlépe hned. V březnu mi je ale byl ochotný prodat jen Pepa, v té době už po první mrtvici. Jenže sice 8 vč, ale na 37x30 a ve vysouvacích zadovácích. Vše jsem ihned předělal na míru 39x30 a nadělal nové úly. Ukázalo se, že nějaké staré úly byly zapomenuté u Petrových rodičů a tak bylo s čím začít hned.
No a proč ten, z velké části soukromý příběh? No, to je to, co jsem nejdřív nechtěl sdělit. Ano, mám včely po mojí mámě. Zemřela v roce 1997, v té době měla jediné vč, to nevím jak skončilo, na 99% u staršího bratra, ale ten o něj přišel a začínal nanovo na jiném stan současně se mnou (se včelami ode mě a tedy od Pepy). A jak to, že mám dnes máminy včely? Přece byly u Pepy, kontinuálně celé ty roky, on ve včelařině pauzy neměl. Ano, tvrdím, že to jsou pořád včely ze 60 a 70 let 20 století a jejich původ už nevypátrám. Tehdy začala šňůra “chlebového kvásku”.
----------------------
Tady bych měl skončit. Ale už se odkopu úplně. Pepa měl asi 50 vč, asi 20 mobilních a zbytek doma na vsi u své rodné chalupy za zlatonosným kopcem, 800 metrů od bývalé šachty. Ale to jsem tehdy sice věděl, ale nechápal. My měli na Vlašimsku třeba blbý rok a Pepa se v medu z chalupy rok co rok málem koupal. Smál se a říkal, já netušil, že to myslí vážně, že on má včeličky ze zlata a proto má hodně medu a my máme včely z kamení a tak máme míň. Když jsem hledal, kde dožiju, tohle místo byla jasná volba. Jen jsem tu měl zakotvit o 30 let dřív. Pepa už před deseti lety zapálil kuřák jinde…
Zlato tu bylo vázané na skálu. Z půl kilometru hluboké jámy vyndali na povrch skálu, rozemleli jí na hrubost hladké + polohrubé mouky a chemicky (rtuťovou amalgamací) dostali v průměru 4 gramy zlata z tuny kamení, tedy jemného písečku. Nepotřebný písek ze ¾ zase nandali zpátky pod zem do vytěžených dobývek a zbytek, asi 200.000 tun vyhodili ze stráně. 60 metrů pod tou strání mám jedno stanoviště. Prý tam nejméně stejné množství kovu ještě je, mezi lety 1891-1931 neuměli vyzískat veškeré zlato. Pod zemí je nejméně dalších 30, spíš 35 a asi i víc tun zlata. Toto byl největší zlatodůl v Evropě a za 40 let tu vytěžli 6,5 tuny zlata a třeba v Jílovém za nejméně tisíc let kutání necelé dvě tuny. Druhé stanoviště mám od bývalé hlavní šachty asi kilometr na opačnou stranu. Obě stan letos zruším a nechám si jen u baráku, nové, asi 350 m od bývalé hlavní šachty.
Pepa moc nepřeháněl. A se mnou to tu skončí, máminy včely ale snad ne, jsou u kamarádů a jejich kamarádů. Já to budu redukovat na 5-10 vč a možná spíš skončím úplně. Myslel jsem, že každému, kdo projeví zájem, předám vše co umím a vědomosti, co jsem za život nahromadil. Knihu ale psát nebudu, i když vydavatele mám a nemusel bych se o nic starat. Ale byla by delší než tři holé věty a jak to vidím tady, předtím na IF a předtím na VF, nikdo by jí nečet. A nebo nějak přečetl, nepochopil a hodil do popelnice, v lepším případě by zapadla prachem v nějaké skříni. A drtivá většina by zůstala věrná, i v době kamionů, žebřiňáku. Ano, žebřiňák je Langstroth starý 160 let, ale i Adamec, kterému je letos 121 let. Pravda, originál Dadant-Blatt je taky prastarý. Vývoj ale ukazuje, že jen on je nejlepší.