Kolem poloviny února byla vč zúžena. Musí to být tak brzy viz můj článek o pravidle 40 dnů. Jedině tak mohou vč využít dvě jarní snůšky, některá vč v některých letech dokonce tři jarní snůšky. Zatímco je jarní snůška absolutně jistá, je vždy a každý rok nejméně jedna, tak zvaná hlavní snůška je nejistá a množí se roky, že se nedostaví vůbec. Čekat tedy na “hlavní” snůšku může znemenat absolutní neúspěch daného roku!
Vč zimovala na 10 rámcích míry 39x24 nebo 39x30 a je jedno, zda mají pod sebou TL, nebo KK, nebo obojí a nebo oddělky nic. V polovině února byla většina vč zúžena - asi 10% vč je tak silných, že je zúžit nelze - na 5-8 rámků (záložní včelstvíčka i na 4 rámky), zásobní byly z části odebrány a z části - ty nejstarší a nejčernejší byly vloženy do komory vytvořené na KONCI plodiště (viz moje články o tom, že je česno u strany a tudíž je v úle předek a zadek plodiště) pomocí blinovy přepážky. Vynálezce se jmenoval Blinov, byl Rus a svojí přepážku představil ve 30 letech 20 století jako prostředek na samoléčbu nosemy apis. Měli bychom tedy psát Blinovovy přepážky, ale ustálilo se zjednodušení zápisu a píšeme malé b.
Je samozřejmé, že vč musela být nakrmena před zimou ne dostatečně, ale na hraně nadbytečnosti (ne tedy nadbytečně ulitá). To je velmi důležité, vč (pouze Kraňka a BF) má neustále dokonalý přehled o tom, kolik zásdob má k dispozici. Vč neví, že mu včelař pomůže a tudíž se nerozploduje pokud nemá absolutní nadbytek zásob!!!!!!! A právě komora za blinovkou umožní, že vč má relativně malý prostor na vyhřívání, ale za přepážkou v komoře má dostatek zásob a “ví” o tom! Toto je naprosto stěžejní informace, obyčejně v odborné literatuře neuváděná.
Je březen, odkvétá jíva. Vč už hodně plodují. Od předku plodiště mají krycí rámek se zásobami, pod kterými je dostatek pylu. Proto se s tzv “krycím” rámkem nesmí manipulovat a dávat jej během roku jinam, vč o tomto rámku ví a ví, co si do něj celý rok ukládá a počítá s tím, že “to” tam najde až bude potřebovat.
Druhý rámek za předním krycím - existuje i zadní krycí rámek, na něm ale už není třeba tak úzkostlivě lpět - bývá mladá souše se zásobami a pylem, u poloviny vč v této době (dokvétá jíva) v tomto rámku nebývá plod a nebo jsou v něm vajíčka, pěkná vč už i tady mají hodně plodu.
Pak následují plodové rámky. Na konci před blinovkou (pokud bylo správně zúženo) je zadní krycí rámek, tedy souše s očividně “čerstvými” zásobami a je jedno, z jaké míry je to čerstvý nektar z jív a kolik z toho jsou vynesené a upravené (naředěné) zásoby ze zakomorovaných rámků. V tomto rámku je na vnitřní straně (k plodu) očividně hodně čerstvého pylu. Když dokvétá jíva je nezazší chvíle vložení Stavebního Rámku = SR. A musí se přidat (rozšířit vč o jeden rámek) mezi zadní krycí a poslední plodový. Pokud mezi zadním krycím a plodem je ještě rámek (bylo málo zúženo), musí tento rámek (i když je asi tmavší) mezi přední krycí a plod.
Zopakuju: Na konci hnízda je plod, pak SR a za ním zadní krycí rámek s pylem a zásobami. Většina vč už ukázala probuzení stavebního pudu, zkušenější včelař u některých vč přidal SR už o několik dní dříve.
Opakuju stav přírody - dokvétá jíva, začíná květ dalších rostlin, začínají bělet špendlíky, trnky (pro včely bezvýznamné) rozkvetou později. V tuhle chvíli přidáváme první M a to vždy mezi SR a plod. Podrobně vysvětleno v mém článku - vlákně - Jak z oddělku na včelstvo systému Dadant.
Jsou roky (letos třeba), že kvůli počasí dávám u většiny vč první M současně se SR.
První M se vkládá mezi SR a plod i tehdy, když byl přidán SR s předstihem, vč na něm začalo stavět trubčinu, ale ještě není trubčina zakladená. Zakladou jí během dne či dvou. Není možné být u každého vč přesně v ten den, kdy u něj nastane nejvhodnější chvíle.
Jestli některé vč na SR postavilo srdíčko dělničiny, obyčejně staví 3 srdíčka a jedno bývá dělničí, je to známka toho, že vč chce další dělničí buňky a M mělo už dostat o den či dva dřív. Stejně tak se někdy stane, že některé vč začne za blinovku nosit pyl a čerstvé zásoby (zvláštně se leskou a někdy při naklonění plástu tečou ven). To je neklamný signál, že mělo být už rozšířeno.
Začátečníky nesmí zmást, že úplně první stavba v roce nebývá ze žlutého vosku, ale z hnědošedé “špinavé” hmoty, která postupně v srdíčku směrem k okrajům přechází v krásně čistou barvu vosku. To se probudil stavební pud dřív než se stavitelkám aktivizovaly voskové žlázy a vč začalo stavět z materiálu, který někde v úle “ukouslo”. Je to z části propolis, z části okousané okraje starých buněk tmavých plástů, různé “můstky”, případně zbytky loňských matečníků a podobně. Stará literatura dokonce uvádí stavbu z materiálu nalezeného mimo úl a donášeného včelami do úlu, je popsán případ okusování dehtové lepenky a použití materiálu na stavbu prvních plástů. Já ale nic takového nikdy neviděl, jen si pamatuji fotky a články (nevím už kde to je) ze starých dob.
Jednou ze známek probuzení stavebního oudu je i to, že se najednou objeví po HL rámků jakási žlutě vosková “krupice”, která je ale pevně ulpělá na rámcích. A zkušěený včelař nepřehlédne, že vč začalo novým žlutým voskem zpevňovat okraje buněk starých plástů. To dělá vč ve chvíli, kdy bylo trestuhodně zanedbáno včasné přidání SR. Ovšem slovo trestuhodně není úplně patřičné, "trest" je v tomto příadě jen to, že včelař nevyužil hned od začátku plně stavební potenciál včelstva. Nic strašného se neděje, vč to nijak neuškodí, jen je poro včely i včelaře škoda, že vč už mohlo stavět.
Je naprosto nutné si uvědomit ještě další věc, kterou podrobně popíšu v nejbližší době o stavbě vs produkci medu. Našel jsem pro vás pěkný článek od O. Brennera (neznám ani jeden jeho špatný článek) právě o pověře, že stavba je na úkor medu. Není!!!!! Je to stejné jako je nesmyslné dávat včelám invertovaný cukr. Bezděčně k němu stejně přidávají invertázu. A stejně tak se včelám tvoří (potí) šupinky vosku a včely to nemůžou zastavit ani omezit. A když nedostanou možnost stavět, voskové šupinky z nich padají v podobě měli na dno úlu, odkud jsou vynášeny čističkami a vyhazovány s ostatním odpadem z úlu. Tudíž myslet si, že neposkytnutím vč možnosti stavět se získá víc medu je krajně neodborná představa!
Ale zpátky do chvíle, kdy odkvétá jíva a ještě nerozkvetly špendlíky. Právě jsem popsal, kdy a jak prvně v roce rošiřovat, ale záměrně jsem neuvedl absolutně nejzákladnější podmínku. Ta pak platí i pro pouštění do medníku a stojí na ní to, zda budou nebo nebudou úhyny (CCD) na konci sezony a v zimě.
Jinde jsem mnohokrát vysvětlil a zdůraznil, že je nutné mít v plodišti nějaký předek a zadek. Třeba v tom se metodika Blaník diametrálně liší od Cimalovy metodiky Eurodadantu. Tam je česno uprostřed, dvě blinovky a dvě komory. Prostě nesmysl. Taky považuji za pocticé sdělit, že to o předku a zadku úlu jsem nevymyslel já, ale O. Brenner (a možná někdo před ním).
Protože se vše ve vč odvíjí od česna, tak to, co pozorujeme nejdál od něj, je zaručené, že lepší je to ve včelstvu směrem blíž k česnu. A tak, rozšiřovat smíme až když je poslední rámek v úle na zadní straně (ke stěně nebo k blinovce) tak hustě plný včel, že téměř není vidět plást!!!!!!!!!!!!!!!!!
Kdo toto nehodlá respektovat, nesmí se pak divit úhynům, rojení, ani malým výnosům. Pak totiž tepelně podtrhuje včelstvo a to se vždy vymstí. Dříve nebo později v roce a nebo i klidně až v roce dalším. Také (ani toto se nejde nikde dočíst) je nutné si uvědomit, že když je vč nějak v nepohodě, trpí, nemůže dělat nic a tak je pak vyrojení jedinou možností, jak se utrpení zbavit. Mnozí včelaři si tudíž vyhánějí vč do rojení sami mnohými nesmysly, o kterých jsem toho už tolik napsal. Každý strůjcem svého štěstí, chtělo by se říct.
Uvedené patří do kategorie "co se nedá nikde vyčíst" a tak doporučuji všem si tento článek uložit. Je to shrnutí mojí skoro šedeátileté praxe, opřené o zkušenosti předků a vědomosti ze stohů odborné literatury, kterou jsem nepřečetl, ale prostudoval. Víc vám nikomu dát neumím.
