Dobrý den. Zakládám diskusi kde by se každý mohl podělit na jaké nebezpečné hračky pro kočky a psy kdy narazil a tím dal varování ostatním. Protože ve zverimexech stále vídám nebezpečné hračky kde hrozí pozření například součástí. Kolegyně z práce musela na operaci s kočkou. Ta přestala žrát až rentgen zjistil že v sobě má umělohmotnou část myši na hraní. Operace proběhla za 5 minut 12.
potencionálně nebezpečný je každý plyšák - pokud je pes ničič a trhač a párač a k tomu žrout. Nejen plyšák - ale i ponožky, kapesníky, utěrky, bačkory… Většinou vše zažívání zvládne, ale nemusí…
potencionálně nebezpečné jsou skoro všechny gumové a plastové hračky - pokud je pes načne a je ničič a trhač a žrout… Navíc malé hračky a hlavně míčky se dají spolknout i v zápalu hry.
nebezpečné jsou klacky, větve, kaštany, šišky… a taky “kožená” žužlata…
A přesto moji psi měli všechno možné - protože nejhorší ze všeho je smrt z vyděšení. Netřeba jít nebezpečí naproti, ale hroutit se z rozebrané hračky…
Ono záleží i na zvířeti. Naše kočky části hraček nežerou. Jediné, co se bojím, že by mohly omylem sežrat je gumička do vlasů. Milujou, když jim ji cvrnkám a oni ji můžou lovit, ale hraju si s nimi s gumičkami pouze pod dozorem a po hře uklízím (taky proto, že bych ty gumičky našla až za 5 let pod lednicí, že 😀). A pozor bych asi dávala i u vánočních ozdob na stromeček, řetězy a takové ty lesklé cancoury vždycky kočky lákaly. Ale ani jedno není hračka určena pro zvířata.
U psů je to teda mazec. Nakupuju pomalu výbavu pro štěně, poslouchala jsem nějaké podcasty, četla články a ve výsledku, kdybych chtěla 100% bezpečí, tak by ten pes nemohl mít nic a v nepřítomnosti by musel být v betonové místnosti bez ničeho 😂.
Teď jsem kupovala takové ty puzzle z Eva pěny na cvičení, tam, kde máme plovoučku a po poslouchání těchto strašáků mě jako první napadlo: “co když tu evu nebo koberec sežere!” Pak jsem si teda řekla, že to by musel přežít do dospělosti tak 1 pes z 10…jasne, uklidit kabely, dát z dosahu čistící prostředky a tak je na místě, ale nebudu vyklízet celý byt s tím, že co když si kousne tady do deky a udusí se nebo se ucpe látkou 🫣.
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 17.03.2024, 09:47:08
Gumičky jsou peklo, mám dvě dcery a dlouhovlasého manžela, gumičky musíme striktně uklízet, do skříně, nás kocour se naučil otevírat šuplík a gumičky krást. U koček, hlavně koťat byl pro lem i korálky od žaluzií, provázky nite
Pes je kradač a žrout všeho možného a nemožného, takže si občas doma připadám jako policajt a hlídám, kdo co jí,naštěstí už je to lepší s lidskými mláďaty, ty nevhodné věci strkají do pusy míň a míň
Heh, tak jsem včera rozbalila ty pěnový puzzle, že zkusím jak to vyjde na podlahu. Nevím jak se štěnětem, ale s kocourem bude problém 😀 …Zjistil, že drbat to drápama je nejlepší věc na světě, takže čekám, že to v provozu vydrží max těch 14 dnů, co budu mít dovolenou. Během chvilky zvládl udělat díry tak po čtvrtce plochy jednoho dílku.
Jinak ještě k těm hračkám, není to asi vyloženě hračka, ale lidi to dávají jako žvýkací hračku…úplně bych se vyhnula takovým těm kostičkám a tyčkám z buvolí kůže. Nechápu, že se to vůbec ještě prodává. Jsou v tom lepidla a nebezpečný chemický látky. Krom toho se tím pes může i udávit - když se to ožužlá, rádo se to lepí…
Odpověď na příspěvek uživatele Cajda z 16.03.2024, 22:23:12
Když na to budete nahlížet takto, budete moci psovi dát jen jednu jedinou věc - černýho konga. všechno ostatní lze tak či onak zlikvidovat. Stejně jako u dětí , tak ani u ostatních mláďat není dobrý vytvářet sterilní prostředí. Jasně, že budu eliminovat rizika a nebezpeční, nicméně, nejde proste eliminovat vše. Většina mých psů měla plyšáky celoživotně -tedy prostě jim vydržely. Pak přišlo tornádo Lů a plyšáky nestačím kupovat, tak rychle, jak ona je zvládá cupovat. Musela jsem ji odnaučit to žrát a stejně to dozoruju, ale ta radost za ten dozor stojí. Ostatně nebezpečným může být opravdu všechni, když je pes “magůrek” A nemusí jít o hračky. Mám v paměti výmarskou expertku, která skončila na sále s kombinací provázek, drátek, igelitový pytlík.
Blbá je kombinace kočka a velký pohrkaný pes - tam bych se bála, že kočičí hračky můžou být u psa problém, protože je vdechne. Takže, když si hraju s kočkou, posléze hračky uklidím.
No teď nedávno jsem četla, jak jsou nebezpečné i parohy, prej ničí zuby.
U psů podle mě záleží na tom, zda je to žrout nebo ne, můj třeba od štěněte nic takového nežere, takže může dostávat plyšáky na roztrhání do aleluja.
Ale měla jsem kocoura, kterej žral jakýkoliv špagáty, takže se nesměl dostat k pletení, k nitím, na vánočním stromku nesměly být řetězy a třepení, no a tak.
Prostě si to člověk musí zmenežovat podle aktuální situace.
Psi nikdy nic netrhali, nepožírali. A to ani kosti. Vždycky od někoho dostali jako dárek veeelkou kost, asi hovězí, jen jednou u ní chvíli ležel Berry, asi aby sme ho mohli vyfotit😜 A po měsíci válení a smrdění letěla do popelnice🙄 Na hraní jsme měli velké gumové vycpané prasátko, kočku nebo krokodýla. Buď jsme se o něj jako tahali(jako, protože tah by nevydrželo) Ale většinou jsme se s ním honili(rugby😜) nebo jsem jim ho házela různě do křoví, oni hledali a nosili. Když rupnulo, lezl z něj vatelín, Worka k němu lehnul a všechen vyoperoval, ale ani by ho nenapadlo něco takového žrát(vždyť on nežral ani to, co žrát měl😏) A kočky? jediná hračka co je kdy zajímala byla udička s koženýma páskama a pírky, pásky okusovali, ale žrát je nežrali. Totéž pírka( a ty by klidně mohli) Teď Viktorka zaujme maximálně muže kožená papuč, s kterou jako-že bojuje a ty míčky na žmolky do pračky, ala suchý zip. A ano, všechny druhy karimatek vzaly za své, o to si brousit drápky je prý naprosto super👍 Děcka, co chcete k Vánocům? Karimatkůůůů!😛
Jsem cvičila a Vikťa se připlížil, že jako jde se mnou cvičit. Jen jsem na sekundu ztratila ostražitost a už jsem slyšela škrrrrrk…a karimatka samá dírka🙄 A to ani není ta typická pěnovka, je to tenká na jogu, taková polopěnovka.
Náš pes, pšeničný teriér - už je v nebi - měl takové to pískací gumové prase. Strašně ho miloval. Naučil se povel “vem si to prase a běž s ním… kamkoli jinam”, pořád ho tahal po bytě a spal s ním. Když bylo tak špinavý, že už to dál nešlo, vzala jsem prase do umyvadla. Prase naříkalo a pískalo, jak jsem ho drhnula a pes na zemi štkal, ať mu tak neubližuju. No… a když jsem mu ho vrátila, tak ho nepoznal. Hledal a pátral… trvalo den, než se nám povedlo prase označit jeho pachem. Ten AHA pohled pak byl nesmírně dojemný 🙂
Náš současný kocour je zcela nezajímavý. Nežere, co by neměl, nic neničí, škrábe jen škrabadlo. Miluje laserové světýlko a papírky zmačkané na zemi. Všechno, co může, stěhuje pod ledničku. A to ho máme od koťátka (nastěhoval se k nám poté, co se narodil u nás na půdě sousedovic venkovní kočce). Ale on ho vychoval ten náš teriér; na kocourka ovšem bylo pískací prase příliš veliké, psí ocas byl lepší. Spávali ve třech - pes, na jeho břiše se hřál kocourek a vedle spalo pískací prase.
Odpověď na příspěvek uživatele HelaS z 18.03.2024, 20:18:59
To je ono, to pískací prase 👍 Měli několik velikostí a vycpané i nevycpané. My kupovali vycpané, naši psi měli rádi jen měkoučké věci😉 A naopak - pískátko jsme museli hned vymontovat, nebo spíš jsem do pískátka zalomila sirku, aby nepískalo, protože jakmile písklo, odmítnuli ho vzít do huby, utíkali od něj, protože se báli, že mu ubližujou. Byli prostě takto vychovaní, že co zabrečí nesmí dlachnit, protože právě vyrůstali s koťátkama a v zahradě se pořád vyskytovalo nějaké divoké zvíře, liška měla přes zahradu trasu, pak vyvedla i mladé a učila je hrát si na kurtu s míčky. Různé kočky ze stájí a pejsci kamarádi, kteří k nám chodili bez pozvání dírou v plotě😉
To je ono, to pískací prase 👍 Měli několik velikostí a vycpané i nevycpané. My kupovali vycpané, naši psi měli rádi jen měkoučké věci😉 A naopak - pískátko jsme museli hned vymontovat, nebo spíš jsem do pískátka zalomila sirku, aby nepískalo, protože jakmile písklo, odmítnuli ho vzít do huby, utíkali od něj, protože se báli, že mu ubližujou. Byli prostě takto vychovaní, že co zabrečí nesmí dlachnit, protože právě vyrůstali s koťátkama a v zahradě se pořád vyskytovalo nějaké divoké zvíře, liška měla přes zahradu trasu, pak vyvedla i mladé a učila je hrát si na kurtu s míčky. Různé kočky ze stájí a pejsci kamarádi, kteří k nám chodili bez pozvání dírou v plotě😉
Popravdě, já neměla to srdce. Ten náš teriér byl z útulku a tak měl své strachy a obavy… Žil s námi 16 let do svých osmnácti, ke konci už byl slepý a hluchý. A trpěl; vrátila se mu separační úzkost. Vet ho uspal jednu sobotu dopoledne na našem dvorku a na mém klíně…
Osvítila mě tehdy náhlá genialita a mrtvého pejska jsem ukázala kocourkovi. Pochopil - a nehledal ho, jen prožíval svůj žal. Prase skončilo v teriérově hrobečku jako kontaminace zeminy. No… vím, ale prostě…
Kocourkovi je dneska 16 let a pořád je taková, jak ho vychoval náš teriér Karel. Prostě nástupce. Další zvířata už mít nebudeme, už jsme staří. Ale tihle dva náš život obrovsky obohatili - kocourek to dělá stále - a pejsek, na toho nikdy, nikdy, nikdy nezapomeneme. Sice nám po příjezdu doslova sežral dvě křesla, ale mí synové na něj později balili holky…. on dokázal v době chřipek dokonale udělat diagnózu, komu je nejhůř, a u něj pak spal vedle postele (byl to velmi pozemní pes). Provázel nás dospíváním dětí, jejich pubertou a i později… Našli jsme ho kdysi v útulku. Na rozdíl od ostatních psů neštěkal, jen koukal. Vypadal tehdy jako nepodařený pudl. Až na veterině identifikovali rasu. Než se dostal do útulku, byl tři dny uvázaný u sámošky v Břeclavi.
Takového psa už nikdy nenajdeme. On vychoval ty mé děti, i našeho kocourka.
Každopádně - rodinám s dětmi opravdu mohu doporučit pejska pemene soft coated wheaten terrier - česky pšeničný teriér. Je to nejzlatější pes, kterého jsem za svůj dlouhý život potkala. Pokud se objeví někde v útulku - tím líp. Oni se dost kradou - náš púes například nebyl kupírován, takže ho asi ukradli v Rakousku jako malinké štěně.
