Sněhové vločky

Vy jste dělala ještě i něco jiného? Teda, pokud nevadí, že se ptám…?

Nevadí. Dělala jsem leccos. Začínala jsem jako vet ve státních službách, nejdříve na jatkách, pak by se rýsovala i terénní praxe. Ale turbulentní 90. léta mě nakonec vrhla po několika dalších zaměstnáních do školství. Nelituji.

orionka-2:

Mám obavu, že tu dívenku (? - 20? -přehlídla jsem věk ) by bavilo hrát si doma se svými dvěma psíky. Bohužel, to jí vydrží, jen dokud ji budou rodiče živit. 

Diví se, že se jim říká “sněhové vločky”.  Od toho, co začnou rozum brát, se jim umetá cesta. Začne to odkladem školní docházky, pokračuje dovážením dětí do školy a ze školy….na střední - pokud možno na soukromou a pak se octnou v životě a zhroutí se. Na obranu před zlým světem si nasadí sluchátka a do ruky vezmou telefon. Nikdo se na mě nekoukejte a vůbec na mě nezkoušejte mluvit.

Já teda o sobě musím říct, že jsem taková kvočna… jo dovozce dětí že školy, do školy jsem dělala… můj syn měl od 4 let dětskou artritidu a ta vzdálenost mu dělala problémy, ale asi bych je vozidla i tak… když stejně ráno jedu do práce. Nikdy jsem po dětech nechtěla, aby povinně vykonávaly domácí práce… neměly žádné povinnosti…jsem vychovaná stejně, jak už říkávala moje babička svým dcerám… “holky, až se osamostatníte, tak se naděláte dost”.

I přes takový styl výchovy se moje dcera osamostatnila v devatenácti. Všechno si zařizovala, vydělávala i na VŠ byla naše podpora defakto minimální… vše co dokázala, tak dokázala sama, bez naší pomoci.

Syn je v invalidním důchodu, ale o domácnost a psy se umí postarat, pokud je potřeba, plnohodnotně. A zvládal to i ve věku staršího dítěte. Resp. prostě adekvátně věku dítěte. Stejně tak i dcera.

Jako nebudu tady o sobě tvrdit, že můj přístup je správný… prostě já jen opakuji vzorec, ve kterém byla vychovaná moje maminka a následně já… ale ani při tom full servisu a rozmazlování atd atd jsou moje děti “normální” žádné sněhové vločky ani nic, co by to vzdáleně připomínalo. Naopak, když je potřeba, tak jsou mi moje dospělé děti velkou oporou.

Tak si prostě říkám, že je to snad tou dobou, že to není následkem výchovy.

“sn” - specifické nároky - sněhové vločky 🙂

Ze všeho nejdřív babička dívku posadí a zůstane stát nad ní -

No jo, no. A pak se divíme, že mladí nepustí nikoho sednout. Kult dítěte.

Ale já mám naštěstí zkušenost opačnou. Už mě párkrát místo nabídli. Naposledy minulý týden. Za mě dobrý.

A nezapomenu na loňský zážitek, kdy jsem nastoupila do poloprázdného autobusu. Postavila jsem se nad dva chlapce - 11, 12 let? Na vedlejším dvojsedadle seděly maminky. A jeden z chlapců se vymrštil a povídá - posaďte se. Já na to, děkuji, ale jedu jenom dvě zastávky. Chlapec zopakoval nabídku a já znovu poděkovala, že budu za chvíli vystupovat (mezitím jsme jednu zastávku projeli). Posaďte se - to už znělo jako rozkaz🙂 a obě maminky se začaly uculovat. Tak jsem se teda na ty tři minuty posadila.

kometa:

Ze všeho nejdřív babička dívku posadí a zůstane stát nad ní -

No jo, no. A pak se divíme, že mladí nepustí nikoho sednout. Kult dítěte.

Ale já mám naštěstí zkušenost opačnou. Už mě párkrát místo nabídli. Naposledy minulý týden. Za mě dobrý.

A nezapomenu na loňský zážitek, kdy jsem nastoupila do poloprázdného autobusu. Postavila jsem se nad dva chlapce - 11, 12 let? Na vedlejším dvojsedadle seděly maminky. A jeden z chlapců se vymrštil a povídá - posaďte se. Já na to, děkuji, ale jedu jenom dvě zastávky. Chlapec zopakoval nabídku a já znovu poděkovala, že budu za chvíli vystupovat (mezitím jsme jednu zastávku projeli). Posaďte se - to už znělo jako rozkaz🙂 a obě maminky se začaly uculovat. Tak jsem se teda na ty tři minuty posadila.

Je-li vám nabídnuto místo, máte si sednout. Když už se to dítě odhodlá. Ono ty opravdu ještě děti,  to někdy stojí dost přemáhání.

Já zažila hajzlíka. Seděl na dvousedadle a těsně přede mnou šoupnul na sedadlo vedle sebe batoh. Docela prcek, maximálně 10, ale voprsklej  jak opice. Postřehl to pán za ním a než jsem stačila cokoliv “vyjeď z tý sedačky a batoh si vem s sebou”. Já bych si to sjednala mírněji.

Ještě dodám, že jsou bezohlední i k sobě navzájem. V dojížděcím autobuse 90% středoškoláků. Na jednom sedadle sedí, vedle sebe batoh. Já jsem si ještě místo urvala, ale holčina, co taky dojíždí na gympl, stála na plošině a ani jeden z jejích vrstevníků se nenamáhal, vzít si batoh třeba na klín.

moje “sn” 😉

lupus4:

moje “sn” 😉

Tak jsou i nevločkoví, i když na sněhu 🙂

chicht - anebo když jedna desetiletá a jeden ještě ne třináctiletý zcela sami anglicky na letišti v Palermu vysvětlují ochrance, že musí mít Fany v penálu kružítko, neb se o prázdninách připravovala na přijímačky… a to kružítko uhájili… pilota naštěstí kružítkem nezapíchla… a přiletěli i odletěli… My jeli autem (Yoda do letadla nelze naložit - musel by se přepravovat stejně jako třeba nosorožec) a jim jsme nezaplatili doprovod letušek, že to zvládnou - a dítek rodiče vůbec proti tomu neprotestovali, neb taky zastávají výchovu, kde trocha “zdravého stresu” neškodí… A ta radost, když to nakonec zvládnou - vysloveně na letišti zářili…

Jak snadné na ně nadávat a mít zaručený a zázračný návod, který by je všechny šmahem napravil (škoda, že to nevědí odborníci, už jsme to dávno mohli mít vyřešené) 🙂 
Mnozí bysme neobstáli lépe, kdybysme vyrůstali v tom, v čem oni. Možná se říká, že sněhové vločky, ale když si člověk někdy poslechne, s čím a jak bojují, mně jako sněhové vločky teda často nepřipadají. To si tak připadám spíš já, která mám stokrát snazší život a přesto mi přijde někdy těžký.

keriton:

Jak snadné na ně nadávat a mít zaručený a zázračný návod, který by je všechny šmahem napravil (škoda, že to nevědí odborníci, už jsme to dávno mohli mít vyřešené) 🙂 
Mnozí bysme neobstáli lépe, kdybysme vyrůstali v tom, v čem oni. Možná se říká, že sněhové vločky, ale když si člověk někdy poslechne, s čím a jak bojují, mně jako sněhové vločky teda často nepřipadají. To si tak připadám spíš já, která jsem měla stokrát snazší život a přesto mi přijde někdy těžký.

Já už jsem to psala, vykrádám pana Hrubína : “Dej mu práci, poroste ti, jako rostou jiné děti”.

V podstatě to, co napsala rapot. Jen pan Hrubín byl stručnější.

když si člověk někdy poslechne, s čím a jak bojují, mně jako sněhové vločky teda často nepřipadají.

Nevím, napište nám o tom.

orionka-2:

Musela jsem se kouknout v jakém jsme tématu, už jsme zas trochu ujely….🙂)

Scénka v autobuse : babička 65+ a dívenka cca 11. Ze všeho nejdřív babička dívku posadí a zůstane stát nad ní - já se budu držet tyče. Z dlouhého telefonního hovoru babičky s tatínkem ( bavil se tím celý autobus, hlasitý odposlech- asi byla babička nedoslýchavá ) vyplynulo, že jedou na poslední chvíli, že babičce nejel autobus ( jela dítě vyzvednout z domova ), tatínek měl taky průšvih, zapomněl ráno vzít dcerce cvičební úbor, tak neví, co na to trenérka řekne. Jela na gymnastiku. Dívka seděla zcela nezúčastněně a cvrnkala prstíkem do telefonu. 

Prostě děti mají k obsluze rodiče, prarodiče…..

Smutné…

Nikdo v jejich kůži nejsme, to je pravda. A když se podíváme do minulosti, tak na mladý se vždycky nadávalo, jak se chovají, ničeho si neváží, nemají úctu ke stáří atd. To bylo vždycky.

Nevím, no.

Pokud má někdo na VŠ v systému zapsané, že “nesmí být vyvoláván, protože by mohl překvapivě/nečekaně reagovat”, tak je asi něco špatně.

Jinak deprese se nevyhýbá už nejen teenagerům, ale i dětem. A ani náhodou to nebudu zlehčovat. Ale takový člověk by si měl tedy vybrat/být nasměrován na povolání, které je nebude tak neúměrně stresovat.

Kamarádce jsem dnes volala a zatím nebere telefon.

Nicméně současní mladí jsou jiní ve vztahu k autoritám, a to vím zcela jistě. Na hodně velkém vzorku. A zcela aktuálně i jako řešící velmi nepříjemný případ ze školy. Věc, která se stala, by mě ve studentském věku ani nenapadla. A ani nikoho z mých přátel, koho jsem se ptala.

A co se stalo?

Jináč, jasně že jsi zvaná.😊

Parkování možné na zahradě .

Ale dům je trochu dost psí, jestli Ti to nevadí.😅